Kostel svatého Václava, Horní Lideč

Návrh budovy

¤ Řez příčný s pohledem na presbytář.
Zdejší oblast Valašska je typická individuálním situováním jednotlivých domů, obvykle s ohledem na mikroklimatické podmínky a specifické názory jednotlivých stavebníků. Usedlosti se s oblibou skládají z řady menších staveb - špýcharů, stodol, sklípků, chlévů a obytného stavení. Přes poměrně hustou zástavbu v sevřeném údolí si domy zachovávají nepravidelnou orientaci. Pravidelná liniová výstavba se v obci objevuje až při válečné stavbě domků pro německé pohraničníky, a pak při obestavování hlavních komunikací typickými svépomocnými rodinnými domky rozvinuté socialistické společnosti.
Ideou architekta byla budova kostela podobná zdejším běžným rodinným domkům (lidové architektuře 50. let minulého století), respektive pojetí kostela jako rodinného domu určeného pro více osob. Proto projektant zasadil stavbu do stavební čáry kolem hlavní cesty, ale zvonici naopak předsunul co nejvíce ke středu křižovatky. Objem kostela je v relaci k ostatním obytným stavením v okolí.
Vzhledem k darům řeziva, byla konstrukčně zvolena dřevostavba, inspirovaná karpatskými dřevěnými centrálními kostelíky (např. kostelem v Jasinji). Projektant měl snahu stavbu maximálně tvarově zjednodušit na střechu a samostatně stojící sloup se zvony. Základem je osm stojatých stolic nesoucích stanovou střechu se čtyřmi štíty. Samostatná obvodová zeď jen ohraničující prostor do výšky tří metrů je vyzděna a obložena kamenem a dále pokračuje ve čtyřech prosklených vikýřích. V čelní a zadní straně jsou do ní vsazeny místnosti příslušenství - předsíň, zpovědnice, schodiště na kůr, sakristie a sociální zařízení. Dřevěná střecha byla co nejvíce vysunuta kolem budovy. Kontrastem k otevřené a prosklené budově kostela je jednoduchý sloup zvonice s výřezy u zvonů. Původně měla být obvodová zeď vyskládána z místního lomového kamene (obdobně jako staré kamenné stodoly), ale pro nedostatek materiálu byly nakonec použity řezné pískovcové desky.

Interiér

¤ Kostel sv. Václava, Horní Lideč. Interiér stavby.
Interiér kostela byl původně navržen v obdobném minimálním duchu, stěny měly být obloženy pískovcem, na podlaze cihelná režná dlažba. Vzhledem k limitovaným financím byla zvolena bílá omítka (s bílou dlažbou), která byla především v horní části zvrásněna dalšími vrstvami. Bílé a jednoduché provedení omítky oltáře, dlažeb i křížové cesty a svatostánku s jednoduchým geometrickým členěním mělo kontrastovat s bohatostí dřevěných vazeb, oken a podhledů horní části, která se promítla i do dřevěných předmětů přízemí - dveří a lavic.
Tato kontrastní barevná koncepce však neumožňovala rozvinutí bohaté lidové zbožnosti, a proto byla v dalších úpravách navržena různými umělci v lehce naivním duchu. Na rozdíl od střízlivého exteriéru tak interiér působí více nevyváženým způsobem, ale ponechává si základní příjemné znaky - vzdušnost, prosvětlenost a komunitní charakter, určený půlkruhovým sezením okolo oltáře.

Stavebně technické řešení

Konstrukční návrh musel respektovat způsob realizace stavby svépomocí. V tomto kraji si lidé tradičně své domky stavěli sami, a většina jich jako stavební řemeslníci vyjížděla ven za prací. Jen odborné práce byly zadávány místním firmám. Komplikované byly již zakládací podmínky (v části lokality byl v minulosti rybník) a byla obava, že se případné sedání části stavby může projevit trhlinami. Statik navrhl železobetonové armované pasy, obepínající celou budovu a tvořící nejtěžší část celé konstrukce. Dřevěné trámy (vazníky) v úžlabích přesahovaly technické možnosti místních firem, proto byly zaměněny za ocelové uzavřené profily, ze kterých vycházejí masivní dřevěné vazby.
Značná pozornost byla věnována také některým detailům. Nad celou stavbou procházejí čtyři úžlabí (tzv. ?paže?), s jejichž realizací měli místní stavebníci špatné zkušenosti. Hlavním důvodem obav bylo odtávání sněhové vody a její vzlínání mezi krytinu.
Nakonec byly ?paže? provedeny jako zdvojené - na bednění byl položen měděný plech a překryt kónicky seřezaným prknem, s následným pokrytím bonským šindelem.
V rámci akustického posouzení byla s ohledem na delší dobu dozvuku nižších frekvencí zvýšena tloušťka prken podhledu a protilehlá okna byla z důvodu zabránění rezonance vychýlena o cca 12,5 stupňů.
Uspokojivě nebylo dořešeno odvětrávání vnitřního prostoru. Původní návrh podlahového rozvodu nasávání byl s ohledem na technologickou náročnost zavrhnut a bylo navrženo umístění větracích otvorů nad obvodovou zdí a odtahových otvorů do částí střešního vazníku s tím, že podle skutečné potřeby budou otvory doplněny ventilátory.
Ideálním řešení pro velká okna by bylo jejich cenově nedostupné provedení jako barevné vitráže. Architekt nakonec navrhl jejich členění do menších tabulí podle možnosti výrobce oken ditherm s barevnou kombinací běžně dostupných vzorovaných skel. Nepravidelné členění trojúhelníkových rámů bylo řešeno jejich rozdělením do tří vzájemně přeplátovaných vrstev, spojených lepením a hřebíkováním. Velká pozornost byla věnována oplechování oken a venkovních tesařských vazeb.

Závěr

Zvonice byla provedena jako jednoduchý zděný pilíř s vnitřními žebříky. Pro svépomocnou výstavbu byly náročné i betonářské práce v lucerně zvonice - a proto byla na návrh stavebníků ocelová konstrukce lucerny, včetně železobetonových obvodových příček, realizována na zemi, a poté vyzvednuta vcelku jeřábem na vrchol zděné části. Na stavbu kostela navázala výstavba dalších staveb občanské vybavenosti, rodinných domků i technické infrastruktury. Obec se stala přirozeným centrem Hornolidečska a snaží se, i přes odlehlou polohu, maximálně využít všechny příznivé územní předpoklady.

¤ Začlenění stavby kostela do urbanismu obce

Základní údaje o stavbě

Stavebník: Farní úřad ŘK církve, P. J. Čunek TJ, P. J. Šolc TJ
Místo stavby: Obec Horní Lideč
Návrh stavby a interiéru: Ing. arch. Ivo Ondračka
Projektová dokumentace: Progis s.r.o.
Statický návrh: Ing. J. Eliáš
Akustika: doc. Ing. L. Lukašík
Cena stavby: 2,5 mil. Kč
Realizace stavby: 1991-1994