Superštíhlé rezidenční mrakodrapy na Billionaires’ Row v New Yorku, 3. díl

Jejich tvarová štíhlost, definovaná jako poměr výšky budovy nad rozhodným příčným řezem k nejmenšímu příčnému rozměru tohoto průřezu, je u nich rovna alespoň 10 (10 : 1 a více). Všech 28 takto štíhlých výškových budov světa, které jsou v článku zmíněny, bylo postaveno až po roce 2000, z nich plných 24 až od roku 2010. Technickému řešení a výstavbě věže 111 West 57th Street, nejštíhlejšímu mrakodrapu světa, je věnován tento článek, který je dokončením textu z březnového čísla časopisu.

Nosný konstrukční systém věže 111 West 57th Street

Základové konstrukce budovy
Jak už bylo zmíněno v minulém díle této série článků, založení věže bylo po stránce organizace prací a provádění velmi složité a vleklé. Novostavba věže byla provázána s demolicí části historické Steinway Hall a rekonstrukcí a revitalizací většiny jejích prostor (obr. 3 a 4). Až do konce roku 2014 bylo navíc nutné v části Steinway Hall zachovat dosavadní provoz. Výborné geologické podmínky některých oblastí Manhattanu jsou všeobecně známé. Masiv kompaktního svoru, který je na jihu ostrova jen mělce pod uliční úrovní, vystupuje v centrální části ostrova místy až nad ni. V místě komplexu 111 West 57th Street (dále i 111 W 57) je horní úroveň únosného skalního podloží jen v hloubce 1,5 až 4 m pod uliční úrovní. Základy věže tvoří železobetonová základová deska spočívající na krátkých železobetonových pilířích opírajících se o očištěný zdravý skalní podklad. Základové pilíře pod západní hlavní smykovou stěnou a pod sloupy severní fasády nové věže bylo nutno situovat mimo stávající patky Steinway Hall. Bylo nutné hloubit je, armovat a betonovat téměř ručně „uvnitř“ stávajících budov. Steinway Hall měla původně jedno podzemní podlaží, klenutý sklep zasahující až pod 57. ulici. Nově má komplex 111 W 57 jedno zrekonstruované podlaží pod celou plochou pozemku a tam, kde to mělce uložená skála umožnila, bylo nově vybudováno ještě druhé podzemní podlaží, plochou podstatně menší (obr. 2).

Součástí základových konstrukcí věže je proto 192 svislých horninových kotev, ukotvených do skalního masivu v hloubce 15 až 25 m. Kotvy jsou tyčové průměru 76 mm, závitové, jejich ukotvení ve skále je realizováno klínovým rozepřením. Nezvykle vysoký počet těchto tahových kotev si vynucuje relativně velmi malá základna extrémně štíhlého mrakodrapu. Důsledkem je adekvátně malé rameno sil v jejím patním průřezu, na němž jsou aktivovány síly reakce vzdorující jak hrozícímu překlopení budovy, tak i namáhání tohoto průřezu mimostředným tlakem s velkou výstředností. Skalní kotvy přenesou tahovou sílu velikosti 520 MN.

Koncepční řešení nosné konstrukce
V globálním soupeření v budování nejvyšších budov jako by prostá výška přestávala být jediným kritériem dosažené prestiže. V posledních letech se stále větší váha přikládá i tomu, nakolik jsou nové mrakodrapy štíhlé. Celosvětově roste počet výškových budov dříve nevídané štíhlosti, tzv. superslims, které plní v naprosté většině rezidenční funkci. Tvarová štíhlost výškové budovy, definovaná jako poměr výšky budovy nad zvoleným rozhodným průřezem ke kratší straně (nejmenšímu příčnému rozměru) tohoto rozhodného průřezu, je u těchto superslims větší než 10 : 1. Z tab. 1 je zřejmé, že všech uvedených 28 výškových budov světa, které takové štíhlosti dosahují, bylo postaveno až po roce 2000, a jen pouhé čtyři před rokem 2010.

Velmi štíhlá budova typu 111 W 57 musí mít velmi tuhou a pevnou nosnou konstrukci, aby odolala účinkům větru a seizmicity. Jak už bylo zmíněno, základ jejího nosného konstrukčního systému tvoří masivní železobetonové smykové stěny probíhající na celou výšku betonové části budovy, provázané mezi sebou do průřezu tvaru připomínající písmeno H, jehož dvě příčky vytvářejí variantu obligátního, torzně tuhého jádra budovy. Smykových stěn je v principu pět: dvě hlavní vytvářejí západní a východní obvodové stěny mrakodrapu, dvě další jsou k nim kolmé a vymezují centrální část věže, v níž jsou umístěny výtahy a schodiště, chodby propojující obytnou a klidovou zónu každého z apartmánů, většina technických místností bytů a všechny rozvody TZB. Čtveřici základních smykových stěn ještě doplňuje masivní pátá stěna orientovaná opět ve směru sever – jih, která vymezuje šachtu s oběma výtahy a dále ztužuje „jádro“ budovy.

Severní strana půdorysu je rozčleněna pouhými dvěma sloupy. Jižní strana půdorysu je zcela bez masivních svislých prvků, v celé délce je zesílena plochým deskovým trámem. Ze všech bytů se tak otevírají atraktivní panoramatické výhledy jak severním směrem na Central Park, tak i jižním směrem na Midtown a části Manhattanu za ním.

Prvky betonové nosné konstrukce věže
Tloušťka dvou hlavních, bočních smykových stěn orientovaných ve směru sever – jih se s výškou věže zmenšuje. Ve vetknutí do základové desky mají hlavní smykové stěny tloušťku až 1,55 m, na úrovni nejnižších podlaží od 0,76 do 0,91 m, v nejvyšších patrech klesá tloušťka až na 0,41 m. Celková výška těchto smykových stěn, tj. včetně jejich částí pod uliční úrovní, činí 401,6 m. V půdoryse jsou tyto stěny ukončeny 1,7 m před rovinou prosklené severní fasády a 1,05 m před rovinou prosklené jižní fasády, což umožňuje výhledy z bytů i západním a východním směrem. Severní okenní stěna je zalomena „přes rohy“ do boků, boční výhledy u jižní fasády jsou umožněny úzkými okny v terakotové fasádě. Jižní čela hlavních smykových stěn ustupují od 44.NP postupně vždy o 1,725 m ve vazbě na odskoky jižní fasády.

Základní délka hlavních smykových stěn, která činí až do 44.NP 26,6 m, tak postupně klesá až na 12,8 m ve vrcholu betonové části věže, v patě ocelové koruny. Vzhledem k tomu, že jsou v příčných smykových stěnách spoluvytvářejících jádro budovy četné dveřní otvory, jsou stěnové nosníky nad těmito otvory masivně vyztuženy, a to kromě betonářské výztuže standardně i tuhou výztuží opatřenou spřahujícími trny (obr. 5). Vzájemně propojenými tuhými výztužnými prvky ze svařovaných ocelových plechů jsou kromě nejvíce namáhaných částí smykových stěn vyztuženy i kritické oblasti krabicových outriggers, viz dále. Aby se dosáhlo ničím nerušeného panoramatického výhledu z oken jižním směrem, byly původně navržené dva mezilehlé sloupy nahrazeny 1,8 m širokým a 0,92 m vysokým plochým deskovým trámem vetnutým do konců hlavních bočních smykových stěn.

Pro svislé prvky nosné konstrukce bylo použito betonu pevnosti 55,2 až 96,5 MPa (8 000 až 14 000 psi). Beton nejvyšší pevnosti byl použit v nejnižších, nejvíce namáhaných partiích věže, směrem vzhůru byl používán beton nižších pevnostních tříd. S ohledem na vysoký stupeň vyztužení stěn a sloupů byl veškerý beton pevnosti vyšší než 55,2 MPa navržen jako samozhutnitelný, i tak se k jeho zhutnění a co nejlepšímu probetonování hustých armokošů proložených tuhou výztuží používalo v omezeném rozsahu ponorných i příložných vibrátorů. Stropní desky jsou v celém rozsahu betonové části věže tvořeny dvousměrně pnutými železobetonovými deskami, standardně o tloušťce 305 mm. Pro stropní desky bylo použito betonu pevnosti 41,5 až 68,9 MPa (6 000 až 10 000 psi). Ve věži je kvůli úspoře místa použito schodiště nůžkového typu.

V rámci výběru dodavatele čerstvého betonu byl, jak je u staveb této náročnosti obvyklé, prováděn velký počet průkazních zkoušek betonu různého složení a zkušebních betonáží modelujících reálně očekávatelné situace na stavbě. Kromě jiných důležitých vlastností betonu se pozornost soustřeďovala na požadovanou velikost a stálost modulu pružnosti, na maximální použitelnou velikost kameniva a na snížení hydratačního tepla. Ve výsledném složení čerstvého betonu je až 50 % množství cementu nahrazeno příměsemi, popílkem, vysokopecní struskou a křemičitým úletem. Pro nosné konstrukce věže bylo spotřebováno 37 500 m3 betonu a 6 350 t betonářské výztuže. Zejména v nejvíce namáhaných, nejnižších částech věže byla použita vysokopevnostní betonářská ocel SAS Grade 97 Steel (SAS 670/800) profilu 63,5 mm s pevností na mezi kluzu 670 MPa (97 ksi) stykovaná výlučně závitovými spojkami (obr. 6).

Betonáž nosné konstrukce probíhala víceméně klasicky, v bednění přestavovaném pomocí jeřábu (obr. 7). Naprosto unikátní, vizuálně až spektakulární záležitostí bylo řešení vertikální dopravy materiálu do vyšších úrovní dříku věže. Jeho průřez se totiž natolik zmenšuje, že do něj nebylo možné efektivně vtěsnat obvykle používaný šplhací jeřáb konstantní výšky, jako např. u budovy 432 Park Avenue. Jedinou schůdnou možností se tak ukázalo nasazení „supervysokého“ věžového jeřábu Potain MR 418, jehož masivní věž dosáhla výšky až 425 m a jehož výložník měřil 40 m. Jeřábová věž je ve více výškových úrovních ukotvena do nosné konstrukce mrakodrapu trojicí ocelových prutů, které vytvářejí mezi jeřábem a budovou na své výškové úrovni horizontálně tuhá spojení (obr. 8). Pro výstavbu svislé nosné konstrukce bylo použito ochranného „kokonu“ (Cocoon Protective System). Rychlost výstavby se pohybovala cca jedno podlaží za týden, v listopadu 2017 vyrostlo např. pět podlaží.

Příčné ztužení konstrukce
Ohybovou i torzní tuhost dříku budovy významně zvyšují ztužující rámové „megapříčle“ outriggers, tuhé železobetonové deskostěnové „krabice“, které jsou po výšce budovy 111 W 57 umístěny ve čtyřech úrovních, a to vždy v místech technických pater. Nalézají se na 16. až 18.NP, 34. a 35.NP, 56. a 57.NP a podlaží 78 až 80 (obr. 10). Outriggers mají podobu velmi tuhých uzavřených deskostěnových systémů vysokých přes dvě až tři podlaží. Na tuto výšku je pětice základních průběžných smykových stěn doplněna o čtveřici dalších betonových stěn – severní obvodovou stěnu, jižní obvodovou stěnu a dvě k nim kolmé mezilehlé stěny, orientované severojižně. Uspořádání stěn tvaru H je dodatečnými stěnami doplněno do podoby velmi tuhého vertikálního vícekomorového tubusu (obr. 9), který zvyšuje spolupůsobení systému hlavních smykových stěn i mezilehlých sloupů a parapetních deskových trámů při severní a jižní stěně věže. Účinkům příčného zatížení tak nevzdorují části průřezu – jádro a sloupy – izolovaně, ale jako spolupůsobící části sdruženého průřezu o mnohem větší tuhosti a únosnosti. Betonářská výztuž je v oblasti ztužujících outriggers doplněna o tuhou ocelovou výztuž, která má podobu propojených stěnových nosníků ze svařovaných plechů opatřených spřahujícími trny. Tyto nosníky mají hmotnost až 10 t.

Vrcholová část budovy
Budovu završuje plochá a štíhlá koruna vysoká 52 m, jejíž nosná konstrukce je tvořena prostorovými ocelovými rámy zavětrovanými příhradovými ztužidly (obr. 11). Jižní fasádní stěna koruny ustupuje po výšce dalšími třemi odskoky po 1,725 m, takže se „tloušťka“ budovy v severojižním směru sníží ze 17,91 m v patě koruny až na pouhých 3,45 m na jejím vrcholu. Dekorativní opláštění koruny z vertikálně uspořádaných pásových dílců ze skla a bronzu (obr. 12) skrývá různá technologická zařízení a mj. i rameno se zavěšenou lávkou pro mytí fasády a její údržbu. Opláštění je průlinčité, aby kladlo co nejmenší odpor proudícímu větru. Koruna bude za tmy prosvětlena LED svítidly podle návrhu společnosti L’Observatoire International.

Opatření snižující účinek větru a tlumiče kmitání

Zatížením, které bylo pro koncepční návrh uspořádání nosné konstrukce superštíhlé věže 111 W 57 rozhodující, je zatížení větrem. Podobně jako u již zprovozněné budovy 432 Park Avenue, také u věže 111 W 57 bylo nutné snížit velikost a akceleraci kmitání v důsledku působení větru a částečně i seizmicity, a to kombinací více opatření. Tvar budovy byl komplexně zkoušen ve větrném tunelu společnosti Rowan Williams Dawies & Irvin (RWDI) v Kanadě, vymodelována byla celá konfigurace zástavby pod jižním okrajem Central Parku, a to včetně všech ostatních nových věží superslims Billionaires’ Row (obr. 13). Provedené zkoušky a variantní výpočty různých tvarových a konstrukčních konfigurací budovy vedly nakonec ke čtyřem hlavním opatřením, která problémové účinky větru na budovu snižují pod požadovanou úroveň.

Prvním z nich je samotný tvar budovy. Věž má po výšce odstupňovanou „hloubku“ – její rozměr příčný k uliční frontě, tj. ke směru 57. a 58. ulice, se směrem vzhůru zmenšuje dvanácti postupně se zhušťujícími odskoky (obr. 14). Takto proměnný tvar dříku věže tříští velké víry, které by jinak vznikaly v důsledku souvislých hran budovy – tím účinky větru významně snižuje. Druhým opatřením je návrh a realizace tří částečně „dutých“ pater (Wind Escape Floors) situovaných na 45., 65. a 80.NP (obr. 15). Otvory v jejich ose může vítr procházet ve směru sever – jih, čímž je dále rozbíjeno jeho soustředěné, příčným rozkmitáním budovy hrozící proudění. Třetím opatřením snižujícím akceleraci kmitání je co největší „rozumné“ soustředění hmoty při vrcholku věže. Hned šest nejvyšších podlaží betonové části věže, tj. mezi 78. a 84.NP, jsou technická podlaží (obr. 16),
z toho tři mají podobu uzavřených deskostěnových outriggers a další tři, rovněž ztužené obvodovými stěnami na celou svou výšku, v sobě skrývají hmotnostní tlumič.

A právě vybavení vrcholku věže antivibračním tlumičem je čtvrtým hlavním opatřením snižujícím účinek větru na věž 111 W 57. Těsně pod dekorativní korunou věže, která dotváří jemně se zužující siluetu budovy, je situován „laděný“ hmotnostní tlumič (TMD) souhrnné hmotnosti 726 t (obr. 17). Je osazen na 82.NP ve výšce 369,2 m a jeho závěsy sahají až do 84. NP, nejvyššího podlaží betonové části věže. Tlumič uložený na závěsech a teleskopických vzpěrách se ve skutečnosti skládá z tlumičů dvou, oba jsou sestaveny z masivních ocelových desek. Na 545 t spodního tlumiče vyladěného na 1. vlastní frekvenci budovy je uloženo 181 t horního tlumiče odpovídajícího 2. vlastní frekvenci budovy (obr. 18). Každý z tlumičů, které snižují kmitání věže při silném větru nebo zemětřesení, je primárně vyladěn pro jiný směr. Ačkoliv norma ISO předepisuje maximální zrychlení pouze pro vítr se střední dobou návratu jeden rok, tlumič věže 111 W 57 je navržen tak, aby – podle výsledků speciálních zkoušek využívajících akcelerační kabinu – nebylo dosaženo nepříjemně vnímané akcelerace kmitání ani pro střední dobu návratu větru jeden měsíc a deset let. Pozn.: známý kulový tlumič TMD na mrakodrapu Taipei 101 na Tchaj-wanu má hmotnost 600 t. Vůbec nejhmotnější dosud instalovaný tlumič TMD má Šanghajská věž (Shanghai Tower) v Šanghaji. Má 1 100 t a při funkci využívá účinků vířivého elektrického proudu.

Plášť budovy

Plášť na západní a východní stěně budovy je co do použitých materiálů kombinací terakotových tvarovek, skleněných výplní oken a bronzových filigránů. Terakotové tvarovky jsou uspořádány do sledu vertikálních lizén, přičemž je promyšleným řazením tvarovek různých tvarů a zbarvení v rámci jednotlivých lizén dosaženo rafinovaných vizuálních efektů při různém osvětlení. Obklad z terakoty je 0,46 m tlustý, je sestaven z 42 852 glazovaných tvarovek 26 různých tvarů a šesti barevných odstínů (obr. 19). Poměrně velká tíha masivního obkladu boků budovy z terakoty, skla a bronzu je v případě takto štíhlé věže statickou výhodou, protože zvyšuje její tuhost a stabilitu. Tvarovky z jílovito-vápencové terakoty (tj. keramiky z jílu s příměsí živce, vápence, popř. i kaolínu vypalované při vysokých teplotách 1 100 až 1 600 °C/kameniny) se vyráběly v Německu (NBK Keramik GmbH). Z Německa se dopravovaly do Kalifornie do specializované výrobny JDS Development, kde se fasádní panely kompletovaly.

Fasádní panely mají délku shodnou s konstrukční výškou podlaží, pro které byly určeny, většinou tedy 4,57 m, a šířku 1,725 m. Jejich základ tvoří nosný rám z hliníkové slitiny, na nějž jsou v přesně specifikované sestavě přišroubovány příslušné terakotové tvarovky, bronzové filigrány a případně i skleněná výplň (obr. 20). Každý panel byl osazen i LED svítidly a elektrospojkami pro jejich propojení při montáži fasády, protože boční „keramické“ fasády budovy budou celoplošně osvětleny. Hotové panely se převážely z Kalifornie nákladními vozy do New Yorku a doprava trvala až deset dní. Vlastní montáž pláště budovy probíhala pomocí speciální zavěšené jeřábové lišty, která umožňovala přesun panelů po šířce fasády a jejich vertikální pohyb v potřebném rozsahu, a dvojice montážních lávek, z nichž montážníci upínali fasádní panely ke stěnám budovy v horní a dolní výškové úrovni (obr. 21). Na jedno podlaží připadá v dolní části budovy 2 × 14 terakotových fasádních panelů, každý odskok jižní fasády směrem vzhůru znamená ukončení jednoho svislého pruhu panelů. Povrch bronzových filigránů nebyl nijak speciálně upravován, aby přirozeně stárnul s budovou. Obklad z terakoty a bronzových filigránů je osazen programovatelnými LED svítily a po setmění bude osvětlen.

Severní a jižní fasáda budovy je sestavena ze skleněných panelů sahajících přes celou konstrukční výšku podlaží. Celkem 6 500 tabulí skla pro plášť věže bylo vyráběno v závodě společností Pilkington v Saint Helens v severní Anglii. Slavná anglická sklářská firma Pilkington je od roku 2006 součástí japonské akciové společnosti Nippon Sheet Glass. Skleněné panely mají tři vrstvy skla: dvě vnější vrstvy jsou laminované, mezi nimi a tlustší vnitřní vrstvou je mezera tloušťky 12 mm vyplněná argonem. Největší panel, situovaný v ose prosklené severní fasády, má hmotnost 1 t. Skleněné panely, kterých je na budově celkem 2 170, kompletovala a montovala společnost Elicc Americas.

Výtahy

Celkově je v komplexu 111 W 57 čtrnáct výtahů: sedm sdílených, pro další jeden je do budoucna připraven prostor, a dále sedm privátních. Byty v revitalizované Steinway Hall jsou obsluhovány dvěma výtahy, z nichž jeden je původní, zmodernizovaný. Oba jezdí mezi 1.NP a 7.NP až 17.NP. V rezidenční věži obsluhují všechny apartmány dva osobní výtahy. Jeden z výtahů je standardní, jednopodlažní. K druhému je zespodu připevněna dvojpodlažní „manipulační“ kabina, která při dojetí výtahu do přízemí zajíždí do podzemních podlaží. Kromě toho má každý ze sedmi duplexů ve věži svůj vlastní soukromý výtah propojující obě jeho podlaží. V komplexu jsou ještě tři další výtahy: jeden veřejný „nákladní“ spojuje nakládací rampu na 1.NP s podzemními podlažími. Další veřejný výtah obsluhuje jen spodní, nebytovou část komplexu mezi 1.PP a 4.NP a slouží potřebám maloobchodních prodejen. Konečně poslední z instalovaných výtahů jezdí z 1.NP jen na 7.NP a 8.NP, na nichž je společné vybavení budovy – kromě bazénu a fitness studia i společenské prostory s venkovní terasou. Projektantem požadovaná minimální rychlost pojezdu výtahů ve věži byla 6 m/s, použité výtahy mají rychlost 7,1 m/s.

Časový průběh postupu výstavby

■ Zahájení výstavby – zemní práce na přístupné části parcely: květen 2014.
■ Zahájení prací na základových konstrukcích: září 2014.
■ Demolice částí Steinway Hall zasahujících do půdorysu věže: podzim 2014.
■ Instalace věžového jeřábu Potain MR418: 12. července 2015.
■ Zahájení výstavby nadzemní části věže: únor 2016.
■ Zahájení montáže fasádních panelů z terakoty a bronzu: červen 2017.
■ Rozestavěná věž dosáhla výšky 300 m, oficiální zahájení prodeje bytů: září 2018.
■ Dokončení betonové části věže: duben 2019.
■ Dokončení OK koruny, dosažení konečné výšky věže: říjen 2019.
■ Kompletace koruny věže: prosinec 2020.
■ Dokončení budovy (předpoklad): léto 2021.

Byty v komplexu 111 West 57th Street a jejich ceny

Celkový počet bytů v komplexu 111 W 57 v průběhu jeho přípravy a realizace kolísal, až v roce 2020 se ustálil na výsledných 58 apartmánech. V revitalizované budově Steinway Hall je nakonec čtrnáct bytů, v samotné věži jich je 44. Byty ve Steinway Hall mají užitnou plochu od 240 do 490 m². Největší z nich je dvoupodlažní penthouse na nejvyšších dvou podlažích (16. a 17.NP), jehož součástí je i obytná hala pod zrekonstruovanou kopulí budovy se světlou výškou 7,9 m a několik střešních teras o celkové ploše 352 m².

Byty ve věži 111 West 57th Street mají užitnou plochu od 417 do 777 m². Většinou, až do 64.NP, jde o apartmány se třemi ložnicemi zabírající vždy celé podlaží budovy. V horní části věže je sedm dvoupodlažních apartmánů (duplexů) o dvou až čtyřech ložnicích. Jejich užitná plocha činí 777 až 544 m², klesá s výškou polohy bytu, protože průřez věže se postupně zmenšuje. Až v průběhu roku 2020 nabídli developeři jeden z duplexů jako „triplex“. Ke dvěma obytným patrům na 66. a 67.NP byl přidán přístup na otevřené terasy na 65.NP, tedy na jedno z původně ryze technických podlaží, které má ve své ose otvor pro průchod větru. Podobně byl o obdobné terasy na 45.NP „rozšířen na duplex“ jednopodlažní apartmán na 44.NP. Všechny byty ve věži mají obdobné rozvržení místností. Ústřední místnost bytu, obývací hala, zaujímá vždy celou šířku budovy a je orientována na sever k Central Parku. Klidová zóna bytů, tj. ložnice a pracovny, je řazena podle jižní fasády věže a je z ní výhled na jih, na centrum Manhattanu. Výjimku tvoří duplexy v nejvyšší obytné sekci věže, kde je po pěti, respektive 6 odskocích jižní fasády už natolik malá hloubka jižní části apartmánů, že je i jejich klidová zóna orientována v rámci vyššího z obou podlaží na sever (obr. 23). Technické místnosti jsou umístěny v jádru a při „bocích“ věže, tj. při hlavních bočních smykových stěnách. Výhled z nich je jen omezený, a to relativně úzkými okny krytými bronzovými filigrány.

Avizované a pak i oficiálně vyhlášené ceny bytů v komplexu se vyvíjely navzdory poklesu trhu s luxusními nemovitostmi od jara 2016 jen jedním směrem, a to vzhůru. V dubnu 2016, kdy padlo rozhodnutí developerů odložit plánované otevření zákaznického centra, bylo jen avizováno, že ceny bytů v nové rezidenční věži budou začínat na úrovni 15,5 mil. USD a končit orientačně na (překvapivě nízké) částce 57,5 mil. USD. Průměrná cena 1 m2 činila formálně 61 790 USD (5 740 USD/ft²). Počítalo se ovšem už tehdy s tím, že ceny nejluxusnějších apartmánů v nejvyšších patrech věže budou ve skutečnosti mnohem vyšší a že mohou přesáhnout i 100 mil. USD. V srpnu 2018, navzdory tomu, že trh už třetí rok stagnoval, nasadily developerské společnosti JDS a PMG na soubor prvních dvanácti nabízených bytů v komplexu (šlo o byty ve Steinway Hall) ceny v průměru o 20 % vyšší, než avizovaly o 2,5 roku dříve. Cena nejmenšího z nabízených bytů, apartmánu se dvěma ložnicemi, se zvedla ze 7,5 na 15,5 mil. USD, tedy více než na dvojnásobek. Souhrnně se průměrná cena 1 m2 zvýšila na 70 000 USD (6 500 USD/ft²). Ceny apartmánů ve vlastní rezidenční věži začínaly na 18 mil. USD.

Ke skutečnému, potvrzenému prodeji prvních bytů v komplexu 111 W 57 došlo až v červnu 2020. Šlo o dva apartmány se třemi ložnicemi a plochou 359,9 m² ve dvou třetinách výšky věže. Jeden byt je na 58.NP, stál 30 mil. USD a zákazník podepsal kupní smlouvu ještě před vypuknutím koronavirové krize. Už v dubnu 2020 zaplatil za byt zálohu, ta je nevratná a obvykle činí 25 % ceny bytu. Druhý z prodaných apartmánů je na 64.NP, stál 30,5 mil. USD. Počátkem listopadu 2020 oznámily JDS a PMG, že byla podepsána kupní smlouva na duplex situovaný na 68. a 69.NP mrakodrapu (3. nejvýše situovaná bytová jednotka v budově, výška 303 m), který byl původně nabízen za 57,5 mil. USD, a to za blíže nespecifikovanou cenu „značně přesahující“ 50 mil. USD. Skutečností nicméně zůstává, že z celkového počtu 58 apartmánů v komplexu byly zatím prodány jen dva, možná tři až čtyři byty…

Zajímavosti

Kolem výstavby věže 111 West 57th Street vypukla v květnu 2018 další nepříjemná aféra. Tentokrát ji vyvolalo obvinění stavební firmy Parkside Construction Builders Corp., která prováděla pro generálního dodavatele, JDS Construction Group, hrubou stavbu betonové části věže, z toho, že dlouhodobě okrádá své zaměstnance o mzdy a neodvádí za ně pojistné na zákonné zdravotní a úrazové pojištění (Workers’ Compensation Insurance). Šlo jak o neoprávněné, úmyslné krácení odpracovaných hodin a neplacení přesčasů, tak o zatajování části mezd před úřady, a to za účelem nižších pojistných odvodů. Manhattanský veřejný prokurátor Cyrus R. Vance jr. uvedl, že společnost Parkside Construction Builders Corp. a její dceřiné společnosti od března 2014 do října 2017 zkrátily na stavbě věže 111 W 57 a několika dalších, souběžně probíhajících stavbách 520 stavebním dělníkům mzdy v celkové výši 1,7 mil. USD, navíc nepřiznáním objemu mezd v celkové výši 42 mil. USD „ušetřily“ dalších 7,8 mil. USD na pojistném.

Problém krácení mezd je v současnosti spojen s problémem stále běžnějšího zaměstnávání levných nelegálních imigrantů, hlavně z Mexika a Ekvádoru, namísto dříve standardních „amerických“ stavebních dělníků, odborově organizovaných a prokazatelně kvalifikovaných, ovšem dražších (viz také minulý díl této série článků). Podvedenými dělníky se stávají nejčastěji přistěhovalci bez legálního statusu a bez náležitých schopností a možností komunikovat a hájit se, obvykle dost bezbranní proti bezpráví a vykořisťování ze strany zprostředkovatelů práce a chamtivých zaměstnavatelů. Pokud se zkrácené části mzdy vůbec začnou dožadovat, jsou jejich nároky opakovaně odkládány „na neurčito“, popř. jsou přímo vyzváni, aby si hledali práci jinde. Spoluvlastníci Parkside Construction Builders Corp., tj. bratři Francesco a Salvatore Pugliesovi, a další tři manažeři této firmy byli zatčeni, vyšetřováni a nakonec odsouzeni k podmíněným trestům odnětí svobody a vysokým finančním náhradám. Jen na stavebních zakázkách, které byly Nejvyšším soudem státu New York projednávány, vydělali podvodně přes 100 mil. USD. Developeři JDS a PMG vystupovali u soudních jednání jen jako svědci. Nebylo prokázáno, že by o zločinném jednání jimi najaté společnosti Parkside Construction věděli.

Pozdě večer 29. října 2020 zuřila nad New Yorkem vichřice, zbytek hurikánu Zeta, během které se uvolnil úsek nosného lana přes 400 m vysokého věžového jeřábu Potain. Výložníky nad horní otočí jeřábu byly sice v bezpečném, kontrolovaném režimu „volného otáčení v náporech větru“, masivní hák uvolněného lana však při otáčení výložníku opakovaně zasáhl korunu věže. Došlo ke sražení dvou krycích bronzových prvků a roztříštění několika čerstvě namontovaných skleněných výplní. Sražený materiál napadal na povrch ulic a chodníků, jen šťastnou náhodou nikoho nezranil, ani nezpůsobil větší škody. Společnost U.S. Crane & Rigging provozující jeřáb dostala od města pokutu 10 tis. USD. Poškozeno bylo však ještě několik dalších kovových a skleněných prvků opláštění koruny, některé z nich proto bylo nutné vyměnit. Koruna věže byl pečlivé ohledána, očištěna od všech nalezených úlomků, ale navzdory tomu z koruny vypadávaly drobné kousky poškozeného materiálu ještě několik dalších dnů. Nehoda přibrzdila práce na kompletaci koruny o týden.

Zdroje:
[1] SZOŁOMICKI, J. and H. GOLASZ-SZOŁOMICKA. Analysis of Technical Problems in Modern Super-slim High-rise Residential Buildings. In Budownictwo i Architektura, February 2021.
[2] MARCUS, S. The New Supers: Super-Slender Towers of New York, In Proceedings of the CTBUH, 2015, New York Conference, October 2015
[3] PASQUARELLI, G. Beauty & Finance: Post Mannerism in Skyscrapers, In Proceedings of the CTBUH, 2018, Middle East Conference, October 2018.
[4] BROWN, E. New Era for Skyscraper. Tall, Skinny Residential Towers Take the Place of Midtown Office Buildings. The Wall Street Journal, September 2013
[5] REID, R. L. Skinny 'Scrapers. In ASCE Civil Engineering, July/August 2019.
[6] YALNIZ, F. Engineering the Supertall and Superslender 111 West 57th. In Concreto & Construções, Ed. 99, July/September 2020, IBRACON – Instituto Brasileiro de Concreto.
[7] AKSU, Y. Aerodynamic Performance of Tall Buildings: A Study on the Relation between Wind Escape and Outrigger Floors. MSc Thesis, Graduate School of Natural and Applied Science, Middle East Technical University (METU), Ankara, December 2018.