Chci klást důraz na další zvýšení prestiže ČKAIT

■ V praxi pracujete dlouhá léta jako statik v projektové kanceláři se sídlem v Plzni. Jaká byla vaše předchozí profesní cesta?
Po vojně jsem nastoupil do Stavoprojektu, kde byla mým prvním návrhem vysoká železobetonová monolitická konstrukce budovy pavilonu Fakultní nemocnice v Plzni. Betonové konstrukce mě potom provázely i v dalším období, když jsem po revoluci opustil Stavoprojekt a v letech 1991–1992 působil v jedné švýcarské firmě, kde jsem mimo jiné navrhoval nosné konstrukce pro továrnu na výrobu hodinek Rolex. Byla to zajímavá škola, seznámil jsem se tam s trochu jiným způsobem práce, než byl tehdy u nás zavedený socialistický způsob projektování. Po ukončení zahraniční etapy jsem krátce projektoval sám, než jsem v Plzni ještě se dvěma kolegy, kteří jsou také statici, založil projektovou kancelář, která se přes počáteční statické zaměření překlopila do standardní projektové kanceláře.

■ Jaké máte další plány? Budete kromě zastávání funkce předsedy ČKAIT stále pokračovat v praxi ve své profesi?
Zatím s tím počítám, nerad bych se zcela odtrhl od praktického života. Je to sice náročné, ale myslím si, že i pro činnost v Komoře je moje současné propojení s praxí nezanedbatelným přínosem. Je třeba si vše naplánovat tak, aby se tyto dvě činnosti mohly skloubit. Zatím to funguje, tak uvidíme, jak to půjde dál. Plzeň od Prahy není tak daleko a je možné, že někteří lidé v Praze jedou do práce ještě déle než já z Plzně na Komoru.

■ Na co se s vaším nástupem do funkce předsedy ČKAIT chystáte postupně zaměřit v rámci dalšího směřování komorové činnosti?
Jsem svým zaměřením spíše týmovým hráčem, na prvním setkání nového představenstva jsme si zatím nastínili rozdělení úkolů. Tak to již fungovalo i za minulého představenstva, nemohu říci, že by to byla nějaká novinka, a myslím si, že tímto směrem bychom měli jít i dále. V tomto smyslu je třeba řešit i konkrétní nastavení činnosti jednotlivých profesních aktivů a komisí ČKAIT. Každý z vedoucích má možnost zformovat své týmy, které by plnily úkoly vytyčené v daných oborech.

Chci klást důraz na větší zviditelnění a další zvýšení prestiže ČKAIT v komunikaci směrem ven z komory, ale stejně tak směrem ke členské základně – přinášet něco, co členy pro komorovou činnost přitáhne a co především povede ke zlepšení kvality a vzdělávání autorizovaných osob. Inspirací je v tomto směru například každoroční celostátní konference statiků konaná v Plzni. První se konala již před třemi lety, kdy plzeňská OK ČKAIT vytvořila pro její konání vhodné podmínky. Jsem rád, že jsem u zrodu této konference iniciované ze strany některých mých kolegů z oboru statiky byl. Domluvili jsme se na modelu, který nemá jen čistě akademickou podobu, ale dává prostor i praktické části. Po konferencích je vždy dostatek času na diskuse, sdílení poznatků a konfrontaci názorů, což je pro obor, myslím, velmi prospěšné. Má svůj půvab, když ti, kteří si profesně konkurují, jsou najednou na jedné lodi a diskutují své problémy, které jsou de facto podobné.

Vzhledem k tomu, že se akce osvědčila a setkává se převážně s kladnými ohlasy, přednesl jsem už novému představenstvu záměr, aby se s tímto modelem konference seznámili i ostatní členové jednotlivých profesních aktivů a zamysleli se nad jejím organizováním také ve svých oborech. Chtěl bych se proto, jakmile to situace v naší zemi dovolí, osobně setkat s vedoucími všech profesních aktivů a projednat s nimi tento záměr, který by bylo jistě přínosné zařadit do programu činnosti pro další období. S některými jsem již o tom hovořil. Konference by ve finále, myslím, neměly být koncentrovány pouze centrálně v Praze nebo v Brně, ale počítám s tím, že by se rozšířily i do jednotlivých regionů tak, jako již tradičně velmi dobře funguje například mezinárodní konference Městské inženýrství Karlovarsko a podobně.

■ Zmiňoval jste důraz na větší zviditelnění ČKAIT a nastavení komunikace směrem ven z Komory. Můžete být konkrétnější?
Jistě budeme i nadále pokračovat v pořádání tiskových konferencí a prezentaci aktuálních témat z pohledu odborníků ČKAIT v médiích. Je také jistě vhodné, aby se představitelé Komory aktivně zúčastňovali vybraných veřejných akcí a vyslovovali se k aktuálním tématům. Jsme sice vidět v odborných časopisech, ale řada lidí, zejména laická veřejnost, k nim nemá přístup, a pak o Komoře nemá informace – pokud tedy „něco nespadne“ a odborníci ČKAIT nejsou osloveni, aby se k havárii vyjádřili. Pracujeme nyní na metodice komunikace, která vznikla na popud strategického plánu ČKAIT, který ji zmiňuje jako jeden z úkolů. Velmi dobře v tomto případě zapracovalo naše Středisko vzdělávání a informací ČKAIT a myslím si, že jsme se posunuli kupředu. Doufám, že výsledky budou brzy vidět.

■ V tomto směru jste v červnu tohoto roku ještě ve funkci místopředsedy Komory zahajoval tiskovou konferenci ČKAIT zaměřenou právě na havárii lávky v pražské Troji. Byla na ní především řešena otázka odpovědnosti projektanta za stavbu.
Tato tisková konference ukázala mnoho otazníků při uplatňování odpovědnosti projektanta v celoživotním cyklu stavby. Jako autorizovaní projektanti, stavbyvedoucí nebo technický dozor projektujeme a stavíme stavby, které nás převážně přežijí, někdy i o několik set let. Samozřejmě že je příjemné, když se pohybujeme po našich městech a krajích a vidíme stavby, které jsme v minulosti projektovali nebo na kterých jsme se profesně podíleli, a můžeme být na ně většinou pyšní. Méně pozitivní ovšem je, když si představíme, co nás může potkat i mnoho let po dokončení stavby.

Cílem tiskové konference proto bylo upozornit na to, že projektanti jsou občas voláni k odpovědnosti za něco, co často bez možnosti kontroly provádění stavby a způsobu nakládání se stavbou při jejím provozu nemohou nikterak ovlivnit. V ČR podle stávajících právních předpisů není požadován autorský dozor mimo staveb financovaných z veřejnoprávních prostředků a projektant mnohdy není ani informován o průběhu stavebního řízení, pokud to nemá zakotveno ve smlouvě s objednatelem. To všechno bychom měli změnit.

■ Co je z pohledu ČKAIT v tomto směru připomínkováno?
Je to veliké téma, které budeme co nejdříve na novém představenstvu probírat. Odpovědnost projektanta za stavbu lze rozdělit na dvě polohy, a to civilněprávní odpovědnost a trestněprávní odpovědnost. V civilněprávní odpovědnosti je standardem, že zjevné vady objednatel uplatňuje okamžitě po předání díla, skryté vady bez odkladu poté, co je objednatel objevil, nejpozději do pěti let po převzetí stavby. Objektivní promlčecí lhůta na náhradu škody je stanovena na deset let od doby vzniku škody.

Problém nastává při trestněprávní odpovědnosti, která má tři polohy – usmrcení z nedbalosti, ublížení na zdraví z nedbalosti a obecné ohrožení. V prvních dvou případech nastává problém, že lhůta promlčení, která je v tomto případě patnáct let, začíná běžet až od chvíle, kdy účinek nastal. U obecného ohrožení se pak lhůta promlčení počítá od předání díla. Pokud tedy dojde k havárii až po mnoha letech od dokončení stavby, je velmi problematické určit míru zavinění jednotlivých účastníků tohoto procesu, protože životní cyklus stavby je dlouhý a může na něj mít významný vliv mnoho faktorů. Za tu dobu se samozřejmě mění i předpisová úroveň pro výstavbu. Mnohdy tak při soudních procesech jde o to, najít „obětního beránka“.

Řekl bych, že zjednodušení projektové dokumentace pro stavební povolení v rámci návrhu nového stavebního zákona tuto situaci naopak více prohlubuje tím, že na projektanta přesouvá odpovědnost v ještě větší míře. Projektant v těchto případech tedy v současnosti ručí za svou práci do konce života nebo, zjednodušeně řečeno, pokud daná konstrukce není zbourána.

Odpovědnost za havárie je problematickou záležitostí, ale primárně by měl být za stavbu odpovědný majitel, ať už se jedná o most nebo dům. Zanedbaná údržba je totiž nejčastější a největší příčinou havárií. A co se týče promlčecí lhůty v trestněprávní odpovědnosti projektanta, názor Komory je, že by měla být i u trestněprávních případů zastropena, a aby nevznikala v okamžiku, kdy stavba spadne, protože dobrat se spravedlnosti po třiceti letech občas není jednoduché. Spravedlnost má někdy opravdu zavázané oči.

V tomto směru bych zmínil i úroveň kvalifikačních předpokladů soudních znalců tvořících znalecké posudky, která je ze strany ČKAIT též dlouhodobě diskutována. V novém zákoně o soudních znalcích, který nabývá účinnosti 1. ledna 2021, se již podařilo prosadit, že jedním z kvalifikačních předpokladů soudních znalců ve stavebnictví bude také autorizace. Eliminuje to tak skutečnost, že soudním znalcem je člověk, který ani nemůže projektovat nebo vést stavbu.

■ Jak je povinnost autorského dozoru definována v návrhu nového stavebního zákona?
Podle současného zákona je autorský dozor povinný pro stavby pořizované z veřejných financí a má to tak být i v novém stavebním zákoně. Naším požadavkem je, aby byl rozšířen a byl povinný pro všechny povolované stavby. Je ve veřejném zájmu, aby existoval dohled nad tím, zda je stavba prováděna podle schválené projektové dokumentace. Uvedu příklad. Pro mne jako pro statika je nepřijatelné, že mohu být obviněn za špatný projekt, a přitom jsem nemohl zkontrolovat, zda jsou základy nebo betonářská výztuž provedeny podle mého návrhu. To samé ale platí i pro ostatní profese, nejde jen o statiku.

■ Je projektant v rámci návrhu nového stavebního zákona účastníkem stavebního řízení?
Původně to bylo při projednávání v rámci rekodifikace odmítáno, ale do poslední varianty, která šla do parlamentu, se tento bod dostal. I když nebudeme účastníky, bude existovat povinnost informovat projektanta o stavebním řízení. Je to velmi důležité a jako Komora jsme o to výrazně usilovali. Není sice účastníkem, ale povinnost projektanty informovat se do zákona dostala. Nyní ještě pracujeme na tom, abychom dostávali informaci také o kolaudacích.

■ Jaký bude program následujících tiskových konferencí ČKAIT?
Tak jako v minulosti budeme připravovat tiskové konference podle aktuální situace, nikoli bez důvodu. Chceme nicméně pravidelně s předstihem vytipovat nejzávažnější oblasti, na které se budeme soustřeďovat. Nyní je to zejména rekodifikace.

■ Jakou máte představu o spolupráci s dalšími profesními spolky ve stavebnictví?
Spolupráce probíhá na různých úrovních. Máme nadstandardní vztahy s ČSSI i ČKA, což je naprosto logické, a vyplývá z toho, že naše zájmy se v 99 % oblastí protínají. Velmi dobře komunikujeme s ministerstvy, zejména s MMR a jeho Odborem stavebního řádu, nebo se Svazem podnikatelů ve stavebnictví, Nadací pro rozvoj architektury a stavitelství a dalšími organizacemi. Určitě budeme i nadále ve spolupráci pokračovat a stále ji rozvíjet. V některých oblastech, jako je náš systém celoživotního vzdělávání, příprava metodik, technická normalizace nebo vydávání publikací máme co nabídnout.

■ Co přejete ČKAIT do bu­­doucna?
Přál bych si, aby se do komorové činnosti zapojovali více a více naši mladší členové. Vím, že je těžké najít chuť a čas po pracovním dni ještě pročíst e-maily z Komory, případně něco „hodit na papír“. Ale věřte mi, že to nikdo z nás nedělá jen tak pro sebe. Je třeba, abychom si všichni uvědomili, že bez Komory by nás již byrokracie zcela pozřela. Je filtrem, který nás vůči té „zubaté bestii“ chrání. Čím více se nás do tohoto filtru zapojí, tím méně bude děravý a propustný. Přitom právě mladší lidé, kteří jsou zapojeni do pracovního procesu, vědí, kde existují problémy, které potřebujeme nejvíce řešit. A proto stejně jako v běžném, tak i v komorovém životě platí, že v mládí je budoucnost.

Text: Ing. Hana Dušková