Základní škola Amos pro Psáry a Dolní Jirčany

Kromě kmenových tříd a odborných učeben se v budově nacházejí i dvě tělocvičny, taneční a hudební sál, multimediální dílna, rozhlasové studio, knihovna pro školu i veřejnost a další multifunkční prostory, které obyčejnou základní školu proměňují na inspirativní prostor tzv. celodenní školy a komunitní centrum obce.

Úvod

Vesnice kolem Prahy spojují v posledních letech problémy s masivní urbanizací a růstem počtu obyvatel vyžadujících veřejné služby v míře, na kterou obce často nejsou vůbec připraveny. Jedním z hlavních úkolů v tomto směru je poskytnutí zázemí pro základní školní docházku. Stávající standard (pokud je) neodpovídá očekáváním a požadavkům dnešní doby. Stavba nové školy pro Psáry – Dolní Jirčany na tyto potřeby reaguje. Návrh vzešel z dvoukolové veřejné mezinárodní architektonické soutěže uspořádané na přelomu let 2013 až 2014, které se zúčastnilo 61 týmů.

Urbanistické a architektonické řešení

Nová základní škola doplňuje zástavbu obcí Psáry a Dolní Jirčany spíše volně. Budova přiléhá k frekventované hlavní silnici na Prahu a zatímco směrem na západ je z oken výhled do polí, veřejný prostor před hlavním vstupem ukončuje urbanistickou osu od dolnojirčanské návsi. Cílem urbanistického konceptu areálu nové školy bylo vytvořit v kontextu obce místo s vlastní identitou, které nebude navzdory své velikosti ve významovém ani prostorovém konfliktu se stávající zástavbou. Doplněním okolité zástavby a vytvořením plánovaného parku s ní škola v nastávajících letech plně splyne. Budova školy má vytvořit ukončení urbanistické osy vedoucí k návsi na ulicích Hlavní a Pražská, které projdou v blízké budoucnosti rozsáhlou revitalizací, a dát jim potenciál živé obecní komunikace s přirozeně fungujícím parterem. Jako protiváha prostoru návsi funguje v areálu školy veřejný prostor na jihovýchodním rohu pozemku zakončený výrazným oknem školní knihovny, který přes parterové prvky rekreační zeleně přechází do vstupního prostranství školy.

Škola je zasazena do mírného svahu, jenž umožnil pracovat s podlažností rozdílnou vůči veřejnému prostoru a směrem do areálu. Budova je rozčleněna podle funkčního využití na dílčí stavební hmoty, které se měřítkem co nejvíce přibližují stavbám v okolí. Tvář školy vůči obci určují výškově dominantní dvoupodlažní budovy, které obsahují vlastní výukové prostory. K jejich ztvárnění je použita typologie venkovských hospodářských stavení v abstrahované podobě, což je podpořeno minimalistickým materiálovým řešením a elementárním členěním fasád. Centrální objekt, který obsahuje společné funkce obou stupňů základní školy a celou budovu provozně i opticky propojuje, je naopak navržen jako čistě technická stavba o jednom nadzemním a jednom podzemním podlaží. Navenek se prezentuje výrazně profilovanou, ale celkově kompaktní fasádou z dřevěných lamel pracující s různými stupni průhlednosti podle potřeb vnitřních prostorů.

Dispoziční a provozní řešení

Interiér školní budovy je navržen jako volně plynoucí prostor vytvářející přirozeně ohraničené zóny s rozdílnou mírou intimity podle plánovaného využití, tzv. „learning landscape“. Budova má sloužit i jako zázemí pro mimoškolní aktivity na principu celodenní školy a v neposlední řadě bude plnit i funkci komunitního centra.

Důležitá pro celkový charakter interiéru je práce se dřevem. Je použito jako konstrukční materiál nad vstupním vestibulem a jídelnou, na obkladech stěn a nábytkových vestavbách, parapetech i fasádě a dodává škole hřejivou a domácí atmosféru podpořenou orientačním systémem založeným na principech dětské kresby. Provozně se školní budova dělí do tří částí.

Centrální objekt A
Centrální dvoupodlažní objekt A je z převážné části zapuštěn do terénu a tvoří uzlový bod propojující jednotlivé části budovy i obě úrovně terénu. Obsahuje společné provozy obou stupňů základní školy.

V horní úrovni je umístěn hlavní vstup a lobby, ze kterých je přímo přístupný druhý stupeň základní školy. Na vstupní halu je napojen i sál pro hudební výuku, školní klub a venkovní atrium pro sportovní i rekreační aktivity žáků převážně prvního stupně.

Prostor vstupní haly volně přechází do jídelny, která má dvě podlaží. Jídelna je navržena jako srdce školy. Na vstupní halu je napojena přes centrálně umístěné přímé schodiště. Na jídelnu navazuje rozlehlá venkovní terasa, jež je díky svažitosti pozemku umístěna na terénu v úrovni suterénu.

V severozápadní části centrálního objektu je umístěn blok tělocvičen se šatnovým zázemím a nářaďovnami. Úsek tělovýchovy disponuje i přímým venkovním vstupem v úrovni podzemního podlaží, který ho propojuje s venkovními sportovišti a slouží zároveň jako vedlejší vchod pro mimoškolní využití tělocvičen. Tělocvičny jsou uspořádány tak, aby malá tělocvična, dispozičně umístěná mezi jídelnu a velkou tělocvičnu, mohla být mobilním pódio­vým systémem přebudována na zvýšené jeviště se zázemím pro kulturní akce pořádané v prostoru jídelny.

V suterénu je dále kuchyň, technické zázemí a sklady napojené na obslužnou a zásobovací komunikaci podél jihovýchodní fasády školy.

Objekty B a C
Na centrální objekt A navazují objekty B a C druhého a prvního stupně, členěné vždy na dvě třípodlažní křídla s vlastními vertikálními komunikacemi. Křídla jsou spojena dvoupodlažními komunikačními krčky se střešními terasami, kde jsou umístěny vstupy a šatny.

Dispoziční uspořádání ve výukových částech objektů B a C je založeno na principu dílčích jednotek – tzv. klastrů – pro cca osmdesát žáků. Ty tvoří přehledné celky vždy dvou až tří kmenových učeben seskupených kolem společné centrální haly. Díky vizuálnímu propojení učeben s halou tak vzniká jasně ohraničený variabilní prostor pro výuku v mnoha formách s množstvím zákoutí, se kterým se mohou jeho uživatelé v rámci velké školy snadněji identifikovat a přizpůsobit si ho i díky rozsáhlé aplikaci popisovatelných a magnetických stěn.

Druhý stupeň obsahuje celkem tři klastry doplněné o blok speciál­­ních učeben, první stupeň potom čtyři klastry a školní družinu. Klastry v horních podlažích mají vždy přístup na střešní terasy. Každý klastr má vlastní barevnou identitu usnadňující orientaci.

Učebny v klastrech prvního stupně mají plochu rozšířenou o tzv. herní koutek. V přízemí jsou navrženy v modulu 8 × 7 m s herním koutkem v podobě samostatné místnosti přiléhající k čelní straně učebny a jsou určeny převážně pro mladší děti. Učebny v patře jsou v modulu 8 × 8,5 m (hloubka) a plocha herního koutku je plně integrována do plochy učebny. Vzhledem ke zvětšené hloubce dispozice je standardní boční osvětlení doplněno systémem střešních světlíků. Kmenové učebny druhého stupně jsou navrženy v modulu 8,4 × 7,7 m.

V přízemí východního křídla objektu B poblíž hlavního vstupu je umístěn úsek vedení a v přímé vazbě na prostranství před školou i školní knihovna. Pod knihovnou se v suterénu nachází prostor tzv. multimediální laboratoře s nahrávacím studiem, počítačovou učebnou a víceúčelovým sálem. Tento prostor je samostatným schodištěm propojen s knihovnou a společně tak mohou sloužit i veřejnosti. V suterénu západního křídla jsou doplňkové odborné učebny – pro výtvarnou výchovu, dílny a cvičnou kuchyni.

Školní družina, jako součást prvního stupně umístěná v polosuterénu severního křídla objektu C, je přístupna schodištěm přímo ze vstupní haly. Družina má vlastní vstup, šatnu a výstup do terénu v úrovni podzemního podlaží. Vnitřní prostor družiny lze mobilní stěnou rozčlenit tak, že může v době výuky sloužit i jako běžná učebna.

Povrchy a materiály

Obecně je výraz většiny prostor neutrální, použitými materiály jsou zejména kombinace neutrální podlahy – přírodní linoleum béžové barvy nebo betonové stěrky stejného odstínu v kombinaci s bílým podhledem či dřevěným nosným roštem. Ve většině prostor je použita bílá výmalba nebo výmalba s magnetickým povrchem a možností kreslení na stěnu. Většina vestavného nábytku, zábradlí s příslušenstvím je v březové překližce nebo v dekoru březové překližky.

Budova A prostorem vstupní haly volně přechází do jídelny. Jídelna je navržena jako srdce školy, otevřená a přístupná. Nábytek v jídelně je zvolen v souvislosti s přírodním laděním celého prostoru. Převládá tedy dřevo, navržené lavice a stoly jsou ve světlém březovém dekoru, ty jsou podtrženy výraznými židlemi červené barvy. Podlaha je neutrální, béžová, na stěnách je bílá výmalba. V prostoru výdeje je použita zejména bílá barva, bílý obklad. Na stěnách u výdeje, které vedou až k propojujícím chodbám v 1.PP, je použita neu­trální šedá barva. V prostoru za schodištěm vedoucím do chodby, odkud je přístup do tělocvičen, je na podlaze použit jiný odstín přírodního linolea. Uživatel tak dostane pocit, že se dostává do části objektu s jinou funkcí. V navazujících chodbách a zázemí tělocvičen je použit tentýž odstín.

Navazující objekty B a C jsou místem samotné výuky. Učebny jsou seskupeny do funkčních jednotek a jednotka zabírá vždy celé jedno podlaží. Funkční jednotky tvoří v rámci velké školy menší přehledné celky, se kterými se mohou jejich uživatelé snadněji identifikovat a přizpůsobit si je. Tyto celky mají i svou příslušnou barvu. Zatímco 1. stupeň je v použití barev velkorysejší – barevné jsou podlahy i jednotlivé akcenty – niky vstupu do hygienického zázemí, chodby vedoucí na terasu apod., druhý stupeň je naopak v použití barev střídmější a používá barvy pouze v určitých akcentech, podlaha zůstává v neutrální barvě.

Konstrukční řešení

Vzhledem ke komplikovaným geologickým poměrům je stavba založena na velkoprůměrových pilotách. Nosnou konstrukci budovy tvoří monolitický železobetonový skelet se skrytými průvlaky. Stěny jsou navrženy podle namáhání a napojovaných konstrukcí jako železobetonové a zděné. Společné prostory centrálního objektu A jsou zastropeny lepenými dřevěnými vazníky, které se pohledově uplatňují v interiéru. Zastřešení objektů se sedlovými střechami je řešeno ocelovými rámy. Výplňové konstrukce obvodových stěn a vnitřní akustické příčky jsou realizovány z vápenopískových bloků. Tepelně-technické parametry a průvzdušnost obvodového pláště odpovídají požadavkům na energeticky pasivní budovu.

TZB

Budova je navržena jako energeticky pasivní. Vytápění je primárně zajištěno kaskádou tepelných čerpadel, napojených do akumulačních nádrží s vnořenými zásobníky TUV. Hlavním zdrojem tepla pro vytápění a ohřev teplé vody objektu je kaskáda čtyř tepelných čerpadel se systémem vzduch – voda Buderus Logatherm WPL 31 A (výkon 31 kW při A2/W35) ve venkovním provedení. Bivalentním zdrojem tepla je pak kaskáda dvou nástěnných kondenzačních kotlů Logamax plus GB192-50i. Dalším zdrojem tepla je soustava kondenzačních plynových kotlů, které vykrývají špičkové potřeby a umožňují tak provozovat tepelná čerpadla v optimálním režimu. Předání tepla do místností je zajištěno převážně systémem teplovodního podlahového vytápění doplněným o radiátory v učebnách. Vytápění je řízeno sofistikovaným systémem MaR na základě obsazenosti budovy podle vnitřních a vnějších čidel teploty.

Výměna vzduchu je zajištěna systémem rovnotlakého řízeného větrání s pasivní rekuperací tepla s účinností 77 %. Vzduchotechnické jednotky jsou umístěny decentralizovaně na střeše objektu A i v podkrovních prostorech objektů B a C tak, aby byly trasy rozvodů co nejkratší. Výměna vzduchu probíhá s proměnlivou intenzitou na základě hodnot CO2 v učebnách. V přechodovém a letním období je systém využíván k nočnímu předchlazení budovy intenzivnějším větráním. V objektu je instalován systém sběru dešťové vody, která se využívá ke splachování hygienických zařízení.