Obnova Starého purkrabství č. p. 95 v historickém prostředí Vyšehradu

Jedním z posledních stavebních zásahů v knížecí a královské akropoli na Vyšehradě jsou stavební úpravy tzv. Starého purkrabství a jeho přístavba do hradebního valu při barokní fortifikaci od architektů Vladimíra Faktora a Ludmily Šolcové.
Záměrem správy Národní kulturní památky Vyšehrad (dále NKP Vyšehrad), jako investora stavby, bylo především rehabilitovat tuto mimořádně historicky cennou památku pro nové společensko- kulturní využití. V tomto smyslu bylo třeba splnit nejen náročná kritéria kladená na obnovu památky současnou památkovou péčí, ale zároveň vzít v úvahu požadavek zabezpečení životaschopnosti památky s novým využitím bez degradujících zásahů do areálu NKP Vyšehrad jako celku.
Obnova Starého purkrabství byla realizována v letech 2002 až 2005, krátce poté, co byla dokončena výstavba nové správní budovy NKP Vyšehrad v ulici V Pevnosti za Táborskou bránou. Tato nová stavba, uskutečněná rovněž podle návrhu Vladimíra Faktora, svým architektonickým a výtvarným přístupem předznamenává zcela autentický koncept a pojetí vycházející z autorovy práce výtvarné a sochařské. Z tohoto úhlu pohledu je možné vnímat dokončenou rekonstrukci Starého purkrabství nejen jako výraz pokory architektů k jedinečnému fenoménu místa, ale je možné pociťovat i určité napětí, které znamená výzvu k hledání autonomie vlastní tvůrčí práce a svobodné architektonické imaginace.

Změna funkčního využití budovy po obnově
Staré purkrabství je situováno v jihozápadní části knížecí a královské akropole na Vyšehradě, v těsné blízkosti barokní hradební fortifikace. Tento původně palácový objekt z doby Karla IV. je obdélného půdorysu (o rozměrech 32,8x9,8 m) a je zastřešen sedlovou střechou s orientací hřebene ve směru východ - západ.
Jednopatrová historická budova se po obnově spojila s nově postavenou přízemní přístavbou, situovanou do jižního valu při hradebním opevnění. Podzemní chodbou je zároveň umožněno propojení s podzemní částí tzv. Gotického sklepa, kde vznikla nová stálá expozice Historické podoby Vyšehradu. V současné době Staré purkrabství slouží především ke společenským a kulturním účelům. V historickém objektu je komorní sál a občerstvení s barem. V nové přístavbě pak zázemí pro účinkující, šatny, hygienická zařízení pro návštěvníky a nezbytné zázemí provozu kavárny. Prostor tzv. hradební chodby bude využíván pro výstavní účely.

¤ Prvoplanova skica řešeni objektu Stareho purkrabstvi s přistavbou. Kresba: V. Faktor.

¤ Realizace přistavby v odtěženem zemnim tělese při barokni hradebni fortifikaci. Foto: L. Šolcova, 2003.

¤ Půdorysne schema přizemi Stareho purkrabstvi a přistavby. (Navrh V. Faktor, L. Šolcova, 2003): 1 - Stare purkrabstvi s vestavěnou vnitřni dřevěnou konstrukci; 2 - přistavba v odtěženem zemnim tělese při barokni hradebni fortifikaci; 3 - hradebni chodba při baroknim opevněni s kamennymi piliři.

¤ Půdorysne schema 1. patra Stareho purkrabstvi. (Navrh V. Faktor, L. Šolcova, 2003): 1 - Stare purkrabstvi s vnitřni dřevěnou vestavěnou konstrukci; 2 - prosklena chodba přistavby oddělujici stare purkrabstvi od zazemi tvořici podzemni trakt; 3 - vegetačni střecha; 4 - chodnik s plotovou zidkou.

Stavebně historický vývoj
Stavební počátky objektu Starého purkrabství lze nalézt ve 14. století, v období velkorysé přestavby Vyšehradu Karlem IV. [1]. Rozměry obvodových zdí dosahují šířky cca 1,7 m a dá se předpokládat, že gotický objekt nesl patrně nástavbu (nejspíše hrázděnou s ochozem). Podle své polohy byl pravděpodobně začleněn do obvodu hradební fortifikace, což dosvědčují zejména nálezy střílnových okének v jeho jižní obvodové zdi.
Dochovaný zděný masiv byl od počátku dvoupodlažní, s menšími obdélnými okénky v přízemí, a patrně většími v 1. palácovém patře. Nároží budovy zesilovaly pravidelně přitesané kvádry. V pohusitské době vyšehradský královský okrsek i purkrabství zpustly tak, že se ještě v roce 1618 na rytině Jiljího Sadelera budova objevuje bez střechy, s náznaky zesílených nároží a s připojenou hradební zdí v líci jižního průčelí. Tato rytina vykazuje řadu nepřesností a deformací [1], takže je nutné zaznamenat pouze podmíněně, že východní čelo objektu, na které zřejmě navazovala hradba, mělo v přízemí dvě symetricky umístěná menší obdélná okénka. V osách nad nimi v patře byla dvě větší okna s půlkruhovými záklenky a mezi nimi, výše v ose, bylo okno třetí. Na severní boční zdi se na rytině objevují v přízemí čtyři otvory - tři menší okénka a vstup s patrně vybouraným ostěním. Výše, v 1. patře, se nacházela tři větší okna.
Současnou podobu se sedlovou střechou uzavřenou trojúhelnými štíty získal objekt v souvislosti s přestavbou Vyšehradu na barokní citadelu. V témže období počalo opevňování citadely hradebním obvodem s bastiony. Barokní plán této části Vyšehradu, uložený v archivu Pražského hradu, zachycuje obdélný půdorys stavení, tehdy používaného jako prachárna, se vstupem a okny na severním boku a rozměrným vjezdem uprostřed východního čela.
Z interiéru budovy bylo odstraněno vnitřní dělení a celek byl zaklenut po délce jednoduchou valenou klenbou téměř kruhového průřezu s výsečemi nad některými zachovanými a upravenými otvory. Stará okénka v přízemí byla všechna zazděna, zčásti byly použity starší otvory dveřní (rovněž po dílčí úpravě). Poslední větší zásah do organizmu budovy byl převážně novodobý - budova byla ve dvacátých letech 20. století pro účely Sokola Vyšehrad přepatrována a dispozičně členěna tak, že podoba barokního interiéru byla deformována. Objekt byl po dlouhou dobu využíván pro pohostinské zařízení, šatny, klubovnu a příslušenství pro sportovní účely. V letech 1998-1999 se obnovil unikátní barokní hambalkový krov podélně vázaný s lichoběžníkovou plnou vazbou a byl opraven střešní plášť. V souvislosti s posledními zásahy kolem roku 1958 provedl Kamil Hilbert stavebně historický průzkum, který zjistil šest menších obdélných okének s gotickým ostěním na jižním průčelí, jež byla nepravidelně a různě výškově rozmístěna. Hilbert zachytil také základové spáry cca 1,5 m pod jejich dnešní úrovní a sledoval vrstvy vnitřních navážek. Stopy podsklepení nebyly v provedených sondách zaznamenány.
Při stavebních úpravách a realizaci přístavby Starého purkrabství, byly v objektu č. p. 95 odstraněny vnitřní vestavby a situaci zkoumal Archeologický ústav Akademie věd České republiky. Pod vedením Bořivoje Nechvátala se fotogrammetricky zdokumentovaly části stěn budovy, u nichž byly postupně sejmuty vnitřní a vnější omítky. Zároveň probíhal průzkum a analýza konstrukce barokní fortifikace, jejíž rub se odkryl po odtěžení násypů. Za budovou purkrabství byla obnažena hradba se šesti rubovými opěrnými pilíři čtvercového půdorysu (1,8x1,8 m). Zdivo pilířů i rub hradby mezi nimi byly vyzděny z lomového kamene s použitím rozměrných kamenných prvků a úlomků cihel. Poslední pole vpravo a přilehlý díl dodatečně přemostily cihelné segmentové pásy.

¤ Stare purkrabstvi - vnitřni prostor při obnově. Foto: L. Šolcova, 2003.

¤ Stare purkrabstvi - vnitřni prostor při obnově. Foto: L. Šolcova, 2003.

¤ Stare purkrabstvi - prostor komorniho salu. Foto: L. Šolcova, 2005.

Základní přístup k obnově památky
Staré purkrabství prošlo v minulém století necitlivými novodobými zásahy, ať už v interiéru, tak v exteriéru stavby. Původní interiér stavby nebyl zachován, nezachovaly se ani původní dveřní a okenní otvory, ani původní omítkové vrstvy. Nejedná se tedy o běžnou památkovou obnovu. Proto bylo třeba především identifikovat skutečné hodnoty a zachovávat (případně prezentovat) i relikty skryté, dosud se pohledově neuplatňující. Zároveň bylo nevyhnutelné hledat soudobé řešení, které by však neznamenalo znehodnocení ojedinělého fenoménu místa královské a knížecí akropole o nevhodný architektonický novotvar. Záměrem všech navrhovaných stavebních úprav bylo v maximální míře respektovat a prezentovat působivou jednoduchost strohé formy purkrabství zdůrazňující jeho původní palácově pevnostní charakter. Pochopení této prostoty a zároveň majestátnosti historické památky i vnitřní tajemnosti všech jejích skrytých, zaniklých, ale i obnovených či nově vznikajících vrstev v čase, bylo hlavním vodítkem k hledání pravdivého výtvarně architektonického pojetí.
Základním cílem obnovy tedy byla celková stavebně technická, památková a kulturní konsolidace stavby a její architektonická a funkční rehabilitace. Předpokládalo se maximální uvolnění poslední historické podoby objektu pod barokní valenou klenbou, tj. uvolnění vnitřního klenutého prostoru vybouráním všech dodatečně vložených novodobých konstrukcí a prezentace dochovaných památkově hodnotných prvků stavby. Navrhované funkční využití purkrabství sledovalo možnost zřídit v uvolněném prostoru stavby víceúčelový sál a kavárnu s občerstvením. V souladu se zájmy památkové péče zůstal půdní prostor s cenným barokním krovem ponechán v původním stavu.
Nové stavební zásahy v uvolněném prostoru Starého purkrabství, tedy především vložená dřevěná konstrukce vymezující prostor vstupní haly, komorního sálu a občerstvení, byly architekty navrženy jako konstrukce samostatné, demontovatelné, a tedy odstranitelné. Nejsou proto stavebně spojeny s historickými konstrukcemi budovy.
Použité architektonické tvarosloví vzbuzující impresi lodi je tvarově i materiálově řešeno pokud možno citlivě s ohledem na měřítko a charakter stavby tak, aby bylo možné vždy vnímat otevřenost prostoru pod klenbou a průhledy okny do vyšehradské akropole. Zároveň i gotické střílnové okénko a průchody v jižní obvodové kamenné zdi purkrabství umožňují vizuální propojení s novou přístavbou.
Zvolený architektonický koncept budovy Starého purkrabství vedl k nutnosti navrhnout odpovídající zázemí, zajišťující provoz budovy, mimo stávající historický objekt. Přístavba byla navržena souběžně s jižní obvodovou zdí purkrabství, v zemním tělese u přilehlé barokní fortifikace. Při zemních pracích byly objeveny fragmenty zdí hradebního systému z lomového kamene, včetně masivní kamenné konstrukce archaického původu s pozoruhodným výrazem. Tato hradební zeď byla konzervována a v rámci navrhovaného řešení stavby zakomponována jako tzv. hradební chodba. Původně uvažované propojení purkrabství s Gotickým sklepem zajistilo schodiště podél západního průčelí stavby.

¤ Půdorysne schema přizemi vnitřni vestavěne dřevěne konstrukce ve Starem purkrabstvi, (V. Faktor, L. Šolcova, 2004)

¤ Půdorysne schema 1. patra vnitřni vestavěne dřevěne konstrukce ve Starem purkrabstvi, (V. Faktor, L. Šolcova, 2004)

¤ Podelny řez vnitřni vestavěnou dřevěnou konstrukci ve Starem purkrabstvi, (V. Faktor, L. Šolcova, 2004)

¤ Vnitřni vestavěna dřevěna konstrukce ve Starem purkrabstvi - řezy, (V. Faktor, L. Šolcova, 2004)

Architektonické a památkové řešení exteriéru a interiéru
Při památkové obnově fasády purkrabství byla snaha respektovat jednoduchý, prostý a v podstatě nenápadný charakter stavby a vyhnout se nežádoucímu (a nedoloženému) estetizování. Cílem architektů bylo objekt Starého purkrabství a jeho nové přístavby v území knížecí a královské akropole opticky sjednotit a stabilizovat.
Bylo však nutné provést drobné korekce velikosti okenních otvorů a v rozsahu celého 1. patra provést výměnu oken. Rovněž došlo k úpravě původních dveřních otvorů v severním průčelí a k návrhu nového středového vstupu. Nové dveře jsou v tradičním materiálovém provedení. Zamřížované větrací otvory v západním průčelí byly ponechány jako součást fasády.
Nedochovaly se originální omítky, které by dokladovaly plnohodnotnou historickou stratigrafii. Stávající omítka s pozůstatky dřívějších sond byla proto sejmuta a nahrazena novou vápennou hrubou omítkovou vrstvou utaženou dřevem, probarvenou v odstínu šedé. Konečné barevné pojednání fasády bylo posuzováno na základě několika vzorků na stavbě, pod dohledem zástupce památkové péče.
U štítových zdí a koruny zdi při západním průčelí je zachováno krytí pomocí naplocho položených cihel. Střešní krytina je původní, prejzová.
Nová přístavba, ve které je umístěno provozní zázemí, je situována do jižního valu a zčásti zasypána zeminou. V souvislosti s výše zmiňovanou hodnotou objektu č. p. 95 i s ohledem na jeho umístění v historicky cenném území královské akropole byl exteriér navržen jako jednoduchý, materiálově tradiční, s důrazem na výtvarně architektonický detail. Záměrem autorů bylo navrhnout vnější vzhled přístavby tak, aby nekonkuroval památce a zároveň aby celkové architektonické pojetí působilo pokud možno intaktním dojmem - a to jak vůči objektu Starého purkrabství, tak i vůči původnímu hradebnímu systému a novému provedení opěrných zdí a zídek.
Východní a západní čelo přístavby tvoří kamenná zeď ukončená korunou z lícových cihel. Tyto zdi plynule přecházejí do terénu. Část severní fasády přístavby je řešena opět jako kamenná zeď s korunou tvořenou lícovým zdivem, které se projeví i v detailu u vstupních dveří. Ty jsou shodně s dveřmi v objektu Starého purkrabství z ocelového plechu a vyztuženy plochým železem s kovářskými prvky. Severní fasáda pokračuje podél jižní stěny purkrabství prosklenou stěnou chodby se spojovacími krčky. Jižní obvodová stěna při hradební chodbě je z lícových cihel se vstupním dřevěným proskleným portálem a přechází do cihelné plotové zídky s odvětrávacími průduchy z hradební chodby.
Řešení vnitřního prostorového a dispozičního uspořádání budovy Starého purkrabství bylo založeno, jak již bylo uvedeno, na odstranění původní vestavby. Do uvolněného prostoru byla vložena nová vnitřní dřevěná konstrukce, která dispozičně rozčlenila prostor na vstupní halu, víceúčelový sál ve východní části a občerstvení s kavárnou a barem v západní části. Sál je prostorově propojen s technickým balkonem v 1. patře. Prostor baru a kavárny odděluje v úrovni technického patra od víceúčelového sálu prosklená příčka, která kopíruje obvod klenby. Nová konstrukce je navržena z masivních dřevěných prvků v kombinaci s lepenými vazníky a je pospojována ocelovými prvky.
Ve východní části prostoru víceúčelového sálu je jevištní portál s pochůzí lávkou, která umožňuje nejen přístup do půdního prostoru (krovu), ale současně může sloužit pro scénické využití. Tato konstrukce je rovněž navržena jako masivní dřevěná, spojená ocelovými prvky. Samotné vybavení sálu počítá s proměnlivým využitím pódiových podest a pro scénické osvětlení je využíváno variabilní interiérové scénické konstrukce.
Na hlavní vstupní prostor, ve kterém je umístěna pokladna a schodiště vedoucí na technický balkon, navazuje již zmiňovaný provoz kavárny a občerstvení s dřevěnou vloženou konstrukcí baru. Tento typ provozu nevyžadoval komplikované provozní a skladovací zázemí.
Hlavní prostor je zároveň i nástupem do foyeru se šatnou v přístavbě, z nehož je možnost vstoupit do hradební chodby. Opět je dodržován princip prezentace dochovaných historicky cenných prvků interiéru. Ve vnitřním prostoru vstupní haly se uplatní především původní gotická okénka s okosenými hranami v jižní obvodové zdi.
Z přízemí vstupní haly je vizuální kontakt s barokní valenou klenbou umožněn částečným prosklením dřevěné konstrukce v dotyku se severní a jižní obvodovou zdí Starého purkrabství a rovněž zasklením stropu v prostoru části 1. patra nad vstupní halou. Prosklená jsou i čela vloženého dřevěného schodiště vedoucího ze vstupní haly na technický balkon. Tato logika transparentnosti nově vložených konstrukcí, vytváří možnost vnímat historicky hodnotný prostor purkrabství jako otevřenou inspirativní scénu včetně průchodů a průhledů do nové přístavby, za kterou je možné opět objevovat skryté tajemství tzv.hradební chodby. Vnitřní dřevěná konstrukce byla ověřena pracovním modelem v měřítku 1:20.
V budově Starého purkrabství byly sanovány omítky po úroveň spodní hrany klenby se záznamem archeologické situace. Byly zazděny kapsy po vyjmutí ocelových nosníků a po dohodě se zástupcem Archeologického ústavu AV ČR také kapsy po dřevěných trámech. Stěny byly nově omítnuty a byl proveden vápenný lazurní nátěr. Napojení hladké omítky klenby na hrubší omítku v úrovní spodní hrany klenby se projevilo v přiznané vodorovné linii. Trhliny v barokní klenbě byly opraveny. V celém prostoru purkrabství se položila nová podlaha s ruční cihelnou dlažbou. Schodiště vedoucí k chodbě do gotického sklepa je obloženo lícovými cihlami.
Hlavní nové vstupní dveře do Starého purkrabství byly vyrobeny z dubového dřeva, mořeny, okovány pásovou ocelí a osazeny do dřevěné zárubně. Nová okna jsou dřevěná dvoukřídlá, dělená. Typ oken a jejich členění vychází z analogie původních výplňových prvků okenních otvorů.
Vnitřní propojení Starého purkrabství s přístavbou je směřováno především na prostor hlavní vstupní haly objektu č. p. 95. Z navazující prosklené podélné chodby probíhající podle jižní fasády purkrabství i foyeru se šatnou je možné vidět jižní stěnu objektu s dochovanými gotickými kamennými články. Prosklení stěny chodby je plné a posuvné rámové. Toto řešení zároveň umožňuje prostorový a pohledový odstup od historické budovy a současně zajišťuje denní osvětlení provozního zázemí, které je situováno v odtěženém zemním tělese. Zastřešená část tohoto zázemí je kryta zeminou a osázena vegetací. Princip dvou souběžně vedených vzájemně propojených chodeb vytváří pozoruhodný kontext mezi minulostí a současností a mohl být uplatněn po odkrytí hradební fortifikace. Vzniklá hradební chodba je oddělena od foyeru prosklenou stěnou se vstupními dveřmi. Tato chodba je přirozeně větraná, nevytápěná, je zde provedena podlaha s mlatovým povrchem. Zastropení je v úrovni stávajícího chodníku, avšak v takové výšce, aby nedošlo k přímému dotyku s torzy kamenných pilířů, což znamená, že přilehlé hradby jsou ponechány ve stavu zakonzervovaného torza, bez dozdívek. V tomto nově vytvořeném prostoru bylo snahou prezentovat hradební zdivo pokud možno v autentické podobě.
Přístavba má tedy dva rozdílné trakty - menší obslužná část vedle purkrabství tvoří subtilní, částečně prosklená konstrukce, na niž navazuje větší podzemní trakt s mohutnějšími konstrukčními prvky. Zároveň v souvislosti s obnažením barokní hradební fortifikace vzniká trakt třetí (hradební chodba). Ta zároveň navazuje na spojovací chodbu a průchod podél nové opěrné zdi v západní části hradebního systému. Zadní obvodová zeď při hradební chodbě byla navržena jako sendvičová konstrukce z pórobetonových tvárnic, tepelné izolace a lícových cihel. Hlavní nosná konstrukce přístavby je ocelová. Prostor mezi opevněním a přístavbou byl uvolněn a zatížení od stropních konstrukcí přístavby a od železobetonové desky nad opevněním přenášejí ocelové sloupy. Konstrukční model je z ocelových sloupů a z ocelových příčných a podélných nosníků. Nové stropní konstrukce ve dvou úrovních (šikmá nad přístavbou a vodorovná nad rubem barokního opevnění) tvoří železobetonové monolitické desky. Nad přístavbou jsou navrženy křížem vyztužené desky uložené na ocelových nosnících, nad opevněním jsou desky pnuté v jednom směru a uložené na železobetonových trámech. V interiéru je přiznán pohledový beton. Chodba při jižním průčelí je zastřešena dřevěnými lepenými vazníky s prosklenou pevnou plochou střechy s vrstveným izolačním bezpečnostním sklem. Drobnější nosné konstrukce jsou většinou z lepeného dřeva. Spoje dřevěných konstrukcí jsou navrženy s přiznanými ocelovými tvarovanými plechy, svorníky a vruty. Základ byl navržen železobetonový deskový.
Skladba střechy v části podzemního traktu je navržena s ohledem na nutnost jejího zasypání zeminou s vhodnou výsadbou. Od vedlejší pěší komunikace, která je zachována v původní trase, je přístavba, respektive zasypaná část zastřešení podzemního traktu s vysazenou viničkou, oddělena novou plotovou zídkou z lícových cihel s odvětrávacími průduchy hradební chodby.
Současně se stavebními úpravami Starého purkrabství došlo také k úpravám a rehabilitaci celého území knížecí a královské akropole.

¤ Foto pracovniho modelu vnitřni vložene konstrukce ?lodi?. Zhotovitel modelu: V. Faktor, 2004.

¤ Interier prostoru baru a kavarny ve Starem purkrabstvi. Pohled na vnitřni vloženou dřevěnou konstrukci. Realizace 2005. Foto: L. Šolcova.

¤ Stare purkrabstvi - prostor baru (realizace 2005). Foto: L. Šolcova.

¤ Stare purkrabstvi - patro ?lodi?. Realizace 2005. Foto: L. Šlcova.

¤ Prvoplanova skica řešeni vnitřni vložene konstrukce Stareho purkrabstvi. Kresba: V. Faktor.

Závěr
Jedna z nejvýraznějších rekonstrukcí na Vyšehradě přispěla nejen ke konsolidaci památky, ale zejména ji bylo umožněno prezentovat a také nově využívat veřejností. V nových prostorách Starého purkrabství jsou pořádány komorní koncerty, malé divadelní žánry, přednášky a další programové aktivity. Vzniká tak svébytné kulturní a společenské centrum. Téměř zapomenutá památka se tedy po několika letech navrací proměněna.

Základní údaje o stavbě
Architektonické a stavební řešení: Ing. arch. Vladimír Faktor, Ing. arch. Mgr. Ludmila Šolcová, CSc.
Projektant: Ing. arch. Vladimír Faktor, Projekce
Investor: Národní kulturní památka Vyšehrad
Statické řešení: Ing. Jiří Starý
Zhotovitel: KARO CZ spol. s.r.o.
Zhotovitel vložené dřevěné konstrukce: Truhlářství Vidonice s.r.o.
Dohled památkové péče: Ing. arch. Ondřej Šefců
Doba výstavby: 11/2002-12/2005

Použitá literatura:
[1] Kašička, F.: Vyšehrad purkrabství, Zkrácený stavebně historický průzkum, 1992. Tento výzkum byl doplněn v roce 2003 jako tzv. Prohloubený stavebně historický průzkum (dodatek SHP) po odstranění vnitřních vestaveb a po provedení přípustných sond v místech navržených stavebních zásahů nad terénem.
[2] Kašička, F., Nechvátal, B.: Vyšehrad pohledem věků, Správa NKP Vyšehrad Praha 1985

Autorka článku:
Ing. arch. Mgr. Ludmila Šolcová, CSc.
E mail: solcova.ludmila@seznam.cz