Závazný pokyn Autorizační rady ČKAIT č. 1/2008 k prokazování odborné praxe

Aby mohla být získaná praxe považována za odbornou praxi ve smyslu § 7 odst. 1 písm. f) zákona č. 360/1992 Sb., musí přímo souviset s vybranými a odbornými činnostmi ve výstavbě v oboru nebo specializaci požadované autorizace. Praxe přitom musí být vykonána v zákonem předepsané délce, a to v letech po sobě jdoucích. Dalším požadavkem autorizačního řádu je, že mezi vykonanou praxí a žádostí o autorizaci neuplyne doba delší než 5 let (§ 5 odst. 1 AŘ).
Z dokumentu o absolvování odborné praxe musí být proto zřejmé, kdy byla odborná praxe vykonávána a co bylo jejím obsahem. V zájmu jistoty je vyžadováno, aby doklad o odborné praxi potvrdila osoba, pod jejímž odborným vedením byla praxe vykonávána. Takovou osobou se podle autorizačního řádu rozumí autorizovaná osoba, zaměstnavatel, společník firmy. Autorizační řád nekonkretizuje, kdo za zaměstnavatele potvrzuje doklad o praxi. To je věcí vnitřních předpisů zaměstnavatele. Vždy však v dokladu musí být uvedeno, kde byla praxe prováděna, v jakém období a v čem spočívala [§ 4 odst. 1 písm. c) AŘ]. Jedině tak lze prokázat, že praxe přímo souvisela s vybranými a odbornými činnostmi ve výstavbě v oboru nebo specializaci požadované autorizace, že byla vykonána v zákonem předepsané délce v letech po sobě jdoucích a že od výkonu praxe k žádosti o autorizaci neuplynula doba delší než 5 let.
Z ustanovení § 4 odst. 1 písm. d) vyplývá, že za uznanou odbornou praxi se považuje výkon činností při realizaci stavby, spoluúčast na projekční činnosti, vydané odborné posudky, statě a publikace, patenty, přičemž musí vždy být vyjádřen vlastní autorský podíl. Proto autorizační řád vyžaduje soupis těchto činností, popřípadě popis dosavadní odborné činnosti; soupis musí být potvrzen osobou, pod jejímž odborným vedením byla praxe vykonávána.
I na výkon projektové činnosti (spoluúčasti na ní), odborné posudky, statě a publikace, kterými se prokazuje odborná praxe, se vztahuje požadavek § 5 odst. 1 AŘ, tj. musí se jednat o práce vykonávané v požadované lhůtě, v letech po sobě jdoucích a mezi praxí a žádostí o autorizaci nesmí uplynout doba delší než 5 let. Tento závěr je v souladu s § 5 odst. 4 AŘ, podle kterého se délka odborné praxe prokazuje na základě listinných dokladů (potvrzení, osvědčení apod.), ve kterých musí být vždy specifikována vybraná odborná činnost ve výstavbě a určena doba, po niž žadatel tuto činnost vykonával.
Jedinou výjimku z požadavku kontinuálnosti praxe obsahuje § 5 odst. 2 AŘ, podle kterého lze uznat i praxi vykonávanou po dokončení bakalářského studia, jestliže chybějící roky praxe byly žadatelem absolvovány v bezprostřední návaznosti na ukončení magisterského studia.
Z tohoto ustanovení lze dovodit, že:

• nelze uznat praxi vykonávanou před dokončením studia s výjimkou případu uvedeného v § 5 odst. 2;
• autorizační řád nepředpokládal uznání praxe vykonávané při studiu, a to ani v případě možnosti započtení praxe po dokončení bakalářského studia (viz požadavek, že ?zbývající praxe bude vykonávána v bezprostřední návaznosti na ukončení magisterského studia?);
• text výše zmíněného ustanovení § 5 odst. 2 AŘ lze vztahovat pouze na případy, kdy bakalář vstoupí do praxe a po určité době se rozhodne pro magisterské studium.

Protože žádný právní předpis nemůže pamatovat na všechny případy, je autorizační radě v § 5 odst. 3 dáno právo, aby ve sporných případech rozhodla o zápočtu délky odborné praxe; vždy však na základě dokladů předložených žadatelem, stanoviska komise, popřípadě s použitím jiných důkazních prostředků (např. svědecké výpovědi či čestného prohlášení).
Schváleno Autorizační radou ČKAIT dne 9. 1. 2008.