Bezbariérová řešení staveb v oboru městské inženýrství

Bezbariérovost a uživatelé

Základní podmínkou aktivního zapojení člověka do života společnosti je přístupnost prostranství a staveb, jejich užívání a možnost se v nich volně pohybovat. Jde o naplnění práva na svobodu pohybu v nejširším slova smyslu. Toto právo je u občanů se zdravotním postižením omezováno architektonickými, dopravními a informačními bariérami, jejichž existence je v řadě případů zcela neopodstatněná. Jejich odstranění vede k celkové humanizaci prostředí pro všechny občany. Všeobecně stále přetrvává mylný názor, že bezbariérové řešení staveb a veřejných prostranství se vztahuje jen na trvale zdravotně postižené, a to na osoby na vozíku, neslyšící a nevidomé. Ve skutečnosti se bezbariérovost týká mnohem širšího okruhu osob s ostatními pohybovými postiženími nebo omezeními, jako jsou například senioři se sníženou pohyblivostí, schopností rychlé reakce a odhadu situace, osoby postižené dočasně vlivem úrazu, či lidé s kočárky nebo cestující se zavazadly.
Bezbariérové užívání v městském inženýrství je zaměřeno na přístupnost především dvou základních skupin zdravotně postižených: tělesně a zrakově. Na základě jejich potřeb samostatného bezpečného pohybu a orientace a nezbytně nutných manipulačních prostorů je třeba přistupovat k vlastnímu návrhu a realizaci jednotlivých dílčích úprav. Výsledkem tohoto snažení by měly být bezbariérové trasy celého řešeného území navržené tak, aby se jednotlivé bezbariérové úpravy a prvky doplňovaly a tvořily jeden funkční celek.

¤ Ilustrační ukázka z výseku generelu bezbariérových tras, který je základním dokumentem pro systematické, plánovité a cílené odstraňování bariér v dopravní infrastruktuře

Bezbariérové užívání ve stavebním zákoně, prováděcích vyhláškách a ČSN

Zatím nejvýraznější posun v oblasti stavebního práva a problematiky přístupného prostředí je ve stavebním zákoně č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, který přináší změny v oblasti bezbariérové přístupnosti. Výraznou a podstatnou zásadní změnou je fakt, že bezbariérovému řešení a užívání staveb se podle § 132 odst. (3) písmene e) přiznává veřejný zájem. Stavební úřad může na základě § 137 odst. (1) písmene h) a jistých podmínek nařídit vlastníku stavby, stavebního pozemku nebo zastavěného stavebního pozemku bezbariérový přístup a užívání. V městském inženýrství a řešení dopravní infrastruktury je důležité znění, že na stavbu mohou být použity podle § 156 odst. (1) jen takové výrobky, materiály a konstrukce, které umožní řádné užívání stavby, včetně bezbariérového užívání, pokud je stavba k tomu účelu navržena. Zde je nutno plně respektovat nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky a jež v příloze č. 2, skupině 12 definuje skupinu výrobků pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace.
Detailní řešení všech staveb z hlediska jejich bezbariérové přístupnosti a užívání je obsaženo v prováděcích vyhláškách ke stavebnímu zákonu, zejména:

• ve vyhlášce č. 369/2001 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace (novelizace 2009);
• ve vyhlášce č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, jsou zahrnuty podmínky a požadavky na srozumitelně vyjádřené a kontrolovatelné řešení staveb s ohledem na přístupnost a užívání osobami s omezenou schopností pohybu a orientace, a to jak v části textové, tak výkresové;
• ve vyhlášce č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využití území, jež stanoví podmínky pro navrhování veřejných prostranství tak, aby bylo umožněno jejich bezbariérové užívání;
• ve vyhlášce č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření, která stanoví podmínky umístění stavby.

¤ Ukázka vzorového řešení části nástupiště městské hromadné dopravy s respektováním požadavků ČSN 73 6425 Autobusové, trolejbusové a tramvajové zastávky, část 1: Navrhování zastávek (2007)

V tomto roce byly tyto předpisy doplněny také vyhláškou Ministerstva dopravy ČR č. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, která stanoví rozsah a obsah replica rolex projektové dokumentace pro letecké stavby, pro stavby drah a na dráze, včetně zařízení na dráze, stavby dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací (obdoba vyhlášky č. 499/2006 Sb.).

Problematika bezbariérového užívání se stala také součástí technických norem, např.:

• ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací (2006);
• ČSN 73 6425 Autobusové, trolejbusové a tramvajové zastávky, Část 1: Navrhování zastávek (2007).

Podmínky snadného pohybu a orientace v městském inženýrství

Předpokladem snadného pohybu a orientace je správné zhodnocení omezujících faktorů užívání stavby pro jednotlivé skupiny osob se zdravotním omezením. Jak vyplývá z vyhlášky č. 369/2001 Sb., zajištující přístupnost a bezbariérové užívání staveb a především její chystané novelizace, jde zejména o tři základní omezení:

• omezení pohybové;
• omezení smyslového vnímání vizuálního;
• omezení smyslového vnímání sluchového.

Při návrhu každé dopravní stavby musíme řešit bezbariérové užívání pro výše uvedená omezení samostatně, neboť mají zcela jiné požadavky na jednotlivé úpravy staveb. Častým zdrojem chyb při navrhování, realizaci i při schvalování staveb je nerespektování tohoto základního metodického postupu a nedostatečné rozlišení mezi požadavky na zpřístupnění a užívání staveb pro jednotlivé cílové skupiny s rozdílným omezením.

¤ Základní bariéry přístupného prostředí

Omezení pohybové
Pro pohybové omezení jsou základním problémem především fyzické překážky. Překonání jakéhokoli výškového stupně i minimálního sklonu pochozí plochy vyžaduje pro osobu s omezenou schopností pohybu značnou tělesnou námahu či nepřekonatelnou překážku. Úpravy musí být zaměřeny na:

• eliminace výškových rozdílů;
• dodržení maximálních podélných a příčných sklonů pochozích ploch;
• zajištění dostatečných průjezdů a manipulačních prostor;
• umístění ovládacích prvků v dosahové vzdálenosti osoby na vozíku.

Omezení smyslového vnímání vizuálního
U omezení smyslového vnímání vizuálního je problémem zejména nedostatek a nejednoznačnost informací o stavbě a jejím okolí získávaných nevizuálně - hmatně (především technikou dlouhé bílé hole) a akusticky (u proměnných situací).
Úpravy pro osoby s úplnou ztrátou zraku jsou zejména zaměřeny na:

• zajištění vodicích linií, tvořených především prvky vystupujícími nad pochozí rovinu, v odůvodněných případech (nástupiště, plochy zastávek, přechody na pozemních komunikacích apod.) prvky vnímatelnými holí a nášlapem umístěnými v pochozí rovině (speciální dlažby z povrchu hmatově charakteristicky odlišného od okolí);
• identifikaci bezprostředního okolí (např. přítomnost prostorových schodišť, lávek, konců nástupišť, čekáren apod.);
• předávání informací o okolí a službách (především akustickým způsobem). Úpravy pro osoby s částečnou ztrátou zraku pomáhají opatření:
• užití nereflexních značek se silným barevným kontrastem;
• krátké a lehko srozumitelné nápisy psané velkými písmeny;
• plány umístění, pokyny pro nákup jízdenek apod. by měly být čitelné z velmi malé vzdálenosti a provedeny jednoduchým a srozumitelným způsobem.

Při úpravách pro zrakově postižené v dopravních stavbách je mimořádně důležitý a v praxi velmi často opomíjený základní fakt, že každý hmatový prvek je určen svým rozměrem a vlastnostmi povrchu a musí být použit jedinečným a nezaměnitelným způsobem.

Omezení smyslového vnímání sluchového
Potřeby a požadavky pro omezení smyslového vnímání sluchového se vzhledem k vizuální orientaci civilizace týkají především provozních informací a komunikačních problémů při využívání staveb, a to zejména dopravních. Jejich orientaci zkvalitní navržená opatření:

• zavedení vizuálních informačních a orientačních systémů ve vstupních halách, odbavovacích halách dopravního systému, na zastávkách, nástupištích apod.;
• zavedení vizuálního systému varovných signálů - světelná signalizace;
• vybavení přepážek informací apod. hovorovým systémem pro nedoslýchavé - indukční smyčky pro přepážky.

Problémy bezbariérových řešení

Obecným problémem přetrvávajícího nedodržování právních předpisů a velkého rozsahu nesprávných řešení staveb z hlediska jejich přístupnosti a užívání osobami s omezenou schopností pohybu a orientace je zejména:

• nepochopení principů přístupnosti a nízká znalost problematiky jednotlivých druhů postižení a jejich typologie z hlediska prostorových a manipulačních nároků;
• roztříštěnost informací týkajících se požadavků na bezbariérová řešení staveb, včetně samotné tvorby přístupnosti;
• chybějící koncepce bezbariérových tras, jejich provázanost a koordinace základních vztahů mezi dopravní cestou (stavbou), dopravním prostředkem a samotnou budovou;
• nedostatečné finanční prostředky pro odstranění stávajících bariér;
• nedůslednost, nedodržení technických návodů a materiálových řešení při samotném provádění stavby;
• šíření nekvalifikovaných výkladů k aplikaci základních právních norem formou vydávání publikací, které neprošly oponenturou specialisty na bezbariérové prostředí a mnohdy se neopírají o současný český právní rámec.

Zvláště nerespektování zásad bezbariérových řešení pro zrakově postižené ohrožuje jejich bezpečnost a orientaci na pozemních komunikacích.
Pokud analyzujeme příčiny nedodržování přístupnosti z pohledu jednotlivých druhů zdravotního postižení, hlavními problémy jsou:

• U pohybového postižení - základní úpravy jsou na běžných stavbách navrhovány a prováděny, problémem je však zajištění komplexní přístupnosti v rámci bezbariérových tras se zabezpečením manipulačních ploch a řešení detailů, což ve své podstatě znemožňuje bezbariérové užívání.
• U zrakového postižení - základní prvky a podmínky jsou definovány, ale vzhledem k vyšší četnosti detailů a požadavkům na mimořádně přesné vyjádření funkce prvků chybí část používaných materiálů (české technické normy, vzorové listy, technické podmínky apod.).
• U sluchového postižení - věcná řešení jsou ovlivňována technickým vývojem (zejména elektronika); chybí přesnější technicky vyjádřené požadavky na některé úpravy staveb.

Závažným problémem je šíření nekvalifikovaných výkladů k aplikaci základních právních norem formou vydávání publikací, které neprocházejí oponentním řízením specialisty na bezbariérové řešení. Mnohé pasáže a příklady řešení nejrůznějších situací se neopírají o současné české právní předpisy a čerpají ze zahraničních zkušeností.

¤ Chybné řešení přechodu pro chodce. Na středním dělicím ostrůvku nejsou varovné pásy a pás signální, vodicí pás přechodu a vodorovné značení jsou vedeny napříč ostrůvkem. Zrakově postižený vnímá tento přechod jako nedělený a je tak ohrožován na životě.

¤ Nevhodně řešená zastávka MHD. Na základě požadavků ČSN 73 6425 je nutno u hrany nástupiště provést do vzdálenosti 500 mm bezpečnostní odstup formou kontrastního pásu, který nesmí být proveden v hmatové úpravě. Signální pás musí být vždy dotažen k vodicí linii

Závěr

Úkolem příspěvku bylo osvětlit a přiblížit problematiku bezbariérového užívání staveb v městském inženýrství, jak z pohledu současných platných právních předpisů, tak z pohledu základních podmínek samostatného pohybu a orientace včetně definování základních problémů bezbariérových řešení. Na úplný závěr třeba podotknout, že bezbariérové užívání je natolik obsáhlá problematika, že nelze v právních předpisech a různých metodických pokynech vždy vystihnout všechny možné varianty řešení. Při návrhu samotné koncepce, zvláště řešení bezbariérových tras území a jednotlivých úprav, je nutné spolupracovat s odbornými konzultanty na bezbariérové prostředí staveb.

¤ Příklad nedostatečného umístění zábradlí u schodišťových stupňů. Komunikace vedle schodiště je chodníkem s podélným sklonem a zábradlí na něm neprovádíme. Umístění zábradlí musí být takové, aby bylo použitelné i zrakově postiženými, tj. v bezprostřední návaznosti na schodiště (zábradlí na obrázku je proto nefunkční). Schodišťové stupně musí vyhovovat nejen pro snadný pohyb osob s pohybovým omezením, ale také pro zrakově postižené. Z tohoto důvodu je nevhodné řešení šířky schodišťového stupně, která neodpovídá základním normovým požadavkům.

¤ Příklad špatného provedení přechodu pro chodce. Signální a varovný pás musí mít dostatečný hmatový a vizuální kontrast. Používá se vždy reliéfní dlažba s výstupky nebo reliéfní dlažba z umělého kamene s nepravidelnými výstupky, které je nutno olemovat rovným povrchem (hladkou dlažbou) v šířce pásu > 250 mm. Použitý materiál musí být v souladu s nařízemím vlády č. 163/2002 Sb. a z něj vycházejících návodů Technického a zkušebního ústavu TN TZÚS 12. 03. 04 až 06.

Použitá literatura
[1] Zdařilová, R.: Odstraňování bariér v městském inženýrství MP 1.8. Informační centrum ČKAIT, Praha 2006, ISBN 80-87093-12-7
[2] Zdařilová, R.: Bezbariérové užívání staveb - Základní principy přístupnosti. Informační centrum ČKAIT, Praha 2007, ISBN 978-80-87093-56-6
[3] Zdařilová, R.: Úloha tvorby bezbariérového životního prostředí v typologii staveb pro bydlení a občanské vybavení, Ostrava 2007, disertační práce