Evropský trh je výzvou

Také je asi jedinou novodobou velkou stavební společností, které se - vinou porušené statiky historické budovy - zřítila část vlastního sídla.
?Pro stavební firmu to asi není nejlepší vizitka,? usmívá se na témže místě v nově vybudované administrativní budově předseda správní rady TCHASu Ing. Václav Daněk. ?Krizových situací jsme ale za dobu šestnácti let své existence zažili několik. A pokaždé jsme z nich vyšli ještě silnější než předtím. Pokud vás nějaká nenadálá nepříjemná situace nezničí, často vám odkryje netušené rezervy a dodá podnikatelské sebevědomí.?

Letošní rok bude pro TCHAS pravděpodobně spojený se vstupem zahraničního partnera.
K rozhodnutí o potřebě zahraničního kapitálu jsme dospěli v loňském roce, kdy jsme začali silně expandovat na zahraniční trhy. Na nich potkáváme firmy, které patří k naprosté evropské špičce. Mají know-how a hlavně nesmírnou kapitálovou sílu, zkrátka, jsou to velcí hráči stavebního trhu. Samozřejmě soutěžit o zakázky s takovými soupeři je nelehká práce a je otázkou, jak dlouho lze na takovém trhu obstát. Tento fakt nás postavil před následující volbu: buď jako husité vystavíme vozovou hradbu a určitou chvíli vydržíme, anebo budeme hledat kontakt s vybraným stavebním podnikatelským subjektem. My se chceme vydat druhou cestou, ovšem nebylo to jednoduché rozhodnutí. Člověk se těžko loučí s myšlenkou, že on je ten, který určuje směr firmy. Partnera hledáme v kruzích elitní desítky evropských firem. Nereflektovali jsme nabídky developerských společností a finančních skupin včetně rizikových kapitálů. Naším cílem není žádné prvoplánové řešení.

Takže vaší motivací je zvýšení konkurenceschopnosti firmy na zahraničních trzích.
Ano. Jde o vnímání postavení firmy jako celku. Evropa nás na Západ příliš nepouští. Přístupová období jsou v tomto smyslu značně limitujícím faktorem. Je to jednoduché - jako součást nadnárodní firmy z klasické patnáctky EU se můžeme propracovat k zakázkám, které bychom sami nikdy nezískali.

Kdo je v současnosti největším favoritem pro vstup do vaší firmy?
Jednání byla nastartována v květnu loňského roku ve spolupráci s poradenskou společností Deloitte. Celý proces byl rozdělen do čtyř etap. První byla vlastní analýza naší společnosti, zahrnující dokumentaci organizace firmy, stavební výroby, riscmanagementu, organizaci kalkulací, technické přípravy a výrobní přípravy staveb. Druhou etapou bylo krátké investiční oslovení indikativních partnerů, ve třetí etapě jsme přijali konkrétní investiční nabídky těchto vybraných partnerů a nyní jsme v závěrečné etapě, kdy probíhá due diligence. V této poslední fázi zbylo pět potenciálních partnerů, se kterými se budeme pokoušet dohodnout. Ovšem ne za každou cenu. Pokud se nedohodneme, budeme pokračovat v naší ?husitské? cestě do Evropy.

Konkrétní jména zatím zřejmě neprozradíte.
Ne. Snad jen, že potenciální partneři se rekrutují z Francie, Španělska, Německa a z Jižní Koreje.

Z Jižní Koreje?
Možná to zní exoticky, ale je to silná společnost. Její zájem, mimo jiné, souvisí i s projektem továrny automobilky Hyundai.

Která má stát v Nošovicích, nedaleko Ostravy.
Přesně tak. Moravskoslezský kraj byl minulý rok největším příjemcem zahraničních investic. Jestliže přichází jeden velmi razantní a objemný investor, často s sebou přivádí celou řadu dalších, ve srovnání s ním menších investic jeho dodavatelů, které ale v celkovém součtu mohou být větší než původní investice. Region například potřebuje dobudovat dopravní infrastrukturu. Koneckonců, stát se k tomu v souvislosti s výstavbou továrny Hyundai zavázal. Na to samozřejmě reagují dalšími investicemi samosprávné celky. Takže ve výsledku to vypadá, jako by kraj někdo pokropil živou vodou.

V jakém časovém horizontu by mělo dojít k rozhodnutí o zveřejnění?
Předpokládáme, že budoucího partnera představíme na brněnském stavebním veletrhu.

TCHAS je největším českým exportérem stavebních prací. Proč?
Je to částečně ovlivněno situací největších českých stavebních firem, které jsou dnes v majetku nadnárodních společností. Řada z těchto gigantů provádí své stavební činnosti na národním principu. Koupí stavební firmu v příslušném státě a ta působí v daném teritoriu. Další faktor je geografický. Na rozdíl od většiny velkých českých firem jsme se rozhodli nechat centrálu v Ostravě. Je pravda, že v hlavním městě a jeho okolí se nachází téměř čtvrtina zakázek z celého balíku České republiky, koneckonců i nepražské firmy jako OHL ŽS či Východočeskou stavební najdete v Praze. Samozřejmě je pochopitelné, že se velké společnosti snaží působit v místě s největším potenciálem zakázek. Ale je otázkou, zda se nakonec nevyplatí v uvozovkách méně zajímavý region s menší konkurencí. V našem případě ale nejde jen o samotný Moravskoslezský kraj. Podstatné je, že jsme velmi blízko dvěma státním hranicím, a této synergie jsme využili k tomu, že jsme pronikli na slovenský a polský trh.

Říkáte, že firma, která má nadnárodního investora přichází často o možnost být aktivní směrem do zahraničí. Nepřibouchnete si rozhodnutím o vstupu zahraničního kapitálu paradoxně vrátka pro export?
Řada nadnárodních firem v těchto destinacích ještě není. Trh se de facto otevřel až v roce 2005, kdy jsme vstoupili do EU a evropské firmy najednou objevují nová teritoria. Naše výhoda může být právě v tom, že tyto regiony už známe. V našem hledáčku potenciálních investorů jsou hlavně firmy, které ještě nemají aktivity a kapacity nejen u nás, ale i v našich nejvýznamnějších exportních lokalitách. Tím pádem akceptují naši filozofii expanze na polský a slovenský trh a výhledově také na trh bulharský a rumunský.

O Polsku se hovoří jako o zajímavém potenciálním zásobníku stavebních zakázek, současně tam dochází k ekonomické akceleraci a místní stavební trh není až tak vyspělý. Jak je Polsko atraktivní pro české stavební firmy?
Proces v Polsku je analogický k procesu v České republice, pouze s tím rozdílem, že polský trh je ve fázovém vývoji za námi. Zatímco stavební výroba u nás už dlouho roste, Polsko mělo ještě v roce 2001 degresi. Nyní, v období přístupových let do EU, jsme příjemci dotací a stejně tak Polsko. To ale získává daleko vyšší dotace než Česká republika. Růst ekonomiky je u nás naopak rychlejší než v Polsku. Pro české firmy je to příležitost být na začátku polského ekonomického rozmachu. Polské firmy doposud bojovaly o každou zakázku a byly ochotny jít i pod nákladové ceny, některé kvůli tomu zkrachovaly. V tuto chvíli se polský trh stabilizuje a přijímá stejné soutěžní principy jako ostatní státy EU.

Jaká je ve zmiňovaném Bulharsku a Rumunsku situace pro české stavební firmy?
Budou prožívat stejný vývoj jako my v době po přistoupení k EU, samozřejmě s jistou národní specifikací. Nespecifickými naopak zůstanou evropské zájmy na dobudování dopravní infrastruktury. V roce 2001 si Evropa vytyčila principy vybudování železniční i silniční sítě. Kontinent bude spojovat deset multimodálních železničních koridorů. Koridory se u nás staví od roku 1992, v Polsku začali teprve nyní. Severojižní koridory jsou nasměrovány na Balkán, takže o potenciálu Bulharska a Rumunska není pochyb.

Podnikli jste již konkrétní kroky pro vstup na balkánské trhy?
Provádíme monitoring trhu, definujeme kapacity, které se na něm vyskytují, analyzujeme naše největší konkurenty a pomocí prognostických metod zjišťujeme, jak se tamní trh bude vyvíjet. Jak jsem již naznačil, vstup na bulharský a rumunský trh je, s určitou opatrností, možný a hlavně nutný. Železniční koridory v České republice se jednoho dne dostaví a buď budeme čekat na dobu, kdy se začnou obnovovat, nebo půjdeme za prací jinam.

Cílovými zeměmi vašeho exportu jsou nové státy EU. Mohou české firmy za srovnatelných podmínek hledat zakázky i v jiných zemích?
To je velice diskutované téma. Po vstupu ČR do EU existují určitá omezení práce na trhu tradičních členů unie. Tato omezení považuji za diskriminaci, způsobenou strachem z vytlačení domácích firem českými stavebními společnostmi. Naopak Česká republika může být příkladem otevřeného stavebního trhu. Do všech soutěží se mohou přihlásit zahraniční firmy, pro které nemáme žádná diskriminační administrativní nebo zákonná opatření. Přesto dokáží být české firmy úspěšné i v tak silném konkurenčním prostředí. Pokud do TCHASu vstoupí zahraniční partner, budeme se chtít prezentovat na všech stavebních trzích EU.

Změní se situace, až skončí doba opatření omezujících podnikání na určitých trzích?
Asi se to ani nepozná. Do té doby možná všechny nadnárodní firmy skoupí špičku našeho stavebnictví a vznikne problém s exportem.

Lze najít zajímavou exportní oblast mimo území EU?
Velkou možností byl pro české stavební firmy Irák, ale zde se situace rapidně zhoršila. Mezi další země se řadí Rusko, Ukrajina, Kazachstán, ale v těchto státech je zatím problém s logistikou a se stabilním zázemím. Jejich technické normy nejsou kompatibilní s našimi, mají jiné materiálové, energetické a režijní vstupy. Masivnější expanze na tyto trhy se v brzké době neočekává.