Křeček: Laťka je nastavena vysoko

Na rozdíl od svého předchůdce mostaře Ing. Václava Macha je projektant Ing. Pavel Křeček zaměřen spíš na to, co se pod mosty nachází. „Jsem vodař a taky se zaměřují na městské inženýrství, k čemuž jsem se dostal tak trochu náhodou. Dělal jsem hlavního inženýra na několika stavbách podzemních sítí a komunikací, čemuž se architekti dost neradi věnovali a tím pádem vznikla potřeba koordinace specialistů a postupně jsem se dostal k městskému inženýrství, které jsem prosazoval i v rámci Komory. Proto jsem se domluvil s fotografem, že uděláme foto v oblasti Břevnovského kláštera. Před čtyřiceti lety jsem nastoupil jako mistr na stavbu do střediska, které provádělo rekonstrukci Karlova mostu a také rybníku Markéta, kde jsem začínal svou profesní dráhu. Teď tady nedaleko bydlím a rád sem chodím s vnoučaty. Je toho nyní trochu moc, ale neděje se nic, co bych nečekal. Vždyť jsem jedním ze zakládajících členů Komory, takže jsem perfektně věděl, do čeho jdu, a nemělo by mě nic překvapit,“ říká Pavel Křeček, který na seznamu členů ČKAIT figuruje s pořadovým číslem 0019.

To asi také znamená, že s vaším nástupem do funkce předsedy asi nelze očekávat nějaké radikální změny ve fungování ČKAIT?
Můj předchůdce Václav Mach někde říkal, že neočekává se svým odchodem nějaký palácový převrat, a já jeho slova musím potvrdit. ČKAIT je silná a dobře fungující organizace, do níž nemá v současnosti smysl radikálně zasahovat. Na druhou stranu to znamená, že laťka je pro mne nastavena vysoko, a počítám s tím, že moje práce bude vždy srovnávána s prací mého předchůdce.

Nehodláte dělat radikální kroky, ale určitě máte představu o tom, co byste chtěl změnit, ať už v rámci organizace Komory samotné, jejího vystupování vůči členům nebo i směrem k širší odborné veřejnosti...
Určitě. V rámci představenstva bych chtěl, aby každý z jeho členů měl přesněji definovaný úkol nebo oblast, kterou by se zabýval, se kterými by také souvisela vyšší míra zodpovědnosti. Tím nechci říci, že by doteď bylo vrcholné vedení Komory záležitostí jednoho muže, ani náhodou, ale v představenstvu jsou odborníci a výrazné osobnosti ve svých oborech a jejich zkušeností musíme plně využít. Někdo by ale měl tyto úkoly naznačit, což je jednak práce předsedy, ale představoval bych si i vznik užšího grémia, které by připravovalo úkoly pro širší představenstvo. Jinak organizace Komory ve smyslu administrativního chodu je bezproblémová a přidávám se k ocenění práce ředitelky kanceláře ČKAIT Ing. Lenky Zimové, které zaznělo na shromáždění delegátů, a pevně doufám, že spolu budeme spolupracovat stejným způsobem, jako za předsednictví Václava Macha.

Právě váš předchůdce Václav Mach jako jeden ze svých ?restů? zmínil v rozhovoru pro dubnové číslo Stavebnictví slabší podporu členů Komory na stavebních úřadech.
To je věc, která se musí zlepšit. Ale celý tento problém obecně vychází z přemíry právních předpisů a s tím spojené administrativy. Nejen naši členové pracující na stavebních úřadech, ale i projektanti, stavbyvedoucí, zvlášť ti z menších firem, jsou trochu ponecháni bez opory při rozhodování, jak se k jednotlivým předpisům stavět, což se občas projevuje na nekonzistenci jejich činnosti. Podle mého názoru nemusí Česká republika přijímat všechno, co vyprodukuje Evropská unie, ale když už tak činí, tak je potřeba všechny právní předpisy dodržovat a hlavně podle nich jednat, protože v současnosti se v České republice nesoudí, nerozhoduje, jen se vyrábí další a další štosy papírů. Momentálně projednáváme na Ministerstvu pro místní rozvoj ČR dopady a odezvu stavebního zákona a je potřeba, aby se stavební zákon na všech stranách usadil a začalo se podle něj efektivně a hlavně objektivně rozhodovat. Tím se dostávám zpět ke konkrétní spolupráci Komory s pracovníky stavebních úřadů, které nechceme v žádném případě šikanovat, ale chceme jim pomoct a být jim oporou. Proto by jim Komora měla transparentně a pokud možno rychle prezentovat svoje stanoviska, která by jejich práci podpořila. Autorizovaná osoba by měla vědět, o jaký obecnější princip se při svém rozhodování může opřít, a Komora by měla být tím, kdo tyto principy bude jasně deklarovat. V tomto případě také vidím perspektivu ve zlepšení komunikace s oblastními pobočkami Komory, protože některé z nich komunikují s našimi členy v organizacích státní správy a samosprávy velmi intenzivně, ale někde je ta komunikace trošičku potlačená.

Pro mnoho inženýrů je při jejich práci problém také četnost a rychlost změn technických norem.
Naprosto souhlasím. Pro normálního smrtelníka je nad lidské schopnosti se v systému norem skutečně důkladně orientovat. Komora by svým členům měla poskytnout vyčerpávající informační servis, což se prostřednictvím výborně fungujícího informačního centra snaží dělat. A nadále by to mělo být jedním z hlavních směrů činnosti představenstva - kvalitní informovanost členů.

Neměla by se Komora také více vyjadřovat k aktuálním problémům stavebnictví a architektury, jež jsou často neodborně popisovány v médiích?
Od svých kolegů z legrace slýchávám, že se o Komoře v běžných, tedy neodborných médiích vůbec nepíše a nemluví. Většinou odpovídám, že stačí jeden malér a budou nás plné noviny. Ale vážně. Chci, aby se ČKAIT více vyjadřoval k veřejným záležitostem, týkajícím se výstavby. Ale pozor! Komora, a budiž jí to ke cti, se nikdy ve své historii nezpolitizovala a k tomu nesmí dojít ani v budoucnosti. Nicméně mediálně propíraných problémů souvisejících s výstavbou je obrovské množství. Namátkou, jako rodilého Pražana, mě napadá evergreen v podobě dopravní situace v Praze, nebo nyní aktuální naprosto nekoncepční řešení rezidenčního parkování - podle mého názoru je úkolem Prahy dostat auta pod zem, inspirovat se třeba Vídní, kde to funguje, a k tomu je potřeba koncepční přístup, ne nějaké adhokratické řešení v podobě posouvajících se parkovacích zón. Dále je tu výstavba spojená s kandidaturou Prahy na pořádání olympijských her, výstavba mrakodrapů na Pankráci, v Holešovicích nebo třeba mediálně nešťastný případ Kaplického Národní knihovny… Odborná, ale i laická veřejnost je v těchto případech vystavena přímo bombardování zkreslenými informacemi a názory, které mají k odbornosti daleko. Vím, že Komora stála vždy tak trochu stranou v těchto diskuzích, částečně proto, že v nich bylo příliš mnoho iracionálních argumentů, ale pokud se považujeme za expertní organizaci, tak se musíme pokusit svoje postoje prosadit i prostřednictvím médií, jako je denní tisk nebo televize. A to neplatí jen pro představenstvo nebo Prahu. Naopak lidé z oblastních komor mají největší přehled o regionálních problémech a i oni by se měli zapojit do vytváření postojů Komory k věcem veřejným.

Jednou z věcí veřejných, ke které Komora ovšem musí zaujmout stanovisko, jsou možnosti českých stavebních inženýrů na trhu práce Evropské unie. Koneckonců předsednictví ČR v Evropské unii v roce 2009 bude hlavním tématem letošního Inženýrského dne…
Zpřístupnění trhu práce Evropské unie autorizovaným osobám je bez diskuze základním problémem, kterým se Komora chce, v rámci svých aktivit směřujících k Evropské unii, zabývat. Fakt, že se autorizovaná osoba stále nemůže především v německy mluvících zemích bez větších problémů prosadit, a naopak poměrně otevřená politika České republiky vůči cizím státním příslušníkům jsou jedním z dosavadních dluhů Komory vůči svým členům. Ne, že by samotná ČKAIT mohla celý problém uzavřeného nebo otevřeného pracovního trhu vyřešit, ale minimálně je potřeba pro naše členy pregnantně připravit informace, co v současné době mohou v rámci svého uplatnění na pracovním trhu Evropské unie udělat. Proto je to hlavním tématem Inženýrského dne, na který chceme pozvat i kolegy ze zahraničí, především z Německa, ale i zástupce vlády České republiky, a diskutovat tuto situaci, protože současný stav je vůči našim autorizovaným inženýrům nekorektní. A s tím souvisí i avizované rozdělení úkolů v představenstvu Komory. Rád bych, aby se v tomto směru velmi zkušený docent Alois Materna, první místopředseda ČKAIT, stal osobou, která by za Komoru vystupovala vůči Evropské unii a věnovala se především této tematice.

Jak vnímáte postoj architektů k procesu výstavby, kterou Česká komora architektů vyjádřila prostřednictvím své Politiky architektury?
V první řadě se obě komory musí velmi přiblížit. Samozřejmě, že snahy, jako je Politika architektury, odrážejí konkurenční prostředí, které mezi architekty i projektanty logicky existuje. Jenže to není cesta vpřed. Jak architekti, tak projektanti dokážou jen stěží existovat mimo vzájemnou spolupráci. Pokud se ale architekti prostřednictvím své proklamace stavějí do pozice garanta procesu výstavby, a tudíž i nositele zakázky, tak je to špatně, protože architektům se v tu chvíli vytrácí soulad návrhu s jeho provedením. A abych nepřipisoval Politice architektury jen obhajobu pozice architekta na konkurenčním trhu, tak samozřejmě je to i otázka vzdělávání, kde rovněž nelze klást v rámci výstavby důraz jen na architekturu. Soulad formy a funkce, tedy architektury a stavebního inženýrství musí být jak v procesu výstavby samotné, také rámci přípravy na něj - tedy i ve vzdělávání.