Osazování velkoformátových oken do staveb v pasivním standardu

Otvorové výplně nejsou zeď
Novostavby rodinných domů v pasivním standardu jsou často osazovány velkoformátovými prosklenými prvky jak ve fixním, tak posuvném provedení. Ty jsou z hlediska tepelné izolace nejslabším článkem staveb, protože jejich Uw je vždy výrazně vyšší než parametry zdiva. „Dalo by se polemizovat o jejich vhodnosti pro pasivní domy, ale zejména v architektonických projektech jsou časté, proto je třeba detailně řešit jejich osazení již v projektu,“ upozorňuje Ing. Pavel Kašpar, technolog montáží VEKRA.
Podle normy ČSN 746077 musí být osazení otvorových výplní řešeno v projektové dokumentaci, což v praxi téměř vždy chybí.

Statika má vždy přednost
Pasivní standard objektu znamená až na výjimky montáž otvorových výplní předsazenou před obvodové zdivo. U oken běžných velikostí je k dispozici několik systémových řešení. Atypické řešení pak vyžadují velkoformátové prvky o hmotnosti stovek kilo­gramů, zejména pokud jsou umístěny v 1.NP.
Podlahové konstrukce projektované v 1.NP zvětšují kvůli tepelné izolaci svou tloušťku, ta často dosahuje i 350 mm. Osazení vysokých a hmotných prvků vyžaduje atypické řešení nosných podkladních vrstev. „Projekty pasivních domů se přednostně zabývají tepelněizolačními vlastnostmi domu a poněkud opomíjejí statickou stránku podkladní konstrukce velkých prvků. Zásadou ale je, že statika má vždy přednost před tepelnou technikou,“ zdůrazňuje Ing. Kašpar. Jedním ze staticky správných řešení je např. vykonzolování základové desky v celé šíři stavebního otvoru a využití podezdívky, ta nemusí být vysoká (obr. 1), ale musí být z dostatečně únosného materiálu, a to u všech vysokých prvků.

Nejčastější problémy v projektových dokumentacích
Projekt musí řešit návaznost jednotlivých konstrukcí a detail spojení, a to zejména pokud jsou v 1.NP. Zohledňovat by měl vždy tři nezbytné konstrukce – izolaci tepelnou, proti zemní vlhkosti / radonu a nesmí opomenout nosnost podkladní konstrukce vysokých otvorových výplní.
Odvodnění vnější podlahy před HS portály také v projektech často chybí. Vzhledem k tomu, že tyto prvky jsou bezbariérové, pak při nesprávném stavebním napojení prvku do podlahy jde o trvalý zdroj problémů, který je dodatečně obtížně řešitelný. Proto by si projektant měl být vědom složitosti detailu pod prahovou částí HS portálu a jeho řešení uvést ve vyšším stupni projektové dokumentace viz poznámka v obr. 2.
„Drtivá většina stavebníků požaduje řešení po dodavateli oken, nikoliv po projektantovi, který je ale podle zákona za projektovou dokumentaci odpovědný,“ říká Ing. Kašpar a dodává, „proto se nám velmi osvědčuje, pokud spolupracujeme s projektantem od počátku. To pak eliminuje problémy při rea­lizaci.“ Samostatnou kapitolou je i spojení oken a portálů s venkovním stíněním.

Zdroj: VEKRA