Oprava gotického chrámu sv. Barbory

Opěrný systém po obvodu chrámu

Oprava jednoho z našich největších a nejvýznamnějších kostelů je akce mimořádná svým rozsahem a náročností, ale také mimořádnou péčí, která je věnována přípravě, dokumentaci i realizaci. Je třeba zdůraznit zejména komplexnost dokumentace a zkoumání stavby ve všech jejích složkách a funkcích odborníky různých profesí. Sleduje se zejména hledisko historické, architektonické, umělecké, stavebně technické, statické, technologické, restaurátorské. Investor, kterým je arciděkanství v Kutné Hoře, si od počátku akce uvědomoval důležitost pečlivé přípravy.
Obnova chrámu započala v roce 1996, kdy byla zpracována přípravná etapa průzkumů, kterou tvořil průzkum stavebně historický, předběžný průzkum stavebně technický a koncepce opravy. Součástí stavebně historického průzkumu byly dějiny objektu, soupis archivních plánů, reprodukce vybraných plánů a ikonografie, syntéza současného stavu poznání (kterou zpracoval Dr. Dobroslav Líbal). Byl stanoven podrobný program stavebně historické dokumentace a průzkumu, které musí být nezbytnou součástí opravy chrámu.

Gotická plastika v triforiu

Předběžný stavebně technický průzkum konstatoval havarijní stav krytiny hlavních střech, zjistil existenci trhlin ve styku západní dostavby se starší stavbou, konstatoval existenci starších poruch v klenbě, nutnost dalšího zkoumání statiky stavby, havarijní stav odvodnění a havarijní stav kamenných prvků vnějšího pláště.
V návrhu koncepce opravy bylo doporučeno zahájit práce opravou střech hlavní lodi a navázat opravou vnějšího pláště. Byl určen program jednotlivých etap opravy, rozsah nezbytných podkladů a průzkumů. Byla doložena nezbytnost fotogrammetrického zaměření a detailního průzkumu a dokumentace kamenného pláště z lešení, před zpracováním realizační dokumentace.
V roce 2000 byl na základě projektové dokumentace pro stavební povolení opraven krov a položena nová břidlicová krytina stanových střech trojlodí.
V říjnu 1999 až dubnu 2000 byla zpracována projektová dokumentace pro stavební povolení na opravu vnějšího pláště celého chrámu, ve kterém byla stavba rozdělena na úseky a byl kvantifikován rozsah prací. V prosinci 2002 byly zpracovány podklady pro výběrové řízení na dodavatele prací. Na opravu vnějšího pláště, která probíhá po úsecích od roku 2003, naváže oprava interiéru (v současné době se zpracovává projektová dokumentace pro stavební povolení).
Pro opravu každého úseku se zpracovává realizační projektová dokumentace, jejíž součástí je dokumentace současného stavu, podrobné průzkumy provedené z lešení, koncepce a návrh opravy.
Dokumentaci současného stavu tvoří zaměření pohledů na všechny stěny a oblouky opěrného systému se zakreslením všech prvků a vyznačeným přesným kamenořezem (spárami mezi jednotlivými kamennými kvádry či tesanými prvky). Měření kombinací fotogrammetrie, geodetického měření a oměřování z lešení provádí odborná geodetická firma ve spolupráci s projektantem, který pomáhá při identifikaci stavebních prvků a kontroluje správnost kresby. Současně se provádí podrobná fotodokumentace celků i detailů pořízených z lešení.
Zaměření je podkladem podrobných průzkumů, jejichž výsledky se zakreslují do pohledů na stěny a oblouky opěrného systému.

Komplexní průzkum

V petrologickém průzkumu je určen a ve výkresové dokumentaci u každého kamene vyznačen jeho druh, jsou charakterizovány vlastnosti kamene a jeho původ (lokalita lomu).

Stavebně-historický průzkum stavby. Ukázka části projektové dokumentace.

V detailním stavebně-historickém průzkumu jsou po jednotlivých kamenech vyznačeny stavební etapy, kresebně i fotograficky jsou dokumentovány všechny kamenické značky, nápisy i graffiti, je zakresleno jejich umístění. Průběžně je doplňován archivní průzkum a reprodukována ikonografie (historická vyobrazení a fotografie) a archivní plány. Postupně jsou reprodukovány, analyzovány a se zjištěným stavem porovnávány skicáře Josefa Mockera. Současně s detailním poznáním stavby se doplňuje stavebně historická analýza.

Průběžně se provádí umělecko-historický průzkum a analýza uměleckých prvků, která se zabývá ikonografií, genetickými vztahy, slohovou polohou, datováním a otázkami rukopisu a autorství. V dosud realizovaných úsecích se umělecko-historický průzkum zabýval sochařskými artefakty. V interiéru chrámu se bude věnovat i nástěnným malbám a figurálním vitrajím.

Detailně se dokumentuje stavebně technický stav. Zjišťuje se a do pohledů zakresluje rozsah omítek, spárování, nátěrů, všechny stavební detaily a nepravidelnosti (kapsy, otvory, výměny kamene, vložky). Zakreslují se všechny kovové prvky (táhla, oka, skoby, třmeny, závěsy, trny, olověné zálivky spár a trnů). Dokumentují se všechna poškození - statické poruchy (trhliny, deformace), chybějící prvky, odlomené nebo uvolněné prvky nebo jejich části, narušený povrch kamene, omítek, spárování, přítomnost vegetace, biotické napadení, znečištění. Stavebně technický průzkum zjišťuje a dokumentuje i vlhkost v konstrukcích a určuje její příčiny.

Provádí se statická analýza každého úseku, jejímž cílem je určení příčin statických poruch, návrh jejich odstranění a návrh opravy. Při analýze statiky se využívají výpočtové modely výseků nosných konstrukcí. Provádějí se laboratorní zkoušky pro zjištění materiálových konstant zadávaných do výpočtových modelů. Podkladem statické analýzy jsou i dlouhodobá měření deformací, měření seismicity, měření povrchových teplot konstrukcí.

Okenní kružby znečištěné holubím trusem

Do pohledů se zakreslují výsledky detailních restaurátorských průzkumů, tj. stav kamene a spárování, stupeň narušení a jeho příčiny. U polychromovaných prvků se provádí průzkum a analýza povrchových úprav kamene, zjišťuje se existence vrstev autentických. Provádí se i průzkum patiny a krust, které se v důsledku znečištění vytvářejí na povrchu kamene, zjišťuje se, zda jsou patiny autentické, zda krusty jsou nositeli tvarové informace, nebo zda obsahují stopy barevné úpravy. U omítek a maleb se provádí průzkum a určení jednotlivých vrstev povrchových úprav, zjišťuje se funkce jednotlivých vrstev, jejich stav a technologie. Průzkum omítek je podkladem pro rozhodnutí o odstranění narušených nebo nevhodných novějších povrchových vrstev, restaurování omítek autentických, případně o provedení dalšího průzkumu. Restaurátorský průzkum se provádí také u ostatních prvků uměleckého řemesla, zejména u prací sklenářských, truhlářských a kovářských. V dosud realizovaných částech chrámu pocházely tyto prvky většinou z doby jeho novogotické restaurace. U figurálních vitrají nebo zasklení do olova ze šestihranných skel se prověřuje stav olověné osnovy, která se časem uvolňuje a křehne a není schopna plnit svou funkci, zjišťuje se rozsah mechanického poškození (rozbitá, chybějící skla), znečištění skla, u barevných vitrají stav barevné vrstvy (odskelnění, odloupnutí), stav zatmelení tabulek do drážek oken. U železných výztuh tabulek (nátěry, koroze), zasklívacích lišt a železných příček oken, které jsou v některých případech ještě středověké, se zkoumá rozsah koroze a stav nátěrů. U truhlářských prvků se zjišťuje stav dřeva (napadení), stav dřevěné konstrukce (mechanické poškození, borcení, sesychání), stav kování (úplnost, funkčnost, koroze), původní podoba a současný stav nátěrů dřeva i železa. Ke kovářským prvkům, které z velké části pocházejí z původní stavby, patří zejména táhla. Původní příčná i podélná táhla s klínovými zámky jsou osazena pod klenbou v pilířích trojlodí. V meziokenních pilířích obvodových stěn jsou zazděna oka, do kterých byla (zřejmě zatepla) osazována táhla s háky na koncích. Kovové prvky byly původně i při novodobé obnově užívány pro spojování prvků z tesaného kamene, zejména v opěrném systému chrámu. Některé kamenné prvky, například fiály, byly osazovány na železné čepy zalévané olovem. Olovo bylo užíváno pro temování nebo zalévání spár namáhaných tlakem. Drobné hlavice fiál byly k pilířům kotveny pomocí železných objímek. Železné a později bronzové skoby (kramle) byly užívány pro spojování parapetů zábradlí, nebo pro kotvení dodatečných vložek nebo novodobých kopií sochařské výzdoby. Posuzuje se stav prvků, koroze a povrchové úpravy kovových prvků.

Nezbytným podkladem pro zjištění fyzikální a chemické stavby kamene, složení materiálů a chemismu jejich narušení, pro zjištění původních povrchových úprav a jejich technologií jsou průzkumy technologické, průzkumy vlhkosti a salinity, které používají různé metody fyzikální a chemické, mikroskopii i metody nedestruktivního zkoumání struktury materiálu.

Koordinace prací

Všechny uvedené průzkumy je nutno navzájem koordinovat a sjednotit jejich podklady a výstupy, protože jsou provázané a vzájemně využívají svých výsledků. Jako příklad uvádíme návaznost ostatních průzkumů na průzkum petrologický. Středověká stavba byla zbudována z místního biodetritického písčitého vápence (tzv. mušláku), který se používal pro výměnu narušeného kamene při dílčích opravách až do 19. století. Při dostavbě a celkové opravě chrámu koncem 19. století, kdy došlo k rozsáhlým výměnám kamene, byl však pro všechny kamenické i sochařské práce užíván výhradně hořický pískovec. Rozlišení druhu kamene petrologickým průzkumem tak určuje nejenom základní časové určení stavebních fází, ale i rozsah a postup oprav, který měl mnohdy zásadní důležitost při vzniku statických poruch. Použité druhy kamene a jejich vzájemný vztah jsou v řadě případů příčinou chemických změn v materiálu, které způsobují narušení kamene (viz níže). Druh kamene, kvalita užitého kusu a jeho expozice ve stavbě ovlivňuje i rozsah mechanického narušení kamene.
Koordinace prací ve stadiu průzkumů je velmi důležitá, protože průzkumy v terénu a jejich vyhodnocení zaberou relativně dlouhou dobu (u jednoho úseku několik týdnů). Dokumentaci skutečného stavu a průzkumy zpracovává současně několik desítek pracovníků, je nutný jejich pravidelný kontakt a osobní angažovanost. Koordinace a výměna informací a zjištění musí mezi zúčastněnými odborníky proběhnout už ve stadiu průzkumů, které jsou podkladem pro další fázi zpracování dokumentace - koncepci a návrh opravy.

Dokumentace stavby

Obnova chrámu svaté Barbory. Interiér stavby.

Průzkumy jsou podkladem pro zpracování realizační projektové dokumentace, která obsahuje restaurátorské záměry na opravu uměleckých a umělecko-řemeslných prvků (restaurování kamene, omítek, maleb, vitrají apod.) a návrh stavebních prací. Součástí projektové dokumentace jsou i upřesněné výkazy výměr jednotlivých prací, které jsou podkladem pro jejich ocenění. Koncepce opravy stavebních prvků a restaurátorské záměry na restaurování umělecko řemeslných a uměleckých prvků se koordinují v průběhu konzultací a projednávání s památkovými orgány.
Koncepce a návrh opravy vycházejí důsledně z principu konzervace. Jsou respektovány všechny etapy stavebního vývoje, nedochází k rekonstrukci původního stavu. Cílem je oprava poškození konstrukcí a jednotlivých prvků, prodloužení životnosti stavby jako celku i všech jejích částí, odstranění závad, které jsou na újmu funkce konstrukce. Všechny autentické části a prvky stavby, včetně prvků provedených jako kopie nebo prvků nově vytvořených při opravě před sto lety, se zachovávají, konzervují a restaurují. Opravy jsou navrženy a prováděny tak, aby se nesnížila vypovídací hodnota památky, kterou představují nejen její architektonické formy, ale i zbytky nátěrů a omítek, nápisy a doklady historické technologie, jako jsou kamenické značky, rukopis opracování kamene apod. Nezbytné nové zásahy jsou navrženy a realizovány tak, aby byly co nejméně patrné a aby si stavba zachovala svou historickou patinu. Zásahy do autentických konstrukcí se minimalizují, dává se přednost doplňkům odstranitelným nebo skrytým (například u statického zajištění opěrných oblouků - viz níže). K drobným změnám dochovaného stavu dochází například při výměně kamene, když se mění jen narušená část kamene za cenu lokální změny kamenořezu nebo když se použije jiný druh kamene tam, kde dochází k chemické korozi v kontaktu vápence a pískovce (viz níže).
Realizaci všech prací sleduje a kontroluje technický dozor investora, autorský dozor projektanta a dozor památkový, který vykonává ústřední pracoviště Národního památkového ústavu a Středočeský krajský úřad. V průběhu realizace se provádí výkresová i fotografická dokumentace skutečného provedení, která se odevzdává současně s restaurátorskými zprávami při kolaudaci každého úseku. Vybrané významné prvky sochařské výzdoby jsou dokumentovány formou sádrových odlitků.
Veškerá dokumentace je zpracována digitálně, vydává se v tištěné podobě i na CD-Rom. Některé části průzkumů jsou zpracovány interaktivní formou, která umožňuje vyhledat v pohledech místa detailních fotografických záběrů, nebo kamenické značky a nápisy.
Na závěr opravy chrámu bude zpracována syntéza stavebně a umělecko-historických, technických i technologických poznatků získaných v průběhu obnovy. V umělecko-historické části by měl být precizován stavební vývoj a datace jednotlivých etap výstavby, proveden umělecko-historický rozbor architektury, sochařské i malířské výzdoby, včetně analýzy autorství uměleckých artefaktů původní stavby i dostavby z 19. století, ikonografický rozbor výzdoby chrámu, přehled kamenických značek a jejich svědectví o postupu a realizaci stavby, vyhodnocení historických vyobrazení a fotografií, zhodnocení Mockerových deníků, dokumentace, analýza a vyhodnocení restaurace chrámu z konce 19. století, přehled a dokumentace rozptýlených kusů původní kamenické a sochařské výzdoby, které jsou uloženy na různých místech v Kutné Hoře i jinde. Ve stavebně technické části by měla být představena syntéza petrologického průzkumu, dokumentovány výsledky stavebně technického průzkumu a průzkumů technologických, které dokládají podobu stavebních konstrukcí, způsob stavby a skladbu materiálů. Syntetickou formou by měly být zpracovány výsledky dílčích fází analýzy statiky nosných konstrukcí. Měl by být dokumentován rozsah, postup a technologie současné opravy a restaurování. Součástí závěrečné fáze dokumentace by měla být i fotografická, plánová i fotogrammetrická dokumentace stavu před opravou i po opravě, dokumentovány by měly být zejména části obtížně přístupné.

Týmová práce při zpracování projektu

Práce na průzkumech i návrhu opravy je nesmírně zajímavá, dává možnost získání nových poznatků i objevů, prohloubení poznání historického stavitelství, zejména stavby katedrál, která představuje absolutní vrchol stavitelství své doby. Je možno říci, že všichni účastníci průzkumů i obnovy své práci věnují maximální úsilí. Práce na obnově chrámu klade vysoké nároky na kvalifikaci, zdatnost i preciznost všech zúčastněných, od administrativních pracovníků, přes techniky, restaurátory, až po řemeslníky. Velmi důležitý je výběr pracovníků, kteří se podílejí na zpracování dokumentace i na realizaci obnovy. Zkušenost získaná v průběhu realizace této stavby i jiných staveb obdobného rozsahu a významu nás poučila, že kvalitu výběru pracovníků je možno nejlépe zaručit tehdy, když je zodpovědnost za zpracování průzkumů a projektové dokumentace v jedněch rukách, a obdobně je koncentrována i zodpovědnost za realizaci - tedy za přípravu stavby zodpovídá generální projektant, za realizaci generální dodavatel. V praxi často z různých důvodů (zejména s ohledem na způsob financování) zadává některé průzkumy a dílčí části projektů, případně dílčí části realizace stavby investor. V těchto případech investor přebírá zodpovědnost za koordinaci, zadání, úplnost i kvalitu dílčích prací a dává ostatním partnerům možnost nedostatky své práce, nedodržování termínů apod. svádět na špatnou koordinaci nebo nedostatečnou kvalitu subdodávek. Investor by se ovšem neměl vzdávat možnosti ovlivnit výběr subdodavatelů a možnosti jejich vyloučení ze spolupráce v případě nedostatků jejich práce. Tuto možnost vždy lze ošetřit podmínkami smlouvy o dílo a její uplatnění důslednou kontrolou stavby. Zde je vhodné připomenout, že podmínkou úspěšné realizace složité stavby je dobré fungování všech účastníků stavebního procesu. U stavebních památek jsou těmito účastníky investor, technický dozor investora, projektant, dodavatel a památkový dozor. Nezbytnou podmínkou je jejich profesionalita, aktivní účast a zodpovědnost. Lze s uspokojením konstatovat, že dosavadní průběh obnovy je možno považovat za úspěšný mimo jiné i proto, že pracovní tým, který se s určitými obměnami obnovy chrámu účastní, těmto požadavkům vyhovuje. Práce, která klade nároky na dodržení vysoké kvality návrhu i provedení, kde špatný návrh nebo provedení jednoho detailu může ohrozit nebo znehodnotit související část stavby, je vynikající školou týmové spolupráce. V dobře pracujícím týmu jsou technické a pracovní problémy podnětem k hlubší analýze problému, podněcují tvůrčí aktivitu pracovníků, zdařilá práce je zdrojem jejich uspokojení.
Důkladná a systematická příprava obnovy, jejíž podstatou je dokumentace, poznání a analýza všech složek stavby, má velký význam i pro precizování metodiky opravy významných památek. V praxi se prokazuje nejenom účelnost, ale i nezbytnost tohoto přístupu. Dosavadní průběh přípravy a realizace obnovy chrámu sv. Barbory pomáhá kodifikovat obsah a rozsah dokumentace památek této kategorie.

Statika stavby

Klenba presbyteria.

Jednou z oblastí, které je při obnově věnována velká pozornost, je statika. Chrám sv. Barbory je jedním z několika kostelů u nás, které byly postaveny jako katedrály s opěrným systémem.
Nosná konstrukce chrámu sv. Barbory má charakter prostorového skeletu, jehož svislé nosné konstrukce jsou poměrně subtilní. Přízemní část chrámu je z masivního zdiva, stejně jako spodní část opěrných pilířů vymezující kaple ochozu, vnitřní stěny transeptu, sakristie a schodišť, zdivo mezi tesanými články obvodových stěn a arkád a západní štítová zeď. Exponované prvky (nosné pilíře, mezilodní arkády, arkáda triforia, okenní ostění a kružby, přípory a žebra kleneb, opěrný systém) jsou z tesaného kamene. Masivní zdivo je převážně z lomového kamene, v menším rozsahu se uplatnilo masivní zdivo kvádrové. Všechny vodorovné konstrukce jsou klenuté. Klenby jsou žebrové, žebra jsou z tesaného kamene, kápě kleneb jsou z lomového zdiva, případně z cihel. Po celém obvodu chrámu je opěrný systém tvořený pilíři a opěrnými oblouky, které zachycují vodorovné síly od kleneb. Původním konstrukčním prvkem jsou i železná táhla s klínovými zámky, která zachycují vodorovné síly působící ve stavbě a zvyšují její tuhost.
Původním stavebním kamenem byl kutnohorský mušlák (druhohorní písčitý vápenec s velkým obsahem schránek mlžů), při opravě koncem 19. století se široce uplatnil hořický pískovec. Oba materiály svými mechanickými pevnostmi vyhovují zatížením, která se v neporušené stavbě uplatňovala.
V průběhu staleté existence stavby docházelo působením vnějších činitelů ke zhoršování vlastností malt i kamene. Degradace materiálů působila lokálně, nejvíce v exteriéru stavby, narušený materiál byl v průběhu existence stavby vyměňován. Původní táhla nebyla degradací materiálů narušena natolik, aby nebyla schopna plnit svou funkci.
Chrám je založen na skalních výchozech písčitého vápence, nemá poruchy související se založením.
Analýzou nosné konstrukce a opěrného systému (pomocí výpočetních modelů) dosud opravovaných částí chrámu bylo zjištěno, že nosné konstrukce byly navrženy tak, že byly schopny spolehlivě přenést statické zatížení od stavby do základů. Seismickým měřením bylo prokázáno, že běžné dynamické vlivy nemohly způsobit významnější porušení konstrukcí. Naproti tomu výpočetní modely prokázaly, že při návrhu stavby se neuvažovalo s tepelným namáháním, zejména s deformacemi a napětími vznikajícími při objemových změnách subtilních opěrných oblouků, ke kterému dochází při velkých změnách teploty konstrukcí. Poruchy opěrného systému způsobené tepelným namáháním byly zjištěny a opraveny v dosud realizovaných etapách obnovy chrámu (viz níže).
V průběhu staleté existence stavby se uplatnily další vlivy. K nejvýznamnějším z nich patří síly od porušených krovů. Jejich působení je doloženo zejména v historických zprávách z roku 1733, kdy byly původní stanové střechy nahrazeny barokním krovem. Narušené krovy působily především vodorovnými silami na vnější zdivo, způsobily vyklonění pilířů a vznik trhlin a deformací v klenbě trojlodí. Klenba trojlodí bude zajištěna v rámci opravy interiéru.
Konstrukční systém chrámu je pro svou subtilnost, relativně nízkou tuhost a mimořádné rozměry velmi citlivý na změny zatížení, zejména na působení zatížení lokálních. Analýzou příčin poruch bylo zjištěno, že některé poruchy byly způsobeny nevhodným postupem stavby nebo oprav.
Radikální změna koncepce stavby navržená Benediktem Riedem změnila dosavadní statické působení některých prvků a konstrukcí a vyvolala lokální poruchy. K nejvýraznější změně tohoto typu patří zbudování klenutých pasů nad klenbami severní a jižní lodi trojlodí, které nesou diagonálně položená okna závěru trojlodí. Existující pilíře trojlodí nebyly schopny plně zachytit šikmou reakci klenutého pasu, došlo k jejich vychýlení a vzniku trhlin. Tyto poruchy budou zajištěny v rámci opravy interiéru.
K pochybení došlo i při novodobé opravě a dostavbě chrámu, která byla jinak prováděna velmi pečlivě a zodpovědně. Při výměně opěrných oblouků byla nevhodným způsobem změněna technologie - spáry mezi klenáky opěrných oblouků byly vyplněny olovem, takže nebyly schopny zachytit smykové síly, kterými je spára namáhána při tepelných změnách, a došlo k trvalému poklesu některých klenáků. Největší poruchy byly v jihozápadní části chrámu, kde šířka otevřených spár byla tak veliká, že do spáry bylo možno vložit ruku. Deformace klenutých pasů byly odstraněny - pasy byly podepřeny na dřevěné skruže, jednotlivé klenáky byly uvolněny a zvednuty do původní polohy. Konstrukční závada byla odstraněna vložením nerezové výztuže do vrtů vedených přes spáry mezi klenáky tak, aby procházely střednicí oblouku. Ocelové trny zachycují smykové i tahové síly, umožňují však vzájemné pootočení klenáků, při osazení výztuže v neutrální ose klenutého oblouku nedochází k jeho namáhání momentem. Realizace statického zajištění oblouků byla velmi náročná na přesnost provedení a obtížná vzhledem k pracovnímu prostoru, omezenému lešením a podpůrnou konstrukcí.
Při průzkumu a návrhu opravy presbyteria a triforia byly zjištěny a opraveny poruchy, způsobené s největší pravděpodobností nevhodným způsobem opravy opěrných oblouků v 19. století. Trhliny a poruchy táhel nasvědčovaly tomu, že při výměně opěrných oblouků došlo k jejich poklesu (zřejmě povolila výdřeva podpírající rozebraný oblouk). Při opravě byly korigovány deformace opěrných oblouků a zajištěny trhliny.
Lokální poruchy statického charakteru vznikly při opravě a výměně kružeb a části ostění oken. Kamenořez kružeb nebyl vždy proveden s ohledem na přenos sil od zatížení, došlo k porušení spár nebo i ke vzniku trhlin v kameni působením smyku, případně i ohybu. Důsledkem výměny části profilace ostění bylo oslabení kamenného profilu, vyvětrávání široké spáry mezi původním ostěním a vložkami, nedostatečné spolupůsobení okenní kružby s ostěním a její odtržení a uvolnění v důsledku tepelného a dynamického namáhání. V některých místech bylo koncentrováno zatížení do nedostatečného průřezu kamene, došlo k jeho porušení tlakovými nebo smykovými trhlinami. Tyto poruchy mají lokální význam, opravují se důkladným vyplněním spár, trhliny v kružbách a nevhodně umístěné spáry se zajišťují pomocí trnů.
Poruchy v celém nosném systému vznikly (jsou doloženy i v archivních zprávách) v místě provizorního uzavření západní štítovou zdí. Tyto poruchy se nepodařilo odstranit ani při přestavbě chrámu koncem 19. století. Jsou v zásadě stabilizované, dochází v nich však k dilatacím. Příčiny vzniku těchto poruch budou upřesněny v průběhu realizace. Ke vzniku poruch docházelo i vlivem degradace materiálu, zejména v důsledku působení povětrnostních činitelů. Degradace materiálu (zejména malty a kamene) způsobila zhoršení mechanických vlastností materiálu a vznik lokálních poruch. Významně se uplatňují i síly vznikající zvětšováním objemu vlhkých materiálů při mrznutí, rozpínání korozivních produktů železa osazeného v kameni nebo při krystalizaci sádrovce v porézním hořickém pískovci.
Použití hořického pískovce v kombinaci s kutnohorským písčitým vápencem je jednou z příčin intenzivní degradace kamene v exteriéru. Po stu letech, které uplynuly od Mockerovy restaurace, je mnoho tehdy osazených kamenných prvků poškozeno natolik, že je nutná jejich výměna nebo zpevnění. K degradaci hořického pískovce dochází tam, kde je osazen pod mušlákem. Při smáčení mušláku dešťovou vodou se v ní rozpouští vápenec, ionty vápníku se usazují v pórézním hořickém pískovci, kde reakcí s kysličníkem siřičitým z ovzduší vzniká sádrovec. Krystalizační tlak rozpínajícího se sádrovce působí destrukci pískovce. Narušení hořického pískovce je nejsilnější v místech, která jsou smáčena vodou stékající z vápence, a která jsou (zdánlivě paradoxně) současně chráněna před prouděním vzduchu a před deštěm. Vysvětlení vidíme v tom, že proudící vzduch kámen vysušuje, nedochází tedy k pronikání vody s rozpuštěným vápníkem do pórů pískovce, déšť z pískovce rozpuštěný vápník vymývá.

Vitraje oken.

Restaurátorské práce

Oprava kamenného pláště, zejména opěrného systému, který je vzhledem k působení povětrnostních činitelů mimořádně exponován, tvoří podstatnou část restaurátorských prací. Uplatňuje se přísně konzervační metoda, to znamená, že se zachovává současná podoba stavby, nekorigují se změny provedené při opravě koncem 19. století, výměny kamene se provádějí jen v místech, kde je kámen narušen natolik (trhlinami nebo degradací materiálu), že nemá dostatečnou stabilitu a pevnost. Výměny kamene nejsou příliš rozsáhlé, týkají se většinou kamene osazeného před sto lety. Prvky vyrobené z mušláku, které byly při Mockerově restauraci v opěrném systému ponechány, jsou většinou v relativně v dobrém stavu - pravděpodobně totiž nejsou původní, ale byly vyměněny při dílčích opravách, které probíhaly po celou dobu existence chrámu. Ve většině případů se narušený kámen opravuje vsazením vložek, případně domodelováním poškozených nebo chybějících částí umělým kamenem. Při výměně kamene nebo výměně vložek z doby Mockerovy restaurace se uplatňují zásady minimálního rozsahu výměn, pokud možno zachování kamenořezu původního nebo kamenořezu z poslední opravy, nahražení kamenem stejného druhu. Tyto zásady jsou uplatňovány diferencovaně, například tam, kde nevhodná kombinace druhů kamene byla příčinou degradace materiálu, se použije kámen, který nebude působit sádrovcovou korozi. Pro doplnění se užívá kámen obdobných vlastností a vzhledu jako kámen původní. Protože kutnohorský mušlák se již netěží, užívá se pro výměnu dovážený kámen stejného charakteru. Vyměňovaný kámen se upevňuje stejným způsobem jako kámen původní. Železné trny se nahrazují nerezovými, uplatňují se zálivky olovem. Ostatní kovové prvky (kramle, objímky, oka aj.) se opravují, doplňují, upevňují a ošetřují proti korozi.
Většina oprav kamene se provádí zpevněním navětralého povrchu, vyplněním trhlin a doplněním z umělého kamene těch částí, které jsou nezbytné z funkčního hlediska (odvodnění povrchu kamene, uzavření spáry, dotvoření drážky pro zasklení) nebo tam, kde je to nutné pro zachování architektonické formy (tektonické linie, které se pohledově uplatňují). Umělý kámen musí vyhovovat vzhledově (barvou i strukturou) i technologicky (nesmí uzavírat povrch kamene).

Kružby parapetů před restaurováním.

Oprava vnějšího pláště postupuje po dílčích krocích. Po předběžném zajištění nejvíce poškozených prvků se povrch kamene očistí. Čištění se provádí citlivým omytím tak, aby nebyly poškozeny autentické povrchové úpravy (například malované spárování nebo nátěry zachované zejména na stěnách chrámu). Čištění se provádí diferencovaně, například u původních sochařských prvků, kde je kámen pod povrchovou krustou vytvořenou nečistotami a chemickými změnami kamene degradovaný, se uplatňují speciální metody. Krusty, které jsou nositelem tvarové informace, se v těchto případech zachovávají, kámen pod nimi se zpevňuje. Po očištění kamene se na základě komisionálního posouzení (za účasti památkového, autorského i technického dozoru) upřesní rozsah výměn a dalších restaurátorských zásahů. Současně s výměnami a restaurováním kamene se opravuje spárování. Autentické spárování se zachovává, odstraňuje se spárování technologicky nevhodné (cementové malty). Nové spárování se přizpůsobuje spárování autentickému. Povrch se upravuje patinováním, které koriguje nečistoty kamene, které nebylo možno odstranit, zceluje výměny, vložky a doplňky s původním kamenem. Patinace se provádí s ohledem na výtvarné působení architektury, kamenořezu a přirozeného vzhledu kamene. Po očištění a opravě se velmi působivě uplatňuje barevnost hořického pískovce i jeho kontrast s mušlákem. Restaurují a retuší se upravují i malované spáry a omítky, na kterých jsou místy zachovány autentické nátěry.
Jen stručně se můžeme zmínit o dalších pracech, které provádějí restaurátoři a specializovaní řemeslníci. Restaurátorským způsobem se opravují vitraje z čirého skla i vitraje malované.
Vysokou odbornost vyžaduje výměna břidlicové krytiny a klempířské práce. Kamenné konstrukce ve zvýšené míře vystavené srážkové vodě (odvodňovací žlaby, podlahy ochozů) se kryjí olověným plechem. Návrhu i provedení se věnuje velká péče. Problémy s odstraňováním sněhu z ochozů a odvodňovacích žlabů se řeší instalací topných kabelů.

Kružby parapetů před restaurováním