Témata Jihomoravského stavebního společenství

Očekávaný vývoj stavebnictví v Jihomoravském kraji

Obecně chvályhodná snaha vlády snižovat schodek státního rozpočtu v rozporu s vládním programem sklouzává do generálního útlumu investic namísto toho, aby úspory tvrdě prosazovala v oblasti spotřeby. Pokud však si všichni neuvědomíme, že primárně musíme vytvářet hodnoty a jimi vydělávat na mzdy ve správě, zdravotnictví, školství a kultuře, pak se dostáváme do roviny vzdušných zámků. Investiční výstavba vždycky byla a bude motorem rozvoje společnosti a gyroskopem vyrovnávajícím úroveň zaměstnanosti a pracovních příležitostí. Dnes nemusíme stavět hladové zdi, potřebujeme mnoho práce vložit do zanedbané infrastruktury a revitalizace bytového fondu. Tvrdé omezení investiční výstavby přinese silný nárůst nezaměstnanosti, sociální tlaky a útlum budoucího rychlého rozvoje společnosti v pokrizovém období.
Situace v našem kraji samozřejmě do jisté míry reflektuje celostátní situaci, nicméně je nutno ocenit, že vedení kraje se snaží o to, aby alespoň v krajském měřítku investiční rozvoj zcela nestagnoval. Úsilí o realizaci investic podporovaných programy EU se jeví značně perspektivně, zde je možno jmenovat zejména Lednicko-valtický areál, lázeňskou zónu Pasohlávky, brněnskou kanalizační síť a jistě i další méně rozsáhlé projekty. Bohužel, rychlejšímu rozvoji regionu zatím úspěšně brání různé nátlakové skupiny zaštiťující se zpravidla ušlechtilými ochranářskými hesly. To je hlavní důvod, proč je Brno stále zatěžováno tranzitem dopravy ze směru Praha na Svitavy a proč je hlavní silnice z Brna na sever v naprosto nebezpečném stavu a proč též zůstaly zatím na papíře další projekty, jako je silnice R52.

Soutěž o titul Stavba Jihomoravského kraje

Abychom pomohli odborné i laické veřejnosti ukázat práci proslulých jihomoravských řemeslníků, dohodlo se vedení Jihomoravského stavebního společenství s vedením tehdy čerstvě ustaveného Jihomoravského kraje, že společně zorganizují Soutěž o stavbu Jihomoravského kraje roku 2001. Po prvním úspěšném ročníku následovaly pravidelně další, za necelých deset let se soutěž stala tradicí a získala si prestiž a uznání veřejnosti. Mnohé stavby oceněné na krajské úrovni získaly i ocenění v celostátních soutěžích.
V současné době jsme vyhlásili 10. ročník soutěže o titul Stavba roku 2010 pro stavby dokončené v roce 2010. Uzávěrka soutěže bude 15. února 2011, výsledky soutěže budou zveřejněny na slavnostním setkání při Mezinárodním stavebním veletrhu IBF v dubnu příštího roku. I když situace ve stavebnictví není v současné době růžová, předpokládám, že i v příštím roce budeme moci prezentovat řadu pěkných staveb, které naše stavební firmy v Jihomoravském kraji postavily.

Dny stavitelství a architektury

Tradice tohoto dne není dlouhá, letos jsme tento neoficiální svátek všech, kteří se na výstavbě podílejí, slavili potřetí. V průběhu akce byla veřejnosti zpřístupněna řada staveb, kde byl zajištěn odborný výklad tak, aby veřejnost mohla lépe proniknout do problematiky technologie staveb a stavební činnosti vůbec. Stavařina je náročné řemeslo, je to tvrdá práce v terénu v pohodě i nepohodě, mnohdy spojená s dojížděním a odloučením od rodiny. Ten pocit, že za námi zůstane krásné a trvanlivé dílo, je však radostný a opravňuje k hrdosti. To především chceme veřejnosti ukázat a získat tak další nadšené mladé spolupracovníky.
Vyvrcholením slavnosti je každoročně setkání s předsedou Senátu a následný slavnostní večer v Betlémské kapli v Praze. Součástí setkání v Senátu bylo i vyhodnocení soutěže o Stavební firmu roku 2009. V kategorii středních firem (do 250 zaměstnanců) získala letos tento titul brněnská firma KOMFORT a.s.

Certifikace

Na trhu stavebních zakázek působí mnoho stavebních firem, které usilují o získání zakázky. U tohoto typu soutěží je důležitá informace o tom, kdo nabídku podává, zda je schopen stavbu opravdu kvalitně provést a zda je dostatečně ekonomicky silný, aby stavbu po dobu výstavby profinancoval. K tomu slouží řada objektivních postupů, které jsou upraveny mezinárodními normami. Schopnost firem ověřují nezávislé certifikační orgány akreditované k této činnosti národním akreditačním orgánem, jímž je Český institut pro akreditaci. Takto je možno certifikovat u podnikatelských subjektů např. jejich systém řízení jakosti, systém řízení environmentálního chování, systém řízení bezpečnosti při práci, systém řízení bezpečnosti informací, připravuje se i certifikace systému společenské odpovědnosti firem, to vše podle mezinárodních norem (ISO EN) implementovaných do soustavy českých norem (ČSN). Vedle těchto mezinárodních standardů funguje v české republice národní systém osvědčování kvalifikace stavebních dodavatelů, rovněž akreditovanými certifikačními orgány.
Stavební zhotovitelé tak mají dostatek možností, aby akreditovaným certifikátem prokázali investorovi svoje schopnosti. Přesto se stále ještě vyskytují pokusy vydělat na důvěřivých, zejména menších stavebních firmách, nabídkou nejrůznějších certifikátů neakreditovanými subjekty bez jakékoliv vazby na mezinárodní standardy. Tak např. v poslední době jistá společnost nabízí stavebním firmám získání certifikátu Kvalitní firma na podkladě písemných referencí, které si firma obstará. Samozřejmě pro věci znalého investora je takovýto certifikát cárem papíru a pro firmu jsou to vyhozené peníze.

Exploze vysokých škol

Není titul jako titul. Absolventi renomovaných vysokých škol jsou přijímáni všude s respektem, neboť jméno školy je určitou zárukou kvality jejího absolventa. Nemusíme hovořit o světově proslulých univerzitách, i u nás si svůj respekt vydobyly v technické oblasti České vysoké učení technické a Vysoké učení technické v Brně.
Nemyslím, že tyto dvě technické univerzity by měly zcela obsloužit desetimilionový stát. Je však třeba si uvědomit, že každá nově otevřená vysoká škola nebo fakulta potřebuje kvalitní, zkušené a renomované učitele a laboratorní a vědeckovýzkumné zázemí. Vysokoškolští učitelé nerostou jako houby v lese, ze zahraničí k nám přicházejí minimálně a pro neúměrné množství vysokých škol jak státních, tak soukromých, zde prostě nejsou. Jistou možností je získat vědeckopedagogickou kvalifikaci netradičními způsoby (viz právnická fakulta v Plzni nebo profesoři z jisté soukromé slovenské univerzity), ale pak je to otázka úrovně absolventů takovýchto vysokých škol. Domnívám se, že stát postupuje příliš benevolentně při akreditacích vysokých škol a nových fakult a vytváří tak podmínky pro hluboký pokles úrovně našeho vysokého školství.