Sportovní hala v Dolních Břežanech

Urbanistický a architektonický návrh

Zásadní rekonstrukcí a rozšířením prošel také areál základní školy, na který sportovní hala navazuje, a je další etapou jeho rozvoje. Břežanská škola tak získala nové prostory pro výuku tělocviku, halu rovněž využívají místní sportovní kluby a ve večerních hodinách slouží rekreačním  sportovcům  z řad veřejnosti. Velkorysý interiér haly umožní její využití i pro pořádání kulturních a společenských akcí.

Budova stojí na hraně zastavěného území v těžišti velké rozvojové plochy. Atraktivní architektonický koncept – prostorová budova ve tvaru rotačního elipsoidu – reaguje na současné požadavky i dosud neznámé budoucí možnosti rozvoje lokality. Realizace a provoz haly mohou  být  impulsem a inspirací pro další růst obce, proto má vazba na okolí a veřejný prostor stejný význam jako přirozené napojení na základní školu. Tvar haly je oblý, hladký a abstraktní. Kupole přibližuje měřítko člověku, kovový povrch zrcadlí okolí, hranice oblohy a střechy je nejasná. Stavba maskuje své skutečné rozměry a působí menší, než ve skutečnosti je. Široké schodiště před halou vzniklo díky zapuštění stavby do terénu, vymezuje hranici veřejného prostoru a tvoří přirozený amfiteátr.

Exteriér halu od školy odlišuje, interiér na ni naopak navazuje kombinací bílých a šedých povrchů a použitím masivního dřeva. Vnitřní uspořádání odráží vazby na okolí. Vstup diváků je orientován kolmo k ulici a parkovišti, posuvné západní okno s výhledem na obec umožňuje spojení se školním hřištěm, východní okno představuje průhled do budoucnosti. Spojovací krček umožňuje přímé propojení haly se školou, jejíž je součástí.

Těžištěm prostoru je sportovní plocha 45 × 25 m s výškou 8 až 9 m dělená příčně mobilními roletami na tři části. Každá třetina má místo pro volejbalový kurt, dělení umožňuje paralelní výuku tří hodin tělocviku. Na straně školy se nacházejí v přízemí šatny s hygienickým zázemím oddělené od sportovní plochy stěnou z tělocvičných žebřin, v patře jsou kabinety a strojovny. Na straně diváků je umístěna tribuna pro 250 osob, pod ní je lokalizováno technické zázemí a nářaďovny. Důležitým prostorem je otevřený vestibul s bufetem přemostěný lávkou, která spojuje obě části tribuny. Pro halu byl navržen originální informační systém z piktogramů a číslic, ručně malovaný přímo na stěny z pohledového betonu.

Konstrukční řešení a výstavba

Hala tělocvičny je založena plošně na základové desce tloušťky 0,3 m s rozšířením na 1 m po obvodu desky a pod půdorysně zakřivenými železobetonovými obvodovými stěnami, které podpírají střešní konstrukci celé budovy. Nosná konstrukce budovy  je  z monolitických stěn, které obkružují halu, podpírají konstrukci tribuny a oddělují halu od šaten, hygienického zařízení, zázemí pro učitele a technického prostoru. Veškeré monolitické konstrukce dostaly po odbednění pouze transparentní uzavírací nátěr. Na monolitickou konstrukci byla následně osazena ocelová konstrukce elipsoidního  tvaru o váze 160 t s výsledným rozměrem objektu  57,2  ×  47,5  m a výšce 12,5 m. Hlavním nosným prvkem prostorové ocelové příhradové konstrukce střechy jsou vazníky o rozpětí až 44 m. Ocelová konstrukce je v mnoha směrech unikátní. Konstrukce střechy elipsoidního tvaru plynule přechází do obvodového pláště a je  tedy  zcela  atypická. V půdorysu i v příčných řezech jsou patrné eliptické tvary, které si vyžádaly podrobnou dílenskou dokumentaci.

Konstrukce je řešena z ohýbaných profilů (zejména trubek). Dosažení eliptických tvarů nebylo konstrukčně jednoduché a také v tomto případě se nakonec přistoupilo k jejich nahrazení kruhovými výsečemi. Dodavatel nakonec zvolil technologii ohýbání trubek za tepla. Vzhledem k tomu, že jde o profil trubek TR 219/10 a poměrně velké poloměry zakřivení (30 – 80 m), nejednalo se o snadný úkol. Konstrukce je komplikovaná zejména v tom, že každý její prvek má jiný poloměr zakřivení. K projektování a přípravě byl využit konstrukční software a 3D interaktivní model sloužil pro koordinaci se spodní stavbou a  sousedními objekty i konstrukcemi. Výroba ocelové konstrukce trvala čtyři týdny, samotná montáž pak dva měsíce. Konstrukce byla následně zakryta dřevěným obložením s parozábranou, na které byl uložen hliníkový rošt se zateplením z minerální vlny o celkové tloušťce 300 mm. Tato konstrukce byla následně uzavřena dalším dřevěným bedněním. Finálním obvodovým povrchem do výšky 10 m se stala krytina z hliníkového šindele o tloušťce 0,7 mm. Krytinu střešního pláště tvoří bílá hydroizolační fólie, ve které je instalováno 68 tubusových světlovodů o průměru 1,2 m, zajišťujících přirozené osvětlení vnitřního prostoru haly. Součástí systému umělého osvětlení je senzor osvitu, který umožňuje automaticky regulovat intenzitu a potřebu osvětlení v závislosti na denní době.

Zdrojem tepla a chladu je tepelné čerpadlo, které pomocí soustavy 24 vrtů hlubokých 112 m  využívá teploty horninového podloží a koluje v něm 2300 l nemrznoucí směsi. Teplo v tělocvičně je zajištěno kaskádou dvou tepelných čerpadel země/voda, každé o tepelném výkonu 67 kW při B0/W35 (EN 14511), doplněných o dvě elektrické patrony umístěné v akumulační nádobě topné vody o celkovém topném výkonu 42 kW (1 × 36 kW a 1 × 6 kW). Celkový jmenovitý výkon  zdroje tepla je 176,2 kW. Zdrojem chladu  pro  tělocvičnu  je rovněž kaskáda dvou tepelných čerpadel země/voda, každé o jmenovitém chladicím výkonu při teplotním spádu 6/12 °C cca 62 kW při B0/ W35 (EN 14511). Celkový výkon zdroje chladu je tedy cca 124 kW. O výměnu tepla se starají jednotky vzduchotechniky o celkovém výkonu výměny vzduchu 23 000 m³/h. Samotným topným prvkem je podlahové vytápění instalované v celé ploše. Návratnost investice do zvoleného systému oproti konvenčnímu řešení je kalkulována na osm let provozu – provozní náklady by měly být  poloviční  ve  srovnání s konvenčním řešením. Zvolený  systém  byl  kladně  přijat i z architektonického hlediska – vzhledem k designu budovy by bylo velmi složité hledat akceptovatelné umístění  kouřovodů a chladicích jednotek.

V hale je použita kombinace akustických opatření k dosažení potřebné doby dozvuku a dobré srozumitelnosti. Strop a části stěn jsou obloženy odolnými akustickými deskami, do výšky 2,5 m je realizován štěrbinový modřínový obklad. V hale je instalováno ozvučení. Podlahu sportoviště tvoří sportovní povrch na bázi PVC na podkladu  z  dřevotřískových  desek a dřevěného odpruženého křížového roštu, pod kterým je umístěno   podlahové vytápění.

Závěr

Dolní Břežany prošly za poslední roky výraznou proměnou. Vedení obce se dlouhodobě zabývá kultivací veřejného prostoru a za svou péči o něj byla obec oceněna v soutěži Kvetoucí sídla Evropy (Entante Florale, 2013) stříbrnou medailí. Při realizaci nových projektů klade obec velký důraz  na  architektonické a urbanistické hledisko. Dolní Břežany se mohou pochlubit moderním náměstím (Nejlepší projekt pro bydlení 2010), na které navazují velkorysé parky, jež sbírají ocenění na mezinárodní úrovni. Regenerací prošla historická náves a zemědělský brownfield, který se následně stal sídlem unikátních laserových center ELI Beamlines (MIPIM Awards 2016) a HiLASE. Citlivě zrekonstruovány jsou historické budovy v centru obce (radnice, zázemí pro volnočasové aktivity, kulturní a informační centrum, regionální poradenské pracoviště). Také realizace hřbitova vzbudila zájem u odborné veřejnosti a získává řadu cen v architektonických soutěžích (Grand Prix architektů 2017). Obec investovala i do rekonstrukce místního sportoviště a školního areálu. Postavena byla nová mateřská škola, rekonstruována budova stávající školy a následně byl postaven nový školní pavilon s jídelnou. Zmiňovaná sportovní hala, která byla dokončena v listopadu 2017, se tak stala vyvrcholením snah obce a zároveň její největší investiční akcí. Sportovní hala se v roce 2018 stala absolutním vítězem českého Grand Prix architektů (získala Národní cenu za architekturu) a  navíc  byla  vyhlášena i Stavbou roku 2018. Stavba se stala také finalistou České ceny za architekturu 2018 a byla za Českou republiku nominována na Cenu Miese van der Rohe.