Zpět na stavby

Nová obálka Domu dětí a mládeže vrací budově historický vzhled

Stavba poprvé písemně doložená ze 17. století není národní kulturní památkou, je však součástí českokrumlovské městské památk ové zóny Plešivec. Tvoří významný dominantní prvek při vstupu do historického jádra města z jihu a je charakterizována jako objekt památkového zájmu. Počiny komunistické éry a neuvážené kroky po změně režimu budovu sice zachovaly, ale tragicky změnily její tvář. V letech 2014 až 2016 se podařilo fasádu renovovat a zároveň zateplit za použití materiálu prvků StoDeco ze soudobého materiálu Verofill jako experimentálního řešení.

Autor:


Absolvovala Fakultu stavební ČVUT v Praze, obor pozemní stavby v roce 1991. Pracovala jako projektantka v českobudějovickém ateliéru Studio Archa s.r.o. Další vzdělání kromě  autorizace v oboru pozemní stavby – odborná způsobilost pro technicko organizační činnost v oblasti požární ochrany a energetický specialista. V roce 2010 odešla k samostatné činnosti, v roce 2014 založila firmu Projekty – Sládková s.r.o.

Stručná historie budovy

Vilém z Rožmberka (1535–1592) vydal v roce 1554 listinu s privilegiem pro měšťanský sbor českokrumlovských ostrostřelců, na jejímž základě byl vybudován objekt umístěný poblíž meandrující řeky Vltavy vně opevnění města. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1613 a je označen jako střelnice. Původní budovu nahradila klasicistní novostavba z roku 1830. V roce 1879 byla rozšířena o zahradní restauraci podle plánů Jana Běhounka. Další stavební úpravy proběhly v roce 1910 (plány od Franze Sosny), kdy byla budova přebudována na hostinec Na Střelnici s výčepem a klubovými prostory v přízemí i v patře se sálem a orchestřištěm, a poté v roce 1942 (plány od Johanna Melznera). Naposledy byl dům přestavován na konci šedesátých let minulého století. Z roku 1968 pochází projektová dokumentace, podle níž byl rekonstruován pro Československý svaz mládeže, ale ještě než adaptace skončila, padlo nové rozhodnutí, že stavba bude sloužit jako městský dům pionýrů a mládeže.
■ Byla osekána původní profilovaná fasáda, průběžná bosáž parteru, nárožní bosáž, kordonová římsa, nadokenní římsy se šambránami, fronton a další prvky. Na vstupním rizalitu domu zůstal pouze znak ostrostřelců.
■ Byla odstraněna původní okna, nejspíše špaletová s vnějšími okenicemi otevíranými ven a lícujícími s fasádou. V 1.NP byla okna segmentová a ve 2.NP rovná, s kulatými rohy. Okno na vstupním rizalitu bylo zvětšeno o vybouraný parapet. V podélných stěnách domu byly vybourány nové otvory, původní členění otvorů na podélných fasádách bylo změněno. Dále bylo vybouráno velké schodišťové okno.
■ Původní přístavek k domu byl rozšířen směrem k řece, jeho fasáda nově lícuje s hlavní budovou.
■ Na střeše byly odstraněny vikýře a nepoužívané komíny a byla položena eternitová krytina.
■ Byl změněn konstrukční systém z příčného na podélný a byly změněny dispozice.
■ Byla provedena izolace podlah proti zemní vlhkosti a byly vyměněny stropy nad 1.NP a 2.NP.
■ Byla nahrazena krytina a laťování. Obvodové a některé nosné vnitřní zdivo bylo zachováno, byl ponechán vstup do budovy z průčelí i z boku a zachoval se suterén i krov a střešní konstrukce. Fasáda byla nahozena břízolitem.
■ Posledním zásahem do vnějšího vzhledu historické budovy byla výměna dřevěných oken za bílá plastová.

Po roce 1989 začala budova sloužit jako Dům dětí a mládeže v Českém Krumlově – státní školské zařízení s právní subjektivitou, které organizuje zejména volnočasové aktivity pro děti a mládež a jehož zřizovatelem je Jihočeský kraj. Dům dětí a mládeže v Linecké ulici znají všechny děti z Krumlova i přilehlého okolí. Zájmovou činností v něm prošlo již dvacet tisíc dětí. Dům znají i místní obyvatelé a turisté, kteří přicházejí od kempu ve Spolí, nebo jejich zájem přitáhla nově obnovená židovská synagoga. Budova Domu dětí a mládeže se nachází v jejím těsném sousedství a po obnově synagogy byl její neutěšený a nereprezentativní stav viditelný na první pohled.

Stav budovy před zahájením a při zahájení práce na návrhu

Původní půdorys dvoupodlažního domu sboru ostrostřelců 18,5 × 15,85 m byl částečně podsklepen, přístavek v zadní části prodloužil dům na 25,7 m. Zatímco budova ostrostřelců stála těsně před opevněním tvořeným částečně rostlou skálou, přístavba se ke skále přimyká a ve druhém nadzemním podlaží se rozprostírá i nad ní. Rozměr přístavku je 7,25 × 15,85 m. Střecha hlavní části je valbová, střecha přístavku je rovněž ukončena valbou a je celá položena níže, neboť druhé nadzemní podlaží má nižší konstrukční výšku. Krov nad starší částí byl vaznicový, s trojicí vaznic (vrcholová a dvě středové) a byl konstrukčně řešen jako věšadlo. Krov nad přístavbou byl také vaznicový, se středovými vaznicemi. Použitá krytina byla z azbestocementových šablon na celoplošném bednění imitujících břidlici. Na zděných nosných konstrukcích nebyly shledány žádné poruchy, krov však vykazoval vady, které musely být opraveny. Fasáda byla nevýrazná, šedá, z břízolitu, a plastová okna nevhodného měřítka i jiného členění než ponechaná dřevěná okna v přízemí dotvářela nekoncepční a smutný vzhled stavby. O stavu budovy v 19. a 20. století vypovídají historické fotografie od českokrumlovského fotografa Josefa Seidla (1859–1935) na obr. 2, 3. Další výchozí informace pocházejí z archivu stavebního úřadu, včetně výkresové dokumentace. Za velice užitečné lze považovat nákresy původní tektoniky fasády z roku 1968, které upřesňují představu získanou z fotografií (obr. 7, 8). V roce 2014 měla stavba vysokou energetickou náročnost a její fasáda neodpovídala tváři města chráněného jako městská památková rezervace (obr. 4, 5).

Návrh zateplení obálky budovy a jednání s orgány památkové péče

V roce 2013 ředitel Domu dětí a mládeže zajistil provedení energetického auditu budovy, ze kterého vyplynula naděje na přidělení dotace z operačního programu Životní prostředí. Zpracovatel energetického auditu plánoval řešení v podobě zateplení posledního stropu pod nevytápěnou půdou a výměnu výplní otvorů. Výpočet si však nakonec vyžádal variantu optimální – komplexní zateplení obvodového a střešního pláště a výměnu výplňových konstrukcí. To se zdálo být nepřekonatelným problémem ve městě, kde se památková péče intenzivně řeší a kde dosud nebyl, pokud je nám známo, oficiálně povolen ani jeden případ zateplení historické budovy či budovy uvnitř hranic památkové zóny nebo v pohledově významné lokalitě.

Celý článek naleznete v archivu čísel 10/2017.