Frank Barkow v Praze

Projekty ateliéru Barkow Leibinger Architects realizované v Německu i mimo jeho hranice jsou zmiňovány v celé řadě odborných publikací. Výrazný úspěch v roce 2005 na bienále v Miami, s podtitulem Possible Futures, učinil tento americko-německý ateliér populárním především ve světě digitální architektury nebo zelené architektury. Přístup ateliéru (ve kterém je v současnosti zaměstnáno celkem 35 lidí) k tvorbě architektonických návrhů a jejich realizaci, je formován spolupůsobením praxe, výzkumu a výuky se zásadním důrazem na Sustainable Construction (do češtiny se většinou překládá jako udržitelná výstavba). S tím souvisí masivní využívání přírodních, recyklovaných a recyklovatelných materiálů a energeticky nenáročných konstrukcí.

V architektuře i stavebnictví se vytvářejí stále nové pojmy, jako je zelená architektura, udržitelný vývoj architektury nebo digitální architektura. Je možné je nějak blíže charakterizovat?
Ano, i když je to poměrně obtížné. Definování vámi uvedených a dalších pojmů spíše souvisí s přístupem k východiskům, způsobem tvorby, akcentem na určité technologie nebo prostředí, kde moderní architektura vzniká. Například v Německu je velké množství nevyužitých prostorů po armádě, dnes bychom je nazvali brownfields, přitom jde o typickou architekturu udržitelného rozvoje v zeleni. Jejich využití je v současné době doslova hitem. Při zachování nepoužívaných průmyslových areálů zde vznikají prostory pro atypické bydlení, technologické parky, muzea, kulturní i obchodní zařízení. Jsou vyvíjeny stále nové materiály, technologie a postupy, pracujeme s novými programy vizualizace, kdy můžeme poměrně přesně dotvářet budovy v celé jejich složitosti až do nejmenších detailů, a lépe tak předpokládat jejich dopad na životní prostředí i chování v prostoru a čase. Různé etapy tohoto přístupu k vytváření prostředí pak mohou být obecně označeny termíny jako ?zelená architektura? nebo ?digitální architektura?. Nicméně takováto pojmenování evokovala velmi žhavé diskuze mezi odborníky i veřejností. Já si myslím, že bychom neměli být příliš zmateni a svazováni termíny, kterými je moderní architektura v současné době klasifikována a které se mohou často měnit a taky mění.

Vaše práce jsou často realizovány v historickém prostředí měst. Jaká architektura je v takovémto prostředí obecně přijatelná?Například v Praze probíhá dlouhodobá diskuze na téma výstavba mrakodrapů.
Dovolte mi zdůraznit, že Praha je úžasné město a pro stavby v tomto prostoru by měla platit zvlášť přísná pravidla. Právě zde by se měla projevit zákonitost o udržitelnosti vývoje v oblasti architektury. Nemůžeme pochopitelně stavět jakési repliky starých stylů, architektura se nemůže vracet k estetickým ideálům náležejícím zcela určité době. Měli bychom však přiměřenými prostředky respektovat urbanistické záměry předchozích generací, chovat se opatrně k původním materiálům i k daným prostorovým dimenzím, jako jsou objemy staveb nebo výška okolní zástavby. Neměli bychom vytvářet nové ikony, ale spíše respektovat genia loci.

Jaký je rozdíl mezi systémy vyhlašování architektonických soutěží, v USA a v Evropě?
Zvlášť v Německu je systém veřejných soutěží velice dobře propracován a budí u veřejnosti i u odborníků patřičný respekt. Kromě jiného je situace dána tradicí veřejných soutěží, kdy jsou respektovány jak dobré zákony, nařízení a pravidla, tak i poměrně široké zastoupení odborníků různých profesí, investora i zástupců veřejnosti. Komise proto většinou dochází po předchozí diskuzi k jednoznačnému výsledku, kdy vítězný návrh je již většinou realizován bez zásadních změn. V USA jsou členy komisí především význační architekti, kteří sice garantují uměleckou úroveň díla, vzhledem k tomu, že však většinou chybí investor, pro kterého je návrh vybírán, a vzhledem k tomu, že veřejnost je s výsledkem seznamována především formou komentářů médií, tak se často vítězný návrh nerealizuje. To považuji za chybu. Evropský systém je mnohem propracovanější, demokratičtější a efektivnější.

Projekt zvaný Biosféra - výstavní pavilon pro zahradní výstavu, v současnosti využívaný filmovou společností. Původně byla tato lokalita u Postupimi součástí vojenské základny Sovětské armády.