Historická rampa pod Pražským hradem, aplikace rubové injektáže

Prakticky jediným možným opatřením je aplikace chemických hydroizolačních clon, pro které se používá označení injektáž, resp. infuze (v souladu s ČSN P 73 0610 – Hydroizolace staveb). Technologický postup při provádění injektáží spočívá ve vytvoření soustavy vrtů v rovině nebo ploše, které následně slouží pro zavedení účinné látky do průřezu zdiva a jeho prosycení injektážním roztokem. Tato metoda se v oblasti dodatečných hydroizolací staveb nejvíce používá zejména pro stavební konstrukce, které jsou poškozovány vzlínající vodou a vodou „knotově pronikající“ do rubu zdiva. Samostatnou oblastí těchto izolací jsou právě tlakové injektáže formou rubových izolací.

Rubová injektáž

Tato injektáž se neprovádí ve hmotě zdiva, ale na styku rubové  strany podzemních oblastí, které navazují na zemní těleso, realizuje se tedy přes celou tloušťku zdiva, aby injektovaný materiál pronikl do zóny styku  rubového zdiva se zeminou. Oblast izolace je proto v kategorii vody tlakové. S výhodou se pro tento druh injektáží používají tzv. gely nebo hydrogely, které reagují s vodou a vytvářejí trvale vodonepropustnou vrstvu. Tuto injektáž je možné provádět i do velmi vlhkého prostředí z líce zdiva bez odkopů. Příkladem může být i dodatečná izolace rampy v Nerudově ulici, Praha 1.

Stavebně-technický návrh

Řešená stavba – opěrná zeď s nikou – je situována na významném historickém místě, na vrcholu původní gotické královské cesty spojující Staré Město a Malou Stranu s Pražským hradem. V tomto místě cesta prudce zabočuje a stoupá do prostoru Hradčanského náměstí, které je oblíbenou a rušnou turistickou lokalitou. V líci zdi je hluboká klenutá nika, v níž je umístěna významná socha Jana Štursy Toileta. Několik metrů od ní se nachází památná deska – vzpomínka na perzekuci studentů z roku 1948.

Zdivo je v líci cihelné, opatřené omítkami vytvarovanými do mělké bosáže. Všechny plochy zdiva byly extrémně namáhány zemní vlh- kostí, omítka povrchově degradovala a opadávala. Ložná malta cihel byla klasická – vápenopísková. Klasické vápenopískové omítky byly později nahrazeny omítkami cementovými a několikrát opravovány ve více vrstvách. Cílem regenerace bylo vytvořit technické podmínky pro budoucí možné umístění dočasně odstraněné sochy  a  zajistit  bezporuchové  povrchy. Při dodatečné izolaci zdiva, které je situováno hluboko pod terénem – niveleta komunikace při koruně zdiva je vysoko nad niveletou terénu při úpatí zdiva – bylo třeba respektovat tyto zásady:
■  památkovou ochranu daného zdiva včetně použitých historických materiálů;
■  nemožnost provádění prací z prostoru vozovky/chodníků z hlediska stavebně-technického a majetkového;
■  stav zdiva z hlediska vlhkosti a salinity.

Souvislosti, průzkumy

Základními podklady pro návrh pro sanaci zdiva byly:
■  průzkum a rozbory;
■  sondážní práce pro ověření skladby zdiva;
■  plánová dokumentace – sanační návrh byl zpracován jako součást projektové dokumentace Rekonstrukce horní části Nerudovy ulice (architektonický ateliér KAVA, spol. s r.o.).

Vlhkost
Hmotnostní vlhkost ve všech měřených místech se  pohybovala v kategorii vysoké a velmi vysoké (ČSN 73 0610). Konkrétní výsledky měření však nemusely být zcela směrodatné  –  místa  měření  byla ovlivněna degradací povrchu a dobou jejich provádění. Autor návrhu modifikoval normové údaje srovnáním s jinými stavbami v podobném prostředí. Cílem sanace bylo docílit hmotnostní vlhkosti zdiva mezi 6–7 %.

Sanační úpravy jsou navrženy radikálně – eventuální odůvodnění formou např. drenáže ze strany rampy bylo nereálné.

Rubová izolace
Za rub zdiva ověřený sondami byla aplikována utěsňující vrstva infuzními vrty. Tato úprava nahrazuje vertikální plošnou izolaci, která mohla být v minulosti zajištěna jílovými vrstvami (neověřeno). Utěsňující clona je tvořena vrstvou měkce elastického materiálu – injektážní pryskyřicí. Tento prostředek byl vpraven vrty o průměru 16 mm v rozteči 400 mm ve sklonu 0° tlakem 250–300 bar. Použit byl prostředek MC-INJEKT GL-95.

Povrchové úpravy
Na základě složitých jednání v rámci kontrolních dnů stavby byl pro technologii nových omítek zvolen materiál Kompressenputz od firmy Remmers. Tato omítka byla zvolena zejména pro schopnost absorpce solí v daleko větším množství než původně zvažované omítky obětované. Omítky byly aplikovány jako dvouvrstvé s tím, že ve finální vrstvě jsou provedeny mělké bosáže.

Závěr

Sanační práce a celková rekonstrukce byly dokončeny v listopadu 2018. Jednalo se sice o „maličkost“, avšak z technického hlediska velice zajímavou realizaci, při níž byly podmínky pro návrh a provádění jistým způsobem náročné. Spolupráce s architektonickým ateliérem, investorem, hlavním dodavatelem, subdodavatelem a zástupci památkové péče byla během sanačních prací příkladná a bezproblémová.

Celý článek naleznete v archivu čísel 12/2018.