Vysokorychlostní železnice: v Evropě standard, pro Českou republiku šance
Vysokorychlostní tratě (VRT) jsou ve vyspělých evropských zemích samozřejmostí. K jejich výstavbě vedla nedostačující kapacita dálnic či původních železničních tratí. V každé zemi vznikla zcela osobitá síť VRT a její provozní zvyklosti. Ve Švýcarsku se sice nejedná o typickou VRT, trať na 200 km/h je však nejlépe provozně zapojena do celostátního systému veřejné dopravy. Článek na základě evropské ?dobré praxe? vyvrací rozšířené mýty o VRT a na konkrétních příkladech ukazuje jejich možný přínos pro ČR.
Vysokorychlostní tratě v Evropě
Francie
První evropská VRT byla zprovozněna ve Francii v roce 1981 (na základě schválení projektu vládou v roce 1976). Tratě byly projektovány pro výlučný provoz rychlovlaků. V současnosti již legendární rychlovlaky TGV dosahovaly tehdy nejvyšší rychlosti pouze 260 km/h. Za 30 let se síť francouzských VRT, stavěných nyní na rychlost přes 300 km/h, rozrostla na téměř 2000 km a tvoří páteř dálkové dopravy země. Francouzské VRT tvoří hvězdicovou síť okolo Paříže (včetně částečného obchvatu města), přičemž vlaky TGV zajíždějí i na konvenční tratě. Na centrálních úsecích sítě se v současnosti cestující tlačí na schodech těchto rychlovlaků. Správce infrastruktury RFF vážně uvažuje o zavedení taktového jízdního řádu a tangenciálních linek TGV, vedoucích mimo pařížskou aglomeraci.
¤ Legendární rychlovlak TGV ve stanici Aèroport Charles de Gaulle, foto: CEDOP