Karlín 2010 - hledání industriálních stop

Životaschopná městská struktura s bloky různé velikosti - s délkou strany kolem 70 m, až po gigantické bloky o velikostí 240x160 m - umožňovala pohodlné umístění aktivit s různými nároky na plochu pozemku. Jako správné průmyslové předměstí se Karlín do konce 19. století zaplnil obytnými a dopravními stavbami, skladišti, ale hlavně výrobními objekty všeho druhu. Rozvoj byl urychlen konkrétními podmínkami (existence přístavu a překladiště na Rohanském ostrově, blízkost řeky a těsný kontakt s centrem města), ale především nástupem industriální éry od druhé čtvrtiny 19. století.
Z počátku pozitivní mix funkcí v průběhu následujícího století zkomplikoval život obyvatelstvu i možný rozvoj výrobních kapacit a kvůli nahromaděným a dlouhodobě neřešeným problémům měl svoje důsledky. Po roce 1990 i na Českou republiku dolehla - do té doby uměle oddalovaná - změna výrobních struktur signalizující konec industriální éry, která začala v Anglii a následně i na kontinentě již v 70. letech. Průvodním jevem bylo masové uvolňování výrobních budov následkem ztráty jejich původní funkce. Karlín byl v pozitivním smyslu postižen stejně. Zakouřená, dopravně přetížená a špinavá část města se s odchodem průmyslu začala postupně měnit na elegantní čtvrť. Povodně v roce 2002 celý proces ještě urychlily. Po ukončených průmyslových aktivitách zůstaly opuštěné výrobní objekty různého stáří i různé kvality, které nicméně dokumentovaly skvělou průmyslovou historii Karlína, spojenou se slavnými jmény jako Křižík, Breitfeld, Daněk, Ruston nebo Aero a Praga.
Jako výhodný způsob záchrany prázdných schránek původně výrobních staveb se osvědčila konverze - využití pro nové, zpravidla nevýrobní funkce, ověřená již na stovkách příkladů po celé Evropě. Právě průmyslová předměstí velkých měst jako Karlín jsou považována za nejlepší oblasti pro konverze industriálních staveb. Je zde ve správné, vyvážené relaci cena pozemku a cena nemovitosti. V centrech měst převyšuje výrazně cena pozemku hodnotu nemovitosti, mimo města je zase komplikace s nalezením odpovídajících, životaschopných funkcí.

¤ Plán Karlína z roku 1980, s černě vyznačenými průmyslovými plochami

¤ Plán Karlína z roku 1890

¤ Plán Karlína z roku 1816

Industriální stopy
Karlín nevybočuje z tohoto obecného rámce a industriální stopy jsou při bližším ohledání stále patrné. Mnoho výrobních nebo industriálních budov bylo zbořeno některé zcela zbytečně (například Dům automobilů z roku 1927 - skvělá univerzální železobetonová konstrukce byla nahrazena banálním skeletem), některé v důsledku špatného stavu nebo povodní, jiné z důvodu nových urbanistických nebo dopravních záměrů (Rustonka). Ačkoli téměř žádná původní výrobní budova není památkově chráněná (chráněn je jen Negrelliho viadukt z roku 1850 a možná trochu kuriózně pěší tunel pod Vítkovem z roku 1953), byla jich řada zachráněna přestavbou pro nové účely a několik jich ještě na další osud čeká (skvostná hala kotlárny ?Engelmanka? funguje příležitostně jako bleší trh). Nejsympatičtější jsou přestavby, které se vlastně ani nepoznají. Dílem je to kvalitou původní stavby (architektura, adaptabilita), dílem kvalitou stavebníka a správně vybraného nového programu. Exkluzivní funkcionalistická opravna a sklad firmy Aero v Šaldově (Freiwald & Böhm, 1934) nebo Knihařství Z. a J. Nožička na rohu Thámovy a Pobřežní (E. Konárovský, 1928) jsou opraveny a fungují zcela nenápadně s novým programem.
Nové funkce vkládané do původních výrobních budov přinesly ale i několik nepřehlédnutelných výsledků.

¤ Hala kotlárny ?Engelmanka? příležitostně funguje jako bleší trh

¤ Funkcionalistická opravna a sklad firmy Aero v Šaldově (Freiwald & Böhm, 1934) funguje po konverzi zcela nenápadně s novým programem

Mercedes Benz, prodejna automobilů (1997)
Nejstarší pražská vozovna z roku 1893, ve které byly umístěny nejprve vozy s koňmi, později elektrické tramvaje a nakonec sloužila jako garáž, byla po sto letech přestavěna na prodejnu automobilů. Kromě vlastní haly vozovny zahrnul architekt Pavel Mansfeld do přestavby i přilehlou vrátnici a kancelářskou budovu. Je to ukázka správné relace mezi původní a novou funkcí. Jak snadno a přirozeně do sebe vše zapadá, původní stavební struktura není v konfliktu se současnými potřebami. Nové zásahy - výrazné prosklení štítu a úpravy interiéru - nelikvidují původní industriální charakter, v kombinaci s dokonalými výrobky jej spíš posilují. Díky citlivé práci architekta byla původní stavební substance zachována včetně dobových detailů, ale budova byla novými intervencemi zároveň obohacena.

¤ Mercedes Benz. Nejstarší pražská vozovna z roku 1893 byla po 100 letech přestavěna na prodejnu automobilů.

Blok ČKD - Křižíkova, Pernerova, Thámova, Kollárova Karlín studios (2005)
Jednu z hal původního areálu ČKD, ležící uvnitř bloku, využil architekt Alberto di Stefano jako galerii a ateliéry pro umělce. Až okázale neokázalé řešení, jakoby bez vložených financí, s ručně malovaným nápisem ?Karlín studios? působí mezi nazdobenými sousedními přestavbami (mimochodem s neuvěřitelnými názvy: Corso, Machinehouse, Cornlofts) jako squat. Až na dřeň odhalený industriál, s vnitřním prostředím, které se smířilo s faktem, že v zimě je zima a v létě teplo, je však precizní ukázkou opravdové autenticity a možná i nefalšované lásky k původní industriální substanci.

¤ Karlín studios. Jedna z hal původního areálu ČKD, ležící uvnitř bloku, využil architekt Alberto di Stefano jako galerii a ateliéry pro umělce.

Corso (2000)
Jednolodní hala bývalé střižny plechů (plechárny) z poloviny 19. století, s výrazným štítem otočeným do Křižíkovy ulice, byla přestavěna na administrativní budovu Corso. Návrh Ricarda Bofilla a Jean-Pierra Carniauxe zahrnoval i urbanistické úpravy bloku, včetně sousedních budov. Architektonický koncept je založen na efektním kontrastu původní, masivní zděné části a transparentní vložené čtyřpodlažní vestavby. Z původní haly zbyl štít a jedna dlouhá stěna - nepochybně důstojná připomínka bývalé budovy, minimálně v rovině hmatatelné ?industriální? stopy. Jestli se však jedná o konverzi, tedy využití původní stavby pro nový účel, to příliš průkazné není. Co je však na první pohled jasné, že přestavět jednolodní, přízemní halu na čtyřpodlažní administrativu jde dost obtížně.

¤ Jednolodní hala bývalé střižny plechů (plechárny) z poloviny 19. století, s výrazným štítem otočeným do Křižíkovy ulice, byla v roce 2000 přestavěna na administrativní budovu Corso

Lisovna řepkového oleje D. G. Fischel Söhne - Šaldova, Pernerova, Křižíkova
Kotelna, Machinehouse (2005)
Kotelna a strojovna Akciové společnosti Strojírny byla postavena podle projektu Josefa Rixiho a Viktora Beneše z roku 1898, na místě původní strojovny Fischelovy lisovny oleje. Kotelna vytápěla přilehlé objekty a především vyráběla páru pro parní stroje, umístěné na galerii strojovny. Kotelnu přestavěl na administrativní budovu architekt Claudio Silvestrin, čistě a bez příkras, s minimalistickým vstupem ?propíchnutým? dříkem zachovaného komínu. Strojovna - Machinehouse (Qarta, arch. Tomáš), vypadá zvenku i zevnitř jako nová a nová opravdu je. Varianta replik - počínaje sofistikovanými tepelně-izolačními okny v dobovém střihu ?fabriky? (včetně kruhového okna ve štítě - originál jsme náhodně objevili v hromadě šrotu na dvoře), přes nové vnitřní konstrukce sloupů a stropů, až po novou kovovou střechu s elegantní podstřešní galerií. Bezvadné architektonické cvičení na téma - stará továrna. Autentické prvky jsou využity jen ve zbytcích dělicí stěny (cihla, kovová konstrukce) mezi strojovnou a sousední olejnou. Opravdové kouzlo industriálu tak můžeme díky kontrastu se soudobými zásahy vnímat alespoň na schodišti.

¤ Kotelna, Machinehouse. Kotelnu přestavěl na administrativní budovu architekt Claudio Silvestrin, s minimalistickým vstupem ?propíchnutým? dříkem zachovaného komínu.

¤ Machinehouse, nový interiér

¤ Machinehouse, autentické konstrukce

¤ Strojovna, Machinehouse (Qarta, arch. Tomáš), je nová. Autentické prvky jsou využity jen ve zbytcích dělicí stěny mezi strojovnou a sousední olejnou.

Cornlofts (2009)
Lisovna a rafinerie řepkového oleje z roku 1864 se stala předmětem architektonické soutěže s cílem přestavět masivní, 130 m dlouhou, dobře adaptovatelnou čtyřpodlažní budovu na byty. V reprezentativně obsazené soutěži zvítězila renomovaná vídeňská kancelář Baumschlager&Eberle. Pro architekty jsme v roce 2005 zpracovávali stavebně-historický průzkum a definovali hodnoty industriální budovy. Vedle její absolutní velikosti to byl především úžasný dřevěný skelet na velká zatížení, vyplňující téměř celý její vnitřní prostor. Dřevěný skelet byl z provozních důvodů v části přízemí nahrazen cihelnými klenbami, podepřenými litinovými sloupy se zdobenými hlavicemi. Vzhledem k univerzální povaze budovy byla jednotlivá podlaží prázdná, bez dispozičních překážek. Budova nebyla památkově chráněna, ale díky poloze v městské památkové zóně byla uliční fasáda pod dohledem. Dokončená konverze jasně ukazuje, že mimořádné hodnoty olejny nebyly akceptovány a zachráněna byla jen uliční fasáda, která byla uvedena téměř do původního stavu. Vnitřní dřevěné konstrukce byly, včetně dvouúrovňového krovu, kompletně odstraněny, budova byla nově přepatrována a střecha do dvora primitivně vyzvednuta o jedno podlaží. Pečlivě ochráněná uliční fasáda pak nakonec kuriózně překáží novému vnitřnímu uspořádání - malá okna s podivným členěním poskakují u nových podlaží v různých výškách. Podobně barbarsky vyznívá i zazdívání zachovaných litinových sloupů do příček nebo vedení svislých rozvodů v jejich těsném sousedství. Nové byty, převážně mezonetové, jsou bravurně vyřešeny, včetně vnitřních chodeb propojených po výšce. Půdorysy podlaží vypadají jako blok úzkých řadových rodinných domků - název ?….lofts? (pokud je používán v souvislosti s konverzemi) však odkazuje k velkým, půdorysně rozsáhlým a minimálně členěným bytům. Na druhé straně však ani první polovina názvu ?Corn.….? nemá vlastně s původní olejnou také nic společného. Že v průběhu práce na projektu dojde k situaci, kdy je z nějakých důvodů zachování dřevěné konstrukce v celém rozsahu budovy neudržitelné, je možné pochopit. Proč však byla zničena kompletně, i ve veřejných prostorách domu nebo v obchodech, a proč nebyla jako industriální stopa použita základní skladba - sloup, hlavice, průvlak, třeba jako výtvarné dílo v exteriéru dvora, je minimálně nepochopitelné. Zvláště za situace, kdy investor celou akci opíral právě o ideu konverze původní industriální stavby a kvůli brutálním zásahům se industriální atmosféry zcela dobrovolně vzdal. Možná, že pro olejnu, Karlín a nepochybně i pro investora a architekty by bylo lepší osamělou fasádu také zbourat a postavit místo ní soudobou architekturu, s exteriérem odpovídajícím vnitřní struktuře.

¤ Lisovna a rafinerie řepkového oleje z roku 1864 se stala předmětem architektonické soutěže s cílem přestavět tuto masivní čtyřpodlažní budovu na byty

¤ Cornlofts, 2009. Mimořádné hodnoty olejny nebyly akceptovány a zachráněna byla jen uliční fasáda.

¤ Interiér objektu olejny před konverzí

Cornlofts, interiér

¤ Objekt olejny před konverzí. Vnitřní dřevěné konstrukce byly po přestavbě kompletně odstraněny.

Závěr
Z letmé prohlídky Karlína plyne několik poselství o našem vztahu k průmyslovému dědictví a k industriálním stopám. První, možná zásadní, je, že pro zachování autentičnosti a tím i skutečných hodnot industriální stavby není rozhodující množství vložených finančních prostředků - možná právě naopak. Druhé a neméně důležité je to, že nový program vkládaný do původní budovy, by měl být v souladu s prostorovou strukturou původní stavby s jejím charakterem a schopností adaptability. A třetí, již jen okrajové, že architekty ze zahraničí baví konverze asi více než architekty z Čech.

Použitá literatura:
[1] Kohout, J., Vančura, J.: Praha 19. a 20. století, Praha, SNTL 1986
[2] Pražský industriál, průvodce, VCPD ČVUT v Praze, 2006