Doba (ne)hájení děkana Drochytky

V době, kdy spolu hovoříme, máte za sebou měsíc a týden ve funkci děkana Fakulty stavební VUT. Jak toto krátké období zatím hodnotíte?
Můj pracovní život je samozřejmě daleko hektičtější. O to víc, že jsem stále aktivní v rámci výzkumných projektů, konferencí a stále přednáším. Ale i v soukromém životě jsem musel trochu přehodnotit priority. Nicméně velké pracovní nasazení pro dobré fungování stavební fakulty je popisem práce děkana, takže si nijak nechci stěžovat. Koneckonců jsem byl sedm let na pozici proděkana, a tudíž mně bylo jasné, co mohu očekávat. Toto proděkanství bylo pro mě výhodné i proto, že mám přehled o všech podstatných dlouhodobých aktivitách fakulty.

Jak vypadal první měsíc konkrétně?
Moc času na rozkoukání jsem neměl, protože bylo k řešení hned několik problémů. V únoru například vrcholilo rozhodnutí o dlouhodobém projektu pobočky Fakulty stavební VUT v Havlíčkově Brodě. Tento počin byl podporován jak městem Havlíčkův Brod, tak krajem Vysočina a jednání trvala dlouho. Jenže výsledkem bylo poskytnutí areálu bývalé zemědělské školy v Havlíčkově Brodě, který potřebuje poměrně zásadní a nákladnou rekonstrukci. Stanovilo se sice, že se na rekonstrukci areálu budou ve stejném poměru finančně podílet všechny zaujaté strany, ale v poslední chvíli se tento poměr příspěvků změnil v neprospěch fakulty a bohužel jedním z mých prvních zásadnějších rozhodnutí bylo zamítnutí tohoto dlouho připravovaného projektu.

Byl to první decentralizační projekt Fakulty stavební VUT?
Pobočka v Havlíčkově Brodě je už naším třetím pokusem. Nejdříve jsme za velkého zájmu města spolupracovali s Prostějovem, ale tam to nevyšlo především kvůli nedostatečnému počtu potenciálních studentů. Další možností bylo Valašské Meziříčí, kde s ohledem na vyšší investice město na poslední chvíli od projektu ustoupilo. Po těchto zkušenostech jsme v Havlíčkově Brodě nechtěli vybudovat jen prostou výukovou pobočku fakulty, ale naší ideou bylo otevřít i nový samostatný studijní obor zaměřený na stavebnictví a environment, který v Brně není, a zároveň tam zřídit i vědeckovýzkumnou kapacitu.

Co si myslíte obecně o decentralizačních snahách nejen stavebních fakult?
V počátcích těchto aktivit jsem byl jejich horlivým zastáncem. Jenže postupem času, a na základě zmíněných zkušeností, jsem začal být skeptičtější. V současnosti to totiž vypadá tak, že rodiče jsou ochotni investovat poměrně značné částky do vzdělání svých dětí, tudíž se jim nemusí vysoká škola lokálně přibližovat, ale hlavně, sami studenti z menších a vzdálenějších míst preferují možnost ?dostat se z domu? a studovat v některém z velkých měst. A tento nezájem dětí, tedy spíš jejich zájem cestovat replique rolex za vzděláním, je pro neúspěch decentralizačních projektů výuky asi rozhodující. I když tuto myšlenku nechci obecně zatratit a ani projekt Havlíčkův Brod není definitivně zamítnut.

Stavební fakulta v zimě rovněž řešila projekty dotované Strukturálními fondy Evropské unie.
To jsou další zásadní body mé současné agendy. V rámci Operačního programu VaVpI (Věda a výzkum pro inovace) se fakulta podílí na třech zásadních projektech: CEITEC, AdMaS a projekt na dobudování infrastruktury fakulty tak, aby odpovídala evropské špičce.

Konkrétně mě zajímá poměrně ambiciozní projekt AdMaS.
AdMaS (Advanced Materials, Structures and Technologies) je projektem výstavby nového regionálního centra pro výzkum špičkových stavebních materiálů, konstrukcí a technologií. Idea takového centra vznikla po několika kompromisech v rámci Stavební fakulty. Došlo ke sjednocení tří výzkumných proudů, a to v oblasti materiálů, v oblasti konstrukcí a v oblasti životního prostředí. Po řadě interních jednání se tyto tři tendence sjednotily v jeden interdisciplinární projekt pod myšlenkou Vývoj nových materiálů do nových konstrukcí s podporou inovativních technologií. V České republice je to unikátní projekt interdisciplinárního stavebního výzkumného centra, jehož cílem je znovu obnovit a rozvinout experimentální a výpočtovou platformu v oboru stavebního inženýrství.

Zásadní charakteristikou činnosti projektu AdMaS je tedy aplikovaný výzkum?
Určitě. Dominantní ideou je snaha vybudovat komplexní centrum, které bude integrovat poznatky z jednotlivých dílčích oborů výzkumu materiálového, technologického, konstrukčního (které v řadě institucí probíhají izolovaně) a umožní je nejen teoreticky, ale i prakticky verifikovat. Právě díky propojení několika disciplín je možné v rámci jedné výzkumné organizace vyvíjet materiály, zároveň testovat jejich použití v konstrukcích a modelovat jejich budoucí působení. Řada stavebních firem nám již potvrdila svůj zájem na využití výsledků tohoto centra.

Kde by měl areál projektu AdMaS stát a jaká je současná situace tohoto projektu?
Výstavba budov projektu AdMaS by v Brně pod Palackého vrchem doplnila areál centra CEITEC. Prioritou je samozřejmě špičkové technické vybavení, bez něhož se výzkum moderních materiálů nedá provozovat. Současná situace projektu je pak ve fázi schvalovacího procesu. V první výzvě pro podání projektové žádosti byl projekt AdMaS hodnocen velice kladně, nicméně kvůli formalitám jsme museli jít s vylepšenou prezentací do výzvy druhé. V hodnocení tuzemských oponentů jsme dopadli velice dobře a nyní nás čeká mezinárodní panel. Z hlediska nákladů na výstavbu a zařízení projektu AdMaS požadujeme ze strukturálních fondů jednu miliardu korun. Uvidíme, jak blízko bude konečná suma.

Snad každá fakulta se potýká s nedostatkem kvalitních vyučujících a musí na jejich získání i udržení systematicky pracovat. Jaká je vaše situace?
Udržet si kvalitní kádr vyučujících je samozřejmě složité. My jsme se soustředili především na udržení doktorandů, kdy se snažíme je zaměstnat přímo na výzkumných projektech a třeba zmíněný CEITEC či AdMaS jsou personálně postavené na doktorandech. I při mém působení v Ústavu technologie stavebních hmot a dílců měl každý doktorand svůj přidělený projekt, na němž participoval, za nějž byl placen a z kterého se etablovala jeho odbornost. Obecně si myslím, že pokud máme spojit absolventy s fakultou, tak je musíme co nejdřív zapojit do výzkumných projektů na všech úrovních. Rovněž se snažíme podporovat profesní pobyty vyučujících i studentů v zahraničí, protože z vlastní zkušenosti mohu říct, že je to pro kariéru každého akademického pracovníka ohromně důležité. A nejde jenom o získávání nových odborných poznatků, ale také o vytváření sociálních sítí na neformální bázi, protože každý pobyt v zahraničí by měl mít za následek vytvoření komunikace, jež zpětně přinese spoustu informací, k nimž se člověk od stolu nedostane. I přes rozvoj e-mailové komunikace stále považuji osobní kontakty za nenahraditelné.

Není překážkou ve větší internacionalizaci fakulty jazyková vybavenost?
No, částečně je to tak. Jazyková vybavenost studentů i pracovníků není špatná, ale občas může být překážkou v motivaci jednotlivce pro profesní mobilitu, nehledě pro komunikaci při zahraničím pobytu samotném. Při pohovorech s adepty na zahraniční studijní pobyt samozřejmě bereme ohled na jazykovou vybavenost a snažíme se, aby schopnosti studenta či pracovníka byly minimálně takové, aby mohl profesně i běžně v daném jazyce komunikovat a pokud možno si řeč při pobytu zdokonalit. Na stavební fakultě máme jak jazykovou výuku, tak výuku odborných předmětů v cizím jazyce. Ta je sice primárně zaměřená na zahraniční studenty, ale využívají ji i tuzemští studenti pro sebezdokonalení v profesní komunikaci v cizím jazyce. Zde nejde o nedostatek možností, ale o přesvědčení studentů o nutnosti výborného zvládnutí cizích jazyků pro lepší vývoj jejich kariéry.