arrows Realizace staveb arrows Střešní konstrukce arrowsNávrh a stavba zastřešení Atria D Fakulty stavební ČVUT v Praze
foto: Filip Šlapal; vizualizace, výkresy: archiv Vyšehrad ateliér
text: Ing. arch. Michal Tutter
číslo: 10/08
Návrh a stavba zastřešení Atria D Fakulty stavební ČVUT v Praze
Projekt vestavby Atria D je v kontextu českého školství netradičním řešením otevřeného výukového prostoru, který má sloužit pro vzdělávání budoucích generací architektů a stavebních inženýrů.
odeslat odeslat    tisk tisk
Ing. arch. Zdeněk Rychtařík (*1971)

Ing. arch. Zdeněk Rychtařík
Ing. arch. Jiří Smolík (*1970)

Ing. arch. Jiří Smolík
Absolventi FA ČVUT, od roku 1999 autorizovaní architekti. V roce 1996 založili společný ateliér, zabývající se různorodými architektonickými úlohami od interiérů až po urbanizmus. Ocenění: GRAND PRIX, INTERIÉR ROKU 2000, NOVÝ DOMOV, EUROPAN 6. www.vysehrad-atelier.cz
E-mail: vysehrad@vysehrad-atelier.cz


 
Konzultační box a nosná konstrukce Atria D Fakulty stavební ČVUT v Praze 
 Konzultační box a nosná konstrukce Atria D Fakulty stavební ČVUT v Praze     


 Hala Atria D Fakulty stavební ČVUT v Praze

 Hala Atria D Fakulty stavební ČVUT v Praze    

Návrh otevřené, až „průmyslově“ působící haly je podpořen stavebně technickým řešením, celkovým nosným systémem, detaily a materiály. Prostor bude sloužit převážně ateliérové výuce, svojí variabilitou však vyhoví i mnoha jiným účelům a má za cíl stát se i určitým společenským centrem všech studentů i pedagogů, umožňujícím vzájemnou komunikaci.

Původní projekt a stavba před rekonstrukcí

Urbanistický prostor pražských Dejvic kolem dnešního Vítězného náměstí prošel (a pravděpodobně stále bude procházet) bouřlivým vývojem a na celkový prostor nebo jeho dílčí úseky bylo vypracováno mnoho projektů a soutěžních návrhů. Zatímco exponované těžiště je logicky v dnešním Vítězném náměstí, projekt vestavby Atria D lze naopak považovat za skromné a částečně ukryté těžiště katedry architektury Fakulty stavební pražského ČVUT. Velkolepý vítězný urbanistický koncept Fakulty stavební pražského ČVUT, navržený Antonínem Engelem ve dvacátých letech 20. století, byl z části postaven před druhou světovou válkou, v původním klasicistním duchu však již nebyl dokončen. Koncem padesátých let začala realizace další části stavby – podél hlavní osy areálu ČVUT, na základě vítězného návrhu Františka Čermáka a Gustava Paula. Budovy dnešní Fakulty stavební a Fakulty architektury byly dokončeny na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. V severozápadní koncové sekci podlouhlé a nízké budovy D Fakulty stavební se nachází i Atrium D, navržené Ateliérem Vyšehrad. Dvoupodlažní, částečně podsklepená budova je se zbývajícími budovami (podélná část B, vysoká část A) spojena propojovacími krčky přes vstupní budovu C. Dnešní technický stav budovy i možnosti její funkčnosti pro současné potřeby výuky odpovídají době svého vzniku. Atrium D zaplnilo prostor původního hospodářského dvora, který sloužil k přístupu do navazujících zkušebních hal, dílen a laboratoří, k uskladňování materiálu a parkování manipulační techniky. Pod asfaltovým povrchem se v části ukrývaly objemné železobetonové jímky na vodu a jiný materiál potřebný k pokusům probíhajícím v sousedních halách. Strohá prosklená zavěšená fasáda s vertikálními hliníkovými lištami svým působením kopírovala vnější dojem z celé budovy, který je bohužel po téměř půlstoletí používání mírně ponurý.

Atrium D zaplnilo prostor původního hospodářského dvora
¤ Atrium D zaplnilo prostor původního hospodářského dvora

Atrium D se stalo jednou z možných cest, jak obohatit současný učební prostor
¤ Atrium D se stalo jednou z možných cest, jak obohatit současný učební prostor školy, vizualizace

Koncept a smysl stavby

Atrium D se stalo jednou z možných cest, jak obohatit současný učební prostor školy. Celkový koncept původní budovy je pro účely vysoké školy dnes již pravděpodobně trochu zastaralý, kapacita školy je naplněna a nedostává se volného místa. Dílčí úpravy a obnovy se daří realizovat, fakultě však chybí větší otevřené prostory, které by mohly sloužit více účelům – výuce, přednáškám i prezentování nových návrhů a myšlenek, práci i relaxaci. Jednadvacáté století označujeme souslovím informační věk a škola by měla sloužit především k otevřené výměně informací, při které se všichni mohou učit ze zkušeností ostatních. Ze strany katedry architektury tak došlo k logickému rozhodnutí využít stávající hospodářský dvůr k vestavbě velkého multifunkčního učebního prostoru, který by tyto představy a nové nároky splňoval. Původní zásobovací funkce dvora zůstala v omezené formě zachována a skloubena s novým provozem.

Zastropením celého dvora vznikla velká, otevřená, až průmyslově působící hala
¤ Zastropením celého dvora vznikla velká, otevřená, až průmyslově působící hala - továrna na nápady

Studie versus projekt

Zadáním studie bylo zpracovat návrh pro Program katedry architektury stavební fakulty v rámci prostoru vnitřního dvora včetně přilehlých prostorů a v podstatě celé koncové sekce I. budovy D v obou nadzemních podlažích.
Zastropením celého dvora vzniká velká, otevřená, až průmyslově působící hala – továrna na nápady, která je leitmotivem celého projektu. Volné rozmístění pracovních stolů v prostoru respektuje aktuální potřeby jednotlivých ateliérů, které se tak mohou smršťovat, expandovat i sdružovat s ostatními ateliéry podle situace. Studenti se neuzavírají se svými pedagogy za neprostupné zdi, ale naopak – možnost sledovat, jak se vyvíjejí nápady v jiných ateliérech, může být obohacující pro všechny.
Tomuto záměru je podřízena celková koncepce přestavby. Hlavní důraz byl směrován na ateliéry, které se nacházejí jednak v přízemí v otevřeném halovém prostoru a dále bylo využito prostoru při jihozápadní fasádě objektu pro uzavíratelné místnosti. Na hlavní dvoupodlažní prostor navazují další provozy nutné pro optimální chod katedry.
Vstupy do atria byly umístěny v blízkosti spojovacího můstku do budovy B Fakulty stavební. Navíc byl navržen alternativní vstup přímo z Kolejní ulice v místě stávajícího průjezdu, který byl výrazně architektonicky ztvárněn se záměrem upoutání pozornosti na to, že v jinak spíše monotónní budově se v tomto místě odehrává něco zajímavého. Celá rekonstruovaná sekce měla zajišťovat kompletní potřeby studentů oboru Architektura, a vytvářet tak kompaktně fungující celek.
Zmiňovaný návrh se však z provozně-finančních důvodů nerealizoval v plném rozsahu a projekt byl výrazně omezen. Prostor změn byl nově definován obrysem původního hospodářského dvora s přidružením místností v 1. NP směrem k jihozápadní a severovýchodní fasádě. Uzavřené ateliérové prostory, počítačová místnost a kanceláře pedagogů byly z programu vyškrtnuty. Výrazný prvek vstupu byl odstraněn a nahrazen nenápadným bezbariérovým vstupem pod propojovacím krčkem v duchu v současné době probíhající výměny dveří na celé fakultě.
Při vypracovávání projektové dokumentace pro provedení stavby došlo samozřejmě k mnoha dalším menším nebo technologickým změnám, nejvýraznější bylo celkové zjednodušení vzduchotechnického zajištění prostoru. Původně sofistikovaný systém vzduchotechniky a klimatizace byl nahrazen jednodušším a úspornějším návrhem, spoléhajícím ve větší míře na přirozené větrání a předchlazování prostoru v nočních hodinách během letního období. Nakonec i fakt, že nejteplejší měsíce roku mají studenti prázdniny, nahrává pocitu, že toto rozhodnutí bylo správné.

Prostorové vazby

Ve finále si realizovaný prostor ponechal to nejdůležitější z původního konceptu – onu otevřenou tovární halu na nápady. Hlavní nástup do výukového prostoru zůstal v místech, kde je spojena budova D s budovou C pěší lávkou, buď v 1. NP přímo do prostoru ateliérů nebo na chodby a galerie v 2. NP, odkud je přes zavěšené lávky přístup do čtyř zavěšených učeben, určených pro výuku v menších skupinách nebo konzultace s pedagogem. Otevřený prostor v 1. NP slouží pro libovolné uspořádání šesti až osmi ateliérů, které jsou vzájemně odděleny mobilními nábytkovými stěnami s uzamykatelnými skříňkami, umožňujícími tak celkovou prostorovou variabilitu. Veškerý mobiliář lze relativně jednoduše přemístit nebo změnit jeho uspořádání. Vzniknout tak může i jeden velký prostor, který lze použít například pro uspořádání výstav, přednášky, konference, státnice, společenské akce. Přilehlé delší stěny, které jsou řešeny jako výstavní plochy pro studentské práce, mají zároveň i akustickou funkci. Při kratších stranách jsou přidružené prostory – respirium, určené k relaxaci a setkávání, na druhé straně technicky vybavená modelovna.
Denní osvětlení je zajištěno podélnými světlíky a prosklenými boky zvýšené střešní konstrukce. Jako ochrana před slunečním svitem jsou na bočních zaskleních osazeny vnější žaluzie, polykarbonátové zavření světlíků v úrovni podhledu dává prostoru difuzní světlo.

Nosná konstrukce
¤ Nosná konstrukce je tvořena sloupy vynášejícími spojovací lávky 2. NP, částečně schodiště a hlavně příhradové vazníky tvořící konstrukci střechy, na které jsou zavěšeny konzultační boxy a také části schodišť a lávek

Stavební řešení, použité technologie a materiály

Nosnou konstrukcí stávající stavby tvořil montovaný železobetonový skelet, se zavěšeným obvodovým pláštěm a příčkami převážně z keramického zdiva. Nová konstrukce je tvořena sloupy, které jsou založeny buď na základových patkách, nebo na zesílených stávajících suterénních konstrukcích. Sloupy vynášejí spojovací lávky 2. NP, částečně schodiště a hlavně příhradové vazníky tvořící konstrukci střechy, na které jsou zavěšeny konzultační boxy, a také části schodišť a lávek. Schodiště jsou tvořena propojenými ocelovými příhradovými nosníky s plechovou karotáží, stupně jsou z ohýbaného plechu s protiskluzným nátěrem. Na střeše je umístěna ocelová rámová konstrukce strojovny VZT, která je opláštěná vlnitým plechem, sloužícím jako akustická clona.
Z hlediska designu materiálů a povrchů interiéru se návrh drží průmyslového a technického výrazu konceptu továrny, který navazuje i na charakter přiléhajících hal. Základ byl v jednoduchosti a přirozenosti průmyslově působících materiálů, bez zbytečných povrchových úprav. Vnitřní povrchy podhledů a částí stěn jsou tvořeny cementotřískovými deskami v přirozeném odstínu nebo pozinkovaným tahokovem s přiznanou konstrukcí vynášecích profilů. Atrium od sousedících místností dělí kopilitové stěny nebo příčky s akustickým obkladem z dřevovláknitých desek s textilní tapetou. Ocelová nosná konstrukce zůstala odhalena a je významnou výtvarnou součástí interiéru. Lávky vedoucí k zavěšeným učebnám jsou řešeny také jako pohledová ocelová konstrukce, s pororošty místo tradiční skladby podlahy. Charakter prostoru určují čtyři zavěšené učebny, tvořené ocelovými rámy a opláštěné deskami ze speciálního barevného voštinového 22 mm tlustého polykarbonátu. Vnitřní podhledy těchto boxů jsou navrženy z mléčného dutinkového polykarbonátu, aby propouštěly světlo, pronikající z podélných světlíků ve střešním plášti. V obkladových deskách konstrukce učebny jsou zakomponovány zářivky. Ostatní svítidla v atriu jsou v „syrové“ pohledové formě jednoduše zavěšena na žlabech, rozvádějích datovou a silovou kabeláž, nebo v tahokovových podhledech. Veškeré elektrorozvody a vzduchotechnika jsou ponechány pohledové, a dotvářejí tak design celého prostoru. V 1. NP je realizována nová drátkobetonová podlaha, umožňující pojezd třítunového vozíku pro zásobování přilehlých laboratoří. Ve 2. NP je podlaha tvořena cementovou stěrkou a částečně z nopové gumy, v konzultačních boxech je ze skleněných desek.

Atrium D, příčný řez stavbou
¤ Atrium D, příčný řez stavbou

Atrium D, půdorys 1. NP
¤ Atrium D, půdorys 1. NP

Detail 1. Prosklení střešní nástavby
¤ Detail 1. Prosklení střešní nástavby

Atrium D, půdorys 2. NP
¤ Atrium D, půdorys 2. NP

Realizace stavby a nepředpokládané technologické problémy

Protože se jednalo o rekonstrukci, dalo se očekávat, že podmínky pro stavbu budou přirozeně ztížené. O to více, že stavba probíhala ve velkém časovém tlaku a že původní projektová dokumentace stavby fakulty, ze které bylo třeba při práci na projektu vycházet, se nedochovala kompletní a ne vždy odpovídala skutečnostem zjištěným při realizaci.
Velikým problémem bylo množství kontrolních a skladových šachet, umístěných v prostoru bývalého dvora. Některé z nich v původní výkresové dokumentaci vůbec nebyly zakresleny a zároveň byly ukryté pod pojezdovými vrstvami, u jiných zase bylo velmi obtížné zjistit únosnost jejich zastropení. Složitá byla také výměna původního nákladního výtahu za nový osobní, protože vnitřní rozměry šachty neodpovídaly předpokládaným rozměrům a v krátkém termínu, kdy bylo nutné výtahovou technologii vyrobit a připravit, to znamenalo jisté potíže. V odstraňovaném fasádním plášti byl zjištěn azbest, což znamenalo komplikaci technologickou, ale také prodlužování doby výstavby. Fasáda musela být před demontáží zajištěna z vnitřní i vnější strany, aby nedošlo ke kontaminaci okolního prostředí. Stavba se realizovala za plného provozu školy. Například místností přilehlé laboratoře, kde se uskutečňoval dlouhodobý geotechnický experiment, vyžadující stálé teplotní prostředí, bylo nutno vést novou vzduchotechniku a odstraňovat fasádní plášť, obsahující azbest. Vlivem této časoprostorové kolize muselo být nahrazeno i původní materiálové řešení nosné příčky ze zděné na ocelovou konstrukci se sádrokartonovým opláštěním, aby se upustilo od mokrých stavebních procesů. Zklamáním byly technické problémy s obkladovými deskami z barevného polykarbonátu Bencore, určenými na stěny zavěšených učeben. Představa, že desky budou na ocelové konstrukci nalepeny pouze vysokopevnostní oboustrannou lepicí páskou (podle statických údajů výrobce by toto řešení mělo být plně dostačující) se rozplynula v momentě, kdy se desky po nalepení prvních kusů začaly rozpadat. Podle výrobce to bylo zapříčiněno zvolenou atypickou barvou lícových desek z plexiskla. Dodavatel sendvičové desky na vlastní náklady znovu slepil, důvěra v jejich proklamované výborné statické vlastnosti však byla ztracena a desky, které původně měly plnit funkci pevných stěn boxů, byly raději pro pojištění lepených spojů připevněny šrouby. Z bezpečnostních důvodů budou vnitřní strany těchto stěn vybaveny i madlem zábradlí.
Problémem bylo vyřešení povrchů dvou ocelových schodišťových ramen v prostoru atria. Příhradová konstrukce je opláštěna hliníkovými plechy, nastříkanými práškovou lesklou černou barvou, které jsou také přilepeny oboustrannou vysokopevnostní lepicí páskou (s pojistnými šroubky). Aby nášlapná plocha plechových stupňů vykazovala dostatečné a zároveň garantované protiskluzné vlastnosti, bylo třeba najít výrobce protiskluzných nátěrů plechu. Je překvapující, že se jedná o výrobek ve své kategorii poměrně ojedinělý.
Přes tyto nesnáze se snad nakonec podařilo zrealizovat stavbu, která bude pro školní prostředí představovat inspirativní změnu a umožní vdechnout původní budově D Stavební fakulty nový život.

Základní údaje o stavbě
Generální projektant:
VYŠEHRAD ateliér – Jiří Smolík, Zdeněk Rychtařík
Autoři návrhu: Ing. arch. Jiří Smolík,   Ing. arch. Zdeněk Rychtařík
Autorská spolupráce: Ing. arch. Štěpán Martinovský, Ing. arch. Michal Tutter, Ing. arch. Jiří Mašek, Ing. arch. Martin Šafránek, Ing. arch. Pavel Marek, Ing. arch. Radka Machotková, Vojtěch Lstibůrek





Licence Creative Commons

www.casopisstavebnictvi.cz podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora | Neužívejte dílo komerčně | Nezasahujte do díla 3.0 Unported
.

RSS
Líbí se nám: Vše o stavbách a architektůře najdete na 4stav.cz. Použité stroje jako brusky, lisy a jiné naleznete na AKKstroje.cz. Studijní materiály nejen o stavebnictví, ale i strojírenství a zeměpis najdete na Škola, studium, wiki. Pomozte klikem, udělejte dobrou věc a přečtěte si v magazínu nejen o životním stylu.
© 2007