arrows Realizace staveb arrows Stavba roku arrowsNázor investora
text: Petr Zázvorka
číslo: 02/08
Názor investora
Snahy o muzejní využití svatováclavského pahorku v Olomouci lze datovat od druhé poloviny 19. století, kdy došlo k nálezu fragmentů románských oken a následnému pokusu o soustředění historických nálezů do zamýšlené expozice.
odeslat odeslat    tisk tisk

Jedním z předpokladů založení Arcidiecézního muzea Olomouc (AMO) v roce 1998 bylo uzavření dohody státu s církví. Církev poskytla na padesát let příslušné budovy a sbírky, stát měl hradit jejich rekonstrukci, restaurování a provoz. Na základě výběrového řízení na provozovatele muzea bylo vybráno ze dvou uchazečů jako provozovatel areálu Muzeum umění Olomouc (MUO). V návrhu MUO bylo deklarováno několik cílů nového muzea: například zabezpečení, odborné zpracování a veřejné uplatnění části bohatých fondů výtvarného umění olomoucké arcidiecéze; rehabilitace části národní kulturní památky Olomoucký přemyslovský hrad. To znamenalo, mimo jiné, rozsáhlou rekonstrukci areálu AMO.

Státní administrativa a finance

Problémy, které rekonstrukci od počátku AMO provázely, byly jak administrativní, tak finanční povahy. Správa MUO přešla pod správu Olomouckého kraje, nárokované prostředky však měly být dodávány Ministerstvem kultury ČR. Odsouhlasené a nárokované prostředky se od začátku opožďovaly a musely být doslova vymáhány. Velmi kritický byl zejména rok 1999, kdy probíhala intenzivní jednání mezi Ministerstvem kultury ČR a Ministerstvem financí ČR. Potřebné prostředky byly odhadovány velmi rozdílně. Nejprve byly spočítány na zhruba 450 mil. Kč, při jednáních se však začínalo na rozpočtu 80 mil. Kč a stavba ve skutečnosti skončila v roce 2006 s rozpočtem zhruba 270 mil. Kč. Podle investičního záměru z února 1999, schváleného Ministerstvem kultury ČR, měla však stavba být dokončena v roce 2004 s rozpočtem 188 mil. Kč.

Výběr a práce architektů

V následné architektonické soutěži, vyhlášené na rekonstrukci areálu AMO, zvítězil architektonický ateliér HŠH architekti, s.r.o., jehož řešení bylo koncepčně i výtvarně nejčistší a nejdůslednější. Přesto uskutečňování samotné realizace provázela řada konfliktů s památkáři, s dodavateli i s MUO. Konfliktní situace se dokonce několikrát vyhrotily natolik, že hrozily roztržkou s možnou soudní dohrou. Kritika z hlediska uživatele a investora vycházela z obecných příčin i konkrétních detailů.
Přes tyto komplikace je možné konstatovat, že rekonstrukce areálu AMO patří k nejzajímavějším příkladům zásahu do památkového prostředí v naší zemi po roce 1989. To podstatné z hodnot, které se zde navrstvily v průběhu tisíciletí, bylo obnoveno a navíc spojeno s výtvarně radikálním, ale současně čistým novodobým vstupem.

Výběr a práce prvního generálního dodavatele

Veřejné obchodní soutěže na generálního dodavatele stavby se zúčastnilo sedm uchazečů, výběrové řízení vyhrála firma IMOS Brno, a.s. Na základě smlouvy o dílo měl IMOS Brno provést rekonstrukci do 31. května 2004. Stavba byla rozdělena na stavební etapy – SO 01 (hospodářský dvůr), SO 02 (kapitulní děkanství), SO 03a (kočárovny kapitulního děkanství), SO 03b (hradební parkán kapitulního děkanství), SO 04 (románský biskupský palác), SO 05 (neuskutečněná úprava zdi).
19. června 2003 proběhla kolaudace SO 01. Finančně podceněné části stavby pak měly být řešeny navyšováním ceny za pomoci dodatků k základní smlouvě. Situace s vícenáklady se natolik vyhrotila, že se začínalo rýsovat jediné řešení – rozchod dohodou. Po dramatických peripetiích první generální dodavatel odsouhlasil 28. května 2003 ukončení smluvního vztahu k 1. červnu 2003 a vzápětí vystavil fakturu na zhruba 86,4 mil. Kč.

Jednání s památkovým ústavem

Kolaudace SO 04 se uskutečnila 19. března 2003, nicméně stavební úpravy v této etapě nemohly pro nesouhlas památkářů prakticky vůbec zasáhnout nejen do vzhledu zdejších budov, ale ani do drobného designu a omezily se na pouhou obnovu inženýrských sítí.
Spory s památkáři začaly rekonstrukci komplikovat ještě před zahájením stavby a záhy přerostly do zásadní polohy. Vzhledem k tomu, že nebylo možné provést předběžný archeologický průzkum, docházelo v průběhu stavby k řadě neočekávaných nálezů. Jedním z nejdůležitějších se stal objev pozdně renesančního částečně malovaného záklopového stropu v přízemí severozápadního křídla děkanství. Na základě řady rozborů, úvah a diskuzí se proto MUO v březnu 2001 rozhodlo, že přistoupí ke změně projektu. 9. září 2002 bylo kvůli změně projektu a průtahům dohodnuto s nadřízenými orgány navýšení ceny stavby na 170 mil. Kč a její prodloužení do roku 2006. Do schválení těchto změn tudíž relativně dlouho scházela projektová dokumentace. Podobná situace se opakovala u SO 02 a SO 03b.

Změny stavby před dokončením a nový generální dodavatel

3. prosince 2003 MUO požádalo o povolení změny stavby před dokončením na základě upraveného projektu. 30. dubna 2004 vydal Odbor kultury (OK) Olomouckého kraje závazné stanovisko, jímž uznal změny (s jedinou výjimkou) za přípustné. Stavební povolení pak bylo vydáno 18. května. Poslední žádost o změnu stavby před dokončením pro SO 02 a SO 03a byla podána 11. ledna 2006; stavební odbor magistrátu ji na základě kladného stanoviska OK povolil.
Pro organizační zajištění veřejné obchodní soutěže na druhého generálního dodavatele stavby uzavřelo MUO 17. března 2004 mandátní smlouvu s firmou EUROTENDER s.r.o. Do soutěže se přihlásilo pět uchazečů. V soutěži zvítězila stavební firma UNISTAV, a.s., Brno s nejnižší cenou cca 107,6 mil. Kč a s novým datem dokončení k 30. dubnu 2006. V důsledku změny stavby před dokončením, změny generálního dodavatele a prudkého nárůstu DPH v roce 2004 se konečná cena rekonstrukce zvýšila o cca 89,7 mil. Kč.

Zhodnocení

S odstupem času je možné posuzovat vzájemná střetávání v trojúhelníku památkáři – HŠH architekti – MUO ve dvou rovinách: koncepční či akademické a praktické. Zatímco v té první představovalo řešení HŠH architekti vyhraněnou modernistickou polohu, památkářská tendence směřovala od jejího původního akceptování stále zřetelněji k historizující, protikladné variantě. Pro MUO tyto střety a zejména jejich množství a vyhrocenost představovaly zásadní existenční problém. V praktické rovině rekonstrukce pak bylo nutné přistoupit na mnoho kompromisů vyplývajících z vyhraněného architektonického návrhu ateliéru HŠH architekti. Například pojetí kancelářských prostor jako soustavy cel nevyhovuje zcela jejich účelu – v zimě v nich pracovníci mrznou a v létě trpí horkem.
Podstatná část rekonstrukce AMO skončila 30. dubna 2006, takže mohly být SO 02, SO 03a, SO 03b a část SO 04 konečně 2. května kolaudovány. Dokončování náročné stavby spojené navíc s instalací velké expozice zřejmě vždy trochu připomíná apokalypsu. Nejinak tomu bylo u AMO.

Na základě podkladů ředitele Muzea umění Olomouc Pavla Zatloukala připravil Petr Zázvorka.

Související článek:
Efekt kontrastu





Licence Creative Commons

www.casopisstavebnictvi.cz podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora | Neužívejte dílo komerčně | Nezasahujte do díla 3.0 Unported
.

RSS
Líbí se nám: Vše o stavbách a architektůře najdete na 4stav.cz. Použité stroje jako brusky, lisy a jiné naleznete na AKKstroje.cz. Studijní materiály nejen o stavebnictví, ale i strojírenství a zeměpis najdete na Škola, studium, wiki. Pomozte klikem, udělejte dobrou věc a přečtěte si v magazínu nejen o životním stylu.
© 2007