Velké rekultivační stavby v příměstské části měst a obcí Sokolovska

Sanace a rekultivace jsou postupné a dlouhodobé prostředky k zahlazení vlivu hornické činnosti s cílem obnovit funkční prvky krajiny, obnovit krajinný ráz a dosáhnout maximální diverzitu a estetickou hodnotu krajiny. Plošný rozsah rekultivací na Sokolovsku je značný. Poznatky získané při těžbě a při rozsáhlých rekultivačních pracích jsou z hlediska odborného a vědeckého bez nadsázky ojedinělé.

Těžba uhlí, výsypky a lomy
V okrese Sokolov se těží hnědého uhlí dle historických zmínek již od 17. století. Po roce 1945 se postupně přešlo od hlubinného dobývání k efektivnějšímu lomovému, povrchovému dobývání uhlí. Při povrchovém dobývání bylo a je nutné odkrýt podzemní zásoby uhlí. Skrývka zemního materiálu je ukládána na tzv. výsypky vnější či vnitřní. Území k ukládání skrývky a způsob ukládání skrývkového materiálu spolu s vyuhlenými rozsáhlými prostory dávají základní předpoklad pro sanaci a rekultivaci nově vytvořeného velkého územního prostoru s jeho možným následným využitím.
Těžbou uhlí, ale i těžbou jiných nerostných surovin je výrazně přetvářena stávající krajina Sokolovska. Dlouhodobou těžbou je ovlivněno i životní prostředí regionu. Předpokládaná těžba hnědého uhlí na Sokolovsku má trvat do roku 2036. Vytěženo má být cca 10 mil. t uhlí ročně.
Představu velikosti rekultivovaných území, která jsou dotčena báňskou činností při těžbě uhlí, ukazuje následující tabulka, která vymezuje plochy rekultivací podle názvů lokalit.

Vytěžený a uložený skrývkový materiál představuje tzv. výsypky. Vytěžené důlní prostory spolu s výsypkami představují nově tvarovaná rozsáhlá území, pozemky k sanacím a rekultivacím.
Přetvářením stávající krajiny těžbou je tedy tvořena nová krajina na Sokolovsku. Jednu část tvoří výsypky a druhou vyuhlené lomy.

Výsypky
Podstatnou a neoddělitelnou součástí všech výsypek je úprava vodního režimu, a to již od jejich zakládání. Odvodnění výsypek je nutná úprava vodního režimu, bez níž dochází k následným negativním projevům, převážně skluzům, sesuvům, nežádoucím výronům atd.
Výsypka vždy představuje velký objem zemin, které jsou značně provzdušněné a velmi propustné. Svou výškou (až 40 m) a hmotností vytváří výsypka tlak na podloží a má vliv na utváření vod v podloží a ve výsypce. Vody v podloží a vody povrchové jsou vody, jež lze na základě průzkumných prací regulovat.
Výskyt a pohyb vody ve výsypce je otázka velice složitá a kromě toho není tato problematika řešena ani výzkumnými ústavy. Případné sesuvy jsou většinou posuzovány z hlediska nestability zemin. Ta je však z převážné míry zapříčiněna zvodněním ve výsypce. Proto je základním odvodňovacím prvkem odvodnění v podloží výsypky před jejím založením. Je nutné zajistit vyústění odvodňovacích prvků do recipientů tak, aby vyústění mělo trvalý charakter. S ohledem k hmotnosti výsypky se navrhují odvodňovací prvky z ocelových děrovaných potrubí Ø nad 300 mm s obsypem kamenivem, či z kamenných drenáží bez potrubí. Prvky a rozsah odvodnění se navrhují na základě hydrogeologického průzkumu.
Výsypkový materiál je dobře propustný a vyplavují se z něho ve zvýšené míře lehce vyluhovatelné sloučeniny. Jedná se o tzv. důlní vody obsahující rozpuštěné soli a sloučeniny železa. Na odvodněné podloží nutně navazují i další úpravy v hydrografické síti, a to i mimo vlastní těleso výsypky. Toto platí pro všechny vody vytékající z odvodnění výsypek.

Odvodnění tělesa výsypky
Odvodnění tělesa výsypky je velice složité, neboť neexistuje ani teoretický model výskytu a pohybu vod ve výsypce, ani model dotace podzemních vod. Vzhledem k tomuto faktu je nutné v prvé řadě věnovat velkou pozornost vizuálním projevům vláhových poměrů na výsypce v rámci podrobných rekognoskací před projektováním vlastní rekultivace výsypky. Po dlouhodobých zkušenostech se jeví jako optimální navrhnout do míst, která vykazují známky zamokření, podzemní odvodňovací prvky. Tato opatření částečně regulují vodní režim ve výsypce a je možné konstatovat, že dávají předpoklad pro utváření hypodermického odtoku a zlepšení vláhových poměrů na výsypkách. Mezi základní odvodňovací prvky patří pramenní jímky, odvodňovací žebra s děrovaným potrubím či bez potrubí, kamenné trativody, atd.
Navrhování odvodňovacích prvků musí být řešeno s ohledem na postupné sedání výsypky a s ohledem na to, že se nejedná o rostlý materiál. Osvědčeným odvodňovacím prvkem jsou odvodňovací žebra s ocelovým děrovaným potrubím, obsypaným kamennou drtí. Spoje potrubí jsou vždy navrženy jako pohyblivé, aby odvodnění mohlo respektovat sedání výsypky a nedošlo k přerušení potrubí. Tato skutečnost platí pro všechna propojení odvodňovacích prvků v tělese výsypky. Je pravidlem, že po terénních úpravách a základním odvodnění tělesa výsypky se realizují případně dodatky na odvodnění nového lokálního zamokření, které se projeví v důsledku pohybu těžké mechanizace po výsypce při zmíněných úpravách, převážně terénních.

Regulace povrchových vod na výsypkách
Regulace povrchových vod na výsypkách není také jednoduchá. Představuje vytvoření nové hydrologické sítě, která má několik funkcí.

• Funkci odváděcí, tzn. že má bezpečně odvést srážkové vody z výsypky při respektování erozní ohroženosti rekultivované výsypky.
• Funkci regulační, tzn. že odvedení vod musí probíhat s optimálním zpožděním a se zajištěním maximální vodnosti v recipientech.
• Funkci samočistící, s ohledem na to, že do recipientů jsou vypouštěny vody z podloží výsypky a z jednotlivých etáží tělesa výsypky.

Nově vytvořená hydrografická síť se v návaznosti na uvedené funkce doplňuje předčišťovacími nádržemi, vodními mokřady, vodními nádržemi atd. Návrh recipientů v nové hydrografické síti se skládá z cestních příkopů, ze záchytných příkopů, z hlavních odvodňovacích kanálů, malých vodních toků a z toků. Zásady jednotlivých návrhů jsou specifické pro danou konkrétní výsypku či její část a vycházejí z melioračních a vodohospodářských potřeb a z požadavků na ochranu a tvorbu krajiny.

Technická rekultivace
V sokolovském revíru jsou prováděny rekultivace zemědělské, lesnické, vodní a ostatní. Základem pro tyto rekultivace je rekultivace technická, tzv. terénní úpravy. V rámci terénních úprav jsou výsypky vytvarovány do požadovaných ploch a svahů při dodržení stabilitních poměrů. Následně je realizována nová hydrografická síť tak, jak bylo uvedeno výše. Souběžně jsou zhotoveny přístupové komunikace, tzv. hospodárnice, které slouží k možné realizaci rekultivace a následně k přístupu k lesním pozemkům, zemědělským pozemkům, vodohospodářským opatřením či ostatním plochám.

Lesnická rekultivace
Lesnická rekultivace je tvořena pětiletým biologickým cyklem, který zahrnuje výsadbu, ožínání, okopání, vylepšování sazenic a jejich ochranu proti okusu zvěří. Po ukončení decénia je v jedenáctém roce provedena prořezávka porostů. Výsadby jsou převážně bez návozů ornic ve sponu 1x1 m. Sazenice jsou vysazovány dvou až tříleté, prostokořenné. Z dřevin jsou nejvíce ve výsadbách používány jeřáb, dub zimní a letní, jasan ztepilý, javor klen, olše šedá a černá, borovice lesní, smrk ztepilý a modřín evropský. Zařazení prováděných rekultivací je dle lesního zákona jako les ochranný. Keře se vysazují většinou podél hospodárnic a na okrajích lesních porostů.

Zemědělská rekultivace
Zemědělská rekultivace se využívá buď ornice ve vrstvě cca 350 mm, které byly sejmuty při záborech půdy lomu či výsypky, nebo bez ornic, přímo na výsypkových ?cyprisových jílech?, ze kterých je tvořena většina zdejších výsypek.
Při použití ornice je realizován pětiletý agrocyklus a bez ornice osmiletý. Zemědělská rekultivace zahrnuje přípravu půdy, organické a anorganické hnojení, setí obilnin při zařazení do orné půdy či travní směsi při založení trvalého travního porostu. Návrh zemědělské rekultivace vychází z pedologického posouzení. Výše uvedené ?cyprisové jílovce? tvoří hlavní součást skrývky, a tedy i substrát výsypkových těles. Cyprisové souvrství patří do tercierní sedimentace mocné nejčastěji 120 m. Název je odvozen od hojného výskytu vodního korýše skořepatce Cypris augusta. Jílovce lze díky jejich mineralogickému složení a obsahu organických složek rekultivovat přímou biologickou rekultivací bez použití ornic.

Vodní rekultivace
Vodní rekultivace představují částečné či úplné zatopení vyuhlených lomů. Naplnění těchto lomů vodou souvisí s možností dostatečných vodních zdrojů. Některé vodní nádrže jsou vypustitelné, jiné nikoliv. Nové vodní plochy se liší velikostí, hloubkou vody a ovladatelným prostorem. Přilehlé pozemky nad hladinou zátopy jsou rekultivovány stejným způsobem a postupy jako na výsypkách. Součástí vodní rekultivace je však i tvorba malých vodních ploch.

Ostatní rekultivace
Ostatní rekultivace představují rekultivace, které jsou specifické svým funkčním využitím. Jedná se o obnovu funkčních prvků v krajině a o obnovu krajinného rázu s podporou biodiversity v blízkosti měst a obcí. Konkrétně jde o vytvoření biologicky hodnotných ekosystémů na výsypkách. Tato část rekultivace je výsledkem dlouhodobé výzkumné činnosti více jak deseti vědeckovýzkumných pracovišť.
Dále se jedná např. o vybudování rekreačního a sportovního zázemí, golfového hřiště či lesoparku a geoparku atd.

Rekultivace vytvářející podmínky pro rekreační využití
V jihozápadní části Podkrušnohorské výsypky, nad obcí Lomnice, byla v roce 1995 vybudována tzv. Ježkova naučná stezka. Návštěvník tam během hodiny může projít vycházkový okruh a seznámit se na informačních tabulích s ekologickými specifikami výsypek. Jsou zde názorně vysvětleny zákonitosti jejich samovolného osidlování živými organizmy a rekultivační postupy používané na výsypkách. Návštěvník se může seznámit s příklady přirozených i budovaných mokřadních biotopů, s jejich funkcí při úpravě vod odtékajících z výsypky. Jsou zde ukázky úspěšných přenosů mokřadních rostlin a některých dalších aktivit směřujících k podpoře biodiverzity na výsypkách. V těsné blízkosti Sokolova (u nového gymnázia) bylo vytvořeno na výsypce Antonín rozsáhlé arboretum, které je možné navštěvovat.
Na výsypkách se při jednotlivých rekultivacích budují menší vodní nádrže, jako navrácení vodních ekosystémů do krajiny, dále sloužící k zachycení přívalových dešťů a k úpravě povrchových vod (odkalením - odsazení nerozpustných látek, vyloučením některých prvků - hlavně železa, manganu a dalších). Některé mohou v budoucnu sloužit i k rybolovu. Uspokojivé zazvěření výsypek vytváří i dobré podmínky pro provozování myslivosti.

Jezero Medard-Libík
Mimořádně cenná jsou velká jezera ve zbytkových jámách lomů, která umožní širokou škálu rekreačních aktivit. Jedná se například o budoucí jezero Medard-Libík o rozměrech 4x1,5 km, jehož napouštění se plánuje v letech 2010-2013. Hladina bude na kótě 400 m n. m., plocha cca 540 ha, objem 136,5 mil. m3 vody a maximální hloubka 50 m. Na lokalitě se v současné době provádějí sanační práce na úpravě dna lomu a na budoucí břehové linii, na okolních svazích probíhají lesnické rekultivace na ploše 526 ha. V menší míře tu proběhly i rekultivace zemědělské na 51 ha. Byla zpracovaná též urbanistická studie Sokolovsko - západ, která řeší komplexní obnovu území s možnostmi přírodního, kulturního, rekreačního, sportovního i dalšího využívání a konečného vzhledu okolí jezera po jeho napuštění.
Uvažuje se o tom, že poslední velká zbytková jáma, která vznikne v závěru těžby uhlí na Sokolovsku po lomech Jiří a Družba, po roce 2036, bude také zatopena. Mělo by tak vzniknout jezero o ploše 1322 ha s objemem vody 515 mil. m3, s maximální hloubkou 93 m a průměrnou hloubkou 40 m. U obou těchto velkých vodních děl se uvažuje o napuštění vodou z řeky Ohře.

Lom Boden
Dvě menší vodní plochy o rozloze 15 ha vznikly na lomu Boden, cca 300 m od města Habartova, která je po vodní rekultivaci části zbytkové jámy. Menší je o ploše 5 ha, objemu 75 tis. m3 a maximální hloubce 4 m, s využitím k rybářským účelům. Větší je pak o ploše 10 ha, objemu 328 tis. m3 a maximální hloubce 6,5 m s využíváním v letní sezóně k rekreaci obyvateli města a nejbližšího okolí. Navazující území je zalesňováno a zatravněno.
Další větší vodní plochou o výměře 29 ha je koupaliště Michal, jež je zatím největší rekreační nádrží v blízkosti Sokolova. Ta byla vybudována v roce 2002 a její rekreační provoz byl zahájen v roce 2004. Objem nádrže je 800 tis. m3, maximální hloubka 5,6 m a průměrná 2,85 m. Kóta maximální hladiny v nádrži je 452,00 m n. m. Na severních svazích vodní nádrže je vystavěn sportovně rekreační areál, který zkvalitnil využívání vodní nádrže. Jedná se o písčitou pláž, zatravněné plochy s výsadbou vzrostlých dřevin a na nich vystavěné sociální zázemí, jako restaurace, šatny, sprchy, včetně inženýrských sítí, a příjezdová cesta s rozsáhlým parkovištěm. Dále byly vystavěny velký tobogán, skluzavka, plovoucí mola, loděnice a minigolf. Každým rokem je snaha zlepšovat služby koupaliště, proto bývá v letní sezóně velmi přitažlivou lokalitou. Ve zbývajícím území bývalého lomu Michal probíhají lesnické rekultivace. Územně plánovací dokumentace začlenila nádrž do předměstské zóny města Sokolov.

¤ Lom Michal zrekultivovany na rekreačni areal s přirodnim koupalištem

Smolnická výsypka
Mezi obcí Vřesová a městem Chodov je Smolnická výsypka, na jejímž okraji se rozprostírá vodní plocha s názvem Bílá voda. Nachází se severovýchodním směrem od města Chodov. Z východní strany nádrže byla na požadavek města Chodov v roce 2003 Sokolovskou uhelnou vybudována písčitá pláž pro veřejnost, která slouží v letní sezóně pro rekreační a sportovní vyžití. Na přilehlých plochách kolem nádrže k lesnické rekultivaci a zatravnění.

Silvestr u obce Dolní Rychnov
Ve východní části lokality Silvestr, u obce Dolní Rychnov, bylo vybudováno golfové hřiště s 18 jamkami o výměře necelých 100 ha. V rámci rekultivačních prací z prostředků na sanace a rekultivace zde byly provedeny práce - hrubé terénní úpravy, odvodnění s vytvořením sedmi malých vodních ploch, páteřní hospodárnice, lesnická a zemědělská rekultivace. Zbylé finální práce, jako zázemí golfu, závlahy, konečné úpravy tvaru golfového hřiště, zatravnění, budování greenů a odpališť, byly hrazeny z vlastních prostředků Sokolovské uhelné, právní nástupce, a.s. V další etapě plánovaných rekultivačních prací, mezi městem Březová a Dolním Rychnovem, je realizována rekultivace výsypky Silvestr II. A o výměře též necelých 100 ha. Cílem této etapy je vybudování zooparku, lesoparku, biocentra, geologické a ekologické stezky s potřebným zázemím. Lokalita Silvestr s lokalitou Michal by měla v budoucnu vytvořit sportovně rekreační oblast.
V projektech všech rekultivací je navržen i rozsah a způsob provedení přístupových cest (tzv. hospodárnic) do rekultivovaných ploch pro mechanizaci používanou při vlastní rekultivaci nebo při následné údržbě a využívání těchto ploch. V příštích letech bude možné některé hospodárnice napojit na páteřní cyklostezku podél řeky Ohře.

¤ Leva čast vysypky Silvestr rekultivovane na lesopark a vodni nadrže u Dolniho Rychnova, vlevo zalesněna vysypka Antonin a nad ni zatapěny lom Medard-Libik

¤ Prava čast vysypky Silvestr zrekultivovana na golfove hřiště

Použitá literatura:
[1] Výroční zpráva za rok 2009 o prováděných rekultivacích - Sokolovská uhelná, právní nástupce, a.s.
[2] Frouz J., Pöpperl J., Přikryl I., Štrudl J.: Tvorba nové krajiny na Sokolovsku, 2007
[3] Projektové dokumentace autora příspěvku za období 30 let