Synergické efekty při navrhování budov s téměř nulovou spotřebou energie

5. února 2018

Ing. Jaroslav Šafránek, CSc.

Velmi rychle se blíží konečný termín, odkdy se budou muset stavět všechny nové budovy v energetickém standardu téměř nulové spotřeby energie. Pro budovy stavěné orgány veřejné moci již tento požadavek platí bez výjimky pro všechny budovy a u ostatních stavebníků nabíhá jako povinnost postupně podle velikosti energeticky vztažné plochy budovy mezi 1. lednem 2018 a 1. lednem 2020.

Autor:

Ing. Jaroslav Šafránek, CSc.

Absolvoval Fakultu stavební ČVUT v Praze, obor pozemní stavby, poté nastoupil do Výzkumného ústavu pozemních staveb, dnes Centrum stavebního inženýrství, kde pracoval v oddělení stavební tepelné techniky až do důchodu. Podílel se na tvorbě norem v oboru stavební tepelné techniky a je autorem celé řady odborných článků a publikací. Je autorizovaným inženýrem v oboru pozemní stavby, diagnostika budov a energetické auditorství. Je rovněž energetickým specialistou jmenovaným MPO.

Výstavba budovy s téměř nulovou spotřebou energie musí být výsledkem spolupráce všech účastníků a profesí podílejících se na výstavbě budovy, tj. od projektatnta stavební části, projektanta technických zařízení budovy, energetického specialisty a zhotovitele stavby. K úspěšnému výsledku napomůže synergie mezi jednotlivými specialisty.

Synergie – spolupráce, společné působení – označuje situace, kdy výsledný účinek současně působících složek je větší než souhrn účinků jednotlivých složek. Velmi často bývá vyjádřen vztahem: 1 + 1 > 2

Budovy s téměř nulovou spotřebou energie mají napomoci ke splnění požadavků Evropského parlamentu a Rady EU na snižování energetické náročnosti budov, emisí skleníkových plynů a dalších škodlivin, což je
prioritním cílem EU pro období do roku 2020 a nově do roku 2030, jak uvádí tab. 1. Tyto požadavky vytvářejí tlak na radikální snižování jak energetické náročnosti budov, tak na kontroly zdrojů tepla či chladu.
Požadavky na výstavbu nízkoenergetických budov, pasivních budov a budov s nulovou spotřebou energie se promítají do nových právních předpisů. Cíle a požadavky EU v této oblasti jsou uvedeny v tab. 1.
Do současné doby byly EP a Radou EU vydány následující směrnice (případně nařízení) na snižování energetické náročnosti budov:
■ směrnice Rady 93/76/EHS z 13. září 1993 o omezování emisí oxidu uhličitého prostřednictvím zvyšování energetické účinnosti (SAVE);
■ směrnice EP a Rady 2002/91/ES z 16. prosince 2002 o energetické náročnosti budov;
■ směrnice EP a Rady 2009/28/ES z 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES;
■ směrnice EP a Rady 2009/125/ES z 21. října 2009 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie;
■ směrnice EP a Rady 2010/31/EU z 19. května 2010 o energetické náročnosti budov;
■ směrnice EP a Rady 2012/27/EU z 25. října 2012 o energetické účinnosti;
■ nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1369 z 4. července 2017, kterým se stanoví rámec pro označování energetickými štítky a zrušuje směrnice 2010/30/EU.

Základní dokument, který stanovuje současné požadavky na energetickou náročnost budov, je směrnice EP a Rady 2010/31/EU z 19. května 2010. Tato směrnice uvádí následující požadavky:
■ radikální snížení energetické náročnosti nových budov;
■ nové požadavky na energetickou certifikaci budov;
■ pravidelnou kontrolu zdrojů tepla a chladu (kotle, klimatizační systémy).

Celý článek naleznete v archivu čísel 01-02/2018.