Administrativní budova Aviatica

Využití opuštěných průmyslových areálů, tzv. brownfields, patří v posledních letech k předním tématům územního plánování a rozvoje. Mnohdy mají tato rozlehlá území s chátrajícími budovami negativní dopad na své okolí, ať už jde o degradaci prostředí, ekologickou zátěž, negativní sociální jevy nebo snížení ekonomického potenciálu lokality. Jedná se však o lukrativní pozemky, napojené na existující technickou a dopravní infrastrukturu, jejichž transformace má pozitivní dopad na široké okolí, a namísto prostorové expanze měst do volné krajiny představuje jeden ze způsobů využití jejich vnitřního potenciálu.

Walter Motors
Příběh Josefa Waltera, jednoho ze zakladatelů českého automobilizmu, se začal psát v roce 1898, kdy tento vyučený strojní zámečník otevřel na Smíchově malou dílnu na výrobu bicyklů a motocyklů. Podnikání v tomto perspektivním oboru se mu dařilo, a tak roku 1913 mohl zahájit výrobu automobilů v novém továrním areálu v Jinonicích. Tehdy šlo o zemědělskou krajinu daleko za městem, v údolí Radlického potoka sevřeného holými vrchy Vidoule, Děvín a Vysoká. Továrna byla postavena na strategickém místě - na půli cesty mezi starými Radlicemi a Jinonicemi, s přímou návazností na Buštěhradskou železniční dráhu. V období první republiky dosáhla nejvýznamnějšího rozkvětu.

Kromě automobilů značky Walter, z nichž největší věhlas zaznamenal luxusní Walter Royal, přezdívaný ?český Rolls-Royce?, se v továrně vyráběly i letecké motory. V roce 1923 v ní byl vyvinut a sestrojen první československý motor Walter NZ-60, který svou značku proslavil po celém světě. O rok dříve se Jinonice staly součástí Velké Prahy a v okolí továrny začala vyrůstat vilová čtvrť Malvazinky. Regulační a zastavovací plán Prahy z roku 1930 počítal s přesunem výroby a náhradou průmyslového areálu vilovou zástavbou, občanskou vybaveností, sportovními a parkovými plochami. K tomuto záměru však nedošlo a továrna se naopak ve třicátých letech 20. století stala největší svého druhu ve střední Evropě. Za druhé světové války vyráběla letecké motory pro německé okupanty, po válce byla znárodněna a přejmenována na Motorlet, s.p. Zatímco produkce automobilů byla v roce 1954 ukončena, letecké motory sovětské licence i vlastního vývoje se zde vyráběly nadále. Továrna v těchto dobách zaměstnávala přes 1500 zaměstnanců.

Po listopadovém převratu se Waltrovka v devadesátých letech minulého století navrátila ke svému původnímu názvu, ale prvorepublikové slávy již nedosáhla. V roce 2008 odkoupila výrobní část továrny americká firma General Electric a přesunula výrobu do pražských Letňan. Opuštěný jinonický areál koupila developerská firma Red Group s plánem výstavby administrativního komplexu a rezidenční čtvrti. V roce 2010 byla zahájena demolice továrních budov, následovala sanace ekologické zátěže, odvoz a likvidace kontaminované zeminy. Zachována zůstala hlavní dominanta továrny, pětipodlažní funkcionalistická budova bývalé montovny z roku 1929, zapsaná na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Autorem této elegantní železobetonové stavby se skeletovou konstrukcí byl Josef Bartoš, žák slavného českého architekta Josefa Gočára. Velkorysý projekt transformace monofunkčně využívaného průmyslového území v novou městskou čtvrť zpomalila finanční a úvěrová krize, která na českém trhu zasáhla více developerů. V září 2012 celý areál odkoupila česko-slovenská investiční skupina Penta Investments působící v oblasti realitního developmentu a financování typu private equity. První projekt v Praze, administrativní budovu Florentinum, kde v současnosti sama sídlí, dokončila v roce 2013 a získala za něj řadu českých i mezinárodních ocenění, jako například certifikaci LEED Platinum (jako druhá budova v ČR) a za nejlepší kancelářský developerský projekt v regionu střední a východní Evropy. S příchodem Penty, která plánuje do rozvoje lokality investovat přes pět a půl miliardy korun, začala Waltrovka psát novou kapitolu svého příběhu.

Nová Waltrovka
Na pozemcích o rozloze 16,5 ha, uvolněných po demolici starých továrních hal, byla navržena nová městská struktura protkaná sítí ulic a veřejných prostorů, navazující na okolní rezidenční zástavbu, kterou dále rozvíjí. Přibližně třetina území v jižní části areálu byla vymezena pro administrativní budovy, jež vytvářejí optickou a hlukovou bariéru mezi bezprostředně sousedící Radlickou ulicí a novou obytnou zástavbou v klidnější severní části. Jedna desetina území byla podle požadavku územního plánu vyhrazena pro veřejný městský park.

Vzhledem ke svému značnému rozsahu byl projekt rozdělen do několika fází. První z nich, stavba administrativní budovy Aviatica, byla zahájena v roce 2013 a dokončena letos v září. Následuje první etapa rezidenční části, zahrnující zhruba sto bytových jednotek, která by měla být hotova na konci roku 2016. Celkově Penta počítá s výstavbou více než 650 bytů všech kategorií - od menších bytů ve čtyř až sedmipodlažních domech až po velké byty v nižších budovách a rodinných domech. Na Aviaticu koncepčně naváže administrativní budova Dynamica ve východní části areálu, jejíž výstavba by měla být zahájena během roku 2016. Poslední fázi projektu s názvem Mechanica představuje komplex tří polyfunkčních budov, umístěných nejblíže stanice metra B Jinonice. Jednou z nich se stane také zachovaná tovární budova, která bude s ohledem na svou památkovou ochranu rekonstruována a její unikátní prostory se využijí například pro atypické kanceláře nebo muzeum historických vozidel. V rámci projektu je rovněž pamatováno na kvalitní veřejná prostranství a občanskou vybavenost v podobě obchodů, restaurací a dalších služeb, soustředěných kolem centrálního náměstí propojeného s vestibulem stanice metra pěší lávkou. Relaxační zázemí pro novou i stávající rezidenční zástavbu vznikne v podobě veřejného městského parku o rozloze 15 000 m2.

Architektonické řešení
Administrativní budova Aviatica představuje první a zároveň nejvýraznější stavbu nové Waltrovky, navrženou pražským ateliérem JAKUB CIGLER ARCHITEKTI a.s. Na první pohled zaujme svým organickým tvarováním, které potlačuje vizuální a dispoziční monotónnost kancelářských budov. Urbanisticky stavba tvoří hlukovou a optickou bariéru mezi budoucí Radlickou radiálou a rezidenční částí areálu. Svým neobvyklým půdorysem vymezuje vnitřní náměstí eliptického tvaru, přístupné ze západu od metra průchodem a vizuálně exponovanou vstupní branou, velkoryse navrženou přes dvě podlaží. Na opačné straně se náměstí otevírá směrem k plánované budově Dynamica. Výrazná horizontální hmota budovy je doplněna dvojicí oválných věží, které představují z dálky viditelný architektonický akcent a nabízejí nevšední výhledy do okolí. Střechy nižší části stavby jsou koncipovány jako zelené terasy, což se uplatní jak při výhledu ze samotných věží, tak z přilehlých kopců nad údolím.

Funkční využití budovy je převážně administrativní, s doplňkovými obchody a službami v přízemí budovy. Suterén v rozsahu dvou podzemních podlaží slouží jako technické zázemí, skladovací prostory a podzemní garáže s kapacitou 461 parkovacích stání. Přístup je zajištěn vnitřní rampou, která ústí do nově vybudované komunikace podél severní strany budovy. Na povrchu je vymezeno dalších 24 parkovacích stání pro návštěvníky. První NP je využito pro obchodní jednotky, služby a stravování, kancelářské plochy a centrální velín. V obou částech budovy (jižní a severní) jsou umístěny vstupní recepce, na které navazují chodby vedoucí středem půdorysu ke komunikačním jádrům se schodišti a výtahy. Ve 2.-9.NP jsou umístěny kancelářské prostory, respektive plochy připravené pro klientské vestavby nájemců. Stavba je koncipována jako spekulativní administrativní budova tak, že ji lze rozdělit na různě velké kanceláře podle potřeb jednotlivých nájemců. Na jedno ze čtyř komunikačních jader vždy navazují vstupy do čtyř potenciálních kancelářských jednotek, jež lze vzájemně provozně propojovat. Zároveň je k patrovému lobby přičleněno potřebné hygienické zázemí společné pro všechny nájemce.

Interiéry vstupních prostorů, stejně jako navazujících chodeb a výtahových lobby jsou navrženy v bílých barvách navozujících pocit volnosti a lehkosti. Přírodní element zastupují obklady z běleného dubu, organicky tvarované recepční pulty a chodby zakřiveného průběhu, s prosvětlenými obklady vyskládanými z jednotlivých segmentů jako páteř. Industriální minulost a genius loci místa navozují portály výtahů a obklady z nerezové síťoviny, používané v průmyslu na pásových dopravnících. Starou Waltrovku a její výrobní sortiment připomínají umělecká díla. V severní neprůchozí recepci je to skleněná stěna s nákresem československého cvičného letounu Letov Š-18 z roku 1925 v měřítku 1 : 1,6. Na stěně je rovněž osazena zmenšená kopie legendárního motoru Walter NZ-60 se skleněnou leteckou vrtulí. V jižní recepci, která umožňuje průchod z ulice Na Hutmance na vnitřní
piazzu, bude umístěn čtyřmetrový výkres řezu motorem Walter NZ-60, vypálený laserem v cortenovém plechu.

Konstrukční řešení
Konstrukce stavby je navržena jako kombinace železobetonové monolitické konstrukce s ocelovou konstrukcí střešních nástaveb. Prostorovou tuhost budovy zajišťuje čtveřice železobetonových komunikačních jader. Spodní stavba je provedena v rozsahu dvou podzemních podlaží. Stropní desky jsou ze statického hlediska navrženy jako bezprůvlakové desky lokálně podepřené sloupy a stěnovými pilíři, liniově stěnami po obvodu a stěnami jader. Suterény jsou v části půdorysu řešeny jako vodotěsná železobetonová konstrukce, v druhé části je budova uložena na hydroizolačním souvrství chránícím antivibrační rohože. Vzhledem k umístění stavby v těsné blízkosti tunelů metra, které jsou v místě 10 až 12 m pod povrchem, bylo třeba počítat s dominantním zdrojem vibrací, chvění a hluku, který vzniká od projíždějících vlakových souprav a ventilátorů metra. Proti přenosu nadměrných vibrací do nosných konstrukcí stavby jsou podzemní stěny přiléhající k metru chráněny dynamickým filtrem a části půdorysu základové desky nejblíže k tunelu metra jsou odpruženy pryžovou vrstvou v základové spáře. Přenos zatížení do podloží se zajistil hlubinnými základy - velkoprofilovými pilotami. Konstrukce horní stavby je navržena jako železobetonový monolitický sloupový skelet doplněný vnitřními železobetonovými stěnami kolem komunikačních jader. Křížem armované stropní desky mají konstantní tloušťku a jsou zesíleny plochým trámem po obvodě a hlavicemi nad vnitřními sloupy.

Na dvou místech jsou navrženy čtyřpodlažní nástavby vejčitého tvaru, které svými rozměry půdorysně přesahují hmotu podnože o 5,7 a 7,3 m. Tyto přesahy jsou vyneseny ocelovou příhradovou konstrukcí kopírující fasádu v nejnižším podlaží nástaveb. Přesahy dvou spodních stropních desek nástavby jsou z plechobetonu, jejich ocelové nosníky zajišťují stabilitu elipsovitě zakřivené příhradové konstrukce. Okraje stropních desek vyšších podlaží jsou podepřeny ocelovými sloupky. Přechod stropní desky pod nástavbou se řešil přechodovým trámem.

Další zajímavá konstrukce je použita v místě hlavního dvoupodlažního průchodu na západní straně stavby. Vynechání svislých podpor a stropní desky nad 1.NP je překlenuto dvojicí předpínaných železobetonových příhradových nosníků umístěných ve 3.NP. Na střeše jsou pak kolmo na příhradové nosníky vedeny dva vystupující železobetonové nosníky spřažené se stropní deskou, které vynášejí atiku na vnějším obvodu stavby. Na tuto atiku jsou taženými sloupy zavěšeny přesahy stropních desek nad 2.-3.NP.

Obvodový plášť
Fasády budovy jsou navrženy jako lehký obvodový plášť na šířku modulu 1,35 a 2,7 m. V 1.NP je realizována celoprosklená rastrová fasáda se vstupy do jednotlivých obchodních jednotek. Fasáda horizontální podnože ve 2.-5.NP je řešena jako modulová fasáda zakřiveného průběhu. Typický modul je tvořen systémem hliníkových profilů se sklem na výšku světlé výšky místnosti a obkladovým panelem v místě stropní konstrukce. Moduly pevného zasklení se střídají s otvíravými moduly, které zajišťují nájemcům možnost přirozeného větrání, a neprůhlednými obkladovými panely. Fasády jsou členěny horizontálními římsami, které zvýrazňují plasticitu organicky tvarovaného půdorysu stavby. Kolmo na fasádu jsou vykonzolovány průhledné skleněné praporky sytě modré barvy. Pohledové části jsou opatřeny bondovým obkladem tmavě šedého až antracitově černého odstínu s metalickým efektem, typickým pro konstrukce industriálních staveb. Obvodový plášť věžových nástaveb je řešen jednodušeji, jako celoprosklená modulová fasáda s potlačenými římsami, bez svislých obkladových panelů a modrých praporků.

Ploché střechy pětipodlažní části stavby slouží nájemcům přilehlých kanceláří a uplatňují se při pohledu z obou oválných věží. Zeleň se koncipovala jako intenzivní, záhony budou vybaveny závlahami. U východů z kanceláří jsou umístěny pobytové dřevěné terasy, doplněné mobiliářem a osvětlením. Střechy čtyřpodlažní části budovy se využily pro umístění technologického vybavení, skrytého za systémovou akustickou zástěnu. Jedná se o ocelové sloupy, mezi kterými je upevněna konstrukce akustického obkladu, na něž může být osazena konstrukce sloužící jako podpora pro popínavé rostliny. Skladba střešního pláště je provedena s klasickým pořadím vrstev, navíc doplněným o vrstvu nenasákavé tepelné izolace nad hydroizolací. Atypické je provedení konstrukce betonové střešní atiky, která je oproti kraji stropní desky zapuštěna.

Zelený design
Projekt Aviatica je držitelem precertifikace LEED (Leadership in Energy and Environmental Design) na úrovni LEED Gold. Jedná se o mezinárodně uznávaný systém komplexního hodnocení ekologicky šetrných budov z hlediska jejich návrhu, konstrukce, provozu a správy. Hlavní důraz se od začátku projektových prací kladl na nízkou spotřebu energií pro provoz budovy, s možností zavedení plného energetického managementu pro nájemce a správu budovy, při zachování komfortu vnitřního prostředí pro uživatele. Velká pozornost byla věnována systémům chlazení a ventilace navrženým tak, aby dodávaly čerstvý vzduch, teplo a chlad v množství, které budova podle aktuální obsazenosti právě potřebuje s plnou automatizací provozu. Každý nájemní úsek v kancelářské části umožňuje dodávat množství čerstvého vzduchu na základě skutečné potřeby podle koncentrace oxidu uhličitého. V případě zasklení byl citlivě volen poměr mezi jeho stínicím součinitelem a součinitelem prostupu světla tak, aby byl v kancelářích zajištěn dostatek denního světla a současně se prostor nepřehříval. Klíčové parametry pro tepelnou pohodu uživatelů, jako jsou teplota, vlhkost a rychlost proudění vzduchu, byly v průběhu návrhu simulovány, stejně jako několik variant vnitřního osvětlení. Na základě energetického modelu bylo zvoleno osvětlení LED s velmi nízkým měrným příkonem. Spotřeba energie je tak přibližně o 50 % nižší
než ve srovnatelných budovách. Z hlediska hospodaření s pitnou vodou je dosaženo úspory více než 45 %, a to díky kombinaci zachytávání a opětovného využití dešťové vody ke splachování hygienických zařízení a použitím vysoce úsporných vodovodních armatur. Spotřeby všech systémů budovy jsou centrálně monitorovány. Nájemníkům se tak umožnilo on-line sledování a následné rozúčtování provozních nákladů podle skutečných spotřeb ve svých nájemních úsecích. V 1.PP je rovněž vytvořeno zázemí pro alternativní dopravu uživatelů budovy instalací chráněných stojanů na kola, zřízením šaten se sprchami pro cyklisty a vymezením přednostních parkovacích míst pro elektromobily, vybavených dobíjecími stanicemi.

Landscaping
Vnitřní náměstí, sevřené křídly budovy, představuje intimní poloveřejný prostor, do kterého jsou orientovány hlavní vstupy administrativní části budovy s výraznými markýzami a vstupy do jednotlivých obchodních jednotek. Hlavním kompozičním prvkem architektonicko-krajinářského návrhu parteru je kruh, a to hned v několika podobách. Pravidelný rastr světlé betonové dlažby s tmavě šedými příčnými pruhy kompozičně narušují nepravidelně umístěné kruhové kopce rozdělující plochu náměstí na menší prostory. Jednotlivé kopce dosahují ve třech velikostech výšky 0,75 až 1,2 m. Osázeny jsou několika druhy vysokých travin a okrasnými stromy ambroněmi (Liquidambary). Ústředním prvkem náměstí je kruhový vodní prvek tvořený dvojicí betonových nádrží s vodními tryskami a přepadem. Elegantní mobiliář v podobě dřevěných trojlistých laviček doplňují skupiny vysokých šikmých stožárů s atypickými lampami. Z vnější strany je budova lemována chodníkem a svažitými travnatými pásy s různě kvetoucími travinami. Uliční stromořadí tvoří v jižní části platany a v severní části duby. Krajinářsky upraveno je také okolí přemístěného vzduchotechnického výdechu metra v jihovýchodní části areálu, který tvoří výraznou dominantu při vstupu do areálu Waltrovky z Radlické ulice.

Základní údaje o stavbě
Název stavby: Projekt Aviatica
Místo stavby: Na Hutmance, Praha 5 - Jinonice
Investor: Penta Investments, s.r.o.
Generální projektant: JAKUB CIGLER ARCHITEKTI a.s.
Autor návrhu: doc. Ing. arch. Jakub Cigler, AIA
Architekti: Mgr. A. Jan Hofman, Ing. arch. Jan Ferenčík
Hlavní inženýr: Ing. Vladimír Vacek
Projektový tým: Ing. David Poláček, Ing. Martin Vítek,
Ing. Klára Poskočilová, Ing. Marián Kolbaský, Ing. arch. Marek Jedlička, Ing. arch. Petr
Kučera, Ing. arch. Martina Sýkorová,
MSc. Anna Salingerová, Mgr. Peter Bednár, Ing. Michal David, Ing. arch. Antonín Holubec, Ing. Marie Mrázová
Stavební management: PM Group, s.r.o.
Statické řešení: Ing. Václav Toman, BUILDING, s.r.o.
Fasády: Skanska a.s.
Návrh: 02/2013
Realizace: 03/2014-06/2015
Plocha pozemku: 13 428 m2
Celková podlažní plocha: 27 000 m2