Financování vodních cest v toku času
Splavné řeky a vodní cesty mají svá specifika, kterými se odlišují od ostatní dopravní infrastruktury. Právě pro svoji specifičnost a mnohoúčelovost je voda již od dob římských veřejným statkem, a to platí dodnes.
Například dnes platný zákon č. 273/2010 Sb., o vodách, uvádí: Povrchové a podzemní vody nejsou předmětem vlastnictví a nejsou součástí ani příslušenstvím pozemku, na němž nebo pod nímž se vyskytují… K plavbě po českých tocích dokonce ani není podle současného zákona zapotřebí žádného povolení. Citujme opět zákon č. 273/2010: K užívání povrchových vod k plavbě a k odběru vody potřebné k provozu plavidel není třeba povolení vodoprávního úřadu. Specifické postavení mají nejen vody samotné, ale i stavby na nich, tedy vodní stavby. Zpravidla plní více úkolů najednou - a právě v tom je jejich síla (jsou mnohoúčelové, tedy násobně užitečné) i slabost (je těžké všechny účely v čase a místě zkoordinovat). Když k tomu připočteme, že vodním cestám dnes rozumí všichni, je často neštěstí hotové. Přeháním? Nikoli. Jak často čteme slogan: ?Přizpůsobte lodě řekám, ne řeky lodím!?. Jako by se jeho autoři či obhájci neučili ve škole Archimédovu zákonu. Napadne snad někoho přizpůsobit automobily lesním stezkám, nebo předepsat vlakům ve složitějších terénech o něco menší rozchod kolejnic?
Celý článek naleznete v archivu čísel (č. 05/2011)