arrows Realizace staveb arrowsNadace Louise Vuittona v Paříži: další překvapení z dílny Franka Gehryho
grafické podklady archiv firmy František Kregl ? FK servis
text Bc. František Kregl
číslo: 1-2/15
Nadace Louise Vuittona v Paříži: další překvapení z dílny Franka Gehryho

· Nová budova nadace Fondation Louis Vuitton v Paříži
Nejbohatší Francouz, král světového luxusu a majitel impéria Moët Hennessy Louis Vuitton (LVMH) Bernard Arnault, nechal v Paříži nedaleko Bouloňského lesíku postavit budovu nadace Fondation Louis Vuitton, jejíž návrh vytvořil světoznámý architekt Frank Gehry. Do výstavby se zapojila celá řada českých firem. Ojedinělé technické řešení systémů na odvod tepla a kouře vytvořila a dodala rovněž česká firma, jež se specializuje na obor protipožární ochrany.
odeslat odeslat    tisk tisk

Výstavba trvala téměř patnáct let
Vybudování této impozantní stavby trvalo téměř patnáct let a stálo v přepočtu přibližně tři miliardy korun. První nápad na spolupráci mezi Frankem Gehrym a Bernardem Arnaultem a jeho nadací vznikl v roce 2001 při jejich osobním setkání. Oficiální model stavby byl veřejně prezentován v roce 2006, v srpnu 2007 projekt získal stavební povolení, na jaře 2008 se začaly hloubit základy a o rok a půl později započaly práce na nosné konstrukci. Poslední kámen byl slavnostně položen v prosinci 2013 a v březnu následujícího roku stavbu převzal investor. Během jara 2014 se pracovalo na úpravách okolí a dokončovaly se interiéry, budova byla oficiálně otevřena pro veřejnost 27. října 2014.

Vše v souladu se zásadami trvale udržitelného rozvoje
Do návrhu budovy se zapojilo na dvě stě inženýrů a architektů, projektové práce zabraly cca půldruhého milionu hodin. Po celou dobu projektování i samotné výstavby měli tvůrci na paměti ekologické a lidské přístupy trvale udržitelného rozvoje, které ovlivnily a ovlivňují všechny fáze projektu – koncepci, stavbu i provoz. Jednu z nejvýznamnějších myšlenek představovala starost o ochranu přírodních zdrojů, proto se k provozu budovy využívá dešťových vod. Ty se zadržují, filtrují a primárně se uplatňují k čištění fasád a skleněných plachet, které budovu obklopují. Dešťová voda rovněž slouží k doplňování vodní nádrže, na které je budova položena, stejně jako k zavlažování rostlin, díky čemuž nevznikají dodatečné potřeby na energeticky náročnou pitnou vodu.

Pohled na konstrukci stavby před dokončením

Nadace i budova umožňují dialog se současným uměním
V případě této stavby – umělecké galerie – je hlavním exponátem sama budova. Nadace Louise Vuittona, která v místě působí, je soukromou kulturní a společenskou iniciativou, vytvořenou na podporu současného umění, a ve svých prostorách zprostředkovává nejrůznější performance současných umělců jak pařížské a francouzské, tak i světové veřejnosti.

V aktivitách nadace se odráží elán jejích tvůrců a mecenášů i vášeň pro svobodu nejen v umění – a umělecké vyjádření celé budovy s touto myšlenkou souzní, protože je ukázkou toho, jak se může sen proměnit v realitu. Emotivní prezentace samotné budovy jako výsledku práce kreativního moderního stavitelství je ostatně jednou z hlavních misí nadace, která se zaměřuje na vytváření, podporu a zprostředkování umění 20. a 21. století současnému publiku. Podle Bernarda Arnaulta, otce celé myšlenky, nadace a především její sídlo ztělesňuje prostor, který otevírá dialog s širokou veřejností a nabízí umělcům a intelektuálům platformu pro diskuze a reflexe.

Hlavní téma: vize námořní lodi ve větru
Světoznámý kanadsko-americký architekt Frank Gehry se proslavil tak proslulými a provokativními stavbami, jako je Guggenheimovo muzeum ve španělském Bilbau, losangeleská Koncertní hala Walta Disneyho či pražský Tančící dům. Proto se hlavnímu investorovi jevil jako ideální osobnost, která by měla zhmotnit vize, se kterými nadace Louise Vuittona přichází. Podle Bernarda Arnaulta bylo cílem stavby nabídnout Paříži skutečně výjimečné místo pro umělecká a kulturní setkávání, které v sobě ponese ducha 21. století.

Montáž konstrukcí prosklených plachet budovy

Už na jeho prvních skicách byla patrna hlavní myšlenka – prolínající se kruhy a křivky evokující obraz větrem zmítané námořní lodi. Idea se postupně vyvíjela s využitím přibližně šedesáti architektonických modelů ze dřeva, papíru a plexiskla, které postupně daly vzniknout oblým tvarům skleněných plachet. Po naskenování finálního modelu vznikl digitální elektronický model, který fungoval jako matrice projektových prací.

Nejmodernější technologie při přípravě projektu i výstavbě
Všichni dodavatelé konstrukcí, kteří se na přípravě a realizaci stavby podíleli, společně využívali jednotný 3D software Digital Project. Ten umožnil rychlou a kvalitní mezinárodní komunikaci a také předběžnou simulaci realizačních prací, která pomohla zpřesnit spolupráci a předešla možným komunikačním šumům a případným realizačním nepřesnostem. Díky osobním návštěvám Franka Gehryho a jeho maximálnímu zaujetí celým projektem, ale i díky digitálním nástrojům se podařilo celý projekt dotáhnout přesně podle architektových představ a získat nad jeho vývojem komplexní kontrolu. Budova se tak stala ztělesněním symbiózy specifického estetického pojetí i nejmodernějších digitálních technologií a divák z ní musí mít dojem, že se zcela vymyká přírodním zákonům i obvyklým vlastnostem, které vykazují použité materiály.

Komunikace i zázemí byly nutnou podmínkou funkční spolupráce všech týmů
Do stavby se zapojily pracovní týmy z celé řady evropských zemí. V období montážní špičky pracovalo na staveništi okolo čtyři sta pracovníků v různých výškových úrovních a ti využívali osmdesát rozmanitých montážních plošin. Komunikace nebyla jednoduchá – v kancelářích se hovořilo anglicky, na staveništi francouzsky a každá montážní skupina využívala ke spojení s ostatními vysílačku.

Detail spoje nosné ocelové konstrukce

Velký důraz se kladl na bezpečnost práce, neboť staveniště bylo mimořádně výškově členité. Organizátoři stavby postupovali podle předem připravených a schválených montážních metodik a věnovali mnoho energie tomu, aby byla předem nastavena správná posloupnost všech stavebních a montážních prací, zajištěna optimální logistika materiálů a montážních mechanizmů i bezpečnost práce montážníků. V zázemí, které tvořilo rozsáhlé čtyřpodlažní buňkoviště, se nacházela recepce, velký sál, řada rozlehlých kanceláří a vyhlídková terasa, ze které mohl investor sledovat postup prací a vývoj projektu. Najednou na místě pracovalo na dvě stě architektů, inženýrů a techniků.

Technologické řešení: více oceli než v Eiffelovce

Základní betonová deska má tloušťku 2,6 m a použilo se na ni 11 000 m3 betonu a 1900 t oceli. Betonová a ocelová konstrukce je oporou pro bílé stěny ledovce (icebergy), které společně s prosklenými fasádami tvoří hydroizolační plášť budovy. Architekt byl při tvorbě návrhu veden myšlenkou vizuálního obrazu plachetnice s větrem napnutými plachtami. Tento dojem dotvořil dvanácti prosklenými plachtami přikrývajícími stavbu a také umělou vodní plochou, která budovu obklopuje, dodává jí lehkost a umocňuje celkový dojem.

Okno zajišťující přívod vzduchu k odvodu kouře a tepla

Primární konstrukce je vytvořena z 15 000 t oceli, což činí dvojnásobek množství oceli použité na vystavění Eiffelovy věže. Tato primární struktura je osazena ocelovými sloupy sekundární konstrukce, nakloněnými všemi směry. Tyto sloupy nesou zatížení terciární konstrukce – prosklené fasády, která vytváří originální obálku budovy a tvoří její hlavní vizuální dominantu. Skleněné plachty umístěné nad fasádou se skládají z 3600 panelů vyrobených ve speciální peci v italské Padově a celková plocha všech plachet činí 13 500 m2. Tabule jsou v rastru 3,10 na 1,50 m, každá má jiný poloměr křivosti a jiné natočení. Skla jsou vždy zakřivená s poloměrem ohybu v rozmezí od 3 m do nekonečna.

Koncepce fasád je složitá a různorodá, stejně jako byla výroba a montáž. Fasády mají plochy buď rovné, rozvinutelné nebo nerozvinutelné. Tato složitost se projevuje jak v konstrukčním systému, tak i v hydroizolaci, v nosných ocelových konstrukcích i v rozhraních s ostatními konstrukcemi. Fasády mají oproti vertikální ose různý sklon, od 6° směrem ven do 35° směrem dovnitř budovy. Nadstandardní technické parametry těchto fasád přispívají k dosažení certifikace HQE budovy (vysoká environmentální kvalita). Některé fasády jsou odolné proti požáru nebo mají zesílenou akustickou neprůzvučnost.

Primární konstrukci budovy tvoří smíšená konstrukce z oceli a betonu. Nosný systém fasád tvoří sekundární ocelová konstrukce, která podepírá fasádu na každém podlaží a přenáší zatížení na primární konstrukci. Fasádní systém proskleného pláště se skládá ze sloupků, příčníků a diagonál z hliníkových T-profilů pohledové šířky 70 mm. V případě protipožární konstrukce jsou tyto profily z oceli.

Čelní pohled na budovu

Vzhledem ke složité a neopakující se geometrii vykazují všechna skla tvarovou i rozměrovou odlišnost. Nejběžnější jsou rovnoběžníky, ale krajní skla kopírují zakřivené tvary rozhraní, a proto mají tvar lichoběžníku a trojúhelníku. Osy příčníků jsou vždy vodorovné, sloupky jsou při čelním pohledu nakloněny oproti vertikále. Diagonály se použily v případech, kdy je plocha fasády nerozvinutelná a musí se řešit trojúhelníkovými prvky. Je použito dvojité izolační sklo s výplní z argonu, vyrobené z extra čirého skla s ochrannou solární vrstvou a nízkou emisivitou. Dvojsklo na fasádě je transparentní, na střeše má bílý sítotisk.

Prosklené „plachty“, které dotvářejí dojem lodi hnané větrem na mořské hladině, netvoří součást hydroizolačně uzavřeného celku, chrání vnější terasy před nepříznivým počasím. Bylo však vyžadováno jejich dokonalé utěsnění především proto, že dřevěné nosníky, které je podepírají, musí zůstat absolutně chráněné před zatečením. Testovalo se stárnutí skla, únava svorkového systému, tlak a podtlak, odolnost proti nárazu a také protipožární odolnosti, aby se v případě požáru na terase zabránilo nežádoucímu pádu panelu.

Plachty přenášejí svoje zatížení na primární konstrukci budovy prostřednictvím vzpěr nazývaných tripody, které určují jejich pozici a pomáhají je stabilizovat. Tripody jsou nosníky z lakované černé (uhlíkaté) oceli nebo z vrstveného dřeva, na obou koncích kloubově připojené pomocí kloubových čepů. Podepírají smíšenou sekundární konstrukci tvořenou svařovanými ocelovými profily z lakované uhlíkaté oceli, nosníky z vrstveného dřeva, stabilizátory z nerezové nebo černé oceli a vysokopevnostními předpjatými nerezovými prvky zavětrování.

Tyto různé strukturální složky jsou propojeny pomocí složitých trojrozměrných uzlů. Zvláštností některých plachet je jejich podepření příhradovými nosníky, které mají v některých případech smíšenou konstrukci ze dřeva a z oceli a mají tak velký rozpon mezi podporami. Prostřednictvím táhel tato sekundární konstrukce podpírá rastr z trubkových a plochých profilů z nerez oceli montovaný na stavbě, který je osazen prosklenými panely vnějšího pláště.

Pohled na dokončenou budovu nadace Fondation Louis Vuitton

Skla s potiskem jsou při ohýbání vystavena tlaku, proto se muselo řešit i vnitřní napětí. K tomu vznikla koncepce s typovým strukturálně lepeným zaskleným panelem, inspirovaná fasádními panelovými bloky. Nerezové rámy byly vyrobeny z profilů řezaných laserem, čímž se zajistilo dodržení tolerancí a tvar konstrukce přesně kopírující tvary skel. Pomocí šablon byla skla strukturálně nalepena na nerezové rámy, které se pak namontovaly na terciární konstrukci. Tato koncepce založená na nastavitelném upevňovacím systému vyrovnává výrobní a montážní tolerance, pohyby konstrukce v průběhu užívání budovy a panelům poskytuje téměř izostatickou podporu, zabraňující nežádoucímu napětí ve skle.

Ledovce pod plachtami
Pod příkrovem zakřivených plachet leží několik konstrukčních celků nazvaných iceberg, chatakteristických neprůhledným bílým pláštěm a nepravidelnými obrysy. Plášť icebergů představuje díky splnění všech maximalistických požadavků na fasádní plášť – vodotěsnost, tepelné izolace, tvarové složitosti, rovné, rozvinutelné nebo nerozvinutelné zakřivené plochy – mistrovskou součástí tohoto fascinujícího díla architektury 21. století.

Kompaktní iceberg se skládá z ocelového strukturálního pláště, který zároveň slouží jako parozábrana, ze systému tepelné izolace, z hydroizolace z EPDM fólie a z hliníkového pláště, který funguje jako opora pro obklad z nadstandardního sklobetonu. Druhý typ icebergů, nazvaný předsazený, vyžadoval kvůli přesahům odlišný přístup – sestává z betonové zdi, externí tepelné izolace a obkladu ze sklobetonu.

Složitá plocha icebergů určená referenčním architektonickým 3D modelem se rozkládá na 7600 m2 a opírá se o primární konstrukci budovy tvořenou ocelovými a betonovými nosníky. Tento pohledově nepřerušený plášť je tvořen 370 typy prefabrikovaných panelů s různou geometrií, navzájem na sebe napojených. Takzvané transportní díly mají šířku mezi 2,5–3 m a délku od 8 do 12 m, což respektuje maximální povolený rozměr pro silniční přepravu. Ta byla důležitá pro transport icebergů z Belgie, kde byly vyrobeny.

Dodavatelé a zapojení českých firem
Jako generální dodavatel a dodavatel primární betonové konstrukce působila firma Vinci Construction France. Dvanáct prosklených plachet o celkové ploše 13 500 m2, které se skládají z 3600 originálních skel, dodala francouzská firma Eifflage. Dodavatelem 1700 jedinečných hliníkových panelů obložených 19 000 bílými sklocementovými deskami Ductal o celkové ploše 9000 m2 byla německá firma
Hoffmeister.

Česká firma SIPRAL a.s. dodala
42 venkovní a dvě vnitřní fasády a je i autorem sekundární a terciární konstrukce proskleného pláště. Dodavatelem sekundární ocelové konstrukce, která nese terciární konstrukci proskleného pláště, je subdodavatel firmy SIPRAL a.s., česká firma DT Mostárna, a.s. Firma ARITMET s.r.o. z ČR geodeticky zaměřila všechny práce, které dodala firma SIPRAL a.s.

Česká firma PARS – building zajišťovala statiku, firma Saint-Gobain Glass Solution z ČR dodávala sklo a firma TERMETAL s.r.o. z ČR dodávala nerezové dveře. Česká firma František Kregl – FK servis byla dodavatelem požárních systémů otvírek pro přívod vzduchu a odvod tepla a kouře.

Firma SIPRAL a.s., která stála za zapojením firmy František Kregl – FK servis do celého projektu, připravila pro budovu prosklené fasády různé geometrické složitosti a zaměřila se především na sekundární a terciární konstrukci proskleného pláště. Zajistila celoprosklené fasády, světlík, vstupní systémy a karusely, únikové východy, požární systémy tvořené otvírkami pro přívod vzduchu a odvod tepla a kouře, požárně odolné konstrukce, konstrukce s vysokou akustickou neprůzvučností i konstrukce odolné vůči násilnému vniknutí. Vytvořila i dvě interiérové konstrukce – prosklená zborcená fasáda vytváří přepážku mezi restaurací a lobby a komplex sedmnácti speciálních ohýbaných skel napomáhá akustickému komfortu auditoria.

Všechny fasády včetně výplní otvorů (dveře, zařízení pro odvod tepla a kouře) musely podstoupit množství náročných testů jak ve zkušebnách, tak na samotném staveništi, aby vyhověly nejen náročným evropským a francouzským normám, ale i zvýšeným požadavkům fasádního experta, kterého najala pojišťovna. Byly připraveny dva zakázkové fasádní systémy typu sloupek-příčka z hliníkových profilů – jeden pro fasády s rovinnou geometrií a druhý pro fasády složitějších tvarů. Bylo třeba získat navíc Atex (technické posouzení experimentálního řešení), aby mohly být tyto inovativní fasádní systémy využity.

Pro jeho zajištění i pro ověření funkčnosti fasádních systémů proběhla řada testů z různých oblastí. V Německu se jednalo o zkoušky bezpečnosti při nárazu, vodotěsnosti i vzduchotěsnosti svislých i horizontálních fasádních konstrukcí. V ČR se odehrály testy statiky, povrchových úprav a stárnutí materiálů, stejně jako testování prosklených dveří na zvýšenou odolnost proti násilnému vniknutí. V různých stadiích rozpracovanosti se provádělo testování i přímo na stavbě – například ověření správné funkce odvodu vody z fasádních systémů, kvality montážních prací i výsledných parametrů prosklených konstrukcí. Návrhy technických řešení jednotlivých typů fasád i výsledky všech testů pak museli zhodnotit zástupci technického dozoru investora i fasádní odborníci pojišťovny.

Investor původně požadoval, aby dodavatelem systémů na odvod tepla a kouře byla francouzská firma, která by mohla snáz vyhovět náročným požadavkům architektů i technickým normám platným ve Francii. Když ve výběrovém řízení neuspěly ani francouzské a pak ani německé firmy, které nebyly schopné dodat celé řešení, ale jen jeho část, dostala se do hry kladenská firma František Kregl – FK servis. Jak vytvoření návrhu, tak i prezentace byla velmi náročná, trvala přes čtyři hodiny, nabitými nejrůznějšími dotazy ohledně řešení. Hlavní architekt poté s ulehčením konstatoval, že po dvou a půl letech našel dodavatele, kterého hledal.

Opakované zkoušky i úpravy nakonec vedly k cíli

Spolupráce nebyla jednoduchá. Bylo potřeba neustále vyjednávat s architektonickým týmem, upravovat návrh i technické řešení, podstoupit mnoho technologických zkoušek podle francouzských norem. Firma na základě požadavků zadavatele testovala například funkčnost oken při požáru, při zatížení větrem či sněhem. Produkty českého dodavatele byly odzkoušené a schválené podle evropských norem, ale investor si nechal všechno ještě znovu přezkoušet francouzskou zkušebnou v Métách a opakovaně požadoval i řadu dalších doplňkových zkoušek. Se všemi nároky si firma poradila, i když to opravdu bylo náročné.

Bylo potřeba konstrukce upravovat podle požadavků architektů i podle technických možností. Všechno se samozřejmě počítalo podle francouzských předpisů, situaci nezjednodušoval ani fakt, že se jednalo o skutečně atypické řešení s nestandardními rozměry a parametry. Například se musely změnit rozměry oken na menší, aby se daly použít subtilnější pohony na jejich otevírání. Ty stávající nevyhovovaly z architektonických důvodů a dostávaly se do kolize s vnitřními ocelovými konstrukcemi. Podobný problém nastal i s konzolemi deflektorů, které se musely měnit a znovu pak projít zkušebnou.

Ohromná zkušenost světových parametrů
Tuzemský dodavatel požárních systémů v budově instaloval svoje originální zařízení celkem v sedmi kouřových sekcích různě rozmístěných v celém prostoru. Bylo použito patnáct druhů (velikostí) okenních sestav. Dva a půl roku trvala spolupráce na návrhu, dalších několik let probíhala realizace. Budova byla předána do užívání počátkem listopadu 2014.

Pro firmu to byla ohromná zkušenost. Mohla spolupracovat s největšími světovými odborníky, kteří mají neuvěřitelně vysoké nároky na kvalitu a jsou naprosto důslední ve všem, co dělají. Výbornou vizitkou českých stavbařů je i fakt, že se do budování tohoto ojedinělého projektu zapojila celá řada českých firem a že obstály jak po odborné stránce, tak i po stránce komunikační a organizační, což právě u tak speciální stavby opravdu nebylo jednoduché.

Základní údaje o stavbě
Stavba: budova nadace Fondation Louis Vuitton v Paříži
Investor: Bernard Arnault, majitel LVMH Moët Hennessy Louis Vuitton
Architektonický návrh: architekt Frank Owen Gehry
Statické řešení: PARS – building, spol. s r.o.
Generální dodavatel a dodavatel primární betonové konstrukce: Vinci Construction France
Dodavatel prosklených plachet: Eifflage
Dodavatel hliníkových panelů: Hoffmeister
Dodavatel fasádních systémů a konstrukcí proskleného pláště: SIPRAL a.s.
Dodavatel skla: Saint-Gobain Glass Solution
Dodavatel požárních systémů otvírek pro přívod vzduchu a odvod tepla a kouře: František Kregl – FK servis
Dodavatel sekundární ocelové konstrukce: DT Mostárna, a.s.
Stavební povolení: 08/2007
Doba výstavby: 03/2008–10/2014
Náklady: v přepočtu cca 3 mld. Kč

Použitá literatura:
[1] http://www.fondationlouisvuitton.fr/
[2] http://www.sipral.cz
[3] Ročenka stavební inovace 2012
[4] Materiály firmy SIPRAL, a.s.
[5] Materiály firmy František Kregl – FK servis





Licence Creative Commons

www.casopisstavebnictvi.cz podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora | Neužívejte dílo komerčně | Nezasahujte do díla 3.0 Unported
.

RSS
© 2007