arrows Povrchy a fasády staveb arrowsKaple sv. Jana Pavla II. v Bukovanech
foto Libor Stavjaník ? Ateliér TOAST
text Ing. Jaroslav Vlach
číslo: 08/15
Kaple sv. Jana Pavla II. v Bukovanech

· Kaple od hlavní přístupové cesty
Novostavba kaple v Bukovanech, zasvěcená papeži Janu Pavlu II., se nachází uprostřed obce. Jde o reprezentativní stavbu moderního charakteru, naplňující hlavní myšlenku – setkávání lidí v modlitbě a rozjímání. Stavba získala cenu poroty osobností a nominaci v kategorii Novostavba nebytového objektu v soutěži Fasáda roku 2015.
odeslat odeslat    tisk tisk

Urbanistické řešení
S nápadem výstavby kaple přišli manželé Kouřilovi z Kyjova, kteří k Bukovanům mají rodinné vazby. Navázali tak na dřívější snahy obce o vystavění svatostánku. Stavba byla umístěna do pomyslného centra obce, mezi stávající obecní úřad a sokolovnu. Obě budovy svým tvarem negativně ovlivnily podmínky zadání, neboť jsou velmi kubické a hmotné. Mezi těmito budovami vznikla po starší zástavbě zhruba trojúhelníková parcela s převýšením nad přiléhající silnicí, tvořící hlavní průtah obcí. Především terénní převýšení a možnost výhledu do jižního údolí autory architektonického návrhu kaple přesvědčily o tom, že stavba kaple nebyla orientována podle dřívější tradice presbytářem k východu, ale hlavní podélná osa kaple směřuje kolmo k silnici. Toto řešení zároveň vyhovovalo i myšlence orientovat hlavní osu kaple směrem k Vatikánu, místu působení papeže Jana Pavla II.

Podélný řez

Architektonické řešení
Cílem architektonického konceptu stavby bylo dosáhnout celkového zjemnění centrálního prostoru obce, proto byly pro novostavbu navrženy především organické tvary, oblouky a křivky. Hlavní křivkou navádějící příchozí ke kapli se stala opěrná zeď, přivádějící komunikací pro pěší návštěvníky přímo ke vchodu do kaple. Tato křivka, řešená jako vlna, vytváří hlavní horizontální prvek celé stavby. Samotná kaple pak na tuto horizontální vlnu reaguje vertikálou věže, jakožto hlavní dominanty celého prostoru, a vytváří tak nově vzniklý orientační bod obce i při dálkových pohledech. Na vrcholu věže jsou osazena ve zvonici tři okna, která celkovou hmotnost věže odlehčují.

Využití organických tvarů se projevilo především v řešení půdorysu kaple. Půdorys budovy sestává z hlavního vstupního polokruhu, zužujícího se prostoru hlavní lodi a elipsovitého závěru lodi, tvořícího presbytář. Za presbytářem je ve stejných křivkách řešena přístavba sakristie.

Křivek se využilo i při členění fasády. Okna do lodi a chóru jsou zapuštěna opět v křivkách, které rozbíjejí jinak poměrně jednoduchou fasádu a vytváří ve vnitřním prostoru hru stínů, křivek a oblouků. Vnitřní prostor je díky čirému prosklení široce otevřen do okolního prostředí.

Celková situace

Pojetí vnější fasády je založeno na kombinaci jednoduché bílé omítky horizontální vlny a vertikální věže a dále pak dřevěné fasády obvodového pláště lodi. Fasáda je obložena svislými latěmi z vypalovaného jasanu, který je ponechán působení povětrnostních podmínek a bude tak v průběhu času měnit svoji barvu. Fasáda tím bude reflektovat stárnutí budovy, její vývoj a reakce na vnější vlivy. Všechna okna jsou dřevohliníková s vnějším tmavošedým povrchem. Některá okna do lodi z vnitřní strany doplňuje jemná malba, okna do presbytáře jsou malovaná jako celoplošná vitráž. Dalšími materiálovými doplňky venkovní fasády jsou tmavošedé klempířské prvky ladící s řešením oken. Vstupní dveře a dveře do sakristie jsou kontrastně k oknům v odstínu dubu, u vstupních dveří je využito symboliky kříže a velkého prosklení, kterým se má kaple otevírat veřejnosti. Vnitřní prostor kaple je celý pojat v bílé barvě omítek v kombinaci s bílou a černou mramorovou dlažbou. Jednobarevný prostor je doplněn inventářem presbytáře, s dominantním mramorovým svatostánkem a oltářním stolcem. Celý prostor rovněž oživuje dřevěný dubový mobiliář v přírodní barvě, ve stejné barvě je řešena vnitřní část dveří. Ve věži s přístupem na otevřený chór je využito opět prvku vertikálních dřevěných latí z jasanu v jádru věže.

Přístupová cesta ke kapli je vydlážděna kamennou dlažbou, plochy v okolí budou zatravněny a doplněny několika samostatně stojícími stromy.

Drobným doplňkem celé stavby, který propojuje duchovnost stavby s obyčejným denním životem obce, je zakomponování čekárny autobusové zastávky do zvlněné opěrné stěny před kaplí, nabízející cestujícím jednoduchý komfort a pohodlí.

Řez věží se zvonicí

Technický popis stavby

Stavba je rozdělena na dvě samostatné, staticky a konstrukčně nezávislé části – kapli a opěrnou stěnu terasy před vstupem.

Opěrná zvlněná stěna symbolizuje vlnu, neklid, cestu. Jednoduchá bílá stěna se zvedá podle přístupové cesty až k terase před vstupem do kaple. Ve spodní části opěrné stěny se nachází autobusová zastávka, vytvořená zasazením prostoru čekárny do hmoty opěrné stěny. Opěrná stěna má železobetonovou monolitickou konstrukci z původně pohledového betonu, s nátěrem bílé barvy. Založena je na základových pasech tvaru L, s využitím přitížení zvýšené terasy. Samotná stěna, která byla betonována v první fázi celé výstavby společně se základy vstupní části kaple, je monolitická, s prutovou výztuží a kari sítěmi. Využito bylo kombinace bednicích desek z vodoodpudivých dřevovláknitých desek, zprohýbaných do potřebných křivek pomocí masivních dřevěných kotevních rámů a příhradových nosníků.

Půdorys přízemí

Kaple je založena na betonových základových pasech. Je řešena jako železobetonový skelet s obvodovými nosnými stěnami. Původní koncepce předpokládala založení kaple na masivní základové desce podepřené cca čtyřiceti kruhovými vrtanými pilotami, které by přenášely zatížení přes vrstvu navážek až na rostlý terén. V průběhu výstavby však byly odhaleny původní, zasypané sklepní prostory v místech dřívějších domů. Tyto prostory byly odbagrovány, a základové konstrukce se proto musely v průběhu stavby měnit.

Optimálním řešením bylo použití základových pasů ve dvou úrovních – vstupní část byla založena na pasech v úrovni cca –3,2 m a v horní úrovni byly základy doplněny standardními betonovými pasy v úrovni cca 1,0 m pod budoucí podlahou. Tyto pasy navazovaly na základové stěny spodní úrovně. Po horní úroveň byly základy vytaženy pomocí stěn z prolévaných betonových tvarovek. Stěny byly ztuženy vodorovnou a svislou prutovou výztuží a z tvarovek byly vyskládány všechny potřebné poloměry a křivky. Před betonáží musely být stěny ještě dočasně zakryty deskami, aby beton nevytékal. Dohromady byl celek propojen základovou deskou o tloušťce téměř 200 mm. Nejsložitější bylo zajistit a kontrolovat dostatečné hutnění cca 3 m vysokých zavážek. To byl rovněž důvod, proč byla navýšena dimenze výztuže v základové desce podlahy.

Kombinace jasanového obkladu a bílé omítky, oblouků a vertikály věže

Stěny kaple byly původně navrženy jako monolitické železobetonové stěny vylévané do tvarovaného bednění. Z důvodu finanční i technické náročnosti v konkrétních podmínkách se nakonec použily prolévané betonové tvarovky, ze kterých byly vyskládány všechny potřebné tvary. Geometrické vytýčení a vyměření všech potřebných tvarů a poloměrů představovalo jeden z nejsložitějších úkonů celé stavby. Konečný výsledek naplnil původní očekávání.

Stropní desky nad vstupní částí a nad sakristií a presbytářem jsou monolitické, křížem vyztužené, železobetonové, a mají tloušťku 200 mm. Schodiště do prvního patra bylo vybetonováno jako deska vykonzolovaná z obvodové železobetonové monolitické stěny kruhové věže. Ta byla celá betonována po jednotlivých částech do bednění vytvořeného z bednicích pásů poskládaných do kruhového půdorysu. Celková odchylka svislosti věže byla i při místních podmínkách výstavby velmi dobrá. Nerovnosti stěn monolitické stěny vzniklé skladbou jednotlivých desek byly dodatečně zakryty omítkami.

Zastropení celého prostoru se původně řešilo jako železobetonová monolitická deska s křížem vedenou výztuží. Vzhledem ke složitosti provedení byly nakonec zvoleny prefabrikované stropní desky Spirol. Nepravidelnost sbíhajícího se půdorysu budovy byla řešena seřezáváním čel jednotlivých desek.

Osazením stropu byla hrubá stavba kaple v podstatě dokončena, následovalo pouze dobetonování třetího patra věže, zakrytého monolitickou střechou a nad ní šikmou atikou.

Interiér kaple navrhli Jakub a Luboš Jarcovjákovi

Všechny betonové stěnové konstrukce byly z vnější strany zatepleny minerální vatou, věž byla omítnuta bílou silikonovou omítkou a vnější stěny lodi kaple byly obloženy dřevěnými latěmi z vypalovaného jasanu. Obklad fasády trval téměř dva měsíce, ale výsledný dojem byl velmi působivý. Latě se vypalovaly a natíraly ochranným olejem. Dřevo bude dále neupravované a bude tak reflektovat stárnutí kaple.

Krytina všech střech je fóliová, z měkčeného PVC, oplechování atik a všech parapetů, svody a okapy jsou z šedého plechu s plastovým nátěrem. Okna jsou použita dřevohliníková. Venkovní tmavě šedý hliníkový profil je bezúdržbový. Vnitřní přírodní barva dřeva koresponduje s dřevěnými částmi mobiliáře a dubovými dveřmi interiéru.

Závěr
Vzhledem k místním podmínkám možnosti výstavby, poměrně složitému půdorysu, krátkému termínu na výstavbu a množství systémů a detailů řešených na místě lze konstatovat, že původní koncepce návrhu kaple byla naplněna. Zda půjde o stavbu a architekturu kvalitní, ukáže nejlépe pouze čas.

Základní údaje o stavbě

Název stavby: Novostavba kaple sv. Jana Pavla II., Bukovany
Investor: Občanské sdružení Bukovanská kaple
Hlavní iniciátoři a donátoři stavby: Josef a Zdeňka Kouřilovi, Kyjov
Autoři projektu: Ing. Jaroslav Vlach, Ing. Lenka Vlachová, Ateliér 100D, Kyjov
Hlavní dodavatel stavby: Luděk Křižánek, Bukovany
Dodavatel fasádních materiálů: BAUMIT, spol. s r.o.
Stavbyvedoucí: Luděk Křižánek
TDI: Ing. Jaroslav Vlach, Josef Kouřil
Termíny výstavby: 09/2012 (základní kámen), 10/2013 (slavnostní otevření a vysvěcení), jaro 2014 (zprovoznění zvonice)





Licence Creative Commons

www.casopisstavebnictvi.cz podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora | Neužívejte dílo komerčně | Nezasahujte do díla 3.0 Unported
.

RSS
© 2007