arrows Právo, ekonomika arrows Navrhování staveb arrowsTechnická normalizace a stavební právo - I. část
text: M. Holeček, M. Tesař, L. Kratochvílová, A. Šimková, Z. Klápa
číslo: 01/11
Technická normalizace a stavební právo - I. část
Za přínos technické normalizace je považováno zlepšení vhodnosti výrobků, procesů a služeb pro zamýšlené účely, předcházení překážkám v obchodu a usnadnění technické spolupráce. Nepostradatelnými jsou technické normy v široké míře v celém vyspělém světě i v oblasti stavebnictví. Pro odbornou veřejnost se staly jedním z podstatných pracovních nástrojů. Článek poskytuje ucelený pohled na to, jak je naplněna tato úloha technických norem v odvětví stavebnictví v České republice.
odeslat odeslat    tisk tisk
Ing. Milan Holeček
Ing. Milan HolečekAbsolvoval Fakultu elektrotechnickou ČVUT v Praze, obor Elektrotechnologie (1981). Poté působil v oblasti zdravotnické techniky na úrovni výroby, servisu i v řídicích funkcích v ČR i v zahraničí. V roce 2004 nastoupil do Českého normalizačního institutu (ČNI) do funkce asistenta ředitele odboru technické normalizace (OTN). V dalších letech pracoval na pozici ředitele odboru TN, pověřeného ředitele ČNI v období transformace činností technické normalizace do Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ) a od května 2009 pracuje na pozici předsedy ÚNMZ.
E-mail: holecek@unmz.cz
Spoluautoři:
Ing. Milan Tesař

E-mail: tesar@unmz.cz
Ing. Ludmila Kratochvílová
E-mail: kratochvilova@unmz.cz
Ing. Alena Šimková
E-mail: simkova@unmz.cz
Ing. Zdeněk Klápa
E-mail: klapa@mmr.cz

Jednotlivé kapitoly článku přibližují aktuální stav ve využívání technických norem jak při výrobě stavebních výrobků a jejich uplatňování na trhu, tak v oboru výstavby, včetně nezbytné regulace.
Technické normy jsou založeny na společných výsledcích vědy, techniky a praxe a mají být zaměřeny na dosažení optimálního společenského prospěchu. Jejich cílem je zejména řízení variant, použitelnost, slučitelnost, rozměrová i funkční zaměnitelnost, ochrana zdraví, bezpečnost, ochrana životního prostředí, ochrana výrobku, vzájemná srozumitelnost, ekonomická výkonnost i obchod.

Obecně o technických normách

Technickou normou se podle definice ISO (International Organization for Standardization) rozumí dokument vytvořený na základě konsenzu a schválený uznaným orgánem, poskytující pro všeobecné a opakované používání pravidla, směrnice nebo znaky pro činnosti nebo jejich výsledky a zaměřený na dosažení optimálního stupně uspořádání v dané souvislosti.
Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů definuje v § 4 odst. 1 českou technickou normu takto: Česká technická norma je dokument schválený pověřenou právnickou osobou pro opakované nebo stálé použití vytvořený podle tohoto zákona a označený písmenným označením ČSN, jehož vydání bylo oznámeno ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.
Tvorbu a vydávání českých technických norem, jejich změny a zrušení, zabezpečuje od 1. 1. 2009, po zrušení Českého normalizačního institutu, Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (dále jen ÚNMZ).

Technická harmonizace
Technické normy jsou neodmyslitelným prvkem technické harmonizace. Ta se uplatňuje jak ve světovém měřítku (dobrovolně v rámci WHO), tak v rámci EU. Harmonizace je nezbytná pro odstraňování technických překážek obchodu. Jejím cílem je sjednotit požadavky na výrobky, procesy a služby, upravené rozdílně v jednotlivých členských státech, aniž by přitom byla snížena všeobecně uznávaná úroveň ochrany zdraví a bezpečnosti osob a majetku. Význam a potřeba technické harmonizace se výrazně projevuje v regulované sféře, tedy tam, kde je dodržení požadavků vyžadováno právními předpisy. Její přínos je zřejmý, ať již jde o předpisy harmonizované na nadnárodní úrovni, nebo o předpisy čistě národní, neharmonizované, které využívají mezinárodních či regionálních technických norem. Za účelem zamezení tvorby nových technických překážek obchodu na vnitřním trhu EU funguje v rámci EU informační systém o připravovaných technických předpisech členských států, týkajících se výrobků a pravidel pro služby informační společnosti. Směrnice 98/34/ES ukládá členským státům EU povinnost oznámit návrhy technických předpisů ještě před jejich schválením. Obdobně je uvedenou směrnicí upraven i postup oznamování o přípravě národních technických norem.

Nový přístup k technické harmonizaci a normám
V rámci EU je u harmonizačních technických předpisů kladoucích požadavky na výrobky při jejich uvádění na jednotný trh uplatňován v řadě oborů tzv. nový přístup k technické harmonizaci a normám. Je založen na těchto principech.

  • Harmonizace právních předpisů se omezuje na základní požadavky, které musí výrobky uváděné na trh EU splňovat, chtějí-li požívat výhody volného pohybu v rámci EU.
  • Technické specifikace výrobků splňujících základní požadavky uvedené ve směrnicích se stanovují v harmonizovaných normách.
  • Použití harmonizovaných či jiných norem zůstává dobrovolné a výrobce může vždy použít jiné technické specifikace, aby požadavkům vyhověl.
  • Výrobky vyrobené v souladu s harmonizovanými normami mají předpoklad shody s příslušnými základními požadavky.

Uvedených harmonizovaných evropských norem se využívá ve směrnicích EU nového přístupu. Obdobné svým principem předpokladu shody jsou v ČR rovněž tzv. určené normy, použité zatím pouze u stavebních výrobků v neharmonizované sféře. Harmonizované a určené normy tvoří cca 1/6 všech v současné době platných ČSN. Oba typy norem jsou zveřejňovány ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (dále jen Věstník ÚNMZ) s odkazem na technický předpis, k němuž se tyto normy vztahují.
Technická harmonizace v EU řeší především volný pohyb výrobků na jednotném evropském trhu. V řadě případů nejde harmonizace za tuto hranici a sféru eventuální regulace, která by se týkala použití výrobků, ponechává ji zpravidla v kompetenci jednotlivých členských států. Důvodem je jak historický vývoj regulace v jednotlivých státech, tak rozdílné místní, např. klimatické podmínky a zvyklosti v jednotlivých zemích. Značné rozdíly a roztříštěnost ztěžují možnost sjednocení požadavků na používání a provoz výrobků.
Typickou oblastí, ve které se obtížnost sjednocení předpisů projevuje výrazně, je oblast předpisů pro výstavbu. Specifikem v této oblasti je naopak zavedení tzv. Eurokódů. To má přinést celou řadu výhod a je podporováno Evropskou komisí.

Technické normy v právních předpisech
Samostatným tématem využívání technických norem je problematika jejich použití v právních předpisech. Podle zvyklostí i zásad mezinárodních a regionálních normalizačních organizací jsou technické normy svým charakterem nezávazné. Také podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, platí, že česká technická norma není obecně závazná.
Potřeba stanovit nebo konkretizovat povinnosti prostřednictvím technických norem se v právních předpisech realizuje příslušným odkazem. Odkazem na technickou normu se nahrazuje uvedení určitého ustanovení přímo v technickém předpisu. Účelem je zjednodušení a zrychlení přípravy technických předpisů a redukce jejich rozsahu. Použití mezinárodní technické normy jako základu pro technický předpis je navíc předpokladem zjednodušení mezinárodního obchodu na základě vytváření národních předpisů s obdobnými nebo i stejnými technickými specifikacemi.
Právní předpisy využívají dvou možností odkazu na technické normy. Výlučný odkaz určuje shodu s danou technickou normou jako jediný způsob, jak vyhovět příslušným regulatorním požadavkům. Na základě takového odkazu se splnění technické normy stává závazné pro splnění určitého požadavku stanoveného daným technickým předpisem. Indikativním odkazem se shoda s technickou normou stanoví jen jako jeden ze způsobů, jak požadavky právního předpisu splnit. Technická norma konkretizuje obecný právní požadavek, který však může být splněn jinými prostředky (viz harmonizované a určené normy). V právních předpisech v oblasti stavebnictví se uplatňují obě možnosti.

Dostupnost technických norem
Mnozí z těch, kdo normy ke své práci potřebují, jistě už běžně používají aplikaci ČSN online. Jedná se o internetovou aplikaci, která umožňuje přístup do celé knihovny českých technických norem. Tato aplikace znamená významné zjednodušení přístupu k technickým normám – kdokoli disponující osobním počítačem či notebookem a připojením k internetu má možnost po úhradě jím zvolené formy služby přistupovat do systému a pracovat s kompletním souborem českých technických norem v certifikovaném formátu pdf (certifikovaný pdf formát zajišťuje korektní tisk celého obsahu technické normy). Aplikace je chráněna systémem FileOpen, který řídí přístup k jednotlivým dokumentům. Každý registrovaný uživatel může přistupovat do systému ze dvou počítačů – systém si pamatuje první dva počítače, ze kterých jsou dokumenty pdf otevřeny, z dalších již není možno žádný soubor otevřít. Pokud uživatel chce změnit tato PC, je nutné kontaktovat ÚNMZ. Soubory je možné stáhnout na PC a otevírat i bez připojení k internetu po dobu 14 dnů. Avšak první otevření každého dokumentu je nutné uskutečnit vždy s aktivním připojením na internet. Po uplynutí čtrnáctidenní lhůty je nutné otevřít pdf soubor znovu s aktivním přihlášením do ČSN online.
V podstatě existují dva oddělené systémy, ČSN online pro firmy a ČSN online pro jednotlivce. Oba systémy fungují velmi podobně. Mají také v podstatě shodné ceny, od 1000 Kč do 3500 Kč za jednoho uživatele a za období dvanácti měsíců. Cena je závislá na tom, zda si uživatel smí nebo nesmí tisknout normy na své tiskárně. Hlavní rozdíl mezi oběma systémy je v možnosti správy práv uživatelů a ve způsobu získání služby. První z obou systémů vyžaduje písemnou smlouvu, ale zato poskytuje možnost správy práv uživatelů (zaměstnanců firmy). Druhý systém správu práv uživatelů neumožňuje, ale také nevyžaduje sepsání smlouvy a získání přístupu je možné prostřednictvím internetové registrace ihned po zaplacení. Podle smluvních podmínek není povoleno výtisky pořízené ze systému ČSN online použít k dalšímu šíření a prodeji.
Pro ty, kteří jsou zvyklí na tištěné normy, je po 1. lednu 2009 hlavní změnou to, že prodej tištěných norem již nezajišťuje ÚNMZ přímo, ale prostřednictvím smluvních prodejců, jejichž seznam je na stránkách ÚNMZ k dispozici (www.unmz.cz/cz/50/externi_distribuce.htm). Tištěné normy prodává v menším rozsahu také informační centrum ÚNMZ v Biskupském dvoře v Praze. Jde o pultový prodej norem, vytištěných na počkání. Je zde také možné za poplatek prohlížet normy v elektronické podobě.

Přejímání evropských norem do soustavy ČSN v oblasti stavebnictví

Cílem procesu evropské harmonizace v oblasti technické normalizace ve stavebnictví je zavedení jednotných evropských norem (EN), které by odstranily překážky volného obchodu mezi členskými zeměmi. Tento cíl je zakotven do povinnosti členů Evropského výboru pro normalizaci (CEN) přijmout identické znění EN, ať už se jedná o normy pro zkoušení, normy výrobků nebo normy pro navrhování stavebních konstrukcí, zejména pokud se jedná o normy harmonizované s technickými předpisy EU. Záměr dosáhnout maximální jednoty v textu evropských norem je zakotven ve Vnitřních předpisech CEN. Z těchto předpisů vyplývá závazek zavádět do soustavy ČSN evropské normy, a to:

  • vydat EN do 6 měsíců na národní úrovni;
  • zároveň zrušit národní normy, které jsou v rozporu s EN, pokud neexistuje možnost pozdějšího data zrušení takových norem.

Evropské normy jsou přejímány do soustavy ČSN plynule po jejich vydání v CEN a tvoří podstatnou část soustavy českých technických norem.

Způsoby přejímání evropských norem
Evropské normy se mohou do soustavy norem ČSN zavádět následujícími způsoby:

  • překladem originálu;
  • převzetím originálu bez překladu;
  • oznámením o schválení k přímému používání.

Převzetí překladem
Převzetí překladem znamená vydání překladu evropské, popř. mezinárodní normy. Norma může současně obsahovat i původní anglickou verzi, např. terminologická norma. Takto převzatá norma obsahuje:

  • národní titulní stranu;
  • národní předmluvu;
  • titulní stranu přejímané normy (jen u evropské normy);
  • překlad normy;
  • přehled normativních a informativních příloh;
  • národní přílohu (je-li potřebná).

Převzetí originálu bez překladu
Převzetí originálu bez překladu znamená vydání anglické verze normy. Takto převzatá norma obsahuje:

  • národní titulní stranu;
  • národní předmluvu;
  • přetisk anglické verze normy;
  • národní přílohu (je-li potřebná).

Oznámení o schválení k přímému používání
Oznámení o schválení k přímému používání znamená, že norma není vydávána, ale její převzetí je pouze vyhlášeno ve Věstníku ÚNMZ. Některé takto převzaté normy se dodatečně vydávají jedním z výše uvedených způsobů.

Převzetí evropské, popř. mezinárodní normy do české normalizační soustavy
Převzetím evropské, popř. mezinárodní normy do české normalizační soustavy se rozumí udělení statutu české normy přejímané normě tím, že je bez jakýchkoliv změn obsahu, stavby, členění a úpravy schválena jako ČSN. K počátku platnosti této ČSN musí být zrušeny dříve vydané ČSN nebo jejich části, pokud jsou s ní v rozporu. Počátek platnosti se na ČSN neuvádí s tím, že platnost ČSN při splnění zákonných podmínek počíná prvým dnem měsíce následujícího po měsíci vydání (název měsíce vydání a rok vydání se uvádí na titulní straně ČSN).
Způsob převzetí se volí podle účelu a rozsahu využití ČSN. Pro ÚNMZ nevyplývá povinnost zavádět veškeré EN překladem, je však snahou ÚNMZ, aby co největší počet norem byl přeložen. To však závisí na množství finančních prostředků poskytovaných ze státního rozpočtu. V oblasti stavebnictví se překládá zhruba 90 % přejímaných EN oproti průměrným 65 % za celou oblast technické normalizace. Struktura norem z oblasti stavebnictví podle způsobu převzetí je patrná z obrázku 1 (celkem 2877 ČSN pro třídy norem 72 až 75 k 1. 10. 2010).

Struktura norem z oblasti stavebnictví podle způsobu převzetí
¤ Obr. 1. Struktura norem z oblasti stavebnictví podle způsobu převzetí

Označení českých technických norem
U původních ČSN se označení skládá ze značky ČSN (u předběžných norem ČSN P) a čísla normy. V případě, že je rozdělena do samostatných částí, pokračuje označení normy číslem části normy uvedeným za pomlčkou, a v případě, že je část normy ještě dále rozdělena do podčástí, uvádí se číslo podčásti za další pomlčku (např. ČSN 73 0802, ČSN 73 0540-2, ČSN 36 1550-2-11).
Číslo původní ČSN je šestimístné, první dvě číslice (oddělené od následujících číslic mezerou) udávají třídu, třetí a čtvrtá číslice skupinu a poslední dvě číslice číslo ČSN ve skupině.
U některých ČSN, např. v případě souběžně platných ČSN, se základní označení dále doplňuje národním doplňkovým označením sestávajícím ze zkratky „ed.“ a pořadového čísla (např. ČSN 73 0821 a ČSN 73 0821 ed. 2). U původních ČSN vydávaných v anglickém jazyce se za označením normy uvádí doplňkové označení ed. A.
V případě, že ČSN přejímá evropskou nebo mezinárodní normu (bez jakýchkoliv modifikací), se označení ČSN skládá ze značky ČSN a označení (značky a čísla) přejímané evropské nebo mezinárodní normy, např. ČSN EN 124, ČSN ISO 17123-1. V těchto případech se kromě uvedeného označení uvádí třídicí znak.
České technické normy, které přejímají evropské, popř. mezinárodní normy se nejčastěji vyskytují pod tímto označením:

  • ČSN EN XXX – převzatá evropská norma EN;
  • ČSN EN ISO XXX – převzatá EN identická s normou ISO;
  • ČSN CEN/TS XXX – převzatá evropská technická specifikace TS. Nahradila dříve vydávanou evropskou předběžnou normu ENV;
  • ČSN EN XXX+A1 – převzatá EN se zapracovanou změnou A1 (tzv. konsolidované znění evropské normy).

V soustavě ČSN jsou rovněž obsaženy dokumenty s označením TNI – Technická normalizační informace. TNI je buď čistě národní dokument nebo převzatá technická zpráva (TR) nebo veřejně dostupná specifikace (PAS) evropských nebo mezinárodních normalizačních organizací. TNI je technický dokument informativního charakteru, který obsahuje technické údaje nebo technická řešení, která nejsou obsažena v platných normách. Označují se zkratkou TNI a šestimístným číslem podle zásad shodných s tříděním českých technických norem (ČSN).
Třídicí znak je šestimístný znak, který slouží, stejně jako číslo původní ČSN, k zatřídění ČSN přejímajících evropské nebo mezinárodní dokumenty (včetně jejich označení) do soustavy ČSN. Každá samostatná ČSN má jeden třídicí znak. Samostatné vydané části stejné ČSN mají stejný třídicí znak.

Současný stav přejímání evropských norem pro stavebnictví
Evropská komise zadala Evropskému výboru pro normalizaci (CEN) celkem 31 požadavků (tzv. mandátů) na vypracování evropských norem pro různé skupiny výrobků. Podle posledních zpřesňujících údajů bude první generace evropských norem pro stavebnictví zahrnovat cca 2500 evropských norem. K 1. 10. 2010 bylo vydáno celkem 2230 evropských norem pro oblast stavebnictví, většinou navazujících na Směrnici Rady 89/106/EHS1, a podporujících její uplatnění v praxi. Bylo rozpracováno 430 návrhů evropských norem a v první polovině roku 2011 se předpokládá završení a dokončení vydání první generace evropských norem pro stavebnictví, která je základem pro praktické naplnění Směrnice Rady 89/106/EHS. K 1. 10. 2010 bylo v CEN schváleno 414 harmonizovaných evropských norem (hEN), z toho 395 hEN bylo v návaznosti na zmíněnou směrnici oznámeno v Úředním věstníku Evropské Unie (Official Journal of the European Union – OJEU). Celkem je očekáváno cca 600 hEN ke Směrnici Rady 89/106/EHS.
K řadě norem jsou vydány změny, např. jsou doplňovány pasáže norem, které budou tvořit harmonizovanou část ke Směrnici Rady 89/106/EHS, apod. Dále jsou prováděny pravidelné prověrky norem, a to zpravidla po pěti letech, na které navazují revize norem, popř. změny dotčených norem v závislosti na výsledcích prověrek.
Velký význam je přikládán evropským normám pro navrhování staveb. V rámci CEN byla vytvořena soustava norem pro navrhování stavebních konstrukcí, tzv. Eurokódy. U těchto norem se nepředpokládá, že budou harmonizovanými normami, plní však funkci norem podporujících splnění základních požadavků na stavby, uvedených ve Směrnici Rady 89/106/EHS. EN Eurokódy se zavádějí v české verzi spolu s národní přílohou, která obsahuje národně stanovené parametry (NSP). Ty platí pro stavby umístěné na území ČR.
V rámci působení Směrnice Rady 89/106/EHS se předpokládá, že jednotlivé státy přihlédnou k těmto normám pro navrhování stavebních konstrukcí při sbližování právních a správních předpisů, např. odkazem v předpisech. V českých stavebně právních předpisech je vazba na normy pro navrhování stavebních konstrukcí zakotvena ve vyhlášce č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby. V § 9 Mechanická odolnost a stabilita se v odst. 1 uvádí, že stavba musí být navržena a provedena v souladu s normovými hodnotami. Směrnice Rady 89/106/EHS formuluje požadavky na výrobky a postupy při jejich uvedení na trh. Výrobkům, které splňují ustanovení směrnice, nesmí členské státy bránit ani při uvádění na trh, ani při jejich používání. Požadavky na použití stavebních výrobků v českém právním řádu prioritně upravuje stavební zákon. V řadě případů k tomu v prováděcích předpisech výhodně využívá technických norem.

Pokračování článku naleznete zde.


Lektor článku: Ing. Lubomír Keim, CSc. ředitel Výzkumného ústavu pozemních staveb – Certifikační společnost, s.r.o.



Licence Creative Commons

www.casopisstavebnictvi.cz podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora | Neužívejte dílo komerčně | Nezasahujte do díla 3.0 Unported
.

RSS
Líbí se nám: Vše o stavbách a architektůře najdete na 4stav.cz. Použité stroje jako brusky, lisy a jiné naleznete na AKKstroje.cz. Studijní materiály nejen o stavebnictví, ale i strojírenství a zeměpis najdete na Škola, studium, wiki. Pomozte klikem, udělejte dobrou věc a přečtěte si v magazínu nejen o životním stylu.
© 2007