Navrhování a výstavba konstrukčních systémů opěrných zdí a strmých svahů

Význam a použití opěrných konstrukcí z vyztužené zeminy

Zlepšování přirozených vlastností zemin a hornin pomocí geosyntetických výztuh výrazně rozšiřuje škálu využitelnosti zemních konstrukcí. Pro jejich navrhování otvírá zcela nové možnosti, které jsou srovnatelné snad jen s objevem železobetonu ve své době.

Vlastnosti vyztužené zeminy umožňují vytvářet konstrukce zcela nových tvarů a dimenzí. Pro uživatele těchto konstrukcí představují šanci zejména efektivněji využívat pozemky, snižovat objem zemních prací a s tím spojené negativní dopady, nebo možnost stavět v obtížných či proměnlivých terénních podmínkách.

Nejčastějšími oblastmi použití vyztužených zemních konstrukcí jsou násypová tělesa silničních a železničních staveb, zemní tělesa budovaná v rámci terénních úprav pro výstavbu průmyslových, obchodních i obytných souborů, případně sanace povrchových sesuvů svahů v územích s přirozeným sklonem terénu.






Obr. 1. Nejčastější lícové prvky opěrných systémů používaných v ČR pro konstrukce ze zemin vyztužených geosyntetiky (a - vibrolisovaná tvarovka se štípaným povrchem, b - prefabrikovaný betonový panel, c, d - svařovaná ocelová síť vyplněná zeminou nebo kamenivem)

V této souvislosti je třeba poznamenat, že konstrukce z vyztužené zeminy využívají lidé odedávna. Již před 3000 lety stavěli Babylóňané až 60 m vysoké stavby - zikkuraty - z jílů vyztužených slámou, z nichž se mnohé dochovaly. Z 1. století př. n. l. zůstalo zachováno přístavní molo v Londýně vybudované Římany. Pro jeho vyztužení bylo tentokrát využito dřevo, které se od nepaměti používá k vyztužování zdiva a zabraňuje tak účinkům zemětřesení v seizmicky aktivních oblastech.

Opěrné systémy pro vyztuženou zeminu

Všechny opěrné konstrukce ze zemin vyztužených geosyntetiky jsou vytvářeny třemi základními prvky:

- vlastní zeminou nebo horninou;

- geosyntetickými výztuhami;

- lícovým prvkem a spojovacím prvkem.

Podmínkou fungování každé opěrné konstrukce z vyztužené zeminy je dokonalé spolupůsobení všech těchto základních prvků. Její návrh musí zajistit:

- dostatečnou pevnost a životnost geosyntetických výztuh;

- dostatečnou pevnost a životnost lícových prvků;

- dlouhodobé spolehlivé spolupůsobení výztuh a zeminy;

- dlouhodobé spolehlivé spolupůsobení výztuh a lícového prvku.

Prokazování každé z uvedených vlastností opěrné konstrukce je poměrně obtížné, časově i finančně náročné, a proto se do praxe postupně zavádějí typové systémy určené pro opěrné konstrukce z vyztužené zeminy. Tyto systémy představují soubory prvků, jejichž vzájemné spolupůsobení se prokazuje předem za pomoci rozsáhlých testů a mohou se tak použít v návrhu bez toho, aby je bylo nutné ověřovat pro každý jednotlivý případ. Některá notifikovaná zkušební pracoviště provádějící testy posuzují kromě spolupůsobení jednotlivých prvků i metodiku návrhu systému a podmínky jeho provádění.

Po provedení potřebných testů obdrží každý systém stavebně technické osvědčení, případně certifikát.


Obr. 2. Obecné dělení opěrných systémů pro konstrukce ze zemin vyztužených geosyntetiky podle tuhosti líce na systémy s měkkým (poddajným) lícem, s polotuhým lícem a s tuhým (pevným) lícem


Obr. 3. Rozsah použití ve vztahu ke kvalitě základové půdy, respektive k očekávané maximální hodnotě nerovnoměrného sedání pod konstrukcí


Obr. 4. Doporučené sklony líce opěrné konstrukce podle typu lícového prvku

Rozdělení opěrných systémů a používané materiály

Opěrné systémy pro konstrukce ze zemin vyztužených geosyntetiky se dělí podle několika kritérií. Z hlediska začlenění konstrukce do krajiny je nejdůležitější vzhled konstrukce, který je definován použitým lícovým prvkem. V České republice k nejčastěji používaným lícovým prvkům patří:

- vibrolisovaná tvarovka se štípaným povrchem;

- prefabrikovaný betonový panel;

- svařovaná ocelová síť vyplněná zeminou nebo kamenivem.

V zahraničí je možné se dále setkat s líci, jež tvoří kamenná rovnanina s cementovou maltou, cihelný obklad, vodorovná dřevěná nebo plastová palisáda. Volba líce je do značné míry věcí estetickou, nicméně je nutné vždy přihlédnout k podmínkám použití systému.

Geosyntetické výztuhy pro opěrné systémy se nejčastěji vyrábějí z vysokohustotního polyetylenu (HDPE) nebo polyesteru (PET). Každá z těchto výrobních surovin má svoje výhody i nevýhody. HDPE vyžaduje pro dosažení určité pevnosti spotřebu většího množství polymeru, avšak je zcela netečný vůči působení chemických látek v zemním prostředí. PET má vlastnosti zcela opačné, vyžaduje tedy pro dosažení stejné pevnosti nižší množství polymeru, ale má tendenci při zvýšené zásaditosti okolního prostředí podléhat hydrolýze, což je ve stavebnictví častým jevem (cement, vápno). Z tohoto důvodu nejsou výztuhy z PET vhodné pro kombinaci s betonovými líci.

Nejčastějšími materiály používanými pro líce jsou beton a ocel. Betonový líc je buď z litého betonu (panelové systémy, monobloky), většinou armovaného betonářskou výztuží, nebo z vibrolisovaného betonu (drobné tvarovky), většinou štípaného provedení. Z hlediska kvality by betony měly vykazovat pevnostní třídu C 25/30 a stupeň vlivu prostředí XF2, pro konstrukce v bezprostřední blízkosti silničních komunikací pak XF4.

Je-li lícovým prvkem ocel, musí být chráněna žárovým pokovením - slitinou zinku a hliníku. Pokovení by mělo obsahovat ve slitině alespoň 5 % hliníku při tloušťce 300 g/m2. Pro konstrukce v bezprostřední blízkosti silničních komunikací by pak mělo být pokovení z kvalitnějších slitin s vyšším obsahem hliníku (např. Bezinal 2000) s tloušťkou alespoň 270 g/m2.


Obr. 5. Opěrná zeď na IV. železničním koridoru Praha - Horní Dvořiště. Schéma konstrukce v místě napojení na most.


Obr. 6. Opěrná zeď na IV. železničním koridoru Praha - Horní Dvořiště. Pohled na dokončenou konstrukci.


Obr. 7. Opěrná zeď v areálu obchodního centra Citypark v Jihlavě je nejvyšší opěrnou zdí s betonovou tvarovkou v ČR

Volbu systému ovlivňuje do značné míry způsob a místo použití, a to zejména kvalita podloží, ve kterém má být opěrný systém umístěn. V podmínkách podloží s nízkou únosností nebo ve špatně dostupném terénu jsou vhodnější měkké systémy, při dobrých základových podmínkách a dostupnosti lze pak volit tuhé systémy. Obecně se tedy opěrné systémy pro konstrukce ze zemin vyztužených geosyntetiky podle tuhosti líce dělí na systémy s měkkým (poddajným) lícem, s polotuhým lícem a s tuhým (pevným) lícem - viz obr. 2.

Volba typu konkrétního systému závisí především na jeho poddajnosti vůči nerovnoměrné podélné deformaci konstrukce. U polotuhých líců je možné připustit, bez projevujících se poruch, podélnou nerovnoměrnost řádově v hodnotách 1 : 100 (tj. 10 mm/1 bm konstrukce), oproti tomu měkké líce připouštějí podle normy BS 8006:2010 hodnoty až více než dvojnásobné.

Rozsah použití ve vztahu ke kvalitě základové půdy, respektive k očekávané maximální hodnotě nerovnoměrného sedání pod konstrukcí znázorňuje schéma na obr. 3.

Při výběru vhodného opěrného systému je nutné vzít v úvahu i navrhovaný sklon líce opěrné konstrukce. U systémů s nevegetačním povrchem jsou limitujícími především možnosti montáže a nároky na různá podpůrná zařízení nebo zavětrování během montáže.

Při použití líce, který bude pokryt v konečném stavu vegetací, hraje rozhodující roli schopnost udržet v oblasti kořenového systému vegetačního pokryvu dostatečnou vláhu. Rozhodnutí o maximálním vhodném sklonu pak ovlivňuje i očekávaná expozice vůči slunečnímu záření, tedy orientace s ohledem na světové strany
a zastínění jinými objekty. Doporučené sklony líce podle typu lícového prvku uvádí obr. 4.

Výběr vhodného opěrného systému

Pro výběr vhodného opěrného systému je tedy zapotřebí vzít v úvahu značné množství často protichůdných požadavků. Mezi nejdůležitější zvažované faktory při výběru vhodného systému patří:

- architektonické začlenění konstrukce do krajiny;

- lokální geotechnické podmínky;

- návrhová životnost konstrukce;

- způsob používání konstrukce, provozní podmínky a nezbytná údržba;

- místní prostorová omezení a kolize s inženýrskými sítěmi;

- možnosti využití místních zemin;

- rozpočtová omezení.

Nejvhodnější opěrný systém lze tedy vybrat na základě správné specifikace jednotlivých faktorů. Bohužel v současné praxi je příliš potlačena role stavebníka a projektanta, a ponechává se přílišná volnost prováděcím organizacím. Výsledkem je preference pouze cenového hlediska na úkor všech ostatních.


Obr. 8. Opěrná zeď na komunikaci I/7 Chomutov - Křimov. Panelový systém s T panely vyžaduje minimální montážní spoje.


Obr. 9. Opěrná zeď na komunikaci I/7 Chomutov - Křimov je nejvyšší opěrnou zdí z vyztužené zeminy v ČR


Obr. 10. Pro výstavbu mostních opěr na dálnici D1 v úseku Jánovce - Jablonov byly použity obdélníkové panely výšky 4 m


Obr. 11. Mostní opěry na dálnici D1 v úseku Jánovce - Jablonov po osazení nosné konstrukce

Příklady systémů s lícem ze štípaných tvarovek

Systémy opěrných konstrukcí s lícem ze štípaných betonových tvarovek se staly oblíbenými pro některé své výhody, mezi které patří zejména:

- nízké nároky na základovou půdu;

- minimální nároky na manipulační techniku;

- minimální nároky na staveništní komunikace;

- nižší cena v porovnání s panelovými systémy.

Tyto přednosti vedly v minulých letech k vybudování mnoha objektů - od nejmenších zídek terénních úprav zahrad až po značně vysoké konstrukce převádějící silniční nebo železniční dopravu.

Opěrná zeď na IV. železničním koridoru Praha - Horní Dvořiště
K větším konstrukcím patří opěrná konstrukce použitá při výstavbě železničního koridoru nedaleko Votic. Modernizace železničního koridoru přinesla celou řadu technických překážek. Jednu z nich představovala úprava směrových oblouků trati tak, aby byl umožněn proti současnému stavu průjezd vlakových souprav vyšší rychlostí. To přineslo nutnost zasáhnout do zemních těles železničního koridoru, u obce Střelítov pak muselo být násypové těleso výrazné rozšířeno.

Vzhledem k tomu, že se potenciální zábor nacházel na soukromých pozemcích s obytnými budovami, projektant rozšíření násypového tělesa navrhl pomocí opěrného systému ze zeminy vyztužené geosyntetiky (obr. 5-6). S ohledem na mimořádně měkké podloží se jako technicky nejvhodnější ukázalo řešení rozšíření násypového tělesa pomocí opěrné konstrukce umožňující výraznější deformaci líce. Tyto požadavky splnil opěrný systém se šikmým lícem z plných štípaných betonových tvarovek. Takto koncipovaná stavba má proměnnou výšku líce 0,60-9,65 m se sklonem líce 86° od vodorovné. Lícové obkladové tvarovky zakončuje masivní monolitická římsa, nad níž se po celé délce stavby nachází nadnásyp výšky cca 2,20 m ve sklonu 1 : 1,5. Navržené řešení umožnilo výstavbu bez přerušení provozu a nevyžadovalo prakticky žádné dodatečné zajištění stability provozované koleje. Použití vybraného opěrného systému prokázalo svoje nesporné výhody - je technicky vhodné, úsporné a snadno proveditelné.


Obr. 12. Sanace sesuvu svahu silnice II/357 ve Strachujově. Montáž první vrstvy opěrného systému.


Obr. 13. Pohled na svah silnice II/357 ve Strachujově po dokončení sanace


Obr. 14. Výškové oddělení silnice a cyklostezky v Prášilech na Šumavě. Vegetaci se v podmínkách Šumavy mimořádně daří.


Obr. 15. Sanace sesuvu svahu na silnici II/237 v Novém Strašecí. Sesunuté území po dokončení sanace.

Opěrná zeď v areálu obchodního centra Citypark v Jihlavě
Developer stavby hledal co nejlevnější alternativní řešení k původně navržené úhlové monolitické zdi s gabionovým čelem kotvené do skalního podkladu. Složitá technologie provádění, finanční a časová náročnost stavby původního řešení nebyla akceptovatelná. Vzhledem k tomu, že centrum slouží pro příjezd zásobovacích kamionů, požadoval developer garanci minimálních deformací konstrukce.

Vybrané alternativní řešení opěrné zdi z vyztužené zeminy využívá jednoduché technologie výstavby, nezávislé na klimatických podmínkách. Směrové i výškové řešení konstrukce zůstalo shodné s původním návrhem. Pro záměr bylo použito řešení se svislým lícem ze štípané betonové tvarovky s geomřížemi z HDPE (obr. 7).

Opěrná konstrukce se skládá ze dvou navzájem kolmých přímých úseků o délkách 80 a 18 m. Výška konstrukce je proměnná, s maximální hodnotou 12 m. Pro zásyp bylo použito místního kameniva předrceného na frakci 0/63 mm. Vzhledem k mimořádným nárokům na přesnost geometrie líce bylo při výstavbě prováděno průběžné měření, jehož výsledky se po vyhodnocení použily při geometrických korekcích. Líce jsou ukončeny prefabrikovanými římsovými tvárnicemi, do nichž je kotveno ochranné svodidlo a v kratším přímém úseku rovněž protihluková stěna.


Obr. 16. Oprava sesuvu v obci Chuchelna u Semil. První známky aktivace sesuvu.


Obr. 17. Oprava sesuvu v obci Chuchelna u Semil. Sanační podklad s dokončeným opěrným systémem.

Příklady systémů s lícem z panelů

Systémy opěrných konstrukcí s panelovými líci se používají hlavně u větších dopravních staveb, kde je možné využít některých výhod:

- mimořádné tuhosti líce;

- rychlé montáže a výstavby;

- malé citlivosti líce na účinky vibrací při hutnění.

Výstavba panelových systémů ovšem na druhou stranu vyžaduje větší montážní prostředky, a tedy vybudování spolehlivých přístupových komunikací. Je tedy vhodná pro stavební firmy s dobrou mechanizací a kvalifikovaným personálem.

Opěrná zeď na komunikaci I/7 Chomutov - Křimov
Komunikace I/7 v prudkém stoupání na Horu Svatého Šebestiána překonává na prudkém úbočí v úseku navrženém jako dělený čtyřpruh poměrně mělké údolí. Překonání této deprese násypovým tělesem nebylo s ohledem na terén možné a bylo nutné navrhnout umělou zeď o výšce až 15 m. Volba opěrné zdi se jevila ve špatně přístupném horském terénu nejvhodnější.

Pro budování zdi byl zvolen opěrný systém s betonovými panely tvaru T osazenými na masivním betonovém základu. Základovou spáru tvoří horniny třídy R6-R5, převážně zvětralé ortopararuly. Lícový panel je hladký, s vyztužením při obou površích. Panely jsou kotveny pomocí předem zabetonovaných geosyntetických výztuh z HDPE. Opěrná zeď o celkové délce 303,4 m a maximální výšce 15 m je nejvyšším realizovaným systémem z vyztužené zeminy v České republice (obr. 8, 9).

Mostní opěry na dálnici D1 v úseku Jánovce - Jablonov
Slovenská dálnice D1 nedaleko města Levoča v úseku Jánovce - Jablonov překračuje kruhový objezd na přeložce komunikace 533 dvěma mosty umístěnými asi 15 m nad terénem. Vzhledem k tomu, že je mezi mosty poměrně krátký úsek násypu vystavěného na stlačitelném podloží, pro vytvoření opěr opět posloužila konstrukce ze zeminy vyztužené geosyntetickými výztuhami. Toto řešení zajišťuje mostům obdobné sedání, jaké vykazuje přilehlé násypové těleso.

Pro vybudování těchto objektů byla zvolena konstrukce s vysokými obdélníkovými panely osazenými na betonovém základu (obr. 10). Základová spára tvořená měkkými náplavami se v oblasti mostních opěr sanovala drceným kamenivem. Lícový panel je hladký s vyztužením. Panely jsou kotveny pomocí předem zabetonovaných geosyntetických výztuh z HDPE. Opěry objektů dosahují maximální výšky 11,5 m (obr. 11).

Příklady systémů se zeleným lícem

Zelených líců opěrných systémů konstrukcí ze zemin vyztužených geosyntetiky se dosahuje vytvořením líce ocelovou svařovanou sítí, která zadržuje tenkou humózní vrstvu zeminy tvořící úrodnou půdu použitého vegetačního pokryvu, obvykle trávy. Tyto systémy vynikají zejména:

- přírodním vzhledem;

- nízkou cenou;

- rychlou výstavbou;

- vyšší tolerancí k nerovnoměrnému sedání.

Zvláště pro první dvě uvedené vlastnosti se tyto systémy stávají v současné době stále populárnější a do značné míry vytlačují betonové líce, a to i v případech, kdy to není technicky vhodné. Vzhledem k tomu, že ocel je přirozeně korozivní materiál, zvláštní důležitosti u těchto systémů nabývá kvalita ochrany svařovaných ocelových sítí proti korozi.

Sanace sesuvu svahu silnice II/357 ve Strachujově
Těleso komunikace bylo historicky rozšiřováno navážkou z odpadních materiálů. V kombinaci se saturací zemin tělesa komunikace srážkovou vodou se na úseku dlouhém asi 150 m svah sesunul tak, že zasahoval až do krajnice vozovky, došlo tedy k havarijnímu stavu.

Vzhledem k tomu, že se jednalo o vytíženou komunikaci v terénu s dlouhými objízdnými trasami, požadoval investor (Kraj Vysočina) co nejkratší čas rekonstrukce. V technickém řešení stavby projektant proto navrhl nové zemní těleso vyztužené geosyntetickými výztuhami. Dodavatel si pro jednoduchost montáže vybral opěrný systém s lícem ze svařovaných ocelových sítí s pokovením patentovanou směsí zinku a hliníku (obr. 12-13). Jednotlivé lícové elementy systému jsou opatřeny svařovanými oky a spojení panelů se provádí provlečením závlače. To umožňuje mimořádně rychlou montáž a zajišťuje vysokou pevnost spoje jednotlivých lícových elementů. Celková délka výstavby nepřesáhla pět týdnů.

Výškové oddělení silnice a cyklostezky v Prášilech na Šumavě
Při návrhu cyklostezky na frekventované komunikaci bylo navrženo výškově oddělit plánovanou cyklostezku od stávající silnice, aby se zajistila větší bezpečnost cyklistů. Na existující kamennou zídku byl navržen strmý svah se sklonem 70° o délce 420 m a výšce až 3,5 m (obr. 14). Zábradlí v koruně svahu rovněž zvyšuje bezpečnost cyklistů.

Investor (Správa Národního parku a CHKO Šumava) si vybral opěrný systém se zeleným lícem, který se jevil pro aplikaci v prostředí Národního parku Šumava vhodným řešením. Systém byl opatřen v líci kokosovou rohoží s travním semenem, která díky místním klimatickým podmínkám zajistila růst zeleně již během výstavby.

Příklady systémů s lícem vyplněným kamenivem

Opěrné systémy s lícem vyplněným kamenivem jsou konstrukčně shodné se systémy pro zelené líce. Jejich použití je však výhodné zejména:

- v prostředí s nedostatkem vláhy;

- v konstrukcích s velmi vysokým sklonem líce;

- v kontaktu s vodním tokem;

- v místech s poškozeným ekosystémem.

Sanace sesuvu svahu na silnici II/237 v Novém Strašecí
V květnu 2011 se po jarních deštích opakovaně sesouval svah, který částečně zavalil silnici a ohrozil domy a místní komunikaci na vrcholu svahu. Příčinou byla skladba hornin (střídání jílovců a pískovců) s jejich nepříznivými vlastnostmi a srážková voda přitékající do svahu z nadzářezové části spolu se zvětráváním a vlivem mrazu. Podmínkou návrhu sanačních opatření bylo eliminovat faktory, jež ke svahovým pohybům vedly. Pro svou jednoduchost při výstavbě, cenu, možnost stavět i v nepříznivých klimatických poměrech (zimní měsíce) a splnění výše uvedených podmínek se projektant rozhodl sesuv svahu sanovat pomocí jednotlivých konstrukčních celků ze systému pro výstavbu opěrných konstrukcí z vyztužené zeminy se sklonem 1 : 1,5.

V dolní části svahu byl vzhledem k nutnosti osazení svodidel navržen kolmý líc o výšce 1,2 m. Líc je z ocelových prvků s protikorozní ochranou zabraňující projevům koroze po dobu minimálně devadesáti let. V koruně svahu vede místní přístupová komunikace. Celková pohledová plocha líce svahu má cca 2000 m2, délku 75 m a šikmou výšku až 27 m (obr. 15).

Oprava sesuvu v obci Chuchelna u Semil
V obci Chuchelna se vlivem zvodnělého podloží sesunul násyp a následně narušila komunikace - v povrchu vozovky se otevřela podélná trhlina o šířce až 200 mm. Vzhledem k rychlé progresi poruchy bylo nutné urychleně sesuv kompletně sanovat na měkkém podloží tvořeném jemnozrnnou zeminou s úrovní hladiny podzemní vody v patě svahu.

Nejprve musela být vozovka odtěžena v polovičním profilu. Před výstavbou vlastní opěrné konstrukce bylo podloží sanováno hrubou sypaninou a zpevněno pomocí geobuněk vyplněných štěrkodrtí. Na takto zlepšeném podloží byl vyskládán systém z vyztužené zeminy se vzhledem gabionu s ocelovými sítěmi a kamenivem na líci. Zeminu zásypu na čele drží ocelové koše s kamenivem, které jsou s blokem vyztuženým geomřížemi spojeny pomocí spojovacích prvků (obr. 16, 17).

Zkušenosti s využitím opěrných systémů

Použití opěrných systémů ze zemin vyztužených geosyntetiky přináší celou řadu výhod pro všechny účastníky stavebního procesu od investora po dodavatele stavebních prací. Přestože je koncept řešení opěrných zdí pomoci systémů vyztužených geosyntetiky poměrně jednoduchý, nelze zapomínat, že:

- návrh systému musí provádět odborník, nejlépe specialista na vyztuženou zeminu;

- jedním z elementů je zemina, kvalitní návrh vyžaduje znalost jejích vlastností;

- provádění konstrukce je jednoduché, ale vyžaduje dodržování kvality práce.

Ze zkušeností lze říci, že jsou tyto konstrukce při jejich navrhování a výstavbě pro svou relativní jednoduchost podceňovány. Stále je třeba mít na paměti, že se jedná o konstrukce spadající do 3. geotechnické kategorie.

Mezi nejčastější nešvary při navrhování a výstavbě opěrných systémů patří:

- nedostatečný průzkum, chybné geotechnické posouzení a chyby v projektové dokumentaci;

- volba nevhodných materiálů, jejich kombinace nebo záměna materiálů definovaných projektovou dokumentací v průběhu výstavby;

- nekvalifikovaný personál a neodborné provádění zemních prací.

I přes tyto nešvary patří opěrné systémy ze zemin vyztužených geosyntetiky ke stále používanějším konstrukcím pro vytváření opěrných zdí nebo strmých svahů. Přinášejí řadu výhod, mezi které lze zařadit:

- atraktivní vzhled s možností volby odpovídající danému prostředí;

- levnější výstavba než u tradičních konstrukcí;

- není nutná specializovaná stavební technika;

- jednoduchá a rychlá výstavba;

- možné využití místního zásypového materiálu;

- není nutný zábor půdy mimo konstrukci;

- stejná životnost všech komponent;

- certifikovaný systém.

Dodavatelé systémů poskytují rozsáhlou technickou podporu, jež obvykle obsahuje návrh řešení a zpracování projektové dokumentace, dodávku prvků systému, certifikátů, instalačních postupů, případně asistenci při realizaci.

Pro související rozsáhlost se v některém z příštích článků zaměříme na téma posuzování stability konstrukcí z uvedených systémů, popis geometrie a dimenze prvků, jejich vlastnosti a jejich vzájemné spolupůsobení. Dále bude uveden postup realizace konkrétních konstrukcí tzv. krok za krokem (úprava podloží, výstavba líce, hutnění zásypu, odvodnění a prevence chyb při výstavbě).