Vliv oken na zdravé prostředí staveb
Posuzování a vyhodnocování otvorových výplní v obvodovém plášti budov se po velmi dlouhé době začíná dařit proměňovat v podrobnější požadavky na otvorové výplně. Po době, kdy hlavním kritériem oken byly tepelně-technické parametry, se do projektových dokumentací projektantů dostávají i další ukazatele, které jsou pro zdravé vnitřní prostředí budov také velmi důležité, ale většinou nemají okamžitě viditelný efekt. Jejich vlastnosti se mohou pozitivně projevovat na lidském zdraví až postupem času.
Základním kritériem zůstávají tepelně-technické parametry (ČSN 73 0540-2), tedy čím větší úspora finančních prostředků za topení bez dramatického snižování teploty vzduchu v objektech, tím lépe. Druhým zásadním kritériem je solární faktor (ČSN 73 0540-2, ČSN EN 410) zasklívacích jednotek. Ten je důležitý při získávání tepla ze sluneční energie. Dalším aspektem, který přináší prakticky okamžitý efekt, je akustický útlum (vzduchová neprůzvučnost – ČSN 73 0532). I tento parametr otvorových výplní nabývá postupem času na významu. U novostaveb jsme svědky toho, že developeři se v podstatně větší míře musí zabývat výstavbou v prolukách nebo dokonce na nárožích frekventovaných křižovatek komunikací. Stavby na „zelené louce“ se stále více přibližují hlukově exponovaným místům, jako jsou letiště nebo železnice. Z uvedené situace vyplývá důrazný požadavek na bezchybnou montáž oken a dveří
(ČSN 74 6077). Osazení oken bez správně navržených a aplikovaných uzávěrů připojovací spáry stejně jako tepelně a akusticky izolační výplně připojovací spáry mohou znehodnotit sebelépe navržená okna nebo dveře.
Reálný stav
Na základě zkušeností s projekty, zejména bytových domů, se dá říci, že splnění výše uvedených požadavků se vyskytuje v projektových dokumentacích takřka bezvýhradně. U projektů rodinných domů je situace stále poněkud jiná. Pokud se tedy nejedná o objekty, na které stavebníci čerpají dotace z programu NZÚ. V takovém případě jsou parametry oken z velké části předepsané. Nicméně existují parametry oken a vnějších dveří, které se v projektových dokumentacích objektů objevují velmi sporadicky, nejspíše proto, že nepřinášejí zákazníkům vnímatelný efekt, a tím jsou projektanty opomíjeny.
Správný výběr zasklení s ohledem na prostup světla (ČSN EN 17 037+A1)
V současné době jsou jednoznačně doporučována trojskla, a to z důvodu úspory tepla. Ovšem oproti dvojsklům mají trojskla nižší hodnoty prostupu světla v různých částech viditelného spektra, což má za následek negativní vliv na lidské zdraví. Z hlediska lidského zdraví je významná expozice denního světla, tedy nutnost pobytu mimo objekty v průběhu celého roku. Protože však většina populace tráví velkou část dne uvnitř staveb, nabývá požadavek na zlepšení prostupu světla pro otvorové výplně na významu, a to nejen u administrativních budov, ale i ve školách, nemocnicích, restauracích, bytových i rodinných domech. U novostaveb je práce s otvorovými výplněmi pro projektanty poměrně jednoduchá, nicméně i tak musí projektant při návrhu vždy zohlednit typ budovy, velikost okna, umístění okna v rámci místnosti i vůči světovým stranám a nalézt rovnováhu mezi hodnotami maximální propustnosti světelného spektra a požadavky na akustiku, bezpečnost i tepelně-technické vlastnosti.
Podstatně složitější situace ovšem nastává u rekonstrukcí budov. Velká část starších staveb má skutečně malá okna (i na dvojskla). U nich navíc velmi často v důsledku nutnosti použít masivnější rámy a křídla oken dochází k dalšímu zmenšení prosklené plochy, a to nejen pro splnění tepelně-technických požadavků, ale i pro zvětšující se hmotnost zasklívacích jednotek (dvojskla versus trojskla). Pokud následně ještě dojde k zateplení objektu, zmenšuje se dále distribuce světla do interiéru. V rámci rekonstrukcí je tedy vhodné zaměřit se na možnosti vytvoření nových otvorů pro okna nebo alespoň na zvětšení stávajících stavebních otvorů. Tam, kde to není možné, u bytových domů zejména, musí být kladen větší důraz na výběr zasklívací jednotky.
Čerstvý vzduch v interiéru (ČSN 73 0540-2, ČSN EN 15 665, ČSN EN 16 798-1)
V objektech vystavěných v pasivním standardu většinou nebývá hlavním problémem pravidelný přísun čerstvého vzduchu. Určitě však vyvstává u drtivé většiny ostatních objektů, protože ty rekuperaci nemají. I u větších bytů s malou obsazeností osobami se dá předpokládat, že problém s překračováním limitů koncentrace CO2 nenastává, nebo jen v menší míře. Ale v bytech menších podlahových ploch, navíc obsazených na plnou kapacitu bytu (např. 1+1 a 2 osoby), dochází poměrně rychle ke zvýšení koncentrace CO2 nad hygienickými předpisy stanovený limit 1500 ppm. A obyvatelům nezbývá než větrat a větrat. U větších bytů pomůže například elementární řešení nechávat dveře místností otevřené, nicméně u malých, plně obsazených bytů by v zimních měsících mělo být okno v ložnici přes noc otevřené minimálně na „ventilačku“. Plnění hygienických předpisů týkajících se limitů koncentrace CO2 u malometrážních bytů při jejich plné obsazenosti se tedy jeví v zimních měsících jako zcela nereálné.
TEXT: Ing. Pavel Kašpar
FOTO: archiv VEKRA