Parou proti vodě
Věčnému zápasu Nizozemska s mořem o pevnou půdu pomáhaly v minulých staletích větrné mlýny, když odčerpávaly vodu z podmáčených a zaplavovaných ploch s minusovou nadmořskou výškou do výše položených kanálů a do moře. Větrné mlýny vodu přečerpávaly prostřednictvím vodních kol nebo Archimedových šroubů. Kde k přečerpání nestačil výkon jednoho mlýna, pracovaly v kaskádě i tři mlýny za sebou.
Čerpací funkce větrných mlýnů byla postupně nahrazována jinými (a výkonnějšími) pohony čerpadel. Na počátku této éry sehrála svou roli pára při pohonu čerpadel parními stroji, než byl i tento způsob nahrazen elektřinou. Relativně krátké období parních strojů připomíná v Nizozemsku jedinečná technická památka, zapsaná roku 1999 na seznam UNESCO – největší a funkční parní čerpací stanice na světě Woudagemaal u města Lemmer, cca 75 km severovýchodně od Amsterodamu. Je to jedna z deseti nizozemských památek, zapsaných na světovém seznamu kulturního dědictví.
O její stavbě bylo rozhodnuto roku 1913 poté, kdy byl region Fríska během 19. a začátkem 20. století postižen záplavami. Pojmenována je po Dirku Frederiku Woudovi, hlavním inženýru zemských veřejných prací, který byl odpovědný za projekt a funkci zařízení. Stavba byla dokončena roku 1920 a stala se strategickou součástí fríské vodohospodářské soustavy. V říjnu 2020 si proto Nizozemci připomenuli sto let od jejího spuštění a vydali k tomu i pamětní pětieurovou minci s reliéfem této památky.
Dodnes provozuschopná technická památka
Čerpací stanice u Lemmeru není jen technickou památkou – je dodnes provozuschopná a slouží jako záloha pro případ abnormální potřeby přečerpávání vody z části provincie Frísko přes „vnitrozemské moře“ IJsselmeer do Severního moře. Čerpadla musí překonat až pětimetrový výškový rozdíl mezi územím pod čerpadly a hladinou moře. Běžný parní provoz čerpací stanice byl roku 1966 nahrazen elektricky poháněnými čerpadly u 25 km západně ležícího Stavorenu.
V impozantní hale strojovny s rozměry 62 × 15 m jsou umístěny čtyři parní stroje s mohutnými setrvačníky, které pohánějí osm odstředivých čerpadel, schopných přečerpat až 6 mil. m3 vody za den. Potřebnou páru původně dodávala kotelna na uhlí, jejíž 60 m vysoký dochovaný komín slouží jako maják pro kapitány plavidel na Ijselském moři. V současnosti jsou kotle vytápěny těžkým olejem.
Čerpací stanice je provozuschopná a také je nejméně dvakrát ročně funkčně zprovozněna. Vzhledem k tomu, že slouží jako záloha pro extrémní záplavové situace, je třeba její stav a funkčnost pravidelně ověřovat „ostrým“ nasazením. To je důležité nejen pro ověření technického stavu všech zařízení, ale i pro praxi obsluhy nebo zaškolení nováčků. Je to samozřejmě i velmi atraktivní událost pro návštěvníky. Termín provozních zkoušek je uváděn v předstihu na webových stránkách www.woudagemaal.nl.
Pro údržbu, pohotovostní stav i spouštění cvičného, v případě potřeby i reálného provozu má stanice patnáct operátorů; minimálně jedenácti je třeba k uvedení celého zařízení do chodu. Z klidového stavu do chodu je systém uveden za šest hodin. Je třeba naplnit vodou kotle, ohřát těžký topný olej, zapálit hořáky kotlů a vyvinout potřebný tlak páry. Sto let staré stroje pak mohou běžet „jako za mlada“.
V sousedství historických budov a zařízení bylo postaveno moderní návštěvnické centrum, které kromě audiovizuálních prezentací, včetně 3D projekce filmu Pára a voda, organizuje prohlídky s výkladem pro skupiny zájemců o toto vodní dílo. Cca 600 m od stanice je na přívodním kanálu ke stanici zřízeno kotviště pro návštěvníky, kteří by sem stylově zamířili lodí při svých plavbách po fríských kanálech.
Autor: Břetislav Koč, Technologické centrum AV ČR
