arrows Vzdělávání, literatura arrows Curriculum arrowsHistorie Českého vysokého učení technického v Praze
foto: archiv ČVUT
text: Hana Dušková
číslo: 01/07
Historie Českého vysokého učení technického v Praze
České vysoké učení technické v Praze má svůj původ ve Stavovském civilním a vojenském pražském civilním učilišti, založeném před 300 lety Christianem Josephem Willenbergem. Císař Josef I. tuto myšlenku podpořil svým reskriptem z 18. ledna 1707, který nařizoval českým stavům zajistit výuku inženýrským disciplínám.
odeslat odeslat    tisk tisk

Počátky inženýrské výuky v českých zemích (1707–1800)

První veřejná inženýrská škola střední Evropy pod názvem Stavovská inženýrská škola v Praze byla za vedení svého zakladatele a prvního profesora Ch. J. Willenberga, uznávaného odborníka v opevňovacích pracích, zaměřena vojensko-fortifikačně. První absolventi se tak uplatňovali především jako důstojníci ve vojenských službách. V období působnosti jeho nástupce, malíře a architekta Jana Ferdinanda Schora, a v letech 1767–1800, kdy inženýrskou školu vedl významný zeměměřický a vodohospodářský odborník František Antonín Linhart Berger, ztratila svůj vojenský charakter a přerostla ve školu převážně civilní inženýrskou. Tyto tři, na svou dobu vynikající osobnosti z oblasti stavebně a ženijně inženýrské, daly Stavovské inženýrské škole všestranně stavební ráz. V roce 1786 se výuka přemístila z Klementina do Dominikánské (Husovy) ulice, do budovy bývalého Svatováclavského semináře. O rok později bylo Dekretem císaře Josefa I. rozhodnuto o spojení Stavovské inženýrské školy s Pražskou univerzitou.

Zahájení činnosti Polytechnického ústavu (1800–1862)

V roce 1803 vznikl z původní Stavovské inženýrské školy reformou provedenou Františkem Josefem Gerstnerem podle vzoru pařížské École Polytechnique tříletý Polytechnický ústav Království českého v Praze (nazýván Gerstnerova pražská polytechnika). Zde byla 11. října 1806 zahájena skutečná inženýrská výuka klasického typu. Polytechnika však byla nadále součástí Pražské univerzity. Teprve v roce 1815 došlo k jejímu opětovnému osamostatnění.

Změny na České polytechnice
(1863–1918)

Vysokoškolské úrovně polytechnika dosáhla v roce 1863. Tehdy byl vyhlášen tzv. organický statut, podle kterého škola dobudovala základní vysokoškolské technické disciplíny (mechaniku, vyšší matematiku, chemii, fyziku, zemědělství, vodní a pozemní stavitelství, deskriptivní geometrii) a vytvořila čtyři hlavní obory studia: vodní a silniční stavitelství, pozemní stavitelství (architektura), strojnictví a obor technické lučby (chemie). V čele oborů stáli přednostové (později děkani), doživotně jmenovaný ředitel byl nahrazen každoročně voleným rektorem. Na škole byla přiznána rovnoprávnost češtiny a němčiny. V roce 1869 byla na základě nového školského zákona polytechnika rozdělena podle vyučovacích jazyků na dvě samostatné školy, Pražskou vysokou technickou školu českou a Pražskou vysokou technickou školu německou. Názvy škol byly upraveny v roce 1875, kdy byl vydán statut Císařsko-královské české vysoké školy technické v Praze a K. K. Deutsche Technische Hochschule in Prag. První areál České techniky vyrostl na rohu Karlova náměstí a Resslovy ulice podle projektu architekta Ignáce Ullmanna v letech 1870–1874. Stará budova polytechniky v Husově ulici zůstala celá Německé technice. Knihovnu měly obě techniky společnou v Husově ulici. V roce 1901 bylo technikám propůjčeno promoční právo pro titul doktor techniky (Dr. tech.), v roce 1904 získali rektoři technik právo na oslovení magnificence a od roku 1906 možnost nosit zlatý řetěz jako odznak rektorské hodnosti, čímž byly techniky i po vnější stránce v českých zemích rovny univerzitám.
Závěrečná způsobilost byla prokazována již od začátku veřejně a slavnostním způsobem. Teprve od roku 1878 byly na C. k. české vysoké škole technické zavedeny dvě státní zkoušky a v roce 1901, po vydání rigorózního řádu, bylo Pražské technice přiznáno právo udělovat hodnost doktora technických věd.

ČVUT mezi 1. a 2. světovou válkou
(1918–1939)

Mohutný rozvoj studia začal po roce 1918. V srpnu 1920 byl ministerskou radou schválen organizační statut, který zaváděl novou organizaci školy. Její název se změnil na České vysoké učení technické, obory v čele s přednosty byly nahrazeny vysokými školami s děkany, rektor stál v čele akademického senátu. Podle tohoto statutu mělo ČVUT až do roku 1939 sedm vysokých škol: inženýrského stavitelství, architektury a pozemního stavitelství, strojního a elektrotechnického inženýrství, chemicko-technologického inženýrství, zemědělského a lesního inženýrství, speciálních nauk a obchodní. Při některých vysokých školách existovaly výzkumné a zkušební ústavy nebo pokusné stanice a laboratoře. Jedním z nich byl Výzkumný a zkušební ústav hmot a konstrukcí stavebních při Vysoké škole inženýrského stavitelství, zřízený v roce 1921, jehož prvním přednostou byl profesor Ing. František Klokner. Dnešní Kloknerův ústav je jeho přímým pokračovatelem.

České vysoké učení
(1939–1989)

Po násilném uzavření všech českých vysokých škol za nacistické okupace v letech 1939–1945 došlo po osvobození k znovuotevření ČVUT, které již od roku 1920 sdružovalo sedm samostatných fakult. Výuka na Německé technice již nebyla po roce 1945 obnovena. Během celkové přestavby ČVUT v letech 1949–1960 došlo k mnoha zásadním změnám, především v organizaci fakult. Byla zrušena největší fakulta ČVUT – Vysoká škola obchodní. Vznikla pracoviště s celoškolskou působností, jako byly katedry vojenské, marxismu-leninismu, branné výchovy. V roce 1951 byla Fakulta strojního a elektrotechnického inženýrství rozdělena na Fakultu strojní a Fakultu elektrotechnickou. V roce 1952 vytvářejí Fakulta zemědělská a Fakulta chemická samostatné vysoké školy a odcházejí ze svazku ČVUT. V roce 1959 byla zřízena Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská. Legislativním základem pro změny v organizaci a také ve všech sférách činnosti ČVUT byl zákon o vysokých školách č. 58/1950 Sb. Po roce 1960 mělo ČVUT čtyři fakulty: stavební, strojní, elektrotechnickou a jadernou a fyzikálně inženýrskou. V roce 1976 byla zřízena Fakulta architektury. Na této struktuře nic nezměnily ani pozdější zákony o vysokých školách, jež byly v letech 1950–1980 postupně vydány celkem čtyři (stejně tak i statuty ČVUT). Kladem z hlediska rozvoje školy bylo pokračování v dostavbě dejvického areálu v letech 1958–1988 a výstavba kolejí pro studenty ČVUT v Podolí, na Strahově a v Bubenči.

ČVUT po roce 1989

17. listopad 1989 ukončil čtyřicetiletou etapu v dějinách školy, kdy se podruhé v tomto století dostala její existence a rozvoj do závislosti na politické moci. Od roku 1993 mělo ČVUT šest fakult: stavební, architektury, strojní, elektrotechnickou, jadernou a fyzikálně inženýrskou, dopravní a pracoviště a účelová zařízení s celoškolskou působností, jako jsou Masarykův ústav vyšších studií, Kloknerův ústav, Výpočetní a informační centrum, Technologické a inovační centrum ČVUT, Správa účelových zařízení, Vydavatelství ČVUT a dnešní Ústav biomedicínského inženýrství. V roce 1995 bylo otevřeno odloučené pracoviště Fakulty dopravní a Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Děčíně. V dalších letech vzniklo Výzkumné centrum průmyslového dědictví a Ústav technické a experimentální fyziky ČVUT, bylo zřízeno Centrum pro radiochemii a radiační chemii. V roce 2005 byla otevřena dosud nejmladší fakulta ČVUT v Praze – Fakulta biomedicínského inženýrství.

Současnost ČVUT v Praze

V současné době studuje na sedmi fakultách ČVUT více než 23 000 studentů. V rámci objektů, které ČVUT spravuje, jsou prioritami zájmu stavebního rozvoje dvě lokality – historický areál na Karlově náměstí a vysokoškolský areál v Dejvicích, kde sídlí všechny velké fakulty ČVUT: Fakulta stavební a Fakulta architektury – kompletně, Fakulta strojní a Fakulta elektrotechnická – z více než 50 %. V rámci lokality v Dejvicích se jedná o výstavbu pobočky Národní technické knihovny, o realizaci nové budovy ČVUT, určené zejména pro Fakultu architektury, a plánovanou dostavbu segmentu Vítězného náměstí.





Licence Creative Commons

www.casopisstavebnictvi.cz podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora | Neužívejte dílo komerčně | Nezasahujte do díla 3.0 Unported
.

RSS
Líbí se nám: Vše o stavbách a architektůře najdete na 4stav.cz. Použité stroje jako brusky, lisy a jiné naleznete na AKKstroje.cz. Studijní materiály nejen o stavebnictví, ale i strojírenství a zeměpis najdete na Škola, studium, wiki. Pomozte klikem, udělejte dobrou věc a přečtěte si v magazínu nejen o životním stylu.
© 2007