Centrální čištění odpadních vod hlavního města Prahy - první díl

Čistírna odpadních vod pro hlavní město České republiky představuje významný technologický komplex likvidace odpadních vod pro více než 1,5 milionu obyvatel aglomerace Prahy. Kam s ní? - tuto otázku klasika, tak symbolickou pro pražskou čistírnu, v současnosti odborníci rozšiřují na - Co s ní a jak dosáhnout toho, aby plnila svůj účel, průběžně se měnící právní předpisy, vyhověla všem občanským, politickým a technickým podmínkám a hlavně - aby stála co nejméně. Je důležité produkci znečištění do recipientů minimalizovat?
Asi lze těžko položit proti sobě zcela srovnatelné argumenty a nalézt jednoznačné odpovědi, ale jedno je jisté - populace produkuje odpadní vody a je povinností obce zajistit jejich odpovídající likvidaci. Na cestě tohoto zabezpečení je nezbytné posoudit pokud možno všechny dostupné varianty ve všech souvislostech a vybrat ty optimální. Proces hledání optimalizace čištění odpadních vod produkovaných územím hlavního města Prahy trvá prakticky od vybudování centrální čistírny na Císařském ostrově, tedy více než třicet let. Několikrát se zdálo, že je o konečném dlouhodobém řešení rozhodnuto. Vždy však byl tento proces přerušen a vrácen zpět do fáze hledání dalšího řešení.
Příspěvek má ambice podat stručnou informaci o vývoji a stavu přípravy dořešení centrální čistírny na počátku třetího tisíciletí z pohledu dlouhodobě spolupracujícího technického týmu Hydroprojekt CZ a.s.

Od vzniku živnosti průtočnické po uvedení kanalizační čistírny do provozu
Vývoj soustředěného řešení systému odpadních vod v Praze trvá déle než sto padesát let. Historikové uvádějí, že v roce 1865, po vzniku Úřadu stavebního a hospodářského, byla kanalizace svěřena do péče jejího technického a hospodářského oddělení. Pro čištění stok vznikla živnost průtočnická, čištění stok se konalo v noci a vytěžený materiál se odvážel do určených prostor ke kompostování. Diskuze o způsobu odkanalizování pražské aglomerace započala ve druhé polovině 19. století, kdy se tvář Prahy postupně přetvářela na moderní velkoměsto a stávající likvidace odpadních vod se stávala neudržitelnou. Rozvoj města, nárůst populace, vývoj dopravního systému i průmyslu, ale i stále častější povodně, ohrožovaly hygienu a bezpečí obyvatel.
V této době se v zásadě formovaly základy dnešního systému stokové sítě města. Byl vytvořen Komitét pro řešení kanalizačních otázek, který vyhlásil soutěž na projekt, jehož hlavní zásadou bylo navrhnout jednotný kanalizační systém pro všechny části Prahy s pozdější možností napojení okolních předměstí.
Nebyla to otázka pouze technická, ale i politická. V roce 1885 se sešlo celkem pět návrhů, avšak po vyhodnocení nebyl žádný vybrán. V dalším kole výběru koncepce, respektive i výběru autora budoucí koncepce, došlo k velkému sporu dvou pracovních skupin - na jedné straně městskou radou pověřené skupiny pod vedením Dr. Hobrechta, Ing. Kaftana a Ing. Kaumanna a na straně druhé konkurenční skupinou pod vedením městských inženýrů Václavka a Ryvoly.
Na porovnání a posouzení obou návrhů byl pražskou radnicí pozván nestranný zahraniční odborník, stavební rada Frankfurtu nad Mohanem, anglický inženýr William Heerlein Lindley, jenž nakonec prosadil svoje vlastní řešení pražské kanalizační otázky. Od roku 1893, kdy předal městu kompletní projekt, započalo období založení dnešního systému horního a dolního horizontu stokové sítě s kanalizační čistírnou na levém břehu Vltavy u Císařského ostrova.
Systém, rozdělený koncepčně do dvou soustav A a B, byl založen velmi důmyslně. Umožňoval oddělení městských částí s krátkým odtokem od částí s delší dobou dotoku a současně postupné uzavření systému při zvýšených povodňových staveh, a tím udržení funkčnosti alespoň části nezatopeného území. Pro stoky byl zvolen vejčitý tvar s elipsovitým klenutím, protože nejlépe odolával tlaku zeminy. Materiálově bylo rozhodnuto, o zděných stokách z cihel ¹⁾.
Součástí projektu byla také kanalizační mechanická čistírna odpadních vod, jež měla zvládnout 160 000 m3 splaškové vody denně. Zajímavá byla koncepce kalového hospodářství počítající s rozvozem získaných kalů do zemědělství podél Vltavy. Na celém systému je samozřejmě z odborného hlediska poučné, že se čistírna navrhovala z důvodu gravitace sítě v nejnižším bodě města, a současně blízko recipientu, kam je vyčištěná voda vypouštěna. Kaly měly být využívány co nejblíže zdroje, tedy čistírny. Tyto zcela logické zásady nejsou v současnosti často dodržovány.
Vodoprávní schválení bylo vydáno na celý projekt kladným výrokem c. k. místodržitelství 19. listopadu 1894. Náročná stavba vlastní čistírny započala v roce 1901 a již 27. června roku 1906 byl zahájen zkušební provoz čisticí stanice. Voda byla nejprve přiváděna kmenovou stokou A a postupně byly napojovány další stoky. Lindley ukončil svoji činnost předáním agendy výstavby systému v roce 1909.

1) Bylo to vítězství Williama Lindleye nad nátlakem betonářských firem, jež svoji snahu opíraly o betonové provedení vídeňské kanalizace z roku 1878 a o příznivou cenu portlandského cementu v Praze, a již podruhé potvrdilo diplomatickou sílu a velké schopnosti Williama Lindleye prosadit svůj návrh a záměry.

Příprava, realizace a optimalizace ÚČOV na Císařském ostrově
Vytvoření Velké Prahy v roce 1920 vyvolalo zvýšenou potřebu budování nových stok. Napojení nových území znamenalo vážný zásah do Lindleyovy koncepce, a proto bylo nezbytné vypracovat nové zásady odvodnění hlavního města. V této době například vznikl první ucelený koncepční dokument - generel, zpracovaný dalším významným odborníkem naší kanalizační historie, Ing. Máslem. Ten navrhl výstavbu dvou nových čistíren odpadních vod, jedné u ústí Botiče do Vltavy, druhé v Řeži. První byla následně nahrazena shybkou do levobřežních sběračů, druhá byla koncepčně přijata, ale nerealizována. Uskutečněny nebyly ani další pokusy měnit koncepci jedné centrální čistírny pro Prahu, logicky pouze docházelo k intenzifikaci existující čistírny s cílem zvyšovat její kapacitu.
S nárůstem čištěných vod a rozvojem vnímání ekologie se také stále více řešila problematika kalů. Vedle hledání transportních způsobů (speciální lodě apod.) se hledala nová řešení jejich využití. K tomuto účelu zřídil přímo v objektu čistírny Ing. Maděra speciální laboratoř - de facto základ budoucího vyhnívání kalů na ÚČOV. Již tehdy, v rámci poloprovozních zkoušek, se vzniklý bioplyn využíval k ohřevu užitkové vody pro tehdejší personál čistírny.
Vlivem rozvoje bytové výstavby na počátku 50. let minulého století prudce vzrostl počet připojených obyvatel na stokovou síť. Lindleyova čistírna nebyla schopna vzrůstající množství odpadních vod zvládat a část odtékala bez jakéhokoliv čištění přímo do Vltavy. Z toho důvodu bylo v roce 1954 rozhodnuto o vybudování zcela nové ČOV, a to jak s mechanickým, tak s biologickým čištěním. Vzhledem ke konfiguraci založené a existující stokové sítě směřující odpadní vody do prostoru Bubenče byl jako lokalita pro umístění čistírny vybrán Císařský ostrov. Od roku 1959 do roku 1965 byla vybudována a slavnostně uvedena do provozu nová ústřední čistírna odpadních vod. Lindleyova čistírna současně po šedesáti letech ukončila svůj provoz. Po vyřešení problémů s mechanickým čištěním byla ÚČOV plnohodnotně zprovozněna v roce 1967.
Už v předstihu budování ÚČOV došlo k intenzifikaci dopravy kalů (čerpáním) do lokality Drasty, která slouží pro nouzové řešení kalů dodnes a je jednou z hlavních lokalit pro kalové hospodářství také do budoucna.
V době uvedení ÚČOV do provozu byla kapacita biologického stupně nedostatečná a část splašků se čistila jen mechanicky. Proto docházelo v sedmdesátých a osmdesátých letech k postupným intenzifikacím, jež měly zajistit větší kapacitu.
Koncepce výstavby nové čistírenské kapacity pro hlavní město Prahu se studijně sleduje od roku 1970. V sedmdesátých letech bylo zpracováno a vyhodnoceno až dvaadvacet variant řešení, z nichž byly učiněny dva základní závěry:

• zajistit intenzifikaci ÚČOV na Trojském ostrově do roku 1978;
• zajistit přípravu a výstavbu nové čistírenské kapacity (dále jen NČOV) mimo území hlavního města Prahy, včetně přivaděče navazujícího na pražskou kanalizační síť tak, aby mohly být postupně uvedeny do provozu v období 1985-2000.

Na těchto úkolech se souběžně pracovalo až do roku 1989 a byly zpracovány následující práce a projekty:

• Přípravné a realizační projektové dokumentace intenzifikace ÚČOV zpracované pro dvě intenzifikace provozu přístavbou některých dalších čistírenských jednotek a objektů kalového hospodářství, které se uskutečnily postupně v letech 1974-1985.
  Kapacita biologického stupně se tak zvýšila z 2,5 na 4,6 m3/s a v mechanické části z 5,0 na 8,7 m3/s. Přesto se nikdy nedosáhlo uspokojivého výsledku vzhledem k prudkému rozvoji Prahy a nárůstu specifické spotřeby vody. Z celkového průměrného přítoku odpadních vod na ÚČOV 6,0 m3/s zhruba 1,5 m3/s odtékalo do Vltavy pouze po mechanickém předčištění.
• Koncepce NČOV byla prohloubena resortem lesního a vodního hospodářství v letech 1973-1974. Zpracovaná studie posoudila osm variant umístění čistírny mimo území hlavního města Prahy. Jako nejvýhodnější byla vyhodnocena lokalita Hostín v okrese Mělník v soutokové oblasti Labe a Vltavy.
• V letech 1975-1978 byla zpracována Studie souboru staveb NČOV s umístěním v lokalitě Hostín a předložena ke státní expertize, jejíž vyhodnocení bylo ukončeno v roce 1980.
• V roce 1981 byla zpracována srovnávací studie, v níž byl proveden rozbor státní expertizy a posouzeny i další varianty umístění nové čistírny v lokalitách Podhoří a lomu u Klecan. Výsledky studie a provedených rozborů potvrdily výhodnost umístění čistírny v lokalitě Hostín i přes vyšší náklady vyvolané nutností výstavby štolového přivaděče v délce cca 20 km.
• Problematika čištění odpad- ních vod hlavního města Prahy však nebyla ani nadále uzavřena a v letech 1984 a 1985 byl znovu posouzen výhledový systém čištění odpadních vod, včetně způsobu jeho realizace a etapizace výstavby, a výsledky byly předloženy ke státní expertize. To vyústilo zpracováním novelizované Studie souboru staveb NČOV Praha v lednu 1987. Tato studie vycházela z výsledků, celkového shrnutí, posouzení a projednání rozsáhlého souboru předchozích studijních a koncepčních prací, formulovala stanoviska k závěrům státní expertizy a stala se výchozím podkladem k zahájení přípravných projektových a majetkoprávních prací pro vybudování NČOV v lokalitě Hostín. Současně bylo rozhodnuto, že 1. etapa NČOV bude uvedena do provozu k roku 2000 s tím, že opatření na ÚČOV (dobudování strojního odvodnění kalů, modernizace energocentra apod.) budou zajišťovat spolehlivý provoz ÚČOV do roku 2020.

Koncepčně byla akce rozdělena na tři samostatné části (1. stavba - shybka pod Vltavou, 2. stavba - přivaděč do Hostína, 3. stavba - vlastní NČOV). Realizována však byla jen 1. stavba - shybka, která je provozně využívána pro převod odpadních vod ?obráceným směrem? na Císařský ostrov. Již rozběhnutou akci zastavily politické změny v roce 1989 a celá koncepce byla zastavena, vrácena zpět k přezkoumání a hledání optima. Z pohledu koncepce však byla velmi zajímavá a reálná a ve své době i ekonomicky únosná. Byla například nadčasová v řešení srážkových vod možností dlouhého přivaděče, jenž by byl využíván jako retence.

Hledání koncepce vzhledem ke stále se měnícím podmínkám
Od devadesátých let docházelo k několikeré úpravě závazných právních předpisů, vzhledem k parametrům vypouštěných vod. Vedle toho se prohlubovalo množství faktorů, které vlastní řešení centrálního čištění ovlivňovaly.
Do hry vstupovaly více a více občanské zájmy, zastupované různými hnutími a organizacemi, zájmy majitele, správce a provozovatele majetku, ale také potenciálních stavebních i technologických dodavatelů, urbanistické a architektonické zásady území a celkové koncepce Prahy, zvláště pak Trojské kotliny, zájmy městských částí a majitelů pozemků v okolí, snaha konzultačních subjektů dostat se do zpracovatelského týmu nesplnitelnými sliby apod. Následující vývoj cca patnácti let po roce 1989 je popsán z hlediska měnícího se vládního nařízení.

¤ Pohled na Císařský ostrov před založením ÚČOV

Devadesátá léta 20. století - podmínky vl. nař. č. 171/92 Sb.
Po politických změnách v roce 1989 se tedy převážně z majetkoprávních a ekonomických důvodů příprava NČOV v Hostíně zastavila a začalo se pracovat na intenzifikaci současné ÚČOV na Císařském ostrově tak, aby splňovala kvalitativní podmínky v té době platného nařízení vlády č. 171/92 Sb.
Současně se začalo i s dalšími studijními pracemi hledajícími také jiné umístění NČOV. V návaznosti na studie z roku 1976 a 1987 byla v září 1989 zpracována studie podzemní varianty NČOV Praha v oblasti Klecany.
V roce 1990 byly následně zpracovány studie podzemních variant pro umístění NČOV v lokalitě Holosmetky (NČOV Praha - studie varianty Holosmetky, 06/1990) a opětovně aktualizovaně Klecany (NČOV Praha - studie podzemní varianty v lomu Klecany, 06/1990).
Formou zastavovací studie bylo ještě v roce 1990 zpracováno možné etapovité umístění NČOV do druhé části Trojského ostrova, ale bez větší hloubky propracování (NČOV Praha - zastavovací studie, 03/1990).
Tyto lokality v zásadě nenašly pro vymístění ÚČOV a uvolnění Císařského ostrova pro jiné účely dostatek příznivců a případné obtíže s jejich využitím vrátily hlavní záměr na Císařský ostrov. Mimopražská čistírna byla na čas zavržena a magistrát rozhodl o další zásadní intenzifikaci ÚČOV. Koncepce uvažovala se systémovým řešením rozděleným do několika etap (Ia. etapa - opatření na vodní lince zajišťující splnění kvalitativních ukazatelů vypouštění vod do roku 2005; Ib. etapa - řešení kalové koncovky; II. etapa - výhledové řešení po roce 2005). Realizována byla ovšem opět jen etapa Ia, zahrnující vybudování čtyř nových dosazovacích nádrží, vybudování hluboké regenerační nádrže na biologický kal a řadu dalších dílčích vylepšení provozu.
Protože však nebyla následná etapa realizována, bylo tehdejším provozovatelem PKVT učiněno několik opatření v rámci kalového hospodářství (instalace zahušťovacích a odvodňovacích odstředivek, míchání kalu plynem, rekonstrukce energocentra, chemické předrážení, chlorace vratného kalu, vybavení nátokových galerií míchadly za účelem vzniku anoxických zón a další), pomocí nichž se podařilo udržet provoz ÚČOV v přijatelných provozních podmínkách.
Období 90. let tedy bylo věnováno postupnému uplatňování opatření na vodní lince i kalovém hospodářství s cílem vyhovění předpisům a údržbě a obnově celého komplexu. V té době došlo k zásadnímu přehodnocení produkce odpadních vod vlivem zavedení dokonalejšího sledování odpadních vod přiváděných na ÚČOV a restrukturalizace spotřeby vody. Veškeré úsilí se soustředilo na obnovu existující ÚČOV na Císařském ostrově (v rozsahu oplocení existující čistírny) a proces hledání vhodného prostoru pro vymístění centrální čistírny byl utlumen.

¤ Letecký pohled na ÚČOV v devadesátých letech minulého století

Přelom tisíciletí - podmínky vl. nař. č. 82/1999 Sb.
Od 1. 6. 1999 vstoupilo v platnost nařízení vlády č. 82/1999 Sb., kterým se stanovily ukazatele a hodnoty přípustného stupně znečištění vod. Toto nařízení současně nahradilo dříve platné nařízení vlády č. 171/92 Sb. Novelizace přinesla nový pohled na vypouštění vod do recipientu. Jednalo se především o zavedení možnosti nedodržení vypsaných maximálně přípustných hodnot v četnosti, která závisí na počtu rozborů za rok a zavedení ?zimních? limitů. VH orgán měl stanovit maximálně přípustné hodnoty, které odpovídají koncentracím zjištěným z rozboru slévaného vzorku vypouštěných odpadních vod (hodnoty p) a maximálně přípustné hodnoty, které odpovídají koncentracím zjištěným z okamžitého vzorku vypouštěných odpadních vod (hodnoty m).
Změna právních předpisů nastartovala nový proces úvah o dalším využití ÚČOV. V letech 1999-2002 bylo již téměř jisté, že projednání umístění NČOV mimo území Prahy bude z majetkoprávního hlediska velmi obtížné, a proto trval zájem o Císařský ostrov. V pěti variantách byla v úrovni zastavovací studie proveditelnosti technicko- -ekonomicky posuzována možnost rekonstrukce stávající ÚČOV na Císařském ostrově tak, aby rekonstruovaný objekt čistírny splňoval podmínky současně platných právních předpisů (vl. nař. č. 82/1999 Sb.) a také právních předpisů ES.
K paradoxům této doby patří, že přes vážné úvahy o rekonstrukci ÚČOV na Císařském ostrově Územní plán stanovoval (a to do první poloviny roku 2004), že do roku 2010 má být čistírna vymístěna mimo území hlavního města Prahy, ovšem neuváděl lokalitu.
Poněkolikáté se vrátila myšlenka využití lomu v Klecanech, vlastněného soukromým subjektem. Byla vypracována zastavovací studie NČOV řešící plnou kapacitu potřebné čistírny pro Prahu, částečně ve vytěženém prostoru lomu, částečně v navazujícím skalním masivu. Představa vlastníka těžit kámen v lokalitě v následujících dvaceti letech tuto variantu zavrhla.
V roce 2000 byla podrobně propracována technicko-ekonomická studie umístění kalového hospodářství na Drastech na současném pozemku využívaném ÚČOV, a to s technologií ekologického využití vyhnilých nebo nevyhnilých kalů a termofilního vyhnívání a sušení kalů s následným spalováním nebo skládkováním. Samostatně byla sledována i možnost spoluspalování vyhnilých kalů v elektrárně Mělník.
Na počátku roku 2002 se zdálo, že je koncepce stanovena, a schylovalo se k rozpracování a zahájení přípravy řešení na Císařském ostrově. Velmi složité řešení s podmínkou odpovídající kontinuální funkčnosti čistírny i při přestavbě (a jednalo se o zásadní přeskupení jednotlivých objektů čistírenské linky) bylo navrženo v několika etapách. Dořešení lokality a technologie kalového hospodářství se předpokládalo v následném projektovém stupni pro územně povolovací řízení. V této době převažoval logický názor umístění likvidace kalu v těsné blízkosti vodní linky, tedy co nejblíže vzniku kalů - nebylo však rozhodnuto.
V této době již byla uplatněna a postupně rozvíjena technologie ekologického využití kalů s celkovou mineralizací (spalování nevyhnilých kalů).
Prohlubovalo se připuštění totálního oddělení vodní linky a linky kalové. Pro kalové hospodářství se uvažovaly již známé lokality: areál ÚČOV Císařský ostrov, areál ÚČOV Drasty a areál nově vzniklé Pražské Teplárenské a.s. Holešovice.

Po vstupu ČR do EU - nezbytnost naplnění vl. nař. 61/03 Sb. a závazků ČR k roku 2010
Navržené řešení, popsané výše, bylo velmi složité, obavy představovala realizace za provozu, nicméně došlo k technické shodě a mohlo se přistoupit k posuzování záměru, k přípravě prvních projektových stupňů a jejich projednávání v souladu s platnými předpisy.
V létě roku 2002 však zasáhly povodně. Čistírna byla chráněna pouze na Q100; došlo k protržení hráze a k zaplavení ÚČOV. Do provozu byla čistírna plně uvedena do půl roku. Povodeň přinesla nový pohled na problematiku řešení rekonstrukce ÚČOV. Došlo k novému přehodnocování již v zásadě připravené koncepce na Císařském ostrově. Byla zpracována 6. varianta, která řešila postupnou etapovou výstavbu rekonstrukce celkovým nasedláním celé ÚČOV v provedení ?containement?, a tím zajištěním její ochrany na průtoky Q2002 5300 m3/s. Opět s variantní lokalizací kalového hospodářství, kde nebyla rozhodnuta ani koncepce, ani lokalita, a proto se uvažovalo několik možných kombinací. Vzhledem k budoucím přísným právním předpisům (zákona o odpadech, a tudíž i kalech) dostává jistou preferenci spalování nevyhnilých kalů.
Vzrostl rovněž nárok na architektonické řešení celé budoucí čistírny. Některé městské orgány trvaly na jejím plnohodnotném zakrytí tak, aby konečný vzhled zcela působil jako travnatá či rekreační plocha. Proto vznikají různé simulace tohoto řešení kompatibilní jak s 6. variantou, tak s dříve uvažovanou 5. variantou. Takové řešení je navrženo, samozřejmě však vyvolává zvýšené investiční i provozní nároky.
Navržené řešení čistírny by umožnilo plně optimalizovat skladbu objektů a hydraulických cest deformovaných mnoha vlnami intenzifikací a dostaveb za posledních čtyřicet let, neboť by se jednalo v podstatě o výstavbu nové ČOV a využití existující konfigurace objektů. Je investičně srovnatelné s předešlou 5. variantou založenou na přestavbě existující konfigurace objektů. Nevýhodou je poměrně značná časová náročnost, přesahující podle odborného odhadu rok 2010, protože jednotlivé úseky by musely být vybudovány v určené posloupnosti a urychlení nelze zajistit zvýšeným úsilím.
Na jaře roku 2003 navíc opět došlo ke změně právních předpisů, vl. nař. 82/1999 Sb. bylo nahrazeno vl. nař. 61/2003 Sb. Tímto krokem dochází k plné kompatibilitě s právním rámcem ES, v určitém směru dokonce k přísnějšímu pohledu na limity vypouštění odpadních vod. Pro Prahu to znamená - vzhledem k vyhlášení celé České republiky ?citlivým územím? - především nezbytnost dodržení limitů celkového dusíku k roku 2010, což současná čistírna není schopna splnit.
Nový impuls přinesl krok zpět s cílem najít řešení vymístěním čistírny. Nově byl vytipován skalní masiv Čimice, lokalita na pravém břehu Vltavy po toku pod čistírnou, ovšem poměrně blízko od existující ÚČOV. Oproti předešlým lokalitám se jednalo o území hlavního města Prahy, tudíž bez problémů projednání s jinými místně působícími úřady. V roce 2003 byla pro prověření této možnosti zpracována zastavovací studie s technicko-ekonomickým vyhodnocením pro podzemní variantu v lokalitě Čimice, s úvahou variantního umístění kalového hospodářství (EVK):

• v podzemí v místě vlastní čistírny;
• nadzemní na Drastech a v blízkosti;
• částečně podzemní v ústí Čimického potoka.

Tato varianta je realizovatelná, má své nesporné výhody (například vracející se možnost retence srážkových vod v gravitačním přivaděči, dnes již důležitý faktor koncepce likvidace odpadních vod). Proces projednání se však jevil dlouhodobý a vzhledem k potřebě dokončit realizaci do konce roku 2010 a vzhledem k velmi vysokým investičním nákladům (způsobeným především náklady na výrub), nebyl průchozí. Zatím tedy neexistuje při souběhu všech ovlivňujících faktorů lokalita, kam je možné kompletně vymístit ÚČOV a uvolnit Císařský ostrov.
V roce 2007 došlo k zatím poslednímu upřesnění vládního nařízení o vypouštění vod. V platnost vešlo vl. nař. 229/2007 Sb. V posuzování odpadních vod nenastaly žádné zásadní změny, bylo upřesněno uplatňování emisně- imisního principu a zavedení institutu nejlepší dostupná technologie.
V rámci procesu přípravy intenzifikace ÚČOV toto upřesnění nemělo vliv na změnu poslední koncepce a jejího technologického návrhu. Již v roce 2004 se Praha vrátila ke konceptu udržení vodní linky na Císařském ostrově. Po povodni v roce 2002 nedošlo k obnovení zahrádkářské kolonie v prostoru ostrova, a proto bylo poprvé toto území dáno k dispozici pro výstavbu nové vodní linky. Začal se tak rozvíjet projekt, jenž se doposud nazývá Celková přestavba a intenzifikace ÚČOV na Císařském ostrově a představuje posílení čistírenské kapacity vybudováním nové samostatné vodní linky, nezbytné rekonstrukční práce na stávající ÚČOV a intenzifikace stávajícího kalového hospodářství na ostrově tak, aby kapacitně zvládalo produkci kalu po dokončení intenzifikace vodních linek.
Vedle této akce se připravuje pro delší časový horizont (cca 2015 až 2020) koncepční dořešení kalového hospodářství a kalové koncovky a optimalizace nátokových zhlaví stokové sítě na Císařský ostrov, nazvané jako pravobřežní a levobřežní labyrint stokové sítě. Tato koncepce bude představena v druhém dílu příspěvku.

¤ Zákres do leteckého snímku - intenzifikace ÚČOV, varianta 6

Závěr
Z uvedeného přehledu historického vývoje je patrno, že daná řešení nebyla nikdy konečná, že si vývoj lokality, její rozrůstání a transformace v rámci vývoje doby stále žádaly další přehodnocování situace, stále nové rekonstrukce a dobudovávání celého systému.

Ing. Aleš Mucha
Hydroprojekt CZ a.s.

Použitá literatura
[1] Jásek, J.: William Heerlein Lindley a pražská kanalizace, 2006
[2] Veškeré studijní a projektové materiály zpracované společností Hydroprojekt CZ a.s. v letech 1975-2006

Odborné posouzení článku:
Ing. Jaroslava Trnková, CSc. koordinátorka strategického rozvoje MČ Praha 6

Centrální čištění odpadních vod hlavního města Prahy - druhý díl