Obnova Průmyslového paláce na pražském Výstavišti pokračuje

Kromě toho je zrestaurována většina vitráží a obnovena je polovina ocelové střešní konstrukce střední haly. Byla také snesena hodinová věž, která se po své obnově letos v létě opět vrátí na původní místo. Pokračují restaurátorské práce na pasířských ozdobných prvcích ocelové konstrukce, věžičkách a také na věži střední haly. Za pravým křídlem paláce je proveden výkop jámy pro budoucí technické zázemí a vzduchotechniku. Projekt realizuje sdružení zhotovitelů vedené společností Metrostav DIZ, s.r.o., jeho dalšími členy jsou společnosti AVERS, spol. s r.o., SYNER, s.r.o. a Metrostav a.s.

Stručně z historie

Průmyslový palác byl postaven v roce 1891 při příležitosti Jubilejní zemské výstavy v Praze roku 1891. Stal se první výstavní budovou v českých zemích se železnou montovanou konstrukcí. Navržená a realizovaná ocelová konstrukce byla dílem První českomoravské továrny na stroje v Praze a montovalo ji 150 pracovníků během pěti měsíců. Interiér byl upraven roku 1907 podle návrhu Josefa Fanty. Palác, zejména jeho střední hala, byl původně bohatě zdoben umělecko-řemeslnými prvky. Každá změna politické kultury se projevila na fasádě stavby. Na  počátku republiky byly z průčelí sejmuty sochy monarchů, v období protektorátu heraldická výzdoba a s nástupem komunistů byla Svatováclavská koruna na kopuli zaměněna za rudou hvězdu a nápisem PKOJF (Park kultury a oddechu Julia Fučíka).

V letech 1952–1954 byl palác rekonstruován a přejmenován na Sjezdový palác. Rekonstrukce spočívala zejména v doplnění žebrových podhledů v obou postranních křídlech, v přístavbě vstupního foyer a vestavbě galerie ve střední hale. V roce 2008 celé levé křídlo paláce shořelo.

Záměr projektu

Projekt rekonstrukce a dostavby Průmyslového paláce zahrnuje komplexní obnovu stávajícího pravého křídla a střední haly paláce a dostavbu vyhořelého levého křídla s nově navrženým suterénem. Rekonstrukcí tak projde veškerá umělecko-řemeslná výzdoba, jež zahrnuje velké množství tepaných pasířských prvků, vitrážových stěn, dekorativních výmaleb stropu, dřevěných dveří, štukových ploch a prvků a ­rovněž ­vestavěný strop z historicky jediné komplexní přestavby. Dojde k částečnému navrácení exteriérové výzdoby střední haly, na jejíž bocích se tak obnoví pilovitá pasířská atika a v průčelí Zemský znak český s korunou. Na centrální věž se ­navrátí tepané ­ciferníky a zejména pozlacená Svatováclavská koruna.

Levé křídlo bude vnějším vzhledem kopií křídla pravého, na fasádě se osadí štukové odlitky z forem vytvořených na základě již zrestaurované výzdoby pravého křídla. Interiér je navržen v původní podobě z roku 1891 s přiznanou ocelovou konstrukcí a krovem (obr. 2), oproti tomu v pravém křídle bude zachována vestavba žebrového stropu z padesátých let minulého století. Dostavované levé křídlo paláce je navrženo podle současných tepelně technických, akustických i statických norem.

Technické řešení

Suterén levého křídla paláce je realizován jako železobetonová bílá vana s obousměrně předpínanou stropní deskou v základním modulu 11,85 x 10 m. Nosná svařovaná ocelová konstrukce nové stavby, převážně z oceli S355, je navržena jako tvarová replika původního křídla včetně styčníkových detailů s falešnými nýty (obr. 3).

Objekt je v nadzemní části členěn jako trojtrakt. Střední trakt je tvořen ocelovými příhradovými vazníky, oba boční trakty jsou řešeny kombinovanou konstrukcí s nosnými obvodovými železobetonovými stěnami, na které jsou uloženy dřevěné lepené trámy a ocelové zavětrovací příhradové vazníky kotvené do ocelové konstrukce středního traktu.

Železobetonové obvodové stěny s předsazenou zděnou stěnou a vápennými omítkami jsou zatepleny tak, aby fasáda levého křídla byla vizuálně shodná s pravým křídlem. Zateplený střešní plášť je navržen jako dvouplášťový s falcovanou titanzinkovou krytinou. Na pásové světlíky budou použity systémové hliníkové profily se zasklením trojskly s imitací drátoskla a venkovní atypické krycí lišty.

Pro fasádní výplně je použito atypických sestav – kombinace dřevěných masivních rámů, kovového doplňkového rastru a izolačního zasklení – odpovídajících původnímu vzhledu a současně splňujících aktuální požadavky stavební fyziky i zatížení větrem.

Nášlapné vrstvy v levém křídle a střední hale jsou plánovány v provedení z broušeného betonu se zabudováním podlahového vytápění, v pravém křídle pak v původním provedení z padesátých let v kombinaci dubových vlysů a keramické dlažby. Výstavba suterénu umožnila historickou stavbu přiblížit standardům 21. století. ­Podstatným provozním vylepšením je možnost ­zásobování užívaných prostor paláce přes podzemní podlaží, s následným transportem exponátů přes tři výtahové hydraulické plošiny. Tímto se umožní znásobit četnost pořádání různých akcí a sníží se rovněž provozní náklady na vytápění nebo chlazení.

Do paláce bude instalováno mnoho ­nových technologických vybavení. Stavebně budou připraveny prostory pro devět strojoven vytápění + chlazení a tři výměníkové stanice. Hlavním zdrojem tepla požadovaného příkonu cca 4 MW, jenž pokrývá 100 % výpočtových tepelných ztrát, je nedaleká teplárna, doplňkově pak systém tepelných čerpadel o výkonu cca 0,75 MW, napájených ze soustavy sedmdesáti vrtů o hloubce cca 140 m. Tepelná čerpadla jsou v letním období společně se dvěma vzduchem chlazenými kondenzátorovými jednotkami zdrojem chladu o příkonu 1,2 MW. Celý velmi složitý systém vytápění, chlazení a vzduchotechniky bude řízen automaticky systémem MaR. Distribuce je pak zajištěna především systémem vzduchotechniky, v malém rozsahu pak otopnými tělesy či fancoily, případně v určených částech podlahovým vytápěním.

Stavba bude po neblahých zkušenostech se shořením levého křídla paláce chráněna mnoha požárními systémy. Běžné systémy EPS, NZS a DA doplní samočinná stabilní hasicí zařízení sprinklerové i mlhové, pro která budou v rámci suterénu zbudovány dvě nádrže o objemech 200 a 40 m³.

V levém křídle bude instalováno samočinné odvětrávací zařízení, které se částečně využije v teplých letních měsících pro noční nachlazování stavby. V neposlední řadě bude instalována gastro technologie a stínění ve formě rolet, baldachýnů a opon.

Průběh výstavby

Stavebník, hlavní město Praha, se rozhodl využít mezinárodního standardu smluvních podmínek a smlouva byla uzavřena podle Červené knihy FIDIC, tedy se zajištěním projektové dokumentace pro provádění stavby na straně objednatele. Stavba byla zahájena koncem ledna roku 2022 podrobnými pasportizacemi a následnými demontážemi historických prvků, odvezeno bylo např. 120 kusů dveří a demontováno 530 kovových větracích mříží. V místě levého křídla byla vybourána torza původních konstrukcí a provedeny veškeré doplňkové průzkumy. Podrobné inženýrsko-geologické a hydro-geologické průzkumy korigovaly původní předpoklady a v důsledku toho muselo být upraveno založení na pilotách. Sondy k původním základům střední haly zase pozměnily zajištění stěn stavební jámy, na které pak bylo použito několik typů konstrukcí (obr. 4). Převrtávanou pilotovou stěnu nahradily piloty s mezilehlou výplní zpevněnou tryskovou injektáží. Ve zbytku jámy původně uvažované štětovnice částečně nahradilo záporové pažení, neboť se ukázalo, že ražené štětovnice s ohledem na stávající stav inženýrských sítí v okolí paláce a pozůstatky suterénních konstrukcí nelze použít. Velká překvapení se objevila během realizace přípojek a přeložek inženýrských sítí. Téměř každý inženýrský objekt musel být na základě nových zjištění během realizace upraven, někde se jednalo o pozůstatky původních sítí, místy byly objeveny nezakreslené trasy, jindy zase nalezeny sítě ve špatném technickém stavu.

V interiéru se mezitím nad rámec původního předpokladu zjistilo, že téměř všechny železobetonové konstrukce z přestavby realizované v padesátých letech minulého století byly provedeny s významnou technologickou nekázní, která se projevovala především téměř nulovým krytím výztuže a velkým množstvím kaveren z nedovibrovaného betonu. K velkému překvapení se ověřené pevnosti betonů v tlaku pohybovaly okolo 50 MPa. Tyto konstrukce byly postupně otryskány pískem, výztuž byla pasivována a následně se obnovila krycí vrstva sanační hmotou. V exponovaných místech bylo použito uhlíkových lamel a sítí.

Podobný problém se objevil u podlahových konstrukcí, protože v zadání objednatele byl požadavek na zvýšené užitné zatížení 20 kN/m². Těmto hodnotám nevyhověly stávající skladby podlah a také množství instalačních kanálů zabírajících cca 25 % podlahové plochy stávajících křídel. Většina těchto konstrukcí byla postupně vybourána, zůstaly zachovány pouze stěny a dna kanálů (obr. 5, 6). Ty byly staticky sanovány včetně souběžných podchytávek ve stěnách. Uvnitř pravého křídla bylo vybudováno množství nových technologických kanálů, pro které bylo nutno zajistit výkopy hloubky 2–5 m (obr. 7, 8, 9).

Ve střední lodi bylo použito lokálně rozpírané mikrozáporového pažení, avšak v bočních lodích se s ohledem na prostorové možnosti se světlou výškou 3,2 m muselo použít tryskové injektáže vyztužené silnostěnnými trubkami (obr. 10). Zásobování materiálem a vývoz výkopku bylo přes soustavu původních kanálů značně komplikované.

Stávající ocelová konstrukce

Nároky na únosnost ocelových ­konstrukcí se s rekonstrukcí paláce zvyšují, a to především z důvodu přitížení novými vrstvami opláštění, které stavbu energeticky zefektivní. Z toho důvodu je nutné provést jejich komplexní revizi a ocelovou konstrukci na mnoha místech nejdříve zpřístupnit, aby mohlo dojít k její sanaci. V padesátých letech byla velká část konstrukcí zakryta přestavbou podle návrhu architekta Pavla Smetany a bylo tak nezbytné se ke spoustě styčníků a prvků příhradové konstrukce probourat. Po zpřístupnění se vždy ocelová konstrukce nahrubo otryskává a dochází k průběžnému vyhodnocení jejího aktuálního stavu v porovnání s výpočtovým modelem. Poškozené prvky jsou vyměněny, případně opraveny (obr. 11, 12). V další fázi je konstrukce zesílena, většinou formou zdvojení diagonál či přivaření příložek. Oprava je následně završena aplikací nátěrového systému v historickém odstínu Ral 7002.

V kontextu uvedeného technologického postupu proběhla v červnu 2022 také demontáž šestnáctitunové hodinové věže. Důvodem této náročné operace byl velmi špatný stav jejích ocelových nohou. Pro sejmutí věže byl použit jeřáb LTM 1350 s nosností 350 tun (obr. 13). Následná oprava zabrala několik měsíců a nyní čeká na dokončení oprav ocelových konstrukcí, které ji opětovně ponesou.

Závěrem

Po dvou letech náročné rekonstrukce byly úspěšně dokončeny veškeré bourací a výkopové práce a nyní nastává klíčová fáze stavby, jež zahrnuje dokončení obálky nové stavby a také střech stávajících objektů paláce. Stavba, která po 130 letech prochází generální rekonstrukcí, připravila jak řadu neočekávaných překvapení skrytých pod úrovní terénu, tak neutěšený stav ­konstrukcí z doby přestavby před ­sedmdesáti lety. Celá řada vzájemně propojených změn je příčinou dosavadního zpoždění stavby. Obnova paláce ještě není u konce, avšak spolupráce celého zkušeného realizačního týmu s ostatními účastníky výstavby funguje, operativně a konstruktivně reaguje na změny projektové dokumentace, a proto věříme, že i po všech zmiňovaných neočekávaných zjištěních obnovu tohoto pražského ikonického objektu zdárně dokončíme.