Obnova bývalého kláštera augustiniánů ve Vrchlabí

Výchozí situace

Klášter je jako muzeum využíván od sedmdesátých let 20. století, kdy prošel sice rozsáhlou rekonstrukcí, ale od té doby docházelo pouze k běžné údržbě. K další velké obnově kláštera se investor rozhodl až v posledních letech. Příprava projektové dokumentace pro rekonstrukci byla zahájena již kolem roku 2012. Zadání pro zhotovitele obsahovalo celkovou výměnu technologií v 1.PP a 1.NP, s ní spojenou výměnu podlah a opravu omítek, statické zajištění některých částí objektu, obnovu rajského dvora a provedení přístavby, kam bude nově přesunut hlavní vchod. Při obnově rajského dvora se počítalo i s výměnou stávající dešťové kanalizace a s vybudováním drenáží, které měly pomoci s vysokou vlhkostí ve sklepeních kláštera.

Atypická stavba nového hlavního vstupu do muzea připomínající skalní masiv je koncipována jako složitý železobetonový monolitický skelet, jehož obvodovou konstrukci tvoří skořepina z různě ukloněných nepravidelných mnohoúhelníkových stěn. Otevření veřejnosti se plánuje na rok 2023. Projekt realizuje divize 9 společnosti ­Metrostav a.s.

Klášter

Po zahájení bouracích prací a odkrytí stávajících konstrukcí bylo zjištěno, že rozsah statického poškození objektu bude bohužel větší, než se předpokládalo. Zároveň se přišlo na to, že vysoká vlhkost ve sklepních prostorech není dotována pouze ze srážkových vod rajského dvora, ale že dochází i ke značnému kolísání podzemních vod v závislosti na ročním období a množství srážek. Dále byl zjištěn vyšší výskyt radonu. Z toho důvodu bylo ještě navrženo odvětrání podlah sklepení systémem iglú a soustavou přívodů a odvodů vzduchu pod podlahu v 1.PP.

Po dokončení bouracích a sanačních prací byly vybudovány napříč celým klášterem technologické kanály, kterými jsou rozvedeny všechny technologie objektu. Zároveň došlo k vybudování nové kotelny v 3.NP o výkonu 666 kW. Následně byly všechny kanály zakryty trapézovými plechy a zality betonovými podlahami. V současnosti jsou všechny stavební práce dokončeny a probíhá zkušební provoz.

Přístavba

Po demolici objektu bývalého skladu LTO byla realizována samotná monolitická konstrukce přístavby.
Nejsložitější část projektu – monolit přístavby – provedla dceřiná společnost PRAGIS a.s. s velice profesionálním přístupem. Bylo vyrobeno kompletní bednění a za skoro nepřetržité práce geodeta (každý roh monolitu byl geodeticky vytyčen) byla přístavba postupně vršena (podobně jako na 3D tiskárně). Dalším složitým krokem bylo správné provedení hydroizolace přístavby, kde zrealizovat konstrukci lešení tak, aby bylo možné se dostat do všech míst skořepiny a zodpovědně provést hydroizolaci a následně tepelnou izolaci stavby, nebylo jednoduché. Finální povrchová úprava fasády je tvořena betonovou (torkretovou) skořepinou.
Zajímavostí je rozsáhlý betonový recepční pult se stejnou povrchovou úpravou jako opláštění přístavby.

Rajský dvůr

Po odstranění povrchů původního rajského dvora bylo zjištěno, že zemní pláň neodpovídá předpokladu a má daleko nižší únosnost, nepřesahující 10 MPa. Stabilizaci bylo nakonec rozhodnuto řešit rozšířením drenážního systému uvnitř rajského dvora, snížením zemní pláně o 100 mm (zesílením vrstvy štěrkodrti) a přidáním odvodňovací rohože geodrenu, která má urychlovat odvod srážkové vody.

Technologie

Zajištění základů v místnosti technologií akvárií
(s využitím Průvodní technické zprávy, autor Ing. Dušan Davídek)

Zajímavý technologický prvek v přístavbě kláštera představuje provedení přečerpávající jímky pro technologie akvárií, provedené pod základy kláštera a hlavně pod hladinou podzemní vody. V prostoru umístění technologií akvárií bylo požadováno snížení čisté podlahy na úroveň –5,010 m, lokálně –5,510 m, tzn. až cca 2,5 m pod stávající úroveň podlahy.

Finálním způsobem zajištění je železobetonová krabicová konstrukce (vana) z vodostavebního betonu, v kombinaci s podbetonováním stávajících základů. Dočasné zajištění bylo provedeno rozepřením ocelovou konstrukcí osazovanou postupně v několika úrovních s postupem odtěžování (podbetonování). Ocelová konstrukce byla zároveň doplňována/přesouvána s postupem realizace finální železobetonové konstrukce.

Pro realizaci železobetonové konstrukce bylo nutno vytvořit pracovní prostor odtěžením zeminy na úroveň cca –5,50 m (lokálně v místě snížení až na –5,90 m). Kvůli pasportizaci prostor nad okolím a v okolí zásahů ve všech podlažích bylo nutno na existující trhliny osadit sádrové terče, případně definovat jiný způsob monitoringu, se zaměřením zvláště na klenby. Zhotovitel předložil plán kontroly a sledování konstrukcí po dobu prací na podchytávání základů a realizace ŽB vany a navazujících kanálů (včetně scénářů a jim odpovídajících opatření). Bylo zrealizováno rozepření (ocelové konstrukce) nad úrovní stávající podlahy. Proběhlo postupné podbetonovávání (po záběrech) stávajících základů kolem místnosti. Jednotlivé záběry se koordinovaly tak, aby bylo možno osazovat rozpěry v nižších úrovních. Po kompletním podbetonování, rozepření a dotěžení prostoru došlo k realizaci podkladních betonů a základové desky železobetonové konstrukce. Stěny byly vyhotoveny s postupným doplňováním a odstraňováním kolidujících rozpěr. Po kompletní realizaci železobetonové konstrukce a důkladné aktivaci (vyplnění prostoru mezi ŽB konstrukcí a stávajícícími základy klínováním, injektáží, zálivkou) byly odstraněny zbývajících konstrukce dočasného zajištění.

Závěr

Průběh stavby od začátku ­ovlivňovalo kolísání hladiny podzemní vody, které způsobilo nutnost volby jiné technologie založení jímky pro provoz akvárií, která byla i časově náročnější. Časový vliv na harmonogram stavby mělo i náročnější statické zajištění objektu. Dále muselo dojít z důvodu změny předpisů o ochraně národních parků ke změně návrhu expozic, a tedy i stavební připravenosti muzea. Naštěstí se, díky úzké spolupráci s projektanty, vše zvládlo s minimálním dopadem do termínu realizace. Covid-19 a s ním spojená provozní omezení stavbu naštěstí zásadně neovlivnily.