Nová právní úprava uvádění stavebních výrobků na jednotný evropský trh

Dne 8. července 2010 zaujala Rada Evropské unie v prvním čtení a po více než dvouletém projednávání stanovisko k přijetí Nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh (dále také Nařízení), které je textem s významem pro Evropský hospodářský prostor ¹⁾. Krátce před tímto krokem bylo Nařízení přeloženo do 23 národních jazyků a v průběhu letních měsíců 2010 bude zkoumáno právníky-lingvisty. Podaří-li se ve třetím čtvrtletí 2010 nalézt shodu mezi Radou Evropské unie a Evropským parlamentem, je naděje, že Evropskou komisí původně stanovený termín bude dodržen a Nařízení bude dne 1. července 2011 přijato v souladu s řádným legislativním postupem. Přijetí proběhne s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, zejména na článek 114 této smlouvy, dále s ohledem na návrh Evropské komise a s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ze dne 24. dubna 2009.
Pro ucelený pohled je vhodné si připomenout, že právní základ Evropské unie (dále také EU) vytváří primární evropské právo. Má povahu mezinárodních smluv, z nichž nejvýznamnější jsou smlouvy zřizovací a dále akty, kterými jsou zřizovací smlouvy revidovány a pozměňovány. Od primárního práva je odvozeno právo sekundární, které vytvářejí instituce (orgány) Evropské unie na základě práva primárního; mezi nejdůležitější právní akty náleží nařízení, která platí přímo, tedy bez prováděcího vnitrostátního aktu v jednotlivých členských státech, dále směrnice, jehož jsou pro členské státy závazné s ohledem na výsledek, kterého má být dosaženo; jinými slovy, promítnutím směrnice do právního řádu členského státu EU by mělo být dosaženo cíle a účelu předpokládaného směrnicí.

Komplikace Směrnice Rady 89/106/EHS
Plnění právních závazků vyplývajících z členství v EU v případě zavedení Směrnice Rady 89/106/EHS ze dne 21. prosince 1989, o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se stavebních výrobků ve znění směrnice Rady 93/68/EHS (dále také Směrnice Rady 89/106/EHS nebo Směrnice) pro členské státy, mimo jiné znamenalo povinnost zabezpečit soulad právního řádu k dosažení cíle a účelu předpokládaného Směrnicí. V tomto konkrétním případě se však ukázalo, že se v některých oblastech pokrytých Směrnicí Rady 89/106/EHS srovnatelného výsledku dosáhnout nepodařilo. Na příkladě Velké Británie, Finska, Irska či Švédska lze ukázat, že tyto státy na rozdíl od ostatních členských států označení CE pro výrobky spadající pod působnost Směrnice Rady 89/106/EHS nevnímají jako povinné. V praxi tak mohou nastat případy, kdy např. na výrobky podle Směrnice řádně označené CE a distribuované do výše uvedených zemí mohou být kladeny další mandatorní požadavky, což lze vnímat jako neodůvodněnou překážku volnému pohybu zboží. Evropská komise (dále také Komise nebo EK) jako orgán odpovědný za provádění Směrnice Rady 89/106/EHS pro tento případ a po předchozí diskuzi s členskými státy vydala v roce 2004 právní výklad, tzv. Stanovisko služeb Komise ke specifickým ustanovením Směrnice Rady 89/106/EHS a souvisejícím otázkám.Vněm uvedla hlavní odlišnosti zjištěné v jednotlivých členských státech ve způsobu implementace Směrnice, a kterým je vyzvala k jednotnému postupu. Ukázalo se však, že ne všechny státy projevily ochotu usměrnění akceptovat s odůvodněním, že stanovisko nemá povahu právně závazného dokumentu.
Tento příklad zjevného nesouladu v provádění Směrnice Rady 89/106/EHS byl jedním z řady důvodů, kterými Komise zdůvodnila záměr nahradit tento předpis právním aktem s přímou platností. Přípravná fáze zahrnující mj. analýzu uplatňování Směrnice doplněnou diskuzemi a dotazníky na dané téma byla završena dne 28. května 2008, kdy Rada Evropské unie (dále také Rada EU nebo Rada) akceptovala návrh Komise na zrušení Směrnice a zároveň přijala návrh nového aktu, kterým je Nařízení.

Úprava Směrnice Rady 89/106/EHS
Komise při úvodní prezentaci návrhu v Radě ubezpečila zástupce členských států, že nová právní úprava nebude znamenat ?revoluci? v systému, ale zjednodušení a vyjasnění stávajícího rámce, zvýšení transparentnosti a účinnosti stávajících opatření. Připomněla, že cílem Směrnice Rady 89/106/EHS bylo odstranit technické překážky obchodu v oblasti stavebních výrobků a usnadnit tak jejich volný oběh na vnitřním trhu. K dosažení uvedeného cíle bylo Směrnicí stanoveno vytvoření harmonizovaných norem pro stavební výrobky a udělování evropských technických schválení. Tento model přebírá také nová právní úprava. Nařízení by nově mělo zohlednit také horizontální právní rámec pro uvádění výrobků na vnitřní trh vytvořený Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanovují požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh; Rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 768/2008/ES ze dne 9. července 2008 o společném rámci pro uvádění výrobků na trh.
V novém aktu se Komise zaměřila na lepší vymezení cílů právních předpisů Společenství a na usnadnění jejich provádění. Nařízení jednak poskytuje zjednodušené mechanizmy zaměřené zejména na zmírnění administrativní zátěže podniků, především malých a středních, ovšem hlavně stanoví právní rámec vymezující nezbytné požadavky spojené s aktem uvádění stavebních výrobků na trh. Nařízení jde ve svých ustanoveních však dále než Směrnice 89/106/EHS, která především upravovala podmínky pro volný pohyb výrobků na jednotném evropském trhu. Nařízení vychází vstříc uživatelům stavebních výrobků, když stanoví, že požadavky spojené s aktem uvádění stavebních výrobků na trh nesmějí vytvářet neoprávněné překážky volnému pohybu zboží, avšak zároveň musí zajistit, aby výrobek mohl být na základě svých deklarovaných vlastností navržen do konkrétní stavby, aby plnil minimálně jeden ze základních požadavků na stavby podle Přílohy I Nařízení, kterými jsou:

• mechanická odolnost a stabilita;
• požární bezpečnost;
• hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí;
• bezpečnost a přístupnost při užívání;
• ochrana proti hluku;
• úspora energie a ochrana tepla;
• udržitelné využívání přírodních zdrojů (nově zavedený požadavek).

Základní požadavky podle Nařízení doznaly v porovnání se základními požadavky podle Směrnice Rady 89/106/EHS částečných změn; zjevný je např. trend sledující úspory materiálů a energií, a nově byl doplněn požadavek na ochranu životního prostředí.

Přijetí členskými státy
Je skutečností, že v kompetenci členských států, tedy na ?národní? úrovni, zůstává odpovědnost za pravidla pro navrhování a provádění staveb na jejich území. Státy jsou proto oprávněny zavést ustanovení, včetně požadavků, které se týkají nejen bezpečnosti budov a jiných staveb, ale i ochrany zdraví, trvanlivosti, úspory energie, ochrany životního prostředí, hledisek hospodárnosti a dalších důležitých hledisek veřejného zájmu. Předpisy členských států proto vyžadují, aby stavby byly navrhovány a prováděny tak, aby neohrožovaly bezpečnost osob, domácích zvířat a majetku. Komise členské státy opakovaně ujistila, že při zpracování návrhu Nařízení dbala, aby tímto aktem nebylo dotčeno právo členských států specifikovat požadavky, které považují za nezbytné k zajištění ochrany zdraví, životního prostředí a pracovníků při používání výrobků.
Stanovení právního rámce k zajištění volného pohybu stavebních výrobků na vnitřním evropském trhu zůstává na ?evropské? úrovni; prostřednictvím Nařízení je třeba zajistit, aby výrobky pro svou cestu na tomto trhu byly vybaveny harmonizovaným způsobem získanými informacemi o vlastnostech ve vztahu k základním požadavkům na stavby, aby na jejich základě mohly být voleny do konkrétní stavby. Proto Nařízení mj. stanoví, že Prohlášení o vlastnostech ve vztahu k základním požadavkům uvedeným v Příloze I Nařízení musí být považováno za přesné a spolehlivé; proto musí být vlastnosti stavebního výrobku posouzeny a výroba v podniku musí být řízena v souladu s příslušným systémem posuzování a ověřování stálosti vlastností daného stavebního výrobku.
Komise na základě zjištěných skutečností také konstatovala, že vzhledem ke zvláštní povaze stavebních výrobků (meziprodukty určené k zabudování do stavby) a zvláštnímu zaměření systému na jejich posuzování nepovažuje postupy posuzování shody stanovené Rozhodnutím č. 768/2008/ES a k němu příslušné moduly v případě stavebních výrobků za vhodné. Nařízení zavádí zvláštní metody posuzování a ověřování stálosti vlastností ve vztahu k základním charakteristikám stavebních výrobků. Je však třeba poznamenat, že tyto metody ve značné míře vycházejí z metod stanovených Směrnicí Rady 89/106/EHS, které odborná technická veřejnost důvěrně zná, takže lze očekávat, že systém na ně v době platnosti příslušných částí Nařízení přejde bez větších problémů.

Podmínky pro označení CE
Prohlášení o vlastnostech nově zavedené Nařízením jako nezbytný předpoklad pro označení výrobku CE uvádí vlastnosti stavebního výrobku ve vztahu k základním charakteristikám dotčeného výrobku v souladu s příslušnou harmonizovanou technickou specifikací, kterou dle Nařízení jsou harmonizovaná norma (hEN) nebo evropské technické posouzení (ETA). Vzhledem k dosavadnímu rozdílnému chápání závaznosti označovat výrobky CE pokryté Směrnicí Rady 89/106/EHS, Nařízení jednoznačně stanoví podmínky, po jejichž splnění vzniká povinnost stavební výrobek označit CE.
Jedno z klíčových ustanovení Nařízení říká, že je-li stavební výrobek označen CE, potom toto označení je jediným označením osvědčujícím soulad stavebního výrobku s vlastnostmi uvedenými v Prohlášení o vlastnostech a s příslušnými požadavky souvisejícími s harmonizačními právními předpisy Unie. Přesto však Nařízení připouští možnost použít vedle označení CE také jiná značení za předpokladu, že umožní zlepšit ochranu uživatelů stavebních výrobků a že se na tato značení nevztahují harmonizační právní předpisy Unie. Takový postup je běžný např. v Německu, ale zavedené značky kvality jsou široce užívány i v České republice. Není bez zajímavosti, že Česká republika, která se s dalšími členskými státy v pracovní skupině Rady G7 ? Technická harmonizace ? aktivně účastní procesu připomínkování návrhu Nařízení, spolu s Německem replicas relojes breitling a několika dalšími zeměmi, už od počátku projednávání prosazovala možnost vedle označení CE užívat i další nepovinná značení. Komise sice v roce 2004 po delší diskuzi se zástupci členských států ve Stálém výboru pro stavebnictví takovou možnost v Zásadách uplatňovaných na požadavky dodatečné k požadavkům stanoveným v příloze 1 ke Směrnici Rady 89/106/EHS připustila, ale později si nepřála, aby byla promítnuta i do Nařízení. Při projednávání návrhu Nařízení Komise nakonec ustoupila s tím, že další značky vedle označení CE musí být dobrovolné a nesmějí být v kolizi s požadavky Nařízení.

Situace v České republice ? značka Osvědčeno pro stavbu
V ČR je příkladem nepovinného označení stavebních výrobků česká značka shody Osvědčeno pro stavbu, která je výstupem úkolu vypracovaného v rámci Plánu standardizace ? Plánu podpory rozvoje státního zkušebnictví, zadaného Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví zpracovateli a současnému vlastníkovi značky, kterým je Svaz zkušeben pro výstavbu. Potvrzuje, že příslušný stavební výrobek má vlastnosti nezbytné pro zajištění výsledné kvality stavby, ověřené a dozorované nezávislou organizací (akreditovanou zkušebnou). Je zárukou pro všechny osoby a subjekty, které přicházejí do styku se stavebním výrobkem, že tento výrobek je v souladu s českými předpisy pro výstavbu a je vhodný pro zabudování do konkrétního typu stavby na území ČR.
Udělování licence pro používání značky Osvědčeno pro stavbu je koncipováno jako dobrovolný certifikační systém otevřený stavebním výrobkům bez ohledu na jejich původ (ČR, státy EU, třetí země), v rámci kterého je posuzována jejich vhodnost ve smyslu zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále také stavebního zákona), jeho prováděcích předpisů a dalších souvisejících technických předpisů ČR. Obecně je možné značku Osvědčeno pro stavbu použít pro potvrzení, že:

• stavební výrobky uvedené na trh mají vlastnosti ověřené v souladu s požadavky stavebního zákona a s technickými požadavky na stavby a úroveň jejich ověření odpovídá úrovni ověření výrobků obdobného určeného použití;
• vlastnosti stavebního výrobku uváděného na trh v souladu s požadavky Nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, ve znění nařízení vlády č. 312/2005 Sb., splňují požadavky ve smyslu § 13a tohoto nařízení;
• vlastnosti stavebního výrobku uváděného na trh v souladu s požadavky Nařízení vlády č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky označované CE, ve znění pozdějších předpisů, a jejich úrovně a třídy odpovídají požadavkům stavebního zákona a souvisejících technických předpisů ČR a jsou vhodné pro použití ve stavbách v ČR v souladu se svým určeným použitím;
• vlastnosti stavebního výrobku uváděného na trh podle jiných předpisů (např. zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků) a jejich úrovně odpovídají požadavkům stavebního zákona a souvisejících technických předpisů ČR a jsou vhodné pro použití ve stavbách v souladu se svým určeným použitím.

Orgány vydávající značku shody jsou pověřené certifikační orgány, zkušební laboratoře subjektů sdružených ve Svazu zkušeben pro výstavbu, které jsou akreditovány v odpovídajícím rozsahu podle příslušné normy ČSN EN pro akreditaci. Svaz zkušeben pro výstavbu stanovil pravidla, kterými se řídí používání značky shody Osvědčeno pro stavbu. Vydávání značky shody Osvědčeno pro stavbu je založeno na přijatém schématu certifikačního postupu, které, mimo jiné, přesně upravuje tvorbu technických podkladů k posouzení výrobku (technické specifikace), které navazují na příslušný technický pokyn, jehož účelem je zajistit jednotný postup certifikačních orgánů při posuzování stavebních výrobků z hlediska jejich vhodnosti do stavby. Pravidla pro používání a správu značky Osvědčeno pro stavbu jsou veřejně dostupná na internetových stránkách Svazu zkušeben pro výstavbu (http://www.szv.cz).

Závěr
Co dodat závěrem? Je zřejmé, že zajištění rámce pro řádné fungování Nařízení bude trvat určitou dobu. Proto bylo rozhodnuto, že s výjimkou ustanovení o určení subjektů pro technické posuzování, oznamujících orgánů a oznámených subjektů, založení organizace subjektů pro technické posuzování a ustavení Stálého výboru pro stavebnictví, bude používání ostatních částí Nařízení o určitou dobu odloženo. Odborná technická veřejnost by se však už nyní měla zajímat o změny, které ji v souvislosti s přechodem na nový předpis čekají. Rámcová aktuální informace je dostupná na webových stránkách Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví http://www.unmz.cz, v sekci Státní zkušebnictví/Aktuality.
Zajímavým tématem, které volně navazuje na informace obsažené v tomto článku, je urřitě informační kampaň, kterou připravuje Komise ve spolupráci s členskými státy s cílem seznámit odvětví stavebnictví, zejména hospodářské subjekty a uživatele stavebních výrobků, o výhodách harmonizace, rozdělení odpovědnosti mezi jednotlivé hospodářské subjekty, podmínkách pro připojení označení CE ke stavebním výrobkům, přezkumu základních orologi panerai replica požadavků na stavby a o systémech posuzování a ověřování stálosti vlastností.

Použitá literatura:
[1] Nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh (Rada EU, interní dokument; 8. července 2010)
[2] Stránky Evropské komise (http://ec.europa.eu/.)
[3] Stránky Evropského parlamentu (http://www.europarl.europa.eu/)
[4] Stránky Rady EU (http://consilium.europa.eu)
[5] Certifikační systém pro udělování licence pro používání značky (Svaz zkušeben pro výstavbu, http://www.szv.cz)
[6] Dokument EK, 27. září 2004
[7] Informační portál ÚNMZ specializovaný na právní a technické dokumenty v oblasti uvádění stavebních výrobků na jednotný evropský trh (http://unmz.cz)
[8] Zprávy z jednání Stálého výboru pro stavebnictví a z jednání pracovní skupiny pracovní skupiny Rady G7 ? Technická harmonizace (archiv autorky)

1) Evropský hospodářský prostor ? EHP (anglicky European Economic Area ? EEA) vznikl 1. 1. 1994 uzavřením smlouvy mezi Evropským sdružením volného obchodu (ESVO/EFTA) a Evropskou unií. Smlouva umožnila zemím ESVO zúčastnit se evropského jednotného trhu, aniž by se musely stát členy EU. Dnešními účastníky (smluvními stranami) jsou tři ze čtyř zemí ESVO ? Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Evropské společenství. Švýcarsko upravuje svou spolupráci s EU bilaterálními dohodami.