Stavby a stavbyvedoucí, Stavební kniha 2014
Sám nejdůležitější právní předpis ve stavebnictví, stavební zákon, uvádí ve svých paragrafech mimo jiné následující specifikaci role stavbyvedoucího:
Stavbyvedoucí je povinen řídit provádění stavby v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu a s ověřenou projektovou dokumentací, zajistit dodržování povinností k ochraně života, zdraví, životního prostředí a bezpečnosti práce vyplývajících ze zvláštních právních předpisů, zajistit řádné uspořádání staveniště a provoz na něm a dodržení obecných požadavků na výstavbu, popřípadě jiných technických předpisů a technických norem. V případě existence staveb technické infrastruktury v místě stavby je povinen zajistit vytyčení tras technické infrastruktury v místě jejich střetu se stavbou.
Stavbyvedoucí je dále povinen působit k odstranění závad při provádění stavby a neprodleně oznámit stavebnímu úřadu závady, které se nepodařilo odstranit při vedení stavby, vytvářet podmínky pro kontrolní prohlídku stavby, spolupracovat s osobou vykonávající technický dozor stavebníka nebo autorský dozor projektanta, pokud jsou zřízeny, a s koordinátorem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, působí-li na staveništi.
Nejen stavbyvedoucí, ale i další osoby účastnící se výstavbového procesu jsou pak povinny: bezodkladně oznamovat příslušnému stavebnímu úřadu a ministerstvu výskyt závady, poruchy nebo havárie stavby a výsledky šetření jejich příčin, došlo-li při nich ke ztrátám na životech, k ohrožení života osob nebo zvířat nebo ke značným majetkovým škodám.
Jak z uvedeného vyplývá, je role stavbyvedoucího ve výstavbovém procesu významná a odpovědná, a kdo si roli stavbyvedoucího ještě ?nezahrál?, ten neví, co obnáší. Vzhledem k tomu, že stavbyvedoucí je svým výkonem zcela vytížen organizací a provozem stavby včetně různých pravidelných reportů pro vedení společnosti, výběrem dodavatelů, respektive finální rozhodovací rolí, dále řešením běžných provozních problémů spojených s každou stavbou, jejími subdodavateli a okolnosti od něj mnohdy vyžadují také psychologické znalosti, je uvedená publikace jednou z dalších knih, které lze doporučit právě pro stavební praxi. Stavbyvedoucí je, jak se často tvrdí, manažer, který musí svými znalostmi vést stavbu od jejího zaměření, respektive osazení do terénu, až po uvedení do provozu, tedy zajištění všech potřebných dokladů, aby byla zdárně zkolaudována a následně provozována. Činnost stavbyvedoucího je mnohdy vystavena velmi vysokému nasazení a jak píše ve svém úvodním slově předseda ČKAIT Ing. Pavel Křeček, často je okolnostmi vmanipulován do situací, které nejsou zcela v souladu s právními předpisy. To je však ukázka současného stavu stavebnictví a přístupů k plnění záměru stavebníka-investora a jeho cesty k realizaci zisku z provedené stavební dodávky.
Stavbyvedoucí musí znát vedle potřebné odbornosti a cenové politiky také psychologii jedince včetně vedení kolektivu. V dosavadní praxi jsem zjistil, že stavbyvedoucí a jeho takzvaný realizační tým může celou stavební firmu rozvíjet, ale také potopit. Jeho role je jedinečná již také proto, že každá stavba je originálem daným projektovou dokumentací, kde se vedle různých subdodavatelů vyskytuje další tým objednatele (stavebníka, investora), autorského dozoru, technického dozoru stavebníka a v neposlední řadě i koordinátora BOZP na staveništi. Co člověk, to individualita. U funkce stavbyvedoucího se dá říci, že právě odbornost a praktické zkušenosti, včetně těch lidských, při správném uplatnění vytvářejí ideální pracovní ovzduší na stavbě. Když je stavbyvedoucí skutečně dobrým stavbyvedoucím, je to právě on, kdo může svým přístupem správně vylaďovat jak problémy způsobené chybami v projektové dokumentaci, tak subdodavatele daných kvalit, nebo například ne právě jednoduché požadavky stavebníka a k tomu problematický autorský dozor projektanta. Role stavbyvedoucího je opravdu jedinečná. Proto se domnívám, že jakákoliv publikace, která pomáhá nejen stavbyvedoucím, ale i jejich úsekovým stavbyvedoucím a mistrům se orientovat v problematice stavění, materiálech či systémech, technologických postupech a také právních předpisech, je významnou pomůckou. I když vzdělávání by mělo být na prvním místě, časové nasazení a vytížení vyžaduje zejména značné praktické zkušenosti.
V rámci obsahové struktury publikace je v úvodu zařazen rozbor českého stavebnictví a bytové výstavby v roce 2013, který podává ucelený přehled o vývoji stavebních zakázek a cenách v jednotlivých regionech, ale také o zastoupení typu dodávek stavebních prací od bytových domů o různém počtu bytových jednotek přes budovy občanské vybavenosti
až po dopravní a inženýrské stavby. Jedná se o přehled, který může být pomůckou pro orientaci o situaci v rámci stavebních aktivit v ČR. Ukazatele podtrhují a jednoznačně dokládají, že podle těchto statistických údajů se výkon českého stavebnictví nadále zhoršuje. Uvedené shrnutí může být i pomůckou právě pro zvýšený tlak regionálních stavebních firem na politické zástupce v daných krajích, ale také na vytváření soustředěného tlaku na vládu, aby zajistila příslušné prostředky na plošný rozvoj potřeb jak krajů, tak okresů, a tím i pracovní příležitosti pro stavbaře.
V následující části publikace, jež se týká výkonu stavbyvedoucího, je zařazena kapitola s názvem Odborné vedení stavby - role stavbyvedoucího z pohledu stavebního řádu. Je jistě dobré, když si stavbyvedoucí uvědomí, co se od jeho osoby očekává ve smyslu právních předpisů. V současnosti je v tomto směru například kladen ještě větší důraz na odpovědnost, neboť nový občanský zákoník významně chrání tzv. neodborníka proti najatému odborníkovi. Je také třeba znát právní změny po novele stavebního zákona a obsah vyhlášky o projektové dokumentaci. Stavbyvedoucí se může svojí neznalostí dostat do problémů s právními předpisy, jako například v případě realizace stavby na cizím pozemku. Na to, že není dobré opomíjet fungující komunikaci s technickým dozorem stavebníka, například upozorňuje čtvrtá kapitola. O vedení stavebního deníku toho již bylo napsáno dost a vyhláška o projektové dokumentaci o tomto stavebním dokladu hovoří také. Kapitola věnující se stavebnímu deníku je však jistě přínosná, hlavně pro začínající stavbyvedoucí. Důležité zkušenosti při zajišťování zařízení staveniště a zakládání stavby včetně přípojek inženýrských sítí jsou uvedeny v kapitole šest. Následující příspěvky z realizace konkrétních staveb mohou být přínosem pro obeznámení se s různými typy staveb, což platí i pro závěrečnou, třináctou kapitolu týkající se vad a poruch při jejich provádění. Právě různorodost uvedených staveb pomáhá při pochopení a orientaci v problematice jejich přípravy a realizace a tím i ke zkvalitnění výkonu role stavbyvedoucího. K dokreslení stavební realizace významně pomáhá i bohatá fotodokumentace.
Každá ucelená publikace, která reaguje na současný stav výstavby, a to jak na úrovni právních předpisů, tak konkrétně na úrovni realizační, tedy předávání praktických zkušeností, je přínosem pro zkvalitnění výstavbového procesu a také pro kultivaci všech účastníků stavby, pokud o to mají zájem. Z mého úhlu pohledu je příjemné mít ve své odborné knihovně publikace tohoto typu, do nichž mohu nahlédnout, když si potřebuji něco zpětně ověřit, respektive se k něčemu z uvedeného vrátit. Hlavně v odborných publikacích je větší záruka kvality jejich obsahu.
Publikaci Stavební kniha 2014 proto hodnotím pro stavební praxi jako přínosnou.
Stavební knihu 2014 si lze objednat v e-shopu Informačního centra ČKAIT na www.ice-ckait.cz.
Autorský kolektiv: Stavební kniha 2014, Stavby a stavbyvedoucí, Praha, IC ČKAIT, 2014, 152 s.,
Stavbyvedoucí je povinen řídit provádění stavby v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu a s ověřenou projektovou dokumentací, zajistit dodržování povinností k ochraně života, zdraví, životního prostředí a bezpečnosti práce vyplývajících ze zvláštních právních předpisů, zajistit řádné uspořádání staveniště a provoz na něm a dodržení obecných požadavků na výstavbu, popřípadě jiných technických předpisů a technických norem. V případě existence staveb technické infrastruktury v místě stavby je povinen zajistit vytyčení tras technické infrastruktury v místě jejich střetu se stavbou.
Stavbyvedoucí je dále povinen působit k odstranění závad při provádění stavby a neprodleně oznámit stavebnímu úřadu závady, které se nepodařilo odstranit při vedení stavby, vytvářet podmínky pro kontrolní prohlídku stavby, spolupracovat s osobou vykonávající technický dozor stavebníka nebo autorský dozor projektanta, pokud jsou zřízeny, a s koordinátorem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, působí-li na staveništi.
Nejen stavbyvedoucí, ale i další osoby účastnící se výstavbového procesu jsou pak povinny: bezodkladně oznamovat příslušnému stavebnímu úřadu a ministerstvu výskyt závady, poruchy nebo havárie stavby a výsledky šetření jejich příčin, došlo-li při nich ke ztrátám na životech, k ohrožení života osob nebo zvířat nebo ke značným majetkovým škodám.
Jak z uvedeného vyplývá, je role stavbyvedoucího ve výstavbovém procesu významná a odpovědná, a kdo si roli stavbyvedoucího ještě ?nezahrál?, ten neví, co obnáší. Vzhledem k tomu, že stavbyvedoucí je svým výkonem zcela vytížen organizací a provozem stavby včetně různých pravidelných reportů pro vedení společnosti, výběrem dodavatelů, respektive finální rozhodovací rolí, dále řešením běžných provozních problémů spojených s každou stavbou, jejími subdodavateli a okolnosti od něj mnohdy vyžadují také psychologické znalosti, je uvedená publikace jednou z dalších knih, které lze doporučit právě pro stavební praxi. Stavbyvedoucí je, jak se často tvrdí, manažer, který musí svými znalostmi vést stavbu od jejího zaměření, respektive osazení do terénu, až po uvedení do provozu, tedy zajištění všech potřebných dokladů, aby byla zdárně zkolaudována a následně provozována. Činnost stavbyvedoucího je mnohdy vystavena velmi vysokému nasazení a jak píše ve svém úvodním slově předseda ČKAIT Ing. Pavel Křeček, často je okolnostmi vmanipulován do situací, které nejsou zcela v souladu s právními předpisy. To je však ukázka současného stavu stavebnictví a přístupů k plnění záměru stavebníka-investora a jeho cesty k realizaci zisku z provedené stavební dodávky.
Stavbyvedoucí musí znát vedle potřebné odbornosti a cenové politiky také psychologii jedince včetně vedení kolektivu. V dosavadní praxi jsem zjistil, že stavbyvedoucí a jeho takzvaný realizační tým může celou stavební firmu rozvíjet, ale také potopit. Jeho role je jedinečná již také proto, že každá stavba je originálem daným projektovou dokumentací, kde se vedle různých subdodavatelů vyskytuje další tým objednatele (stavebníka, investora), autorského dozoru, technického dozoru stavebníka a v neposlední řadě i koordinátora BOZP na staveništi. Co člověk, to individualita. U funkce stavbyvedoucího se dá říci, že právě odbornost a praktické zkušenosti, včetně těch lidských, při správném uplatnění vytvářejí ideální pracovní ovzduší na stavbě. Když je stavbyvedoucí skutečně dobrým stavbyvedoucím, je to právě on, kdo může svým přístupem správně vylaďovat jak problémy způsobené chybami v projektové dokumentaci, tak subdodavatele daných kvalit, nebo například ne právě jednoduché požadavky stavebníka a k tomu problematický autorský dozor projektanta. Role stavbyvedoucího je opravdu jedinečná. Proto se domnívám, že jakákoliv publikace, která pomáhá nejen stavbyvedoucím, ale i jejich úsekovým stavbyvedoucím a mistrům se orientovat v problematice stavění, materiálech či systémech, technologických postupech a také právních předpisech, je významnou pomůckou. I když vzdělávání by mělo být na prvním místě, časové nasazení a vytížení vyžaduje zejména značné praktické zkušenosti.
V rámci obsahové struktury publikace je v úvodu zařazen rozbor českého stavebnictví a bytové výstavby v roce 2013, který podává ucelený přehled o vývoji stavebních zakázek a cenách v jednotlivých regionech, ale také o zastoupení typu dodávek stavebních prací od bytových domů o různém počtu bytových jednotek přes budovy občanské vybavenosti
až po dopravní a inženýrské stavby. Jedná se o přehled, který může být pomůckou pro orientaci o situaci v rámci stavebních aktivit v ČR. Ukazatele podtrhují a jednoznačně dokládají, že podle těchto statistických údajů se výkon českého stavebnictví nadále zhoršuje. Uvedené shrnutí může být i pomůckou právě pro zvýšený tlak regionálních stavebních firem na politické zástupce v daných krajích, ale také na vytváření soustředěného tlaku na vládu, aby zajistila příslušné prostředky na plošný rozvoj potřeb jak krajů, tak okresů, a tím i pracovní příležitosti pro stavbaře.
V následující části publikace, jež se týká výkonu stavbyvedoucího, je zařazena kapitola s názvem Odborné vedení stavby - role stavbyvedoucího z pohledu stavebního řádu. Je jistě dobré, když si stavbyvedoucí uvědomí, co se od jeho osoby očekává ve smyslu právních předpisů. V současnosti je v tomto směru například kladen ještě větší důraz na odpovědnost, neboť nový občanský zákoník významně chrání tzv. neodborníka proti najatému odborníkovi. Je také třeba znát právní změny po novele stavebního zákona a obsah vyhlášky o projektové dokumentaci. Stavbyvedoucí se může svojí neznalostí dostat do problémů s právními předpisy, jako například v případě realizace stavby na cizím pozemku. Na to, že není dobré opomíjet fungující komunikaci s technickým dozorem stavebníka, například upozorňuje čtvrtá kapitola. O vedení stavebního deníku toho již bylo napsáno dost a vyhláška o projektové dokumentaci o tomto stavebním dokladu hovoří také. Kapitola věnující se stavebnímu deníku je však jistě přínosná, hlavně pro začínající stavbyvedoucí. Důležité zkušenosti při zajišťování zařízení staveniště a zakládání stavby včetně přípojek inženýrských sítí jsou uvedeny v kapitole šest. Následující příspěvky z realizace konkrétních staveb mohou být přínosem pro obeznámení se s různými typy staveb, což platí i pro závěrečnou, třináctou kapitolu týkající se vad a poruch při jejich provádění. Právě různorodost uvedených staveb pomáhá při pochopení a orientaci v problematice jejich přípravy a realizace a tím i ke zkvalitnění výkonu role stavbyvedoucího. K dokreslení stavební realizace významně pomáhá i bohatá fotodokumentace.
Každá ucelená publikace, která reaguje na současný stav výstavby, a to jak na úrovni právních předpisů, tak konkrétně na úrovni realizační, tedy předávání praktických zkušeností, je přínosem pro zkvalitnění výstavbového procesu a také pro kultivaci všech účastníků stavby, pokud o to mají zájem. Z mého úhlu pohledu je příjemné mít ve své odborné knihovně publikace tohoto typu, do nichž mohu nahlédnout, když si potřebuji něco zpětně ověřit, respektive se k něčemu z uvedeného vrátit. Hlavně v odborných publikacích je větší záruka kvality jejich obsahu.
Publikaci Stavební kniha 2014 proto hodnotím pro stavební praxi jako přínosnou.
Stavební knihu 2014 si lze objednat v e-shopu Informačního centra ČKAIT na www.ice-ckait.cz.
Autorský kolektiv: Stavební kniha 2014, Stavby a stavbyvedoucí, Praha, IC ČKAIT, 2014, 152 s.,