arrows Analýzy, trendy arrowsStavebnictví v Evropě a udržitelná výstavba
text: prezident SPS v ČR Ing. Václav Matyáš
číslo: 10/08
Stavebnictví v Evropě a udržitelná výstavba
Hospodářsky vyspělé země, jakými jsou nepochybně USA, Francie, Spolková republika Německo a Velká Británie, ale i řada dalších zemí odpovídajících naší velikosti (Švédsko, Finsko, Belgie, Rakousko aj.) se již několik let zabývají budoucností svého stavebnictví – zejména v souvislosti s nutností omezit spotřebu energií, snížit rozsah emisí CO2, zvýšit rozsah recyklace stavebních materiálů. Součástí je hledání vhodných technologií a výrobků, které takové cíle sledují a umožňují.
odeslat odeslat    tisk tisk

Oblast udržitelné výstavby (sustainable construction) vedla orgány EU k vypracování společné strategie výzkumu pro evropský stavební průmysl do roku 2030 (Strategic Research Agenda for the European Construction Sector 2030), orientující země EU k přípravě a zabezpečení cílů stanovených a dohodnutých při schvalování Lisabonské smlouvy. Jednotlivé země v návaznosti na tento dokument vyhlásily vládní nebo resortní programy pro oblast udržitelné výstavby. Do přípravy a realizace zapojily široce odborné týmy a vynaložily značné finanční prostředky na jejich vypracování a projednání. Pokud jde o Velkou Británii, tak v červnu 2008 vydala britská vláda závaznou Strategy for Sustainable Construction. Ve Francii byl za široké účasti odborníků vypracován a od poloviny loňského roku je projednáván zásadní materiál nazvaný Le Grenelle de l´environment, který byl vyhlášen prezidentem republiky za účasti představitelů veřejného života. V současné době je ve formě návrhu zákona předmětem jednání v parlamentu a má být schválen ještě v průběhu letošního roku. V SRN má program podobu schváleného dokumentu z června 2007 s názvem Energieeinsparprogramm Bundesliegen- schaften.
Uvedené tři národní programy jsou jen vybranými ilustracemi složitého a odborně náročného procesu s celospolečenskými důsledky, který probíhá ve většině vyspělých zemí, v některých případech dokonce za spolupráce více zemí (Švédsko – Velká Británie).

Ekologie – věc veřejná 

Nedílnou součástí přípravy a realizace celého procesu je včasné, finančně i odborně náročné informační zabezpečení a seznámení se s cíli a cestami realizace těchto programů. O tom svědčí desítky workshopů, seminářů, konferencí a informačních kampaní, pořádaných v uvedených zemích pro odbornou veřejnost, stavební a dodavatelské (i drobné) firmy, územní orgány i laickou veřejnost. Jejich obsah i rozsah je patrný z odborného tisku, rovněž denní tisk a televizní či rozhlasové vysílání, a dokonce specializované programy hlavních veřejnoprávních médií informují o problémech, novinkách, úspěšném řešení problematiky udržitelné výstavby s příklady staveb i výrobků a výstavby měst či rehabilitace městských čtvrtí se snahou o poskytnutí informací a získání podpory stávajících i budoucích uživatelů staveb pro udržitelnou výstavbu. Nejde o jednorázové kampaně, ale o permanentní působení s cílem dozvědět se, pochopit, realizovat a respektovat záměry programu.
Vize evropské stavební technologické platformy, pokud jde o vývoj odvětví do roku 2030, vycházejí z toho, že pro stavebnictví a jeho nejbližší vývoj se rozhodujícím vnějším vlivem stanou potřeby vyplývající nejen z ekonomických či technických, ale i z ekologických vlivů. Vycházejí z predikcí cenového vývoje na světových trzích, vlivu prudce rostoucích ekonomik velkých rozvojových zemí na spotřebu, a tedy i na ceny základních stavebních materiálů, prohlubující se nerovnováhy na trhu energií, nezbytnosti fyzického omezení spotřeby neobnovitelných surovin a materiálů a z řady dalších faktorů.
Vypracování, projednání, schválení a realizace zmíněných vládních programů v každé z uvedených zemí (Francie, Velká Británie, Německo a další) představuje obrovské úsilí a úzkou spolupráci řady orgánů státní správy, územních orgánů, odborných kapacit (svazy architektů, svazy inženýrů a techniků činných ve výstavbě, svazy stavebních podnikatelů, developerů rozsáhlých územních celků, hlavních výrobců stavebních hmot a výrobků pro stavby, zástupců měst a obcí, projektových ateliérů a dalších partnerů ve výstavbě). Realizace (i dílčích projektů) vyžaduje nezbytnou kompetenci k přijetí příslušných rozhodnutí.
Uvedené projekty představovaly v jednotlivých zemích značné finanční nároky na zadání studií, jejich zpracování a ověření s tím, že – na rozdíl od ČR – v těchto zemích existují národní výzkumné a další odborné kapacity k řešení takových úkolů (CSTB ve Francii, BRE v Británii a další).


Energií nelze plýtvat

Evropské studie prokazují, že stavebnictví, doprava a zemědělství jsou hlavními spotřebiteli energie (budovy představují 40 % spotřeby vyrobené energie a stavebnictví a výroba stavebních materiálů odpovídá za 25 % celkových emisí CO2). Z tohoto důvodu spatřují orgány EU ve stavebnictví nejen největší odvětví hmotné výroby, ale uvědomují si nutnost jeho přeměny v nejbližších letech z hmotně náročného na intelektuálně náročné. Stavebnictví bude muset umět reagovat na všechny tyto vlivy (vývoj cen vstupních materiálů, zpřísnění technických norem, rostoucí nároky na podstatné zvýšení kvality staveb a prací, omezení spotřeby hromadných materiálů a přepravních vzdáleností), zajistit nejen výrobu potřebných stavebních materiálů a výrobků pro stavby v předepsané kvalitě, ale i proškolení pracovníků a jejich soustavné vzdělávání ve svém oboru.


Proč to nejde v České republice?

V České republice nejsou o uvedených skutečnostech nevládní odvětvové organizace informovány ministerstvem odpovědným podle kompetenčního zákona za oblast stavebnictví a výroby stavebních hmot, kterým je Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, nýbrž kolegy z jiných zemí při společných jednáních nevládních organizací (FIEC) a při osobních jednáních s pracovníky zahraničních resortů, do jejichž působnosti oblast stavebnictví přísluší. Je tomu tak proto, že žádný z útvarů ministerstva nemá potřebné informace, a tudíž je ani nemůže poskytovat a nést odpovědnost za neudržitelný stav v této mimořádně významné oblasti. Důsledky tohoto stavu pro budoucí konkurenceschopnost odvětví není obtížné dohlédnout. Rozsáhlý program výstavby nových budov, ale i oprav v oblasti pozemního stavitelství klade už dnes obrovský nárok na přípravu a rozsah provádění stavebních prací a z toho plynoucí nároky na zajištění nezbytných změn v tepelně technických vlastnostech stavebních materiálů a řadě hromadně vyráběných výrobků pro stavby. Jde především o zcela nové výrobky pro obvodový a střešní plášť budov se zcela odlišnými požadavky na jejich funkci, užitné vlastnosti, stejně jako i technologii výstavby a údržby. U nově zahajovaných staveb, ale i při rehabilitaci rozsáhlého stávajícího stavebního fondu, především hromadného, ale i individuálního bydlení, je nutnost rozsáhlých úspor energie nejmarkantnější. Jen v panelové zástavbě se jedná v ČR o 65 000 domů s 1,2 milionů bytů, stejná situace je u veřejných budov, staveb pro průmysl, obchod, volný čas a služby.
V řadě evropských zemí již dnes existují celá sídliště a části měst vybudované tak, aby nárok na dálkové zásobení energií byl minimální nebo dokonce nulový. Výstavba pasivních a nízkoenergetických budov je důkazem, že nejde o sny neodpovědných ekologů či představitelů teorie, nýbrž o konkrétní realizaci vládami schválených programů. Tyto skutečnosti jsou známé řadě odborníků v ČR, avšak přístup ústředních orgánů odpovědných za včasnou přípravu nezbytných změn lze hodnotit kladně jen v oblasti legislativní přípravy a technických norem. Jejich realizace však bez zabezpečení finančně náročného výzkumu v potřebném předstihu, včasné územní a projektové přípravy a změny orientace výroby na zabezpečení vhodných materiálů zůstane jen zbožným přáním. Jednou z hlavních příčin za- ostávání ČR v oblasti udržitelné výstavby za vyspělými zeměmi EU je faktické neplnění funkce ústředního orgánu, odpovědného za rozvoj stavebnictví a výroby stavebních hmot. Spočívá v nezabezpečení včasných koncepčních prací, i když se takový útvar v organizační struktuře Ministerstva průmyslu a obchodu ČR vyskytuje. Z toho plyne neznalost hlavních cílů a směrů vývoje evropského stavebnictví i návazných oborů, trvale klesající rozsah výzkumných kapacit odvětví stavebnictví i nedostatek finančních prostředků na zabezpečení prací externími kapacitami. Rovněž nezabezpečení koordinace činnosti více resortů a specializovaných nevládních organizací, nezapojení představitelů svazů a komor, významných developerů či zadavatelů velkých staveb je velkou chybou, což je zejména patrné z příkladů zmiňovaných zemí, kde vládou vyhlašované dokumenty jsou společným výsledkem jejich víceleté spolupráce.
O existenci programů udržitelné výstavby – iniciovaných a financovaných vládními orgány příslušných zemí EU – považovali za nutné informovat českou stavební veřejnost představitelé nevládních organizací ve stavebnictví – především Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR. O informaci o francouzských programech byli na žádost svazu požádáni přední francouzští odborníci. Tomuto tématu byl věnován francouzský den v rámci Stavebního veletrhu v Brně, na který byli zváni představitelé českých ústředních i územních orgánů osobní pozvánkou prezidenta Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR a ředitele SFRB. Semináře se zúčastnila řada odborníků z praxe, oblasti vědy a výzkumu, územních orgánů a několika ministerstev (nikoli však zástupce MPO). Seminář byl pro převážnou většinu účastníků zatím jediným zdrojem relevantních informací.


Další profilující úkoly státní správy

Statistika, informační systém:
– průběžné sledování odvětví, vyhodnocování trendů vývoje a vliv makroekonomického prostředí;
– průběžné sledování odvětví výroby stavebních hmot;
– spolupráce s Českým statistickým úřadem při tvorbě informační soustavy;
– soustavné zajišťování a zprostředkování přenosu značného objemu informací mezi orgány státní správy, profesními asociacemi ve stavebnictví, výzkumnými ústavy a školami, podnikatelskými subjekty, odbornou i laickou veřejností;
– informace statistického sledování a průběžného sledování rozvoje odvětví z hlediska legislativního, organizačního a technického.

Právní rámec:
– posuzování právních předpisů a jejich změn, bezprostředně působících na stavebnictví z hlediska komplexnosti, provázanosti, vzájemné vyváženosti veřejných a soukromých zájmů, tj. míry regulace z hlediska podnikatelského prostředí a konkurenceschopnosti;
– spolupráce s profesními organizacemi (SPS v ČR, TZÚS, ČKAIT, CSI, ÚRS, vysoké školy) při tvorbě předpisů souvisejících s jakostí produkce, zkušebnictvím a metrologií;
– koordinace mezinárodní spolupráce se zahraničními orgány a organizacemi, odbornými komisemi a pracovními skupinami;
– identifikace styčných bodů mezi jednotlivými evropskými směrnicemi;
– zajišťování odborných stanovisek k předpisům států EU předloženým k notifikaci.

Vazba na Evropskou komisi:
– zajišťovat, aby struktura státní správy zrcadlově odrážela uspořádání EK všude tam, kde systém EK spoléhá na předkládání konsolidovaných stanovisek jednotlivých členských zemí;
– dbát na obsazení Stálého výboru EU pro stavebnictví (SCC), který ovlivňuje sektor stavebnictví a je složen z odborníků jmenovaných členskými státy. Zabývá se praktickou aplikací Směrnice Rady 89/106/EHS-CPD o sbližování zákonů a dalších právních a správních předpisech členských států, týkajících se stavebních výrobků, ale i jejími širšími souvislostmi ve vztahu k efektivnosti evropského právního rámce pro stavebnictví a ke konkurenceschopnosti evropského průmyslu;
– zajišťovat implementaci evropských předpisů pro sektor stavebnictví a výstavby;
– zpracovávat dokumenty související s harmonizací technických předpisů EU ve stavebnictví (směrnice, interpretační dokumenty, certifikační systémy a další);
– zajišťovat chod mechanizmu předávání informací z EU, jejich vyhodnocování, předkládání stanovisek, ukládání úkolů a vyhodnocování jejich plnění a prezentovat projednaná stanoviska ČR na evropské úrovni.

Věda a výzkum, technická politika:
– zajistit aktivní přístup k oblasti V a V a inovací a jejich trvalou podporu;
– zabezpečit rozvoj nových forem organizace V a V;
– zlepšit vazby na komerční aplikaci výsledků a zabezpečit pro podporu výzkumu možnost využití programů podpory EU;
– zajišťovat a zpracovávat stanoviska zástupců ČR v evropských strukturách a sledovat všechny informační zdroje;
– zajišťovat účast a aktivní spolupráci v řídících a pracovních skupinách EK při tvorbě jednotlivých projektů.

Největší slabinou současnosti v oblasti technické politiky, V a V a inovací je nízký stupeň distribuce informací a koordinace projektů s širším dopadem do oblasti inovací výrobků a zlepšených výrobních technologií. Rozvoj vědy a výzkumu bez podpory státní správy by byl vážně ohrožen.
Evropská technologická platforma pro stavebnictví (ECTP) je jediným partnerem EK. Sdružuje všechny zainteresované subjekty působící ve stavebnictví, které si v rámci technologické platformy vyhodnotí priority a předloží EK témata pro výzkum na příští období:
– zajišťovat podporu při ustavení České stavební technologické platformy (i po jejím založení) v návaznosti na Evropskou technologickou platformu;
– zabezpečovat informovanost a aktivní spolupráci v oblasti výzkumu a vývoje ve stavebnictví, koordinaci činnosti technologické platformy s podnikatelskou sférou a sférou V a V (výzkumné ústavy, výzkumná pracoviště podnikatelské sféry, vysoké školy apod.);
– koordinovat výzkumné aktivity, nasměrování nástrojů jejich podpory a kontrolu využití veřejných zdrojů (EU, ČR).

Ve všech těchto stručně vyjmenovaných oblastech je role státní správy nezastupitelná!


Porovnání s Evropou

Dokladem výše uvedených tvrzení je i výsledek porovnání organizačních struktur a funkcí centrálních orgánů v oblasti stavebnictví s dalšími evropskými zeměmi, jež provedl svaz z podkladů zaslaných spolupracujícími organizacemi nebo získaných z veřejně dostupných zdrojů. Jen v několika málo zemích tvoří stavebnictví samostatný resort, jehož představitel je členem vlády. Ve všech vyspělých zemích však existuje ministerstvo spojující návazné činnosti v rámci jednoho centrálního úřadu (s výjimkou Rakouska, které je spolkovou republikou s orgány na úrovni spolkových zemí).


Nutnost řešení v ČR

Situaci a postavení českého stavebnictví ve vztahu ke státní správě je nutné řešit především z těchto důvodů:
– neexistence útvaru stavebnictví v organizační struktuře MPO, jakož i pro tyto účely naprosto početně odborně nedostatečné personální vybavení MPO (po odchodu většiny pracovníků z dřívějšího odboru stavebnictví v souvislosti s reorganizacemi MPO v letech 2007–2008);
– vážnost situace v oblasti udržitelné výstavby související s mezinárodními závazky v oblasti úspor energie a snižování zátěže skleníkovými plyny;
– velké časové i věcné zpoždění českého stavebnictví za vyspělými zeměmi EU v přípravě na realizaci programu udržitelné výstavby;
– nezbytnost vytvořit výzkumné kapacity a mezioborové týmy k řešení výše uvedených problémů a nezbytnost centrálního zajištění finančních prostředků k případné koupi výsledků výzkumu prováděného institucemi vyspělých zemí a pro jejich adaptaci na podmínky ČR;
– absence centralizace nebo centrální koordinace horizontální i obecně právních, metodických a systémových záležitostí týkajících se stavebnictví jako celku;
– nutnost jednoznačného rozdělení kompetencí a odpovědností, popřípadě jejich koordinace na všech resortech, které mohou stavebnictví ovlivňovat;
– malá spolupráce s podnikatelskými svazy, průmyslovými a profesními komorami, cechy, nadacemi a sdruženími;
– potřeba soustavného zajišťování a přenosu značného objemu informací;
– nezbytnost podílet se na tvorbě legislativy;
– zajištění meziresortní koordinace;
– prosazování zájmů českého stavebnictví na evropské úrovni.


Návrh řešení 

Současný stav nejednoznačného zařazení sektoru stavebnictví je nadále neudržitelný, a proto je nutné zajistit řešení tohoto stavu. Je zapotřebí centralizovat nebo centrálně koordinovat horizontální i obecné právní, metodické a systémové záležitosti týkající se stavebnictví jako celku na jednom ministerstvu a ostatním ministerstvům ponechat jen specializované oblasti úzce související s předmětem jejich činnosti. Řešením by mělo být jednoznačné rozdělení kompetencí a odpovědností, popřípadě jejich koordinace ve všech resortech, které mohou stavebnictví ovlivňovat. Ministerstvo musí spolupracovat s podnikatelskými svazy, průmyslovými a profesními komorami, cechy, nadacemi a sdruženími. Musí navrhovat a zajišťovat mezinárodní spolupráci v rámci schválených programů. Vedení Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR po projednání s představiteli všech nevládních organizací ve stavebnictví ČR sdružených v SIA – Radě výstavby považuje za nezbytné přijmout urychleně reálné řešení. Jako nejvhodnější spatřuje vytvoření sekce pro výstavbu a stavebnictví v rámci stávajícího Ministerstva pro místní rozvoj ČR. To svojí náplní a dlouholetou spoluprací při řešení společných problémů (stavební právní rámec, programy podpory bytové výstavby, rozdělování prostředků fondů EU, zajišťování rozvoje regionů a jiné) i personálním vybavením se dnes jeví jako nejvhodnější centrální orgán schopný vykonávat výše uvedené činnosti. Vyžádá si to kromě dohody příslušných ministrů a souhlasu vlády i změnu kompetenčního zákona.





Licence Creative Commons

www.casopisstavebnictvi.cz podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora | Neužívejte dílo komerčně | Nezasahujte do díla 3.0 Unported
.

RSS
Líbí se nám: Vše o stavbách a architektůře najdete na 4stav.cz. Použité stroje jako brusky, lisy a jiné naleznete na AKKstroje.cz. Studijní materiály nejen o stavebnictví, ale i strojírenství a zeměpis najdete na Škola, studium, wiki. Pomozte klikem, udělejte dobrou věc a přečtěte si v magazínu nejen o životním stylu.
© 2007