Ojedinělá oprava fasády hotelu Jalta

A podobně tomu bylo právě i v případě fasády hotelu Jalta. Její nevyhovující stav znamenal téměř přesně před rokem pád jedné z obkladových desek.
Stavba budovy je národní kulturní památkou, vedenou na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Původní nadčasová fasáda z roku 1953-1958, podle návrhu akad. arch. Antonína Tenzera, byla vzhledem k významu stavby velmi kvalitně provedena, za použití dražších a také honosnějších materiálů.

Vlastnosti použitého materiálu

Travertin je zvláštním typem sladkovodního vápence, vzniklého vysrážením kalcitu při vývěrech teplých minerálních pramenů, bohatých uhličitanem vápenatým za spolupůsobení řas. Jsou to horniny jemně až hrubě pórovité, někdy s pěknými laminárními texturami, tvořené kalcitem proměnlivé velikosti. Přítomnost limonitu někdy způsobuje barevné páskování a tónování. Velmi bohaté výskyty travertinu, vázané na tektonické linie v různých geologických jednotkách, lze nejblíže nalézt především na Slovensku. K nejkrásnějším patří tzv. zlatý travertin z Lešeňové u Ružomberka, dosud činný je již jen lom u Spišského Podhradí (lom Dreveník a Žehra). Spišský travertin je bílý až bělošedavý, místy i s nažloutlými partiemi. Obsahuje dutiny nepravidelného tvaru, někdy vzájemně propojené a paralelně uspořádané. V sousedství dutin tvoří někdy kalcit vláknité agregáty [1]. Tento kámen byl použit i pro výrobu vyšších architektonických článků, tj. ostění oken, zdobných čel balkonů, zdobných klínových kamenů, obkladů a dalších prvků - převážně v masivním výrobním pojetí fasády hotelu.
Na plošné obklady byl použit travertin hnědý s výraznou horizontální kresbou struktur, který napomohl zvýšení prezentačního dojmu vyšších architektonických článků, protože bílá barva tak v pohledovém vnímání působí výrazněji.
Vzhledem ke svému složení je travertin velmi citlivý k pH prostředí, resp. reaguje s kyselými roztoky, včetně dešťových srážek. Proto je nezbytné zajistit před těmito roztoky oxidů síry pečlivou ochranu. Jako optimální byly na základě dlouholetých zkoušek a zkušeností pro tento účel vybrány hydrofobizanty na organokřemičité bázi (silikony).

Příčiny poruch

Poruchy historických fasád jsou zejména důsledkem nerespektování technologických postupů při výstavbě, nedostatečné údržby, ale také neodborných zásahů při jejich opravách, neřešících příčiny součastných stavů. Ve všech těchto ohledech se jedná o vědomé selhání člověka:

• v prvém případě ošizením kotevního systému při použití jiných materiálů, než jaké byly deklarovány a navrženy architektem;
• ve druhém případě nedostatečnou kontrolou a neřešením negativních vlivů, tedy nedbalostí;
• ve třetím případě neodborným a nezodpovědným přístupem.

Fasáda je dále ovlivněna daným prostředím a klimatem - musí čelit působení vnější vody, tlakům v materiálu, otřesům a dalším negativním vlivům.

Stav a povaha poruch

Zásadní poruchy kotevního systému obkladu z masivního kamene budovy hotelu Jalta představovaly v této velmi frekventované lokalitě obecné ohrožení přilehlé komunikace.
Práce bylo třeba provádět za plného provozu, při splnění podmínek vydaných stavebním úřadem, technickou správou komunikací a odborem památkové péče. Současně bylo třeba vyhovět požadavkům investora na udržení chodu hotelu. To vše za značného zájmu ze strany médií a celkové odpovědnosti při řešení i takových souvislostí, jakými jsou například reklamní plochy na lešení, problémy s parkováním pracovních vozů a podobně.
Stav fasády a jejích částí nebyl opticky ničím nápadně nezpůsobilý. Při pohledu na více namáhané prvky byly zřetelné jen některé poruchy, které se jevily spíše jako lokální než jako projevy celkového úpadku materiálu a technického stavu. Teprve při přímém kontaktu, po výstavbě konstrukce lešení byla zjištěna skutečná povaha degradací a jejich rozsahu:

• nestabilita sestav obkladů;
• praskání desek vlivem tlaků;
• koroze kotevních prvků;
• zatékání vody za obklad a do technických spojů;
• posuny a uvolňování masivních kamenných desek zábradlí balkonů;
• povrchová rozrušení kamene po neodborných předchozích zásazích;
• poruchy nosných konstrukcí balkonů;
• naprosto nevhodné použití tmelů při předchozích opravách;
• zcela nefunkční izolace balkonů.

Další projevy, jako jsou poruchy spár, znečištění všech povrchů, poruchy předchozích oprav a podobně, byly již jen průvodními jevy a vadami. Skutečnou hrůzu však naháněly některé masivní, asi 260 kg vážící desky balkonových zábradlí, u nichž byly zjištěny již zcela rozpadlé a korozemi zničené a nefunkční kotvy a následné značné vychýlení desek z původního tvaru osazení.
Skladba hmot za kamenným obkladem rovněž vykazovala poruchy, a to rozpraskáním tzv. podlepové vrstvy v důsledku vlivu přítomnosti vody a změn jejího skupenství. Rovněž rozpínavé koroze kotevních prvků působily rozdíly v napětích mezi materiály. Zatímco kvalitní betonový skelet byl pevný a stabilní, podlepová vrstva byla vystavena různým tlakům a vlivům, jako jsou sesedavé tlaky vahou kamene, přítomné pnutí v místech korodujících kotev, plošná rozpraskání vlivem přítomné vlhkosti apod.

¤ Detail kotvení obkladu

¤ Schéma prokotvení desek obkladu

Volba vhodné technologie

Při provádění restaurátorských prací a oprav je třeba nejprve rozpoznat původní technologii, vyhodnotit a posoudit její reakce na vliv prostředí a ověřit její další možnou využitelnost. Následně je stanovena odpovídající technologie nové opravy.
V tomto případě hrála negativní roli právě technologická nedisciplinovanost při předchozích volbách materiálů a opatřeních při opravách struktur kamene (dřevařský kyt), nevhodná řešení dilatačních spár, kdy tmely nepřilínaly ke kameni, a vícenásobné a vícedruhové konzervace, při kterých docházelo k pohlcování dalších nečistot.
Snahy o očistu pomocí běžné tlakové vody jsou pak bezvýsledné, celkový výraz fasády značně zaslepený a řešení obtížné, protože snímání konzervantů ve vrstvách a v celé ploše je jen těžko reálné. Naštěstí sehrál pozitivní roli čas a mírné stárnutí konzervantů, zejména spodních zůstatků voskových vrstev, které při použití horké páry v tlaku měkly a mohlo tak dojít k jejich sejmutí.
Po tomto úkonu však v důsledku čitelného odhalení struktur hmoty kamene, barevné různorodosti oprav a dříve retušovaných míst nastala předem nepředpokládaná optická změna. Tím, že byla odhalena řada dosud zanikajících poruch, barevně vystoupily nevhodné předchozí opravy a jejich rozdíly od výrazů kamene. Mnoho menších barevně odlišných částí v důsledku oprav v plochách kamene způsobí změnu dojmu z celkové barvy desky. Travertin se od ostatních druhů kamene liší především svými fyzikálními vlastnostmi, které znatelně zužují materiálové volby pro opravy. Bylo třeba řešit také spojitosti související s opravným kotvením a jeho pohledovým uzavíráním.
Podmínkou dosažení řádné opravy tedy bylo vyřešení mnoha technicko-technologických parametrů náročných na volbu opravných hmot, které musely obstát v otázce odolnosti proti vodě a nasákavosti, mrazu, odpovídající pevnosti, struktuře, barevnosti, spojení s ostatními materiály, opracovatelnosti vzhledem k povaze a úrovni původního kamene, a to jak v proveditelnosti, tak i patinaci, konzervaci atd.

Řemeslo a technika

Vyřešení zjištěného stavu vyžadovalo individuální přístup, potřebné technologické i technické a řemeslné znalosti a také četné odborné konzultace. Prvořadé bylo kritérium bezpečnostní - tedy zajištění stability kamenných obkladů i masivů, dále pak kritérium estetiky a vzhledu celku - s cílem zpětného přiblížení se do podoby výrazu původního záměru Antonína Tenzera, spočívajícího v dvojbarevné skladbě materiálu v dané architektuře. Dalším kritériem bylo maximální využití a ponechání původního kamene, jakožto dochované historické hodnoty, to vše s ohledem na určité limitované finanční prostředky a na požadavek provedení v nejkratší možné realizační době.
Konzervativní přístup restaurování nebyl vzhledem k povaze poruch možný a bylo nutné volit radikální restaurátorský zásah - ovšem tak, aby nedošlo k újmě kamene, k nežádoucí změně výrazu fasády nebo k nevhodnému technologickému zásahu. Přitom technicky nebyl vstup do původního kotevního systému možný, protože by při snaze o jeho opravu muselo vždy nevyhnutelně dojít k poškození kamenných desek v místě kotvení.
Řešení celé situace bylo nalezeno v novém prokotvení celých obkladů. Možnost takovéto, při soudobých trendech rozhodně neobvyklé, volby je ovšem závislá na způsobilosti nosné konstrukce a rovněž předpokladu následných oprav kamene tak, aby nový technický zásah nebyl znatelný. V situaci, kdy byly z kamenných obkladů vysekány poruchy a zároveň byly provedeny průvrty pro nové kotvení a fasáda vypadala doslova jak po kulometné palbě, asi málokdo věřil tomu, že se danou technologií podaří úspěšně vrátit fasádu do důstojné kondice.
Je pravda, že travertin je vzhledem ke své pórovité struktuře a výrazné barevnosti a kresbě k tomuto účelu vhodným materiálem. Betonová konstrukce hotelu Jalta je pevná, a tedy rovněž schopná nových zakotvení.
Složité se ukázalo být překonání meziprostoru mezi konstrukcí a obkladem. Tento prostor byl bez výplně, volný v šíři cca 50 mm. Pro aplikaci materiálu nového prokotvení do zadní betonové stěny byla z hlediska potřebných pevnostních parametrů a rychlosti reakce tvrdnutí zvolena tzv. chemická kotva - byly upraveny směšovací trysky, jako čep byla použita závitová tyč s antikorozní povrchovou úpravou a v síle podle velikosti a váhy kamene. Každá kamenná deska je prokotvena dvěma úhlopříčně umístěnými čepy, čímž je výrazně zajištěna nosná dimenze. Restaurátorská oprava je provedena pomocí polyesterového tmelu s příměsemi drceného původního kamene a prokresbou struktury, což ve většině případů existenci daného řešení kotvení velmi věrohodně maskovalo.
Desky a masivní prvky vychýlené z původního tvaru bylo pochopitelně nutné přeosadit a konstrukční betony řešit sanací, pomocí hmoty s příměsí samoarmovacích částic. Bylo také nutné sanovat odhalené zrezivělé armatury a klempířské prvky a provést nové izolace.
Náročnost uvedeného způsobu překotvení vyžaduje velkou citlivost a soustředěnost na prováděný úkon, neboť nevhodným či nepřiměřeným zásahem, například při vrtání, by mohlo dojít k poškození kamenných obkladů prasknutím, či odlomením velké puklice z vnitřní strany směrem ke konstrukci a tím k zúžení plochy pro dotek spoje kotevního prvku.
Restaurátorské řešení či opravný postup musel v tomto případě obsahovat i úpravu předchozích opravných plomb, které zůstávají dále ponechány. Tento postup opět vyžadoval volbu výrazově i trvanlivostně shodnou s ostatními opravami. Pro dosažení přilnavosti, stability, výrazu a shody při procesu stárnutí materiálů bylo opět nutné pracovat se speciální polyesterovou směsí. Patinace pomocí polyesteru v barevných variacích je rozhodně technologie ojedinělá, vyžadující přísné dodržování mnoha postupů jak při zpracování hmoty samotné, tak při její aplikaci. Vzhledem k velmi rychlému tvrdnutí je nutné rychle provést barevné ztvárnění. Další opravy již nejsou prakticky možné. Aby nedocházelo k nežádoucím leskům, musí být živá hmota poprášena vhodnou směsí plniva.
Zmiňované pracovní postupy vyžadují dobré znalosti chování a reakcí specifických tmelů, a zejména rychlost provedení a barevného ztvárnění. Při práci s touto hmotou je třeba také počítat s dráždivými výpary a jejich specifickým omamujícím účinkem.
Spáry mezi jednotlivými kameny celé fasády byly téměř rozrušeny a umožnily tak průnik vody za obklad. Sběrná plocha při dešti je v tomto případě velká, západní poloha fasády je v tomto ohledu nejvíce zatížená. Dosavadní opravy byly provedeny z různých materiálů, odlišných vlastností, a tím i projevů. Zásadní vlastností materiálů spár přitom musí být jejich měkkost, zabraňující v případě tlaku prvotnímu poškození obkladu - vzhledem k tomu, že jejich různorodost působila rušivě i při celkovém pohledu na fasádu, bylo kompletně přistoupeno k novému provedení. Všechny spáry byly prořezány, nově vyplněny a upraveny. Jejich barevnost byla řešena tak, aby korespondovala s ostatními povrchy a nepřiměřeně na sebe neupozorňovala.

Výtvarné pojetí

Neodmyslitelnou součástí provádění oprav při restaurování jakéhokoli původního materiálu je vždy snaha o dosažení co nejvěrohodnější iluze přiblížení se k původní hmotě - strukturou, barevností, kresbou i povrchovou úpravou. Předpokladem úspěšného provedení je zejména výborná znalost zpracovávaných materiálů a samozřejmě určitá výtvarná schopnost.
Soudobé trendy rozhodně požadují provedení probarvení a struktur v celé hmotě doplňku, nikoli pouze v dokresové retuši povrchu. Tento požadavek s sebou nese vyšší nárok na představu o výsledném výrazu hmoty nikoli po jejím nanesení, ale teprve po jejím opracování. Mezi těmito úrovněmi bývají často značné rozdíly. Výtvarné prokresby hmot a oprav jsou závislé především na citu restaurátora. Kromě detailní prokresby v místě opravy je pak důležitý především výtvarný projev celku, kontrast k architektuře, stáří apod.
Hotel Jalta je proveden ze dvou druhů travertinu, tmavého Classico a bílého Spišského. Tato skutečnost výrazně umocňuje architektonický výraz.

Konzervace fasády

Nová konzervace fasády po její opravě je dnes již nedílnou součástí každé technologie při rekonstrukcích kamenných nebo umělokamenných fasádních prvků. Vhodně zvolený konzervant může být při odborném přístupu nástrojem k dosažení požadovaného efektu a povahy celku.
Konzervativní přípravek totiž nemusí mít pouze schopnost k vytvoření vodoodpudivého efektu, ale je možné jej také tónovat barvivy pro dosažení lazurní tónové úpravy celku, případně lze touto cestou vytvářet zvýraznění kontrastů kreseb nebo například vodových vizuálních efektů. A toto byl také případ fasády hotelu Jalta. Původní povrchová úprava kamenných obkladů byla provedena v matovém lesku, tedy při zatažení povrchu kamene. Postupným stárnutím však docházelo k rozrušení této výrobní úpravy, čímž kámen vizuálně vysvětlal (kámen výrazově tmavne teprve při procesu leštění). Definitivní konec stop po leštěných úpravách znamenala jedna z předchozích oprav, při které byly všechny plochy po povrchu přebroušeny. Tím bylo zatažení kamene strženo a celé plochy vysvětlaly, splynuly se znečištěným bílým Spišským travertinem a fasáda ztratila svůj výraz a smysl vtisknutý autorem. Úkolem současné opravy tedy bylo zpětné dosažení původního výrazu. Metodu leštění však v terénu nešlo aplikovat, a bylo třeba využít schopností jiných materiálů. Silnější koncentrace konzervantu imitovala podlesk na tmavých obkladech, přičemž bílé kameny byly konzervovány koncentrací slabší a zůstaly vizuálně nezměněny. Tímto byl zvýrazněn požadovaný kontrast dobarvy materiálů.

¤ Stav kamene před a po kontrastní konzervaci

Použitá literatura
[1] Březinová, Bukovanská, Dudková, Rybařík: Praha kamenná, Národní muzeum, 1996