Musíme se naučit své výsledky výzkumu a vývoje sami prosazovat a prodávat

Za aplikací materiálů na bázi vláknobetonu stojí několik let výzkumu a hlavně ochota dodavatele do výzkumné činnosti investovat. Nicméně úspěšných transferů výsledků vědecké činnosti by mohlo být více, kdyby… „Kdybychom po vzoru velkých západních univerzit uměli lépe využívat marketingu a nečekali, až budeme osloveni realizační firmou, která potřebuje pomoci s vývojem,“ míní profesorka Alena Kohoutková, prorektorka ČVUT a vedoucí Katedry betonových a zděných konstrukcí. „A kdyby samotní dodavatelé sebrali trochu více odvahy, začali se lépe orientovat v oblasti aplikovaného výzkumu a neprosazovali tvrdošíjně jen konvenční technologie,“ dodává inženýr Vladimír Brejcha, prokurista SMP CZ a člen vědecké rady Stavební fakulty ČVUT.

Ve vašem případě ovšem spolupráce škola-firma zafungovala perfektně.
Vladimír Brejcha: Náš zájem o výzkum vláknobetonu na Katedře betonových a zděných konstrukcí odstartoval před několika lety, kdy jsme na Slovensku stavěli mostní konstrukci a měli jsme problémy s dodávkou římsových prefabrikátů. Ty jsme, kvůli malé výrobní kapacitě v místě stavby, museli vozit na vzdálenost téměř šesti set kilometrů. Takto dlouhá doprava prefabrikátů na nákladních autech znamenala, že jsme museli třicet procent poškozených dodávek opravovat. Shodou okolností se zrovna v té době na mě obrátil profesor Křístek, zdali se nechceme podílet na grantovém výzkumu v oblasti vláknobetonu. Bylo jasné, že takový materiál by nám v situaci, jako byla zmíněná slovenská stavba, mohl pomoci. A vzhledem k dřívější úspěšné spolupráci se stavební fakultou a s vědomím dlouholeté tradice výzkumu vláknobetonu na fakultě jsme se rozhodli výzkum podpořit.

Alena Kohoutková: Je pravda, že drátkobetonem, resp. vláknobetonem, se katedra zabývá přes třicet let. Snad už někdy v šedesátých letech v Ostravě zkoušeli nastříhat vyřazená lana z hornického provozu do betonových směsí. Jenže zatímco změna režimu mnoha vědeckým projektům pomohla, tak výzkum vláknobetonu byl shodou okolností totálně přerušen, přestože už byly připraveny realizace v oblasti velkých střešních prefabrikátů. Proto jsme brali obnovení vývoje tohoto materiálu jako velkou výzvu a také jako satisfakci, protože práci na vývoji materiálů na bázi vláknobetonu už katedra věnovala mnoho potenciálu. Z výsledků výzkumu jsme také věděli, že aplikace musí fungovat, ale firmám v praxi chyběla odvaha s nimi pracovat.

Profesorka Alena Kohoutková a inženýr Vladimír Brejcha v jedné z laboratoří, kde probíhá výzkum materiálů na bázi vláknobetonu

A výzkum bez praktické aplikace je tak trochu zbytečný.
A. K.: V tom je podstata problému. Naše katedra se zabývá jak základním výzkumem, tak výzkumem aplikovaným, tedy zaměřeným na praktické využití výsledků. Koneckonců bez spolupráce s realizační firmou nelze v projektu tohoto typu ani čerpat dotační prostředky na podporu výzkumu a vývoje. Přitom je v současnosti obtížné realizovat s dodavateli i jen tzv. pokusné úseky stavby - části komunikace nebo konstrukce, kde je použit jiný materiál nebo upravená konstrukce, jejichž vlastnosti se tak ověřují v praktickém provozu.

V. B.: Převádění výsledků aplikovaného výzkumu do praxe chce od realizačních firem jistou dávku nadšení až fandovství. V současnosti je totiž běžné, že stavební firmy se jen nerady pouštějí do experimentů s praktickým využitím časem dostatečně neprověřených materiálů a technologií. To lze na jednu stranu pochopit, protože s úplně novou technologií vždy trochu riskujete, ale v České republice je situace velmi konzervativní a podniky se chovají na můj vkus příliš konvenčně. Přitom zbytečně. Zrovna v případě vývoje vláknobetonové římsy jsme dobře věděli, že katedra má s tímto materiálem spoustu zkušeností, že mají ověřené receptury, a tudíž přechod do praxe by neměl být problematický. Vždyť samotná aplikace do praxe proběhla velice rychle - asi po dvou letech od začátku naší spolupráce na tomto výzkumném projektu.

Jaké další výhody v praxi má vláknobeton, resp. mostní římsa z tohoto materiálu?
V. B.: Kromě dopravy prefabrikátů jsme měli s podobnými výrobky další problémy. Současná norma například předepisuje krytí betonářské výztuže, které je u mostních konstrukcí tři a půl centimetru. Přitom mostní římsa z vláknobetonu je vyztužena měkkou výztuží a celá konstrukce tohoto prvku se najednou může radikálně zeštíhlet. Další výhodou je odolnost vláknobetonu, který je jako materiál velice houževnatý. Například dělicí zídky mezi dálničními pruhy na mostech nebo římsy jsou při použití klasických prefabrikátů po zimním období oloupané a popraskané a jsou vůbec velmi citlivé na změny počasí a permanentní sluneční záření. Z toho samozřejmě vznikají problémy, které jako dodavatel musíme v rámci garance řešit. Pak je nutné zamýšlet se nad tím, jestli není výhodnější zvolit vláknobetonový prefabrikát, který je vůči trhlinám daleko odolnější, i když je dražší. A to je celkový problém inovací. Pokud nahradím standardní materiál novým, stejně drahým a s lepšími vlastnostmi, je to fantastické. Většinou je ale nová technologie finančně náročnější a její výhody se projeví v dlouhodobém horizontu, třeba právě v malém nároku na servis a údržbu.

Firmy si lépe než stát pohlídají, jestli má jejich investice do výzkumu adekvátní užitek.

Myslím, že slovní spojení ?finančně náročnější? už investora apriori odrazuje.
V. B.: Jistě. Prvotní investice je nejpodstatnější a prodloužení životnosti na úkor vyšších nákladů není pro mnohé žádným argumentem. Ale ve chvíli, kdy bude investor přemýšlet v horizontu celkové životnosti stavby a nákladů na její provoz a údržbu, projeví se síla nových, kvalitnějších materiálů, které v celkovém součtu stavbu a její provoz zlevní.

Znáte současnou konkrétní finanční návratnost investice do výzkumu vláknobetonu? A jaké výhody má pro školu, kromě finanční podpory, spolupráce s praxí?
V. B.: Výrobek vnitřní římsový prefabrikát máme přihlášený jako užitný vzor. Zatím ho užíváme jen pro vlastní potřebu. Co se týká konkrétního finančního přínosu, v tuto chvíli nemůžeme říct, že jsme investovali milion a máme doma milionů deset. Musíme produkt dál zdokonalovat a používat na co nejvíce místech a pak se nám investice vrátí.

A. K.: My zase potřebujeme od realizační firmy certifikát o praktické využitelnosti našeho vynálezu, protože je to podstatná součást vyhodnocení využití grantových příspěvků. To je oproti minulosti, kdy se největší důraz kladl na publikaci v impaktovaných časopisech, velká principiélní změna - v současnosti je základní cíl výzkumu reálná možnost aplikace výsledků v praxi. To je pro nás stavaře poměrně velká výhoda.

A jaké byly finanční náklady konkrétně na tento grantový výzkumný projekt?
A. K.: Roční rozpočet na výzkum v rámci tohoto grantu byl necelé tři miliony korun, z čehož jedenapadesát až třiapadesát procent činí podíl státní grantové dotace. Zbytek peněz musíme na každý rok nasmlouvat s firmami. To je na jednu stranu samozřejmě obtížné, ale v důsledku to znamená, že se možnost praktické aplikace výsledků výzkumu rapidně zvýší, jelikož firmy jsou tvrdší hospodáři než stát a dobře si pohlídají, jestli jejich investice do výzkumu má adekvátní praktický užitek. Stát se sice takto zbavil části zodpovědnosti, ale ještě jednou opakuji, je to spíše dobře.

Neměly by vysoké školy být ve shánění peněz na vlastní provoz aktivnější?
A. K.: České technické vysoké školy se určitě teprve učí prodávat výsledky své práce. Podpora výzkumu a vývoje ale bude v budoucnu záviset právě na uplatněných výsledcích podle zpřísněných kritérií a každá vysoká škola bude muset přemýšlet, jak se sama dokáže uživit. Na stážích na renomovaných univerzitách jsem měla možnost poznat funkci speciálních oddělení univerzit, věnujících se transferu technologií do praxe - nebo řekněme i jakýchsi samostatných marketingových agentur přičleněných k univerzitě. Takovým příkladem je Isis Innovation, zajišťující technologický transfer pro univerzitu v Oxfordu. Jejich úkolem není nic jiného, než prezentovat a nabízet výsledky jednotlivých výzkumných projektů soukromým subjektům. Ale sestavení takového týmu není nic jednoduchého. Ti lidé musí perfektně ovládat principy technologií a materiálů z konkrétních oblastí výzkumu a zároveň mít obchodnické schopnosti a marketingové vzdělání. Na ČVUT na úrovni školy se teprve hledají cesty, jak takovou fungující jednotku vybudovat. Ale například fakulta elektrotechnická se podobným způsobem už snaží pracovat. Většinou se však spolupráce s praxí navazuje na základě konkrétních osobních vazeb. Nicméně jako technická univerzita se musíme rychle přizpůsobit a umět nabízet své výsledky sami a nečekat až přijde firma s žádostí o pomoc při řešení konkrétního problému.

V. B.: Ale i dodavatelé musí jít trochu naproti. Musí se orientovat v současném dění výzkumu v jejich oblasti, mít dostatečný přehled a vzdělání.

Jak se k inovačním aktivitám staví nadnárodní společnost Vinci, pod níž spadá SMP CZ?
V. B.: V rámci skupiny Vinci je na získané inovace aplikované v praxi kladen obrovský důraz. Každé dva roky jednotlivé filiálky přihlašují svá aplikovaná zlepšení do prestižní soutěže Cena inovace. A přihlásíte mostní římsu ze syntetického vláknobetonu? V. B.: Tu si chystám na příští ročník. Letos přihlašujeme vlastní podpěrný skružový systém, který byl vyvinut na základě snahy využít část nepoužitelných zásob podpěrného systému PEINER.

A. K.: Možná toho bude k přihlášení více. Už nyní spolupracujeme s SMP CZ na dalším grantovém projektu - na aplikaci vláknobetonu v předpjatých konstrukcích.