Zpět na stavby

Sportovní areál Bavlna v Hradci Králové

4. února 2013
Ing. Jiří Slánský

V roce 2012 byla dokončena stavba nového sportovního areálu v Hradci Králové v místě již technicky dosloužilého sportoviště. Vzniklo zde plnohodnotné fotbalové hřiště s unikátním trávníkem, tréninkové fotbalové hřiště s umělým povrchem a dvě malá víceúčelová hřiště. Dominantu areálu tvoří ubytovna pro hráče a tribuna pro 335 sedících diváků, která je překryta tenkou visutou membránovou textilií. Barevná hra kompaktních laminátových desek v kombinaci s betonovými a pozinkovanými povrchy na fasádě této ubytovny i tribuny oživuje ulici a její okolí.

Autor:


Absolvoval Fakultu stavební ČVUT v Praze, obor pozemní stavby a konstrukce. Studium ukončil v roce 2006. Od roku 1998 pracuje v projektové kanceláři JIKA-CZ s.r.o.


Práce na projektové dokumentaci stavby nového sportovního areálu v Hradci Králové započala již v roce 2006, stavební práce v roce 2010. Slavnostní otevření proběhlo v dubnu roku 2012.
 
V místě stavby se nacházelo původně staré sportoviště s lehkoatletickým oválem, vloženým fotbalovým hřištěm a přilehlými dřevěnými domky, jež sloužily jako zázemí tohoto areálu. Kvalita povrchů odpovídala době vzniku, a proto se vlastník areálu, statutární město Hradec Králové, rozhodl pro celkovou rekonstrukci. V místě mělo vzniknout kvalitní hlavní hřiště pro vrcholovou kopanou o rozměrech 76 x 115 m, velké tréninkové hřiště s umělým povrchem o rozměrech
42 x 62 m, dvě malá víceúčelová hřiště o rozměrech 22 x 44 m také s umělým povrchem, krátká běžecká dráha (4 x 80 m a doskočiště) i dětské hřiště pro volný čas.
 
Hlavní hřiště bylo třeba doplnit o zázemí s tribunou pro 335 sedících diváků, aby mohlo plnit svoji funkci. Dále vznikl požadavek na sportovní ubytovnu s kapacitou 45 lůžek a šesti bytových jednotek. Uživatelem areálu se měl stát fotbalový klub FC Hradec Králové.
 
Statutární město Hradec Králové jako stavebník vybralo pro zpracování studie této stavby autorský tým ve složení Ing. arch. Tomáš Vymetálek a Ing. arch. Miroslav Gebas, který ze zadání vytvořil nepřehlédnutelnou stavbu.

Architektonické řešení

Obě hlavní budovy, tj. tribunu a ubytovnu, spojuje jeden pohledový prvek – kompaktní vysokotlaké laminátové desky. Každá deska je opatřena jinou pestrou barvou, takže fasáda vytváří dojem příjemného lehkého barevného tónu a i v šedém deštivém dni působí na své okolí živým dojmem. Unikátním technickým řešením je zakrytí střechy tenkou membránou vypnutou pomocí ocelové konstrukce do tvaru skořepiny. Membrána je napjata v koncích trojúhelníkovým zakončením vypnutým do koncových pylonů a nad vlastní tribunou spočívá na konzolovitých obloukovitých skružených nosnících. Skořepina membrány je dotvarována trubkovými nosníky pro účely odvodnění.

Trávník fotbalového hřiště

První technicky složitější řešení představoval trávník fotbalového hřiště o rozměrech 76 x 115 m. Z důvodů certifikace na kategorii A-top hřiště podle požadavků FAČR a UEFA byla zvolena technologie fibersand. Krajní výběhy jsou z umělé trávy. Vrstvu trávníku tvoří směs písku, humusu a polymerních vláken v tloušťce cca 100 mm, jež je uložena na jemnozrnném pískovém podsypu frakce 0–2 mm o tloušťce 200 mm, dále podsyp ze štěrkopísku frakce 0–4 mm v tloušťce 50 mm a jako podklad slouží vrstva štěrkodrtě frakce 4–8 mm o tloušťce 100 mm. Zemní pláň je opatřena drenáží a spádem 0,5 %. Využití polymerového vlákna umožňuje vysokou odolnost hřiště při zvýšené zátěži, zvláště v deštivém a zimním období. Voda je díky polymerovým vláknům rychle svedena do podloží, takže se na povrchu nevytváří při dešti souvislý vodní sloupec.
 
Takto zpevněný substrát je také odolnější při pohybu údržbových strojů, jež na něm nezanechávají koleje, a tím jeho plocha zůstává stále rovná. Díky tomu se na hřišti ani nevytvářejí žádné kaluže v prohlubních. Vzhledem ke struktuře polymerních vláken rovněž nedochází k vytržení trávníku kopačkami. Tímto řešením se předchází provozním výměnám trávníku prostoru před bránami v pokutovém území tak, jak to bývá u tradičních technologií fotbalových trávníků. Údržba je tak jednodušší a hřiště má vyšší využitelnost, takže se na něm může střídat více fotbalových mužstev, aniž by muselo docházet k velkým opravám. Tyto výjimečné vlastnosti však vyvažují přísná pravidla ošetřování, zvláště v zimním období, aby nedošlo k zasažení travního drnu plísněmi. Tato hlavní hrací plocha není osvětlena pro noční zápasy a není ani vyhřívána. Hřiště však kompletně zalévá automatický závlahový systém.

Základové podmínky

V první řadě bylo třeba založit pylony pro vynášení tribuny a také provést základy ubytovny, ve které se jednotlivá podlaží postupně rozšiřují. Pro zakládání byla zvolena soustava vrtaných pilot s výpažnicí o průměru 600 mm, z nichž některé jsou i tažené. Na pilotách je vytvořena soustava železobetonových prahů, desek a stěn, jež vynášejí jednotlivé stavby.

Stavba tribuny

Zadní stěna tribuny je šikmá a vyklání se směrem ven z tribuny. Tato stěna se nachází v linii pylonů pro zastřešení tribuny. Jednotlivé stropy jsou také železobetonové. Veškeré stěny jsou řešeny v tloušťce 200 mm, stropy mají též jednotnou tloušťku 200 mm. Jakost betonu byla zvolena C22/30-XC1, Cl 0,4-S3. S ohledem na prefabrikaci vlastní vrchní tribuny a vzhledem k požadavku na pohledovost betonů se kladl vysoký nárok na přesnost (9 mm/2 m). Vlastní konstrukce tribuny je vytvořena pomocí prefabrikovaných železobetonových dílců základní tloušťky 200 mm. U vlastních prefabrikovaných dílců byla z výrobny dodána rovinatost přibližně 25 mm polohově a 20 mm výškově. Hlavní izolační vrstva střešního souvrství z asfaltových modifikovaných pásů se vložila mezi monolitickou konstrukci elevace a vlastní prefabrikovanou tribunu. Sedačky jsou z barevných plastových výlisků.

Stavba ubytovny

Ubytovna má v návaznosti na požadavky návrhu architekta velmi složité statické řešení. Ve stropě mezi 1.NP a 2.NP se ubytovna rozšiřuje na obě strany. V rohových sekcích tak bylo třeba vlivem absence podpěry vyřešit problematické statické působení. Stropní deska je konstruována tak, aby toto rozšíření na obě strany dokázala přenést pouze se zvýšenou smykovou výztuží. O patro výše se situace opakuje, tentokrát se však ubytovna zužuje do původních rozměrů.

Zastřešení tribuny

Nejnáročnější částí stavby je vlastní ocelová konstrukce zastřešení tribuny. Střecha je vynášena pomocí ocelových svařených pylonů proměnlivého tvaru. Pylon spočívá na betonovém pilíři a je kotven pomocí šroubů. Vlastní pylon je vyroben ze dvou kusů z důvodu snadnější dopravy a montáže, ve třetině délky je momentově spojen. Vlastní pylon má stojinu šíře 12 mm, horní a dolní příruba má tloušťku 25 mm. Výška pylonu na začátku a na konci činí 400 mm a v nejširším místě momentového spoje dosahuje výšky 800 mm. Jakost ocele je S235 (SPT360). Zavětrování mezi pylony je tvořeno soustavou trubek. Tyto trubky také zajišťují vypnutí membrány ve tvaru konoidu. Použité trubky pro toto tvarování mají průměr 219,1 x 6,3 mm, eventuálně 88,9 x 3,2 mm (svislé a vodorovné v zavětrování), šikmé vzpěry pak TR
114,3 x 4 mm. Veškeré konstrukce mají žárové pozinkování. Na takto připravenou konstrukci je vypnuta tenká membrána sloužící jako zastřešení celé tribuny. Plachta je vypnuta pomocí soustavy lan a kotevních bodů. Plachtová membrána je konstruována tak, aby veškerá dopadající dešťová voda byla sváděna do zadní části tribuny, kde je umístěn široký žlab pro odvedení veškeré vody ze stavby.
 
Vlastní konstrukce zastřešení tribuny nebrání výhledu diváka. Pro minimalizaci výhledového omezení bylo rovněž zvoleno prosklené zábradlí. S ohledem na zatížení (veřejné hlediště) bylo nutné přistoupit k celoobvodovému zakotvení skla. Na zastřešení je podvěšeno veškeré vybavení TZB, jako je například ozvučení hlediště a jeho osvětlení. Ve střední části hlediště se nachází komentátorské stanoviště, kde jsou zaústěny veškeré slaboproudé systémy, včetně výsledkové tabule na druhé straně hřiště. Ohled na veřejnost lze vidět i na vstupní bráně do areálu – tvoří ji masivní sloupky.