Stavební materiály na bázi obnovitelných zdrojů surovin

Environmentální kritéria stavebních materiálů

Environmentální kvalitu stavebních materiálů můžeme hodnotit z několika hledisek:

environmentální parametry - obecná kritéria environmentální kvality stavebních materiálů:

• svázaná spotřeba energie;
• svázané emise CO₂;
• svázané emise SO₂;
• vlastní hmotnost.

materiály na vstupu (výstavba) - využívané zdroje pro výrobu materiálů a konstrukcí:

• obnovitelné materiály;
• recyklované materiály;
• neobnovitelné přírodní zdroje.

materiály na výstupu (demolice) - možnost dalšího využití po dožití konstrukce:

• plnohodnotně recyklovatelné;
• částečně recyklovatelné;
• nerecyklovatelné (odpad).

Optimalizovaným výběrem jednotlivých materiálů je podle těchto kritérií možno vyhodnotit environmentální kvalitu jednotlivých konstrukcí, skladeb, ale i celých budov. Přitom by měla být snaha o dodržení základních principů:

• použití materiálů s minimálními hodnotami svázané potřeby energie (embodied energy) a svázaných emisí CO₂ a SO₂ (embodied CO₂, SO₂) ev. materiálů s nižší vlastní hmotností, snižujících nároky na dopravu;
• maximální využití obnovitelných zdrojů a recyklovaných materiálů;
• návrh konstrukcí umožňujících separovatelnost jednotlivých materiálů a jejich plnohodnotnou recyklaci.

Úlohou projektanta při tvorbě koncepce budovy by mělo být spolu s konstrukčním řešením navrhnout i materiálové řešení objektu tak, aby odpovídalo výše uvedeným principům a požadavkům. Již dnes existuje celá řada stavebních materiálů, od běžnějších po méně obvyklé (?alternativní?), které mohou zcela nebo částečně nahradit běžně užívané materiály a vylepšit environmentální profil stavby.

Materiály

Na základě výše uvedených principů a požadavků udržitelné výstavby vstupují do stavebnictví také materiály, výrobky, ev. technologie, které jsou někdy označovány jako ?alternativní?, ?low-cost?, ?lowtech?, ?low skills?, ?low quality? atd. Řada z těchto materiálů je používána v oblasti experimentální výstavby, ev. výstavby svépomocí atd., ale mnoho z nich je již nyní zpracováváno průmyslově, ve formě výrobků s přesně definovanými mechanicko-fyzikálními vlastnostmi. Následující přehled uvádí příklady materiálů z obnovitelných zdrojů, které jsou v současnosti používány, nebo jejichž vývoj pro širší využití ve stavebnictví probíhá, nebo je experimentálně ověřován.

Využití dřeva, výrobků ze dřeva a dřevní hmoty

Dřevo představuje z environmentálního hlediska přírodní obnovitelný surovinový zdroj se značným potenciálem. Výrobky ze dřeva a na jeho bázi se vyznačují výbornými mechanicko-fyzikálními vlastnostmi při nízké hmotnosti (zjednodušená doprava a manipulace), malou objemovou hmotností (dobré tepelně technické vlastnosti), snadnou zpracovatelností a úplnou recyklovatelností. Nevýhody, jako jsou hořlavost, degradace stářím, působení biologických škůdců, povětrnosti atd., lze eliminovat především správným konstrukčním řešením, popřípadě jeho další úpravou. Trvanlivost správně navržených konstrukcí ze dřeva je zcela srovnatelná s jinými konstrukcemi. Dřevo dnes nabízí architektům možnost osobitého ztvárnění, možnost vytváření výrazné architektury a architektonického designu.
Regulovaná produkce dřeva, zajišťující rovnováhu mezi roční těžbou a přírůstkem, představuje cyklus, tvořící stabilní zásobu suroviny. V současnosti se uplatňují také speciální druhy rychle rostoucích dřevin, které se i přes horší mechanicko-fyzikální vlastnosti mohou s výhodou používat například pro výrobu energie spalováním biomasy. Samotný proces tvorby dřevní hmoty, při kterém se fotosyntézou přeměňuje sluneční energie, voda a CO₂, jako jeden z rozhodujících skleníkových plynů vznikajících činností člověka, pak představuje způsob snižování koncentrací těchto emisí v ovzduší a snížení globálního oteplování. Z tohoto důvodu je v některých pramenech bilance svázaných emisí CO₂ (embodied CO₂) uváděna se záporným znaménkem, tedy že produkce těchto emisí spojená se zpracováním dřeva je nižší než spotřeba CO₂ při fotosyntéze.
Při postupující globalizaci je potřeba při použití dřeva dbát na to, aby byly v maximální míře používány lokální zdroje dřeva, aby při vzrůstající spotřebě dřeva nedocházelo díky ekonomickým vlivům ke snížení environmentálního efektu narůstajícími nároky na dopravu levnější suroviny z ekonomicky výhodnějších oblastí a aby neřízenou těžbou nedocházelo k ohrožení stability ekosystémů. Při velkých objemech mohou tyto efekty naopak vést k značnému poškození životního prostředí.
Dřevo a dřevní hmota jsou ve stavebnictví využívány zejména v následujících oblastech:

• dřevo pro konstrukční účely;
• dřevo pro doplňkové a kompletační konstrukce;
• dřevo jako surovina pro výrobu dalších stavebních materiálů;
• výrobky z celulózy a papíru.

Dřevo pro konstrukční účely
Pro stavební konstrukce jsou využívané jednak prvky a výrobky ze surového dřeva (trámy, nosníky, fošny, prkna, latě, lepené a sbíjené nebo jinak spojované profily), kompozitní materiály na bázi dřeva s využitím menších odpadových částí (dřevovláknité, dřevotřískové, dřevocementové, OSB desky), kombinace předchozích výrobků (nosné profily). Tyto prvky lze jednak používat v konstrukci samostatně (obr. 1) jako části nosných systémů svislých, vodorovných a šikmých konstrukcí (masivní sloupkové konstrukce, stropy, krovy...), velice efektivní je pak systémové využití pro tvorbu prefabrikovaných (obr. 2) nebo poloprefabrikovaných konstrukcí (stěnové a stropní panely dřevostaveb, systémy ztraceného bednění pro stěnové a stropní konstrukce, například VELOX, DURISOL apod.).
Zejména prefabrikované a poloprefabrikované systémy dřevostaveb nabízejí nesrovnatelně rychlejší výstavbu se všemi výhodami (snížení prachu, hlučnosti, vibrací ovlivňujících okolí, redukce ?mokrého? procesu na stavbě, větší kvalita a přesnost konstrukcí), které tyto technologie přinášejí.

¤ Obr. 1. Příklad nosné dřevěné sloupkové konstrukce rodinného domu

¤ Obr. 2. Příklad prefabrikované dřevostavby bytového domu. Svislé i stropní konstrukce jsou montovány z nosných prefabrikovaných dílců.

Dřevo pro doplňkové a kompletační konstrukce
Široký okruh využití dřeva představují doplňkové a kompletační konstrukce a výrobky použité ve stavebnictví, jakými jsou například výplně okenních a dveřních otvorů, nášlapné vrstvy podlah, široká škála truhlářských výrobků, ale také obklady fasád atd.
Zvláštní kategorií je zpracování dřeva pro výrobu střešní krytiny, tzv. ?šindelů?. Původně jde o tradiční historickou střešní krytinu, která má své uplatnění u rekonstrukcí a renovací památkových objektů, ale je možné ji využít v kontextu environmentálních přístupů i u moderních staveb. Důležité je tradiční zpracování surového dřeva tzv. loupáním, aby nedošlo k porušení vláken dřevní hmoty, čímž se snižuje její trvanlivost.

Dřevo jako surovina pro stavební materiály
Rozvlákněná dřevní hmota se dnes využívá na výrobu tepelných a akustických izolací ve formě desek nebo rohoží. Jedná se o průmyslové výrobky s garantovanými fyzikálními (objemová hmotnost ρ, součinitel tepelné vodivosti λ, faktor difuzního odporu μ, měrná tepelná kapacita c, požární odolnost...) i technologickými vlastnostmi (stlačitelnost, odolnost proti vlhkosti...). Součinitel tepelné vodivosti λ se u pevných desek pohybuje podle objemové hmotnosti v rozsahu 0,055-0,038 W/(mK), u měkkých rohoží pro zateplení krovů, stropů, stěn pak v rozsahu 0,040-0,038 W/(mK).

Výrobky z celulózy a papíru
Existuje řada dalších materiálů aplikovaných ve stavebnictví, které využívají dřevní hmotu jako primární surovinový zdroj. Jedním z významných produktů je celulóza a výrobky z ní. Energetická náročnost a celkový dopad na životní prostředí tohoto typu výrobního procesu je sice značný, ale při předpokladu využití ?zelené? energie pro výrobu a neustálé zkvalitňování výrobního procesu s cílem minimalizovat vliv na životní prostředí, je využití dřevní hmoty jako obnovitelné suroviny a široké možnosti využití recyklátu ze dřeva významným environmentálním přínosem.
Celulózová vlákna vyráběná systémem suchého rozvlákňování jsou využívána pro výrobu tepelných a akustických izolací, nebo jako přísada do asfaltových směsí. Izolace se aplikuje buď zafoukáváním do dutin, nebo nástřikem. Výrobci garantují při dodržení technologického postupu stavebně fyzikální vlastnosti (ρ, λ, μ, c, požární odolnost...). Součinitel tepelné vodivosti λ je v rozsahu 0,039-0,043 W/(mK).
Využití papíru ve stavebnictví dnes představuje širokou škálu prvků jak ve výrobcích (nosné vrstvy hydroizolací), tak v konstrukčních skladbách (separační vrstvy) a stavebních technologiích (formy ztraceného bednění, například MONOTUB DD), dále v přepravních, obalových a ochranných prostředcích (vlnité lepenky, kartonáž z vlnité lepenky, balicí papíry, sáčky, pytle, odnosné tašky, fixážní prvky z nasávané rozvlákněné papíroviny, papírové trubice formou vinuté kartonáže jako základ pro navíjení celého sortimentu výrobků, atd.). Všechny tyto výrobky z papíru, papíroviny a celulózy lze použít také jako konstrukční materiál. Tyto formy aplikace se objevují sporadicky, jako experimentální konstrukce, ale mohou představovat jednu z dalších alternativ environmentálních konstrukčních principů. Ve zmenšeném měřítku jsou tyto principy uplatňovány v různých formách jednoduchého nábytku, skladovacích systémů atd.

Materiály na bázi surovin rostlinného a živočišného původu

Části rostlin jsou ve stavebnictví využívány již tradičně. Přístřešek spletený z trav byl jednou z prvních stavebních konstrukcí, mechové vycpávky roubených staveb či využití řezanky do záklopů podlah, hliněných omítek a nepálených cihel patří k tradičním stavebním technologiím. ?Zateplení? venkovských stavení uskladněním sena a slámy na půdách v zimním období je první příklad zateplení objektu, použití slaměných došků jako střešní krytiny či použití rákosu jako nosné výztuže pro omítané stropy je nedávnou minulostí.
V současných stavebních konstrukcích jsou při průmyslovém zpracování materiály jako sláma, technické konopí a rákos opět využitelné. Důvodem pro jejich využití v současném stavebnictví je snížení negativního environmentálního vlivu stavby větším využitím obnovitelných zdrojů. Z hlediska principů udržitelné výstavby je však potřeba vnímat i příznivý dopad do dalších segmentů lidské činnosti, např. obhospodařování kulturní krajiny, nové impulzy pro zemědělskou výrobu, lokální materiálové i lidské zdroje atd.
Použití těchto materiálů a výrobků v moderních konstrukcích má svá specifika. Vždy je třeba s těmito materiály pracovat na základě znalosti jejich technických vlastností, deklarovaných výrobcem nebo zpracovatelem. Na jejich základě je třeba pečlivě a odpovědně zvážit možnost použití, konkrétní výhody a rizika v daných souvislostech. Následovat musí odpovědný konstrukční návrh, který akceptuje všechny konstrukční souvislosti v konkrétním stavebním detailu. Zároveň je důležitá kontrola provádění při realizaci. Obecně je dnes patrná tendence k průmyslovému zpracování těchto surovin pro stavební účely. Průmyslové zpracování umožňuje zajistit stálé technické vlastnosti a kvalitu těchto materiálů.

Sláma
Využití slámy v moderním stavebnictví představuje v současnosti významnou sekci v oblasti alternativních přístupů. Na trhu se také objevují výrobky pro stavební účely ze slámy nebo s jejím použitím. I přes rychlý vývoj (zejména v Rakousku, SRN) a nové poznatky o mechanicko fyzikálních vlastnostech slámy a prvků z ní, je její použití nadále setrvačně spojováno s experimentální výstavbou, s výstavbou svépomocí a s termíny ?lowtech?, ?low skills?, ?low quality?.
Využití slámy pro tepelné izolace v současném stavebnictví představuje významnou sekci v oblasti alternativních přístupů. Sláma je jako tepelná izolace využívána jednak ve formě lisovaných balíků ze zemědělských strojů, jednak ve formě volně ukládané slámy do dutiny (obr. 3). Dosavadní experimenty ověřující její stavebně fyzikální vlastnosti byly provedeny v rámci konkrétních projektů a výsledky vzhledem k charakteru materiálu nelze zobecnit. Lisované balíky ze zemědělských balíkovačů o rozměrech 350x400x600 mm mají při objemové hmotnosti 90-135 kg/m³ součinitel tepelné vodivosti podle laboratorních zkoušek (charakteristické hodnoty) λ_ch = 0,039-0,041 W/mK. Výpočtová hodnota je při vertikální orientaci balíků (vertikální orientaci stébel) λ_v = 0,046 W/mK, při horizontální orientaci vláken λ_v = 0,060 W/mK [2]. Třída hořlavosti balíků s objemovou hmotností 90 kg/m³ je B2 - normálně hořlavé (dle ÖNORM B 3800). Požární odolnost oboustranně omítnuté slaměné stěny (interiér 2 cm hliněná omítka, exteriér 2 cm vápenná omítka - obě na nosiči z rákosu) je 90 minut [3, 4]. Z hlediska biologických a organických škůdců, nebezpečí alergií a plísní, nejsou rizika využití slámy vysoká. Čistá světlá sláma má velice nízký alergický potenciál a neobsahuje téměř žádné plísně nebo spory. Napadení hlodavci je rozšířeným předsudkem, neboť celulóza jako základní surovina, ze které sláma sestává, může být strávena pouze termity nebo skotem s enzymatickým štěpením celulózy. Někdy jsou balíky pro svou tepelně izolační schopnost vyhledávány hlodavci, podobně jako jiné tepelně izolační vrstvy, proto je potřeba zamezit jejich průniku do dutin (omítkou, pletivem nebo mřížkou). Zároveň je nutné minimalizovat v balících obsah zrna, plevele a jiných rostlin [5].
Průmyslově zpracovaná sláma je využívána pro výrobu slámokartonových panelů pro systémy suché výstavby (příčky, opláštění stěn, stropů a podhledů...). Desky jsou zpracovávány lisováním obilné slámy s povrchovou úpravou lepeným kartonem. Panely se povrchově upravují jako běžné SDK desky, tj. malbami, nátěry, tapetováním, nástřiky, stěrkovými omítkami, obklady. Panely mají rozměry 1200x2500x58 mm, možné délky jsou až 3200 mm, jejich hmotnost je 27,5 kg/m² a součinitel tepelné vodivosti λ = 0,113 W/mK. Rozměry desek, jejich vlastnosti, způsob a příklady použití jsou v podkladech výrobce.
Specifickým využitím je výroba slaměných došků pro střešní krytiny; zejména v některých regionech (Anglie, Dánsko, Skandinávie) jsou tyto střechy u určitých typů objektů poměrně běžně využívány. Takovéto použití slaměných došků předpokládá některé konstrukční úpravy, zejména dostatečně prudký sklon střešního pláště (min. 40°).

¤ Obr. 3. Skladba obvodového pláště s využitím slaměných balíků jako tepelné izolace

Technické konopí
Jednou z mnoha aplikací technického konopí je výroba tepelné izolace. Průmyslová výroba zahrnuje tvrzené desky pro akustické izolace podlah, stabilizované desky pro KZP a měkké rohože.

Rákos
Oproti slámě se stébla rákosu vyznačují větší pevností, větším objemem a delší trvanlivostí. Použití ve stavebnictví známe z nedávné minulosti ve formě nosiče omítek dřevěných podbití stropů. V současnosti existuje řada průmyslově zpracovávaných výrobků, které je možno použít pod omítky, jako tepelné izolace nebo jako střešní krytinu a nahradit jimi výrobky využívající obnovitelné zdroje s vyššími energetickými nároky na zpracování.

Další materiály rostlinného původu
Existuje ještě řada dalších materiálů ve stavebnictví, které využívají části rostlin jako základní surovinu pro výrobu. Jutu lze využít jako výztužnou tkaninu omítek, při stabilizaci zemních svahů atd. Korek je využíván ve formě korkové drti jako tepelná a akustická izolace. Specifické je jeho využití jako nášlapných vrstev podlah.

Ovčí vlna
Ovčí vlna je průmyslově zpracovávána pro výrobu tepelně izolačních rohoží. K základním vlastnostem ovčí vlny patří její vysoká hydroskopie (až 30 %), se vzrůstající vlhkostí se izolační schopnost vlny zvyšuje vlivem sorpčního tepla. Tepelná izolace je vyráběna technologií kolmého kladení mykaného ovčího rouna, bez použití pojiv, až do tloušťky 14 cm (obr. 4). Směs ovčí vlny je mechanicky přichycena k armovací tkanině, která rohož zpevňuje a umožňuje laminování izolace na požadovanou tloušťku. Jako příměsi se používá jednak retardér hoření, který zvyšuje zápalnou teplotu produktu oproti standardní střižní vlně, a jednak aviváž proti molům.
K základním vlastnostem tepelné izolace z ovčí vlny patří součinitel tepelné vodivosti λ = 0,038 W/mK, třída hořlavosti dle DIN 4102 - část 1 je B2, stupeň hořlavosti dle ČSN 73 0862 je C3, objemová hmotnost ρ = 12,5 - 25 kg/m³. Tepelná izolace se připevňuje nejlépe na dřevěný podklad (desky nebo rošt) sponkováním nebo hřeby, do lehkých příček a desek nalepovacími hroty nebo oboustrannou samolepicí páskou. Izolace neobsahuje plnidla, proto není odolná proti tlaku a není možné ji použít do podlah.

¤ Obr. 4. Detail zateplení lehkého obvodového pláště dřevostavby tepelnou izolací z ovčí vlny

Využití surových přírodních jílů, zemin a kameniva

Do této kategorie stavebních materiálů patří přírodní jíly se specifickými vlastnostmi, zeminy a přírodní lomový kámen. Nejedná se sice v pravém slova smyslu o materiály z obnovitelných zdrojů, nicméně jejich zdroje jsou takřka neomezené a jsou do této kategorie zařazovány z důvodu široké dostupnosti. Přitom jsou zpracovávány v téměř původním surovém stavu. Jejich zpracování se vyznačuje:

• minimální nebo omezenou potřebou energie pro zpracování;
• možností využití lokálních surovinových zdrojů;
• při zpracování nedochází k zásadním chemickým přeměnám původního materiálu, a proto po dožití není nutná náročná technologie recyklace. Postačí pouze deponování na určené místo, bez rizika kontaminace okolí při skládkování.

Využití jílů pro hydroizolační účely

Jedná se o využití smectitických jílů, zejména bentonitů, pro jejich vysokou schopnost bobtnání při styku s vodou, pro těsnicí a izolační účely ve formě rohoží, těsnicích pásků atd. Jejich aplikace, jakožto strukturních materiálů a konstrukčních prvků s požadavkem na mimořádně dlouhou izolační a těsnicí schopnost, je velmi dobře známá zejména v oblasti konstruování inženýrských bariér. Přitom se jedná o přírodní materiály splňující přísná ekologická kritéria. V současnosti je na trhu k dispozici několik typů materiálů a prvků využívajících bentonitů jako základní suroviny, ať už to jsou hydroizolační rohože pro izolaci spodní stavby, či těsnicí a dilatační prvky.
Rohože jsou tvořeny dvěma navzájem prošitými textiliemi, které zabraňují sesypávání jílů. Izolace netrpí mechanickou únavou a prakticky po neomezenou dobu si udržují své původní vlastnosti. Vzhledem k efektu samohojení při poškození (trhliny, propíchnutí…) mají tyto hydroizolace široké uplatnění zejména pro dynamicky zatížené stavby. Přitom se jedná o čisté přírodní materiály. V České republice jsou rozsáhlé přírodní zdroje těchto materiálů.

Konstrukce a prvky z nepálené hlíny
¤ Obr. 5. Použití průmyslově vyráběných nepálených cihel jako výplňového zdiva v železobetonovém skeletu s průvlaky z lepených dřevěných vazníků. Centrum ekologických aktivit města Olomouce, Sluňákov, realizace 2006.Již delší dobu je v zahraničí i u nás prověřována možnost využití konstrukcí na bázi nepálené hlíny v moderním stavebnictví [6, 7, 8, 9]. V současnosti je již průmyslově vyráběna řada výrobků pro různé aplikace. Jsou to např. stabilizované prvky (cihly, tvarovky) pro zdění svislých nosných i výplňových konstrukcí (obr. 5), dále stropní vložky pro dřevěné stropy, prvky pro suchou výstavbu (obkladové desky, desky pro montáž příček...). Všechny průmyslové výrobky na bázi nepálené hlíny mají deklarovány základní mechanicko-fyzikální vlastnosti a je možné s nimi pracovat jako s jakýmkoliv jiným stavebním materiálem. Nepálená hlína pro nosné konstrukce namáhané tlakem je také zpracovávána technologií dusání do bednění pomocí pneumatických pěchů. Tato technologie je podobná aplikaci monolitických betonových konstrukcí (obr. 6). Experimentální projekty prověřovaly také možnost výroby prefabrikovaných dílců pro svislé nosné konstrukce.
Velký objem průmyslové výroby představují hliněné omítky. Kromě výrazně lepších environmentálních parametrů má také použití nepálené hlíny pozitivní vliv na zlepšení interního mikroklimatu (zachování příznivého vlhkostního režimu).
¤ Obr. 6. Použití nepálené hlíny dusané do bednění pro svislé nosné konstrukce. Kaple smíření, Berlín, SRN, 2000.
Technické vlastnosti konstrukcí a prvků z nepálené hlíny jsou v současnosti prověřovány na řadě odborných pracovišť. Snahou přitom je dosáhnout požadovanou kvalitu prvků a konstrukcí, jejich stálost, odolnost a bezpečnost, zároveň nalézt efektivní technologie zpracování.

Využití lomového kamene
Využití lomového kamene formou gabionových stěn namísto betonových a železobetonových konstrukcí, např. pro gravitační opěrné, protihlukové a jiné masivní konstrukce, je dnes již standardní a velmi efektivní technologií. Tyto konstrukce nalezly široké uplatnění ve stavebnictví a v současné architektuře a splňují všechny požadavky na energeticky nenáročnou technologii, jednoduchou separovatelnost jednotlivých materiálů při dožití konstrukce (ocelová síť a kamenivo) a jejich následnou možnost recyklace nebo opětovného využití. V budoucnu je možné ověřit jejich širší využití v dalších konstrukčních částech budovy, zejména v konstrukcích základů, ale i ve svislých nosných konstrukcích.
Použití lomového kamene je možné do masivních, tlakem namáhaných betonových konstrukcí a představuje určitou možnost úspory betonu a cementu. Technologie zpracování je však poměrně náročná (čištění kamene, doprava, manipulace…), takže je využívána sporadicky, např. při individuální výstavbě.

Závěr

Prezentované příklady materiálů a výrobků z obnovitelných zdrojů naznačují možnosti a potenciál pro jejich širší využití. Řada příkladů je v současnosti v rovině experimentálních technologií, což se ve srovnání s běžnými postupy projevuje zvýšenou pracností, malou rychlostí výstavby i velkými nároky na pracovní sílu. Předpokladem pro jejich větší rozšíření v moderních stavebních konstrukcích je zajištění neměnné kvality mechanicko-fyzikálních vlastností, efektivity technologického zpracování a široké dostupnosti, což může být zajištěno průmyslovým zpracováním těchto materiálů. Již v současnosti jsou i tyto materiály a technologie schopny konkurovat běžně užívaným materiálům a přispět ke snížení vlivu stavebnictví na životní prostředí. V budoucnu pak mohou efektivní technologie využívající přírodní obnovitelné zdroje surovin patřit k významným technologickým alternativám a napomoci zefektivnění a zkvalitnění výstavby v kontextu udržitelného rozvoje.

Tento výsledek byl získán za finančního přispění MŠMT, projekt 1M0579, v rámci činnosti výzkumného centra CIDEAS.

Použitá literatura
[1] AGENDA 21 pro udržitelnou výstavbu - CIB Report Publikation 237, český překlad CIB Report 237, ČVUT v Praze, Praha, ISBN 80-01-02467-92, 2001
[2] Minke, G., Friedemann, M.: Building with Straw - Design and Technology of a Sustainable Architecture, Birkhäuser - Publishers for Architecture, Basel, 2005, ISBN 3-7643-7171-4
[3] Schwarzmüller, E., ConsultS: Nachhaltige Produktentwicklung, Passivhaus, Stadtökologie: Stroh als Chance und ökologische Aufwertung von Passivhäusern, Tagungsband 8. Europäische Passivhaustagung 2004, Krems, Rakousko, 04/2004, str. 221-226
[4] Gruber, H., Gruber, A.: Bauen mit Stroh, 2. vydání, Ökobuch, Staufen bei Freiburg, 2003, ISBN 3-922964-97-4
[5] Pfeiferová, M., Srdečný, K., Šimek, F.: Slaměný dům, Rosa, o.p.s., Č. Budějovice, 2001
[6] Houben, H., Guillaud, H.: Earth Construction - A Comprehensive Guide, ITDG Publishing, London, 2003, ISBN 1 85339 193 X
[7] Minke, G.: Das neue Lehmbau-Handbuch, ökobuch Verlag, Staufen bei Freiburg, 2001, ISBN 3-922964-86-9
[8] Žabičková, I.: Hliněné stavby, ERRA, Brno, 2002, ISBN 80-86517-21-7
[9] Walker, P., Keable, R., Martin, J., Maniatidis, V.: Rammed Earth - Design and Construction Guidelines, BRE Bookshop, Bracknell, 2005, ISBN 1-86081-734-3