arrows Analýzy, trendy arrows Zelená úsporám a projektanti arrowsZelená úsporám a památkově chráněné stavby
text: Ing. Václav Jandáček
číslo: 10/09
Zelená úsporám a památkově chráněné stavby
Od letošního roku mají majitelé staveb pro bydlení možnost získat nezanedbatelný příspěvek při vyhovění několika podmínkám pro stavební úpravy domů. Podmínky jsou stanoveny s ohledem na úsporu tepla a týkají se zlepšení tepelně izolačních vlastností staveb, úspor energie na vytápění a provozu domů s využitím odpadního tepla a tepla z obnovitelných zdrojů.
odeslat odeslat    tisk tisk

Tato iniciativa byla vyvolána snahou o omezení spotřeby energie, zejména v zimním období. Energetická otázka zajištění vhodného prostředí v budovách je v posledních sto letech velmi důležitým faktorem při jejich navrhování. Vytápění budov a popřípadě i ohřev teplé vody v posledním století mnohonásobně zvýšil podíl bytového fondu na spotřebě energie v zemích, které mají vyšší životní nároky.
Od pradávna se získání energie stalo klíčovým bodem rozvoje nebo naopak stagnace či zániku civilizací. Nemusíme však chodit až do dob vzdálených. Ve druhé polovině 18. století došlo patrně k jedné z největších novověkých energetických krizí. Ve střední Evropě se začal projevovat nedostatek palivového dřeva, a tak se se stoupajícími nároky na vytápění budov asi poprvé v širším měřítku projevila snaha o úsporu tepla nebo snaha o hledání nových zdrojů tepelné energie. Stavitelství reagovalo rychlým osazením vnějších křídel oken (okna byla do té doby vybavena jen jednou rovinou zasklení). Rovněž se začaly měnit dispozice staveb a způsob jejich vytápění. Tento trend nebyl opuštěn ani po nalezení dalšího paliva, kamenného uhlí, a zavedení této novinky do vytápění budov. Zachován byl princip dvojitých oken, dispozic s oddělením místností od komunikací buď předsíněmi nebo dvojitými dveřmi a otopnými soustavami na nové palivo.
Stavby však byly zřizovány jako masivní s poměrně silnými zdmi, schopnými akumulace tepla, a tedy obyvatelnými jak v letním, tak v zimním období. Samozřejmě že nároky na kvalitu vnitřního prostředí byly nižší než dnes, topení v jedné obytné místnosti nebo jen v místnosti, kde se topilo pro vaření, bylo samozřejmostí.
Nakonec v historických dobách nikdo nepředepisoval teploty pro vnitřní prostředí místností podobné teplotám dnes požadovaným, nikdo nevyžadoval, aby se tepelná pohoda udržovala v době, kdy v místnostech nikdo nepobýval. Musíme si uvědomit, že do začátku 20. století byla i strojní zařízení omezena spotřebou energie. Nebyla to sice již doba, kdy mlýn o výkonu 3 a 6 kW byl největším strojem v celém okolí, nicméně i výkony strojů v průmyslu a dopravě byly úměrné možnosti opatřit je energetickým zdrojem. V občanském životě se ani po zavedení elektrické energie neobjevuje její spotřeba pro tepelné aparáty nebo silové účely a příkon elektrizované zemědělské usedlosti nepřesáhl příkon dnešní automatické pračky.

Doba velkých spotřeb energií
Současná míra spotřeby energie má své kořeny v době zřizování komfortních bytů s možností spotřeby tepla a teplé vody ze zdrojů, které již nevyžadují přímé spalování tuhých paliv na místech spotřeby. Možnosti dodávky plynu, dálkového tepla, nebo alespoň tepla z centrálního topení, byly posléze doplněny spotřebou tepla z elektrické sítě.
Tento rozvoj je podobný rozvoji dopravy, kdy v dnešní době v rozvinutých zemích připadá na dva obyvatele automobil s motorem o výkonu kolem 50 kW, který je jen z části měněn na mechanickou energii nutnou k pohybu, většina energie je bez dalšího využití vychlazena do vzduchu. Podobně se chovalo dvacáté století i k energiím pro topení a ohřev vody.
Optimizmus moderní architektury, která odlehčuje stavby, a tím uvolňuje dispozice, měl však negativní dopad na obvodové konstrukce. Zdivo postavené z dutých tvarovek minimální tloušťky a špatná izolace střech byla sice zatím vyvažována poměrně slušně zpracovanými okny a dveřmi, schopnými snížit spotřebu tepla lépe než následně vyráběná okna zdvojená. Stavby z dob technického pokroku jsou však největší spotřebitelé tepla na vytápění a tam, kde byly stavby opatřeny velkoplošnými výplněmi otvorů, jsou ztráty ještě větší.

Poválečná výstavba typových staveb
Typová výstavba dále ustoupila z požadavků na tepelné izolace a provedení částí staveb ovlivňujících spotřebu tepla. Neregulovatelné soustavy topení vedly k plýtvání teplem; špatně izolované panely, kde se izolace zredukovala na vrstvy menší než 50 mm a nekvalitní provedení detailů, se spojily s větším množstvím hmot nepříliš ověřených, zejména v oboru lehkých betonů. Ani stavby postavené svépomocí nebyly ve své kvalitě lepší, nedostatek stavebních materiálů vedl k užívání domácky vyrobených prvků, mnohdy z odpadních hmot.
Konec dvacátého století zastihl naše země silně vyčerpané nezájmem o stavby již postavené a špatnou kvalitou masově realizovaných staveb. Dluh, který byl založen při vypuknutí druhé světové války, narůstal a lze říci, že mnohde ještě narůstá. Lehkovážnost v nakládání s energiemi, podpořená nezájmem o stavební fond státu, měst a obcí, nebyla ani v posledních dvaceti letech překonána. Můžeme říci, že byl zastaven pád, ale zlepšení situace nastává pomalu a z lokálního hlediska nerovnoměrně. Politická nevůle k narovnání bytového trhu a přebujelé dotování velkých skupin obyvatel ? potenciálních voličů, vedla k neřešení mnohých problémů spojených s údržbou a zlepšováním technické kvality budov.

Památkově chráněné stavby
Vše popsané platí i pro budovy, které jsou kulturními památkami nebo se nacházejí v památkových rezervacích a památkových zónách. Nemůžeme se nechat odradit vlnou ?fasádizmu?, kdy dům s venkovní opravenou fasádou pokládáme za dům v dobrém stavu. Na budovy je třeba nahlížet jako na celky, které mají splnit určený účel. Možnost získání větších finančních prostředků na opravy a zlepšení technických kvalit domů jistě přiláká i vlastníky domů chráněných podle zákona o státní památkové péči (zákon č. 20/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Zde však nastává problém, či spíše křížení dvou zájmů státu, které zasahují do vlastnických práv. Ochrana památky je samozřejmě omezením práv vlastnických z důvodu zákonné ochrany, jež je veřejným zájmem. Jde tedy o celospolečenskou dohodu, a ta vlastníka omezuje a není mu v současném právním systému kompenzována. I pro stavby nezapsané v seznamu kulturních památek je možné omezení vlastnických práv, jsou-li součástí památkové rezervace, památkové zóny, nebo se nacházejí v ochranném pásmu kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny.
Vzhled a použité materiály na vnějším povrchu fasády a střech nemohou být libovolně měněny a měly by se přizpůsobit zásadám pro dané místo vytčeným. To je požadavek, který není podpořen finanční kompenzací pro vlastníka, nebo je vlastník podporován tam, kde je pochopen zájem obce či státu. Na takovouto podporu však není právní nárok, a proto je umisťována tam, kde se očekává největší ovlivnění skupin voličů. Jde tedy vesměs o rozhodnutí politická, nikoliv odborná a ochranná.
Nyní však nastává situace, kdy stát podporuje akci na snížení spotřeby tepla, která se u budov zakládá na přidání vnější tepelné izolace, na výměně oken a úpravě či novém způsobu vytápění. U památkově chráněných staveb však vzniká problém. Tepelná izolace přidaná z vnější strany změní charakter budovy, musí dojít i ke změnám členění fasády a případně mohou pod vrstvami izolací zmizet články fasády. Stejně tak i výměna oken nenávratně změní výraz budovy a zejména při užití oken z levnějších materiálů neodpovídají proporce rámů a členění příčlí původnímu stavu. To, že se změní i způsob otevírání oken a jejich poloha vzhledem ke špaletě a rovině fasády, je také nenávratnou negativní změnou.
Nastal proto okamžik, kdy se odborná složka památkové péče dostává do rozporu se snahami o dotování úprav zvyšujících úspory energie. Málo informovaní nebo neinformovaní majitelé nemovitostí se dostávají do slepé uličky, kdy požadují odborné vyjádření k zamýšleným stavebním úpravám a výsledkem je zamítavé vyjádření pracovníků památkové péče. Jaké jsou možnosti a případné ústupky z pozice památkové péče?

Tepelná ochrana budov vs. ochrana památek
Pokud se otázka týká zesílení izolací, je možné postupovat v hierarchii přidáním izolace tam, kde to není estetickou závadou a kde není porušována fasáda s architektonickou strukturou a články. Rovněž vložení izolací do dutin konstrukcí nebude asi v zásadě na závadu, pokud nebudou zničeny další vrstvy, které mají památkovou hodnotu. Zesílení izolací v prostorách sklepů a nepodsklepených přízemí je rovněž řešením.
Možnost vložení izolací z vnitřních prostor je v našich končinách odmítána techniky a patrně i památkáři. Nebezpečím je změna poloh kondenzačních oblastí v konstrukci a nebezpečí nenávratných změn dřevěných konstrukcí uzavřených do takového systému. Nicméně tato cesta by měla být nadále zkoumána a mohlo by být nalezeno řešení, které spolu s regulací proudění vzduchu v budově bude technicky schůdné.
Druhá oblast ? okna a jejich kvalita ? může paradoxně znamenat prostor pro nová řešení. Většina historických budov má okna dvojitá, kde je vnitřní prostor určitou klimatickou výhodou. Přidání dvojskel do roviny výhodné z hlediska tepelného i památkového není ani u starších oken nepřekonatelným problémem. Těmto úpravám, které jsou repasemi stávajících oken a změnami jejich tepelných oblastí, se však většina dodavatelů úporně brání, a rovněž majitelé nemovitostí mají dojem, že životnost oken je již naplněna a že je nahradí materiálem novým s dlouhodobou životností. Mnohdy je až při vysazování oken a bourání dřevěných špalet zřejmé, že jejich stav nebyl nijak tragický a že by repase byla možná.
Posledním prostorem pro zlepšení tepelných vlastností je zlepšení vlastností stávajících hmot v konstrukci památkové stavby. Jde vesměs o různé metody snížení vlhkosti a změny větrání dutin a prostor se zvýšenou vlhkostí. Rovněž i způsob vytápění a případná rekupe- race tepla může být uplatněna i u staveb památkově chráněných, stejně tak i úpravy dispozic, které budovu rozdělí na zóny s různými vnitřními teplotami.

Vytvoření metodiky
Pro rozhodování o budovách s památkovou ochranou bude nutné vytvořit metodiku, která by vymezovala možnosti a podmínky pro dosažení úspor energie při provozu těchto budov. Musí být nalezena taková řešení, která nesníží hodnotu památky a nepoškodí samu památku. Část památkově chráněného stavebního fondu bude shledána neschopná energetických úprav. Tyto budovy lze provozovat nadále, ale jejich energetický režim nebude odpovídat stále se zvyšujícím požadavkům předpisů na omezení spotřeby energií. Jejich množství bude závislé na možnostech finančních. Největší skupinu budou tvořit budovy s možností jen částečné úpravy. Tyto budovy dosáhnou mírného zlepšení energetické spotřeby, ale opět nedosáhnou parametrů pro budovy plně upravené s ohledem na nové energetické požadavky.
Pokusíme-li se problém shrnout a najít oblasti, které jsou pro řešení nejožehavější, lze asi konstatovat, že úpravy starších budov s členitými fasádami a dobovými okenními výplněmi nebudou požadovány ani jejich vlastníky. Zde dojde ke shodě s odborníky v oblasti památkové péče asi nejsnáze a zlepšení budou napřena tam, kde to neovlivní památkové hodnoty stavby.
Za nejohroženější budovy lze pak pokládat stavby v památkových zónách z doby, kdy se tvary budov zjednodušovaly. Změna vnějších povrchů a výměna poměrně jednoduchých okenních a dveřních výplní se zdá být snadným úkolem, nicméně tyto změny mohou být pro památku zničující. Na druhé straně jsou však tyto stavby tepelně nejméně vyhovující. Jejich problémy se budou dále prohlubovat a mohou vést i k celkovému nenávratnému znehodnocení stavby. Tato oblast musí být sledována jak stavebními inženýry a techniky, tak pracovníky památkové péče, a musí být hledána řešení, která budovu uchovají pro další léta.

Závěr 
Problematika památkové ochrany a současného zlepšení tepelné a energetické kvality budovy jsou do jisté míry protiklady a nalezení vhodných technických a památkových řešení bude mnohdy obtížné až nemožné.
Není možné se plně vrátit do tepelných a energetických poměrů minulosti, a stejně tak není možné na stavby vzniklé před desetiletími či dokonce staletími klást požadavky dnešní doby. Nebylo by dobré, kdyby se památková péče dostala do negativního světla kvůli svým požadavkům na striktní ponechání budov v původním stavu. Na druhé straně však není ani možné ponechat památkově chráněné stavby bez jakékoliv ochrany před nedomyšlenými stavebními úpravami pro nové energetické koncepce. Pokud se pokusíme nahlédnout do časů budoucích, můžeme s jistotou předpokládat, že nelze počítat s velkým energetickým zázrakem, který by znamenal opětovné ignorování spotřeby energie v budovách. Čeká nás patrně doba, kdy budeme muset oželet část našich energetických nároků na budovy a jejich provoz. Může nastat situace, kdy bude opětovně budova vytápěna jen tam, kde se žije, a nároky na bazény, sauny a obrovité koupelny budou silně omezeny jen pro malé skupiny osob s nejvyššími příjmy. Pak by nepomohlo ani překotné zničení památkově chráněných domů uspěchanými úpravami v rámci už trochu pozapomenuté akce Zelená úsporám.

Autor: Ing. Václav Jandáček

replique montre



Licence Creative Commons

www.casopisstavebnictvi.cz podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora | Neužívejte dílo komerčně | Nezasahujte do díla 3.0 Unported
.

RSS
Líbí se nám: Vše o stavbách a architektůře najdete na 4stav.cz. Použité stroje jako brusky, lisy a jiné naleznete na AKKstroje.cz. Studijní materiály nejen o stavebnictví, ale i strojírenství a zeměpis najdete na Škola, studium, wiki. Pomozte klikem, udělejte dobrou věc a přečtěte si v magazínu nejen o životním stylu.
© 2007