Jak se staví na Manhattanu

"Nicméně je pravda, že jsme očekávali lepší ekonomický výsledek na této stavbě. Ale specifické stavební prostředí New Yorku nás, i přes velké zkušenosti s exportem stavebních prací, donutilo k některým ekonomicky neefektivním krokům", popisuje František Vaculík.

Kromě navýšení rozpočtu se protáhl čas realizace přestavby České národní budovy. Jaké jsou hlavní důvody?
Posunování termínu dokončení stavby bylo vyvoláno několika skutečnostmi. Na začátku nebyl úplně jasný investiční záměr, a tím pádem ani hotová projektová dokumentace, která se mezi jednotlivými stavebními etapami navíc dokončovala a měnila. Stavba byla rozvržena do pěti etap, přičemž na každou z nich bylo vypsáno samostatné výběrové řízení. Navíc mezi druhou a třetí etapou byla takřka dvouletá prodleva. Dále stavbu zdržela nehoda při hloubení suterénu. Došlo k úniku topného oleje ze sousední budovy, což si jednak vyžádalo sanační práce a navíc také zdlouhavé právní řešení celé situace s majitelem sousedního domu. A chronickým problémem napříč všemi etapami byla nepružná a vysoce byrokratizovaná stavebně-právní agenda newyorských úřadů.

Dá se srovnat newyorská stavebně-právní agenda s českou?
Zjednodušeně, v České republice na základě územního řízení obdržíte stavební povolení a můžete stavět. Pokud se nedopustíte nějaké zásadní odchylky od projektové dokumentace, proběhne kolaudace s jasně danými pravidly a stavební úřad se tak v podstatě dostane znovu ke stavbě až na jejím konci - při kolaudaci, a pokud je třeba něco měnit, dokumentujete tuto úpravu jako změnu stavby před dokončením. V newyorské obdobě stavebního úřadu musí být kompletní projektová dokumentace archivována a jakoukoliv změnu musí úřad schválit a nově zaevidovat. Na stavbu na výzvu chodí inspekce porovnávající jednotlivé části dokončovaného díla se schválenou projektovou dokumentací. V Česku je celý tento proces daleko flexibilnější.

Je otázkou, jestli je to dobře nebo špatně, protože ona ?česká flexibilita? je někdy na úkor konexí a klientelizmu...
Tak takovéhle jevy v pořádku samozřejmě nejsou, ale obecně, pro investiční výstavbu není typ tak vysoce byrokratizované stavebně-právní agendy, jako je ta newyorská, vhodný. Vyžaduje totiž dokonalou investiční přípravu a dokonalou projektovou dokumentaci. To je v praxi, bohužel, představa idealistická, protože sebelepší dokumentace není imunní vůči změnám a jistá dávka improvizace je při realizaci časově i finančně efektivní.

Jak probíhala spolupráce s newyorskými, resp. americkými dodavateli?
V první etapě výstavby jsme spolupracovali s místním architektem (architekt Martin Holub) a s místní stavební firmou Vanguard Construction & Development. Dodavatele stavby jsme si museli najmout, protože v New Yorku se vydává stavební povolení pouze stavební firmě, která je registrovaná v USA. Další etapy projektovaly kanceláře z České republiky Atelier P60 a M1 architekti a jejich výkresy musely být přepracovány pro místní platné normy newyorským architektem (tzv. ?architect off record?).

Spokojenost s prací amerických řemeslníků ale byla velmi malá.
Pokud se mluvilo o nespokojenosti s americkými firmami, tak ta naše zkušenost není tak jednoznačná. Je pravda, že jsme v první etapě asi neudělali dobře, když jsme zadali kompletní provedení prací jedné místní firmě. Její práci a hlavně její subdodávky jsme tedy neměli příliš pod kontrolou. V dalších etapách výstavby jsme náš přístup razantně přehodnotili, založili si v New Yorku vlastní stavební firmu a velmi pečlivě jsme si vybírali jednotlivé subdodávky. V případě té první etapy měla nespokojenost s prací americké firmy dvě hlavní příčiny. V New Yorku má stavební práce dvě odlišné kvalitativní úrovně - nižší u tzv. komerční výstavby, vyšší u rezidenční. Česká národní budova principiálně patří mezi komerční stavby, ale zároveň jde o reprezentativní objekt, kde bylo potřeba odvést kvalitní práci do všech detailů. To americkou firmu ale nemusí zajímat, mají danou úroveň kvality práce a nemají důvod ji překračovat. Další problém amerických řemeslníků vychází z už zmíněné stavebně-právní agendy. Pracují přesně podle projektové dokumentace, i kdyby to v daný moment znamenalo dělat úplné nesmysly, nebo prostě přestanou pracovat do té doby, než se změna v projektové dokumentaci schválí v procesu, který jsem popisoval. Takže v první etapě jsme skutečně s americkým dodavatelem spokojeni nebyli a plánovali jsme přivést české řemeslníky, jenže ti zas neobdrželi pracovní víza. A po čase se nám sem podařilo dostat několik českých pracovníků, kteří mohli dokončit a opravit některé detaily. Jinak v New Yorku a vůbec v celé USA kvalitní stavbaři samozřejmě jsou, v dalších etapách jsme si takové našli, i za cenu navýšení vlastních nákladů, a myslím, že při pohledu na dokončenou stavbu lze o kvalitě práce jen těžko pochybovat.

Nešlo se třeba poohlédnout po českých nebo slovenských řemeslnících, kteří nejsou zaměstnanci PSJ, ale pracovní povolení mají?
I to jsme zkusili, ale při systému organizace stavebních dodávek pro první etapu jsme naráželi na newyorské odbory, které mají velmi silné postavení, a hrozilo zastavení celé výstavby. Při dalších etapách jsme dokázali tuto zkušenost vyhodnotit a zvolením jiného dodavatelského systému se na celé řadě prací podílely ruce a um českých, slovenských a polských pracovníků žijících v New Yorku.

Takže pro PSJ jako generálního neamerického dodavatele stavby to byla velká „škola"?
I když se naše firma hodně věnuje exportu stavebních prací, tak každá země je specifická a New York byl po organizační stránce opravdu náročný. Na druhou stranu by dnes pro nás mohlo být zajímavou výzvou využít nabytých zkušeností při pokračování v aktivitách na Manhattanu.