Udržitelný rozvoj z hlediska historie

Průmyslová revoluce, rozvoj výroby, technický pokrok, politické a společenské změny přinesly v 19. století radikální změny v osídlení. Ve snaze řešit vzniklé hygienické problémy zástavby, vznikají první regulační plány měst, jejichž důsledkem jsou plošné asanace celých městských částí (Haussmanova přestavba Paříže, pražská asanace Josefova). Významně vzrostl počet obyvatel měst, z nichž největší se proměnila v metropole s urbanizovaným zázemím. Na přelomu století vznikají první moderní urbanistické koncepce (anglická zahradní města Ebenezera Howarda). Ve dvacátých letech 20. století se formuje meziválečná avantgarda především evropských architektů, které spojuje nový architektonický styl ? funkcionalizmus. Vzniká polycentrické mezinárodní společenství, jehož hlavním ohniskem se stává Paříž a jednou z vůdčích osobností architekt Le Corbusiér.

Ideální město meziválečné avantgardy

Hlavním posláním moderní architektury se Corbusiérovi stal sociální program zdravého, hygienického a levného bydlení pro všechny. Cestu k tomuto cíli viděl v jednoduchosti a prostotě urbanistické a architektonické tvorby. Má také velkou zásluhu na prosazení bytové otázky a urbanizace do programu mezinárodní avantgardy architektů a inženýrů, sdružených v CIAM (Mezinárodní kongresy moderní architektury). Toto volné sdružení formulovalo v Athénské chartě, přijaté na svém čtvrtém mezinárodním kongresu, principy funkcionalistického města se čtyřmi základními funkcemi: bydlení, práce, rekreace a doprava. Uplatnění zásad Athénské charty při výstavbě válkou zničených měst po roce 1945 přineslo kritické zhodnocení tohoto dokumentu. Diskuze otevřela řadu nových otázek a problémů, na něž reagovali urbanisté, sociologové, architekti i politici v dalších programových dokumentech. Ochrana životního prostředí se stala jednou z nejdůležitějších otázek v rozvoji území. Vzniká a postupně se rozvíjí koncepce udržitelného rozvoje.

Tvorba a vývoj principů trvale udržitelného rozvoje

• V sedmdesátých letech 20. století Stockholmská konference OSN deklarovala nutnost racionálnějšího využívání zdrojů a zlepšení životního prostředí, provedla analýzu negativních aspektů hospodářské činnosti.
• Studie kritických environmentálních problémů, vypracovaná skupinou předních vědců pod záštitou MIT (Massachusetts Institute of Technology), konstatovala, že nekonečný růst není možný v prostředí limitovaných zdrojů.
• Publikace Meze růstu (známá jako První zpráva Římského klubu) řešila možnosti vytvoření podmínek environmentální a ekonomické stability, která je trvale udržitelná (sustainable) a rizika ohrožující další existenci lidstva a biosféry.
• V roce 1980 vypracovaly tři světové organizace (Mezinárodní svaz na ochranu přírody ? IUCIN, Program OSN na ochranu životního prostředí ? UNEP a Světový fond na ochranu přírody ? WWF) dokument Světová strategie ochrany životního prostředí (WSC). Jde o první oficiální dokument akceptující pojem trvale udržitelný rozvoj.
• V roce 1987 zpráva Naše společná budoucnost byla přijata Valným shromážděním OSN. Zpráva byla vypracována Světovou komisí pro životní prostředí. Zpráva která poprvé definovala pojem trvale udržitelný rozvoj, spojila pojem trvalé udržitelnosti s požadavkem sociální rovnosti.
• V roce 1990 zpráva Lidé, sídla, životní prostředí a rozvoj Centra pro lidská sídla OSN (HABITAT) formulovala základní východiska trvale udržitelného rozvoje sídel.
• Důležitým přelomem se stala v roce 1992 v Rio de Janeiru schválená Deklarace o životním prostředí a rozvoji (Charta Země) obsahující 27 principů trvale udržitelného rozvoje a ustanovení Agendy 21, což je podrobný akční plán v oblasti ochrany životního prostředí.
• V roce 1993 byl ustaven Výbor OSN pro trvale udržitelný rozvoj.
• Za významný programový dokument zohledňující tyto nové přístupy lze označit Aalborgskou chartu, přijatou v roce 1994 účastníky Evropské konference o udržitelných městech.
• V roce 1994 vyšla publikace Evropa 2000+ Evropské komise, s hlavními zásadami územního rozvoje států Evropské unie.
• Na třetí konferenci smluvních stran (COP3) Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu v Kjótu byl přijat Kjótský protokol, který určuje průmyslovým zemím, o kolik musí do období let 2008?2012 snížit své emise oxidu uhličitého, metanu, oxidu dusného, fluorovaných uhlovodíků a hexafluoridu síry.
• V roce 1998 na ministerském zasedání Rady OECD v Paříži byl prohlášen trvale udržitelný rozvoj za prioritu členských zemí.
• Na konferenci v Rio de Janeiru navázal v roce 2000 Summit tisíciletí v New Yorku.
• V roce 2002 se konala Celosvětová konference OSN o udržitelném rozvoji v Johannesburgu.

Trvale udržitelný rozvoj má tři pilíře: environmentální, ekonomický a sociální. Teprve zrychlující se světový hospodářský potenciál a s ním související růst počtu obyvatel země, zvyšující se nároky na suroviny, energii, objem světového obchodu a dopravy, a také stoupající znečištění životního prostředí, vedly OSN a další mezinárodní organizace k formulování zásad udržitelného rozvoje. Trvale udržitelný rozvoj je definován jako rozvoj, který zabezpečuje uspokojení současných potřeb, aniž by ohrozil uspokojení potřeb budoucích generací. Hlavním požadavkem se stává aplikace environmentálních principů na ekonomické procesy.

Strategie udržitelného rozvoje České republiky

Strategie udržitelného rozvoje České republiky, která byla vypracována pod koordinací Rady vlády pro udržitelný rozvoj, představuje dlouhodobý rámec pro politická rozhodování v kontextu mezinárodních závazků, které ČR přijala při respektování specifických podmínek v ČR. Je východiskem pro zpracování dalších materiálů koncepčního charakteru (sektorových politik či akčních programů) a pro strategické rozhodování v rámci státní správy a územní veřejné správy a pro jejich spolupráci se zájmovými skupinami.
Strategie udržitelného rozvoje byla schválena vládou ČR v roce 2004. Příklady aplikací v rámci regionu mohou být prezentace uvedené na semináři, který pod názvem Nové nástroje územního plánování (březen 2007, České Budějovice), pořádala Asociace pro urbanizmus a územní plánování a Ústav územního rozvoje, kde byly představeny modelové příklady zásad územního rozvoje a územního plánu podle nového stavebního zákona a jeho prováděcích předpisů.