arrows Realizace staveb arrowsGifhorn - muzeum s příběhem
foto archiv autora
text Břetislav Koč
číslo: 05/15
Gifhorn - muzeum s příběhem
Dalo by se říci, že muzea – bez ohledu na obor a předmět jejich zájmu – vypovídají o příbězích sbírkových předmětů, lidí a historii. Mezinárodní muzeum mlýnů v německém Gifhornu vypráví svůj osobitý příběh.
odeslat odeslat    tisk tisk

Městečko Gifhorn, ležící asi 250 km východně od Berlína, se po roce 1980 stalo každoročně cílem desítek a možná i stovek tisíc turistů, mířících právě k Mezinárodnímu muzeu mlýnů. Na desítkách hektarů bývalé periferie s brownfieldem, skládkou a bažinou vznikl areál, jemuž dominuje několik větrných mlýnů, ať už přenesených z původních lokalit, nebo věrných replik podle originálů z několika zemí.

Větrný mlýn v parku Sanssouci v Postupimi na pohlednici z roku 1910

Příběh tohoto zcela soukromého muzea spočívá v tom, jak vzniklo. Muzeum si vysnil a poté jej i realizoval Horst Wrobel. Jeho zájem o mlýny byl motivován, jak sám říká, osudovým setkáním, když ve svých třiceti letech uviděl nedaleko Braunschweigu funkční větrný mlýn. Nedalo mu to, prozkoumal jeho konstrukci a celé zařízení od mohutných křídel až po mlýnské kameny. Vše si zakreslil, změřil a vlastníma rukama pak stvořil model tohoto mlýna, včetně jeho vnitřní podoby a zařízení. Ten však nezůstal osamocený – brzy přibyly modely dalších větrných mlýnů. Když jich bylo 36, tak je poprvé v Suhlendorfu, mezi Gifhornem a Hamburkem, kde tehdy žil, roku 1974 vystavil. Nečekaný zájem se stal impulzem pro vznik malé stálé expozice, jejíž rozvoj (modelů v modelářské dílně Horsta Wrobela totiž neustále přibývalo) narážel na omezené prostorové možnosti a komfort návštěvníků. Vstříc mu vyšli konšelé v 80 km vzdáleném Gifhornu a nabídli pozemky na okraji města, jejichž poloha znamenala lepší dostupnost a potenciál vyšší návštěvnosti.

Replika větrného mlýna z muzea v Gifhornu

Na rekultivovanou plochu přemístil Wrobel do první budovy sbírku více než čtyřiceti svých vlastnoručně vyrobených modelů větrných mlýnů a postupně byly přeneseny i dva autentické větrné mlýny, reprezentující základní typy – dřevěný mlýn sloupový a zděný mlýn holandský s otočnou střechou. Areál se postupně rozrůstal o další stavby, jak o výstavní haly, restauraci, pekárnu, tak i o repliky mlýnů z různých oblastí Evropy (např. z Ukrajiny, Ruska či Středomoří), na vodní ploše přibyl i lodní mlýn s vodním kolem a malý vodní mlýn z alpské oblasti. Okolo sedmdesáti modelů a další desítky dílů a artefaktů z vybavení mlýnů našlo místo v nově postavených halách, na volné ploše bylo postaveno šestnáct reálných mlýnů, z toho devět větrných. Prostor doplňují restaurace s vlastní tradiční pekárnou chleba a další nezbytnou infrastrukturou na tomto krajinářsky zcela novém teritoriu.

O jednom mlýnu, anebo vlastně o čtyřech

Areálu výškově i mohutností vévodí replika větrného mlýna, jehož originál stával do jara roku 1945 v parku Sanssouci v Postupimi na jihozápadním okraji Berlína. Podle fotografií tohoto mlýna jej postavil Horst Wrobel jako jeden ze svých prvních modelů a v areálu u Gifhornu vznikla jeho věrná replika. Roku 1993 pak byla v Postupimi postavena další replika na původní lokalitě – mlýn se tak dočkal svého čtvrtého provedení.

O velikosti tohoto reálného mlýna svědčí některá technická data. Výška zděné věže pod mlýnem činí 13,41 m, její průměr u základů přibližně 12 m, celková výška po nejvyšší bod loďovité střechy činí 25,78 m, průměr křídel je 24 m, horní úvrať křídel při chodu mlýna je ve výšce 35,45 m. Tento dřevěný sloupový mlýn stál původně v Postupimi od roku 1739, v roce 1786 byl zrušen. Na jeho místě pak byl v letech 1788 až 1789 postaven zděný mlýn, zničený válečnými událostmi roku 1945.

Ke uvedenému mlýnu se váže často citovaná historka. Mlýn roku 1745 navštívil císař Fridrich II. Veliký (vládl v letech 1740 až 1786). Nelíbilo se mu, že mlýn vydává svůj typický hluk – klapání. Dialog císaře a mlynáře provází skoro každou publikaci o mlýnu a celá historka, která se podle datování na jedné z kreseb odehrála 2. srpna 1745, byla i několikrát „dokumentárně“ zachycena na kresbách. Jedna z verzí překladu zní:

Císař: „Ptám se, zda chcete nebo nechcete odstranit mlýn, který mě svým klapáním ve dne v noci ruší? Jinak budu muset použít násilí!“

Mlynář: „Jistě, Výsosti – kdyby neexistoval komorní soud v Berlíně!“

(Soudci zmíněného soudu měli pověst, že by se prý nechali od Fridricha II. raději zavřít, než by na jeho příkaz změnili rozsudek, který považovali za správný.)

Vyobrazení zmíněné osobní císařské intervence (která byla neúspěšná, protože mlýn císaře přežil) na různých obrázcích vede k  překvapivému závěru: nejčastěji zobrazovaná verze této scény se odehrává u zděného mlýna v jeho současné podobě, jenže ten byl postaven až po císařově smrti! Existuje však i kresba s částí dřevěného větrného mlýna. Zajímavé je i porovnání postavy a pózy císaře, shoda určitě není náhodná. Současně nejčastěji reprodukovaná kresba k císařské návštěvě je tedy pojetím scény historickým omylem.

Autor:
Ing. Břetislav Koč


Technologické centrum AV ČR
Zajímavé stavby a technické památky po celé Evropě mapuje kniha Stavbařův průvodce Evropou, obsahující popis a fotografie 365 míst, které by měl každý cestovatel se zálibou ve stavebnictví a architektuře navštívit. Více na www.ice-ckait.cz.

Replika větrného mlýna na původním místě u zámku v Postupimi 





Licence Creative Commons

www.casopisstavebnictvi.cz podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora | Neužívejte dílo komerčně | Nezasahujte do díla 3.0 Unported
.

RSS
© 2007