Unikátní projekt kultivace řas
V roce 2015 byla dokončena v Mostku u Dvora Králové výrobna firmy Algamo s.r.o. specializovaná na kultivaci řas produkujících biologicky aktivní látku astaxanthin. Tento nejsilnější známý antioxidant, přírodní barvivo patřící mezi karotenoidy, je možné v přírodě nalézt kromě řas například v lososech, humrech, krevetách či v peří plameňáků.
Absolvoval Fakultu stavební ČVUT v Praze, obor pozemní stavby a konstrukce. Studium ukončil v roce 2006. Od roku 1998 pracuje v projektové kanceláři JIKA-CZ s.r.o.
Výše zmíněné organismy či živočichové jsou v závislosti na obsahu astaxanthinu zbarveny do oranžova, až červena. Vědci například tvrdí, že právě astaxanthin dodává lososům sílu a výdrž k dlouhým tahům řekami a překonávání vodopádů. Autoři projektu Martin Dobřichovský a jeho otec Otto Dobřichovský odkazují na vědecké studie, které prokázaly, že astaxanthin má pozitivní účinky např. na svaly, kardiovaskulární systém, oči a mozek, imunitní systém a pokožku. Je známo, že jako antioxidant je astaxanthin 500x silnější než vitamin E, 800x než Koenzym Q10 a 6000x než vitamin C. Astaxanthin lze vyprodukovat ze sedmi různých zdrojů, ale řasa Haematococcus pluvialis obsahuje nejvyšší koncentraci.
Kultivace řasy Haematococcus pluvialis
Autoři projektu zvolili pro výrobu astaxanthinu právě řasu Haematococcus pluvialis. Vzhledem k tomu, že technologie zpracování této řasy dosud nebyla vyvinuta, bylo nutné ji navrhnout, včetně konstrukce stavby vhodné pro tyto účely. Základním problémem kultivace řasy je velká spotřeba energie (tepla, chladu a světla), jako živinu potřebuje skleníkový plyn CO2. Liší se také vhodná teplota pro jednotlivá vývojová stadia řasy a vždy je třeba ji udržovat v daném intervalu s přesností +1,5 K / –1 K. Pokud dojde k vybočení z tohoto úzkého teplotního pásma, zastaví se proces vývoje a při zvýšení teploty prostředí o 3 kelviny řasa umírá a celá produkce je zničena. To vše je navíc podmíněno tím, že pro správný proces tvorby astaxanthinu je třeba, aby řasa byla exponována světlem o inten zitě vyšší, než má denní světlo na přímém slunci. Tento zdroj světla však generuje velké množství tepla. Je tedy možné konstatovat, že požadavky na návrh stavby byly extrémní.
Výběru výsledné dokumentace pro územní řízení předcházelo vypracování čtyřiceti variant základního technického řešení. Následně se v rámci studie precizovalo téměř do úrovně dokumentace pro provedení stavby dvanáct variant konstrukčního a technologického řešení. Oproti jiným stavbám velmi časově a finančně náročný vývoj návrhu probíhal od roku 2011 do roku 2013, kdy byla připravena projektová dokumentace pro stavební povolení.
Konstrukční řešení stavby
Staveniště se nachází na brownfieldu po bývalé přádelně a tkalcovně. Výsledným řešením je železobetonový skelet založený na soustavě vrtaných pilot o průměru 600 mm a délce 8–9 m. Piloty procházejí násypem mocnosti 2–3 m z recyklátu po bývalé přádelně, který chrání stavbu proti kulminačnímu průtoku Q100 vody sousedního Boreckého potoka. Piloty přecházejí do monolitických kalichů, do nichž jsou osazeny sloupy délky přes dvě patra o rozměrech 400/400 mm s krátkými konzolami pro průvlaky 1.NP a 2.NP a pro jeřábovou dráhu. V úrovni terénu jsou použity základové prahy a trámy, které jsou po vnějším líci zatepleny. Díky třídění recyklátu se podařilo dosáhnout kvalitního podloží, takže bylo možné aplikovat drátkobetonovou podkladní desku uloženou na PE hydroizolaci. Stropy nesou průvlaky ve tvaru T o rozměrech 350/600 mm, na ně jsou položeny předepjaté panely Spiroll tloušťky 200 mm, lokálně doplněné o filigránové desky v místech masivních prostupů. Pro zajištění kompaktního povrchu byla na předepjaté panely vybetonována deska z drátkobetonu tloušťky 120 mm.
Část stropu a stěn produkční haly byla zasklena prvky od izraelské firmy Agrofim. Pouze tyto speciální prvky včetně systému zastiňování a zatemňování umožnily přesnou regulaci kultivačních parametrů podle požadavků zadání.
Celý článek naleznete v archivu čísel 09/2017.