Říjnová schůze expertní skupiny pro stavební hmoty a materiály

Problematická témata lze rozdělit do tří obecných oblastí: předpisy a restrikce v oblasti ochrany životního prostředí; státní energetická politika a oblast čerpání financí z evropských fondů. V následujícím textu jsou uvedeny příspěvky všech diskutujících.

Zúčastnění:
Ing. Jan Gemrich, výkonný tajemník Svazu výrobců cementu ČR
Ing. Rudolf Borýsek, viceprezident Svazu stavebních podnikatelů v ČR
Ing. Michael Smola, MBA, tajemník Svazu stavebních podnikatelů v ČR
Ing. Richard Slavík, MBA, vedoucí oddělení nákupu a marketingu společnosti Wienerberger cihlářský průmysl, a. s.
Ing. Vladimír Tomášek, generální ředitel - předseda představenstva B&BC a. s.
Ing. Michal Števula, Ph.D., tajemník Svazu výrobců betonu ČR
Ing. Pavel Malinský, vedoucí referátu stavebních hmot Ministerstva průmyslu a obchodu ČR
Ing. Petr Vorel, předseda Asociace výrobců betonové prefabrikace
Ing. Karel Pavlík, tajemník Silikátového svazu
Ing. Lidmila Ziková, šéfredaktorka časopisu ASB
Mgr. Jan Táborský, šéfredaktor časopisu Stavebnictví

Borýsek: Tuto diskuzi bych rád zahájil uvedením témat, která bychom chtěli v nejbližší době řešit: předpisy a restrikce v oblasti životního prostředí; energetická politika České republiky a problémy týkající se čerpání peněz z fondů EU. Jsou to témata, která se nám dlouhodobě nedaří akcentovat na nejvyšší úrovni státní zprávy. Proto jsme výjimečně přizvali zástupce odborného tisku.
Začal bych hned tématem životního prostředí. Jedním z nejpalčivějších problémů v této oblasti jsou limity emisí CO₂ a obchodování s povolenkami na jeho emitaci. Naše firma do tohoto procesu spadla hned v prvním období. Ovšem výrobci našeho produktu - keramzitu - v Německu žádné povolenky na emise CO₂ nepotřebují. Přišli jsme k tomu trochu jako slepí k houslím a oprávněně máme pocit, že tady nejde o životní prostředí, ale o byznys. Přes rozhodování o obchodu s povolenkami si někdo, a mířím tím na zakládající patnáctku EU, osobuje právo rozhodovat o tom, kdo a co a v jakých objemech bude vyrábět, případně kdo vyrábět nebude. Zajímavé je, že v souvislosti s prodejem nových povolenek na dalších pět let se s Evropskou unií soudí prakticky všechny nové členské země, zatímco starých zemí se to prakticky nedotýká. Jsem zvědav, jak dopadnou tyto soudy v rámci EU.

Gemrich: Obor cementu patří k těm, kterých se obchodování s CO₂ týká od samotného prvopočátku. Ještě před zavedením povolenek jsme navrhovali, aby v našem oboru nebylo CO₂ obchodováno, ale aby se vytvořily koeficienty a benchmarkové limity, které lze jednoduše spočítat. Evropa se však přiklonila k obchodování s povolenkami, které se samozřejmě v prvním zúčtovacím období ukázalo jako naprosto neúčinné. Za to, že jsme se v prvním zúčtovacím období snažili šetřit fosilní paliva a nahrazovali je například biopalivy, jsme byli trestáni nižším přídělem do druhého období. Pro druhé povolovací období se Evropská unie poučila, nicméně změny rozhodně nevedly k lepšímu. Pro nás cementáře to znamená, že mezi lety 2008-2012 obchodovat s povolenkami rozhodně nebudeme a již teď máme spočítáno, že v polovině roku 2011 nám bude chybět 12-13 % povolenek na čistou výrobu cementu.
Je to jedním z nedořešených problémů v EU, který nepřináší environmentální efekt už proto, že opravdu velcí producenti CO₂ určitě nejsou výrobci stavebních materiálů. Podle našich informací se ještě navíc připravuje další novela, podle které se připravuje voluntary trading i pro další oxidy. To ve skanzenu, kterým se Evropa stává, smysl nemá.

Borýsek: Stavebnictví se dostalo do období, kdy prožívá určitou konjunkturu. Je naprosto nelogické, když jsme nuceni pokračování této konjunktury ohrozit, protože nesmíme vyrobit dostatečné množství materiálu. Největším znečišťovatelem přitom jsou USA a Čína, kterých se samozřejmě tato nařízení netýkají.

Gemrich: Evropa je v současné době poněkud schizofrenní. Jestliže podle kjótského protokolu se mají snížit emise o 8 % a v České republice se snížily v oboru výroby cementu (mimo jiné i snížením výroby) zhruba o 23 %, tak máme více než dvojnásobně limity splněny. Když se ovšem zprůměrují limity se starými zeměmi EU, vypadá to docela jinak.

Slavík: Byl jsem u zrodu obchodování s povolenkami. Vím, že se tenkrát objevil i protinávrh povolenky limitovat podle počtu obyvatel, který Evropská komise zamítla a trvala na snížení limitu o 8 % proti roku 1990. Jenže do počítání průměru nebyla tehdy zahrnuta celková situace, která u nás v tomto období nebyla zcela běžná. Nebyly brány v úvahu odstávky, bylo to období, kdy byly realizovány četné investice a modernizace. Z toho plyne skutečnost, že obchodování s povolenkami pro cihláře v nadcházejícím období nepadá v úvahu už proto, že trend vývoje stavebnictví do roku 2012 neodpovídá počtu přidělených povolenek CO₂ pro toto období.

Borýsek: Další náš specifický problém je v tom, že jsme se rozhodli jako firma investovat do odsíření. V současnosti je ve výrobách vypouštěný vzduch téměř čistší než ten, který jsme před výrobním procesem odebírali. Ovšem zvýšilo se v něm množství CO₂. To ale z hlediska povolenek nikoho nezajímá, splnit kvóty pak mohu jedině snížením výroby, jinak to není možné. Když se podíváte do současných předpisů, můžete naopak získat povolenky jedině zvýšením výroby. To je naprosto šílené. Čím více budu investovat do ekologie, tím víc budu bit. Proto jsme zaslali dopisy ministerskému předsedovi Mirku Topolánkovi a výsledkem je, že jsme se jako druzí připojili ke slovenské žalobě. Nicméně tato politika obecně ohrožuje ekonomiku země. Naše protesty jsou stále slabé. Nikdo nás není ochoten na odpovědných místech (naši poslanci, senátoři, ministři) vyslechnout a komunikovat s námi.

Pavlík: Mluvím za výrobce plošných keramických dlaždic a žáromateriálu. I my jsme drobní emitenti CO₂ a jedná se s námi jako s energetickým průmyslem. Snažíme se argumentovat prostřednictvím Evropské keramické unie v Bruselu, ale máme prakticky stejné problémy a výsledky jako ostatní. Kromě toho se chystá novela vyhlášky 356 z roku 2002 o ochraně ovzduší. Podle návrhu by od 1. ledna 2008 měly být v emisích obsaženy jen 2 mg fluorovodíku na kubík místo dosavadních 10 mg. Toto zpřísnění nemá v evropských normách oporu a přímo ohrožuje výrobu z přírodních surovin, které fluor obsahují. Ale od našich politiků přijde nařízení, a poraďte si, jak chcete.

Borýsek: Jsme srovnáváni se zeměmi s nejlepší technologií na světě, jenže například v Německu jsou na tom, co se týká technologií, určitě ještě lépe, přitom mají některé emisní limity vyšší než u nás. Česká státní správa určuje daleko nejvyšší limity, přičemž si snad neuvědomuje, že Česká republika dohání průmyslovou úroveň zemí, kde vývoj šel nejprve směrem ke zvýšení efektivity průmyslu a teprve potom se zabýval jeho ekologickými dopady.

Slavík: Jedna věc je, jaké produkty umíme vyrábět. Horší jsou pokyny, které přicházejí z Bruselu, říkající, za jakých podmínek máme vyrábět.

Gemrich: Jsme součástí cementářského svazu se sídlem v Bruselu a snažíme se tam monitorovat výstupy Evropské komise. Někdy jsme dost zděšeni, o čem se tam jedná. Například jestli je cement chemická látka, nebo ne. Cement, jak známo, je vypálená zemina s přísadami, která má schopnost tuhnout. Najednou se objevil mezi vyjmenovanými chemickými látkami a vztahovaly se na něj patřičné předpisy. Po dvouletém snažení se nám ho podařilo ze seznamu vyškrtnout, nicméně od 1. ledna, až vznikne evropská agentura pro registraci chemických látek, budeme muset minimálně splnit úkol registrace podniků vyrábějících cement, což znamená vyplnit pětistránkový elaborát v každém podniku a evidovat se s vkladem asi 1000 eur, a to celé poslat do Finska. A to je prosím u látky zvané cement. Co dělají chemici, to nevím, asi si rvou vlasy a zakládají evropská konsorcia. Na druhé straně, když půjdeme do poslední drogerie na malém městě, tak pořád nenajdeme základní plnění pravidel o nakládání s chemickými přípravky. To znamená, že kyselina, louh nebo peroxid by neměly být volně přístupné a dostupné dětem. Já se domnívám, že tato ochrana není nutná u výrobců, ale ve firmách, které svým pracovníkům poskytnou ochranné pomůcky, jako jsou brýle, rukavice, helma, což se většinou dělá, a není třeba ty povinnosti přenášet do výroby, v níž se toho výrobku prakticky nedotkne lidská ruka. Jediný, kdo se ve výrobě cementu dotkne, je laborant, který zkouší, jestli cement správně tuhne a má správnou pevnost.

Borýsek: To jsou věci, kterými se budeme muset zabývat všichni. U nás, výrobců keramzitu, je to podobné. Budeme se muset registrovat a dokladovat přísady. To je programová sebevražda. Kdoví, kdo tohle všechno vymýšlí.

Gemrich: Abychom si stále jen nestěžovali. Náš průmysl ve spolupráci s evropskými i českými institucemi vytváří ekologické podmínky pro svoji činnost i pro práci zaměstnanců. Asi před rokem a půl vznikla dohoda o polétavém krystalickém křemíku, který je podle některých názorů karcinogenní nebo způsobuje zaprášení plic. Zástupci stavebního a silikátového průmyslu uzavřeli voluntary agreement, že bude ve všech podnicích probíhat školení, bude zamezeno vstupu do nebezpečných prostor a provedeno odprášení tam, kde se může vyskytovat SiO₂. Dohoda vstoupila v letošním roce v platnost, ale popravdě řečeno, její výraznou popularizaci ze strany Evropské komise jsme nezaznamenali. Přitom přesně to byl moment, kdy jsme na žádné direktivy nečekali a jednali ve prospěch životního a pracovního prostředí. V současnosti je vyhodnocen první rok, a to úspěšně. To ale nikoho nezajímá.

Borýsek: Na závěr tohoto kola by mělo zaznít, že v žádném případě nejsme proti zlepšování životního prostředí, naopak. Já si myslím, že za posledních patnáct let jsme my všichni udělali pro zlepšení životního prostředí ve vztahu k výrobě stavebních hmot a materiálů v České republice ohromný kus práce. A není to zásluhou nějakých předpisů, ale toho, že my výrobci jsme investovali do ekologicky šetrných technologií, protože si uvědomujeme naši odpovědnost. Pokud ale nebudeme moci vyrábět v našich moderních ekologických výrobnách, najdou se velice rychle o pár kilometrů dál na východ výrobci, které limity ani životní prostředí netrápí, a rádi zvýší svoji výrobu v dramaticky jiných výrobních podmínkách s dramaticky jiným vlivem na životní prostředí. Je škoda, že tady nesedí ministr nebo jeho zástupce, ale bohužel Ministerstvo životního prostředí ČR s podnikateli nekomunikuje. My jsme se o to několikrát snažili, ale nikdy se nám nepodařilo schůzku uskutečnit.

Gemrich: Může se stát, že ČR ještě zpřísní limity dané z EU, to tehdy, jestliže z nějakých důvodů celorepublikově limity nesplní. Pak se dostanou limity dané státem na samu hranici technologických možností. Jinak, abych ještě obecně vysvětlil pro tisk - limity jsou dané charakterem průmyslu, jsou pro celou Evropu stejné, ale bohužel národní iniciativa je může přitvrdit, což se v našem případě často stává.

Borýsek: …a s námi nikdo nic nekonzultuje.

Ziková: Je tu nějaká jiná cesta ke snižování emisí u výrobců?

Gemrich: V cementářském oboru nikoliv. Jestliže nechceme produkovat CO₂ pro výrobu energie, pak je tady mezistu- peň - jaderná energie.

Slavík: Obecně řečeno, nebudeme vypouštět více CO₂, pokud nebudeme přepalovat CO, což plyne ze zákona. Investice do jednoho přepalovacího zařízení pro jednu cihelnu přitom představuje 20-25 milionů Kč.

Borýsek: Je to paradox, když budeme produkovat kouřové plyny, nebudeme emitovat CO₂.

Števula: Představa lidí o ekologii v průmyslu není realistická. Jistý ekonom z EU, který se zabýval výhledem výroby energie z obnovitelných zdrojů za 40-50 let, tvrdí, že průměrný Evropan nebo Američan se domnívá, že za padesát let bude problém ekologie a výroby energie již vyřešen. Lidé předpokládají, že 50 % energie se bude vyrábět z obnovitelných zdrojů. Realita je však jiná. Hlavní problémy jsou dva: první - nízká účinnost strojů a zařízení. Druhý - mnoho lidí zatím žádnou energii nespotřebovává. Až začnou všichni Číňané jezdit autem nebo létat letadlem, spotřeba energie oproti současnosti prudce vzroste a problém emisí nezmizí.

Borýsek: Tím jsme se dostali k druhému bodu - k energetice. Státní energetická politika nás trápí hodně a dlouho. Pokud se bavíme o elektrické energii, tak je největším problémem monopol ČEZ, na který se nesmí sáhnout a kterému cokoliv projde. A řeknu to takhle brutálním způsobem - neznám více rigidní firmu, než je ČEZ. Tato firma se nebyla schopna transformovat, funguje jenom proto, že neexistuje reálné konkurenční prostředí. Jestliže se v novinách píše, že ČEZ udělal v loňském roce miliardu eur zisku, tak se tím jenom proklamuje největší podvod na občanech této země.

Slavík: U elektrické energie se v roce 2008 oproti roku 2007 očekává nárůst ceny téměř o 25 %. To jsou nezanedbatelná a až děsivá čísla. Energie hraje v ceně výrobku významnou roli a ta se nutně promítá do ceny pro koncového zákazníka. Navíc by to pro české výrobce znamenalo velkou konkurenční nevýhodu oproti západním výrobcům, kteří mají startovní čáru a ceny energií nastaveny velmi odlišně. Jen pro zajímavost, podle našich informací k nám bylo letos dovezeno tolik cihlářských výrobků, kolik představuje výroba dvou velkých cihelen.

Borýsek: Již několik let jsou naše jednotkové ceny energie vyšší než v Německu. Pokud jde o plyn, je situace ještě kritičtější, neboť jsme na jeho dodávkách zcela závislí, plyn se stává přímo prostředkem nátlaku. I přesto, že spotřebujeme o 50 % plynu méně než před dvěma lety, problémy stále zůstávají.

Tomášek: Nemůžeme si dále kvůli ceně energií dovolit snižovat konkurenceschopnost, ale v rámci odběru energií nemáme prakticky žádnou možnost volby. Nemůžeme učinit to, co třeba může malospotřebitel - přejít zpět na tuhá paliva a topit dřevem nebo uhlím. Dostali bychom se zpátky k problematice emisí. Jsme pod diktátem dodavatelů energie, musíme akceptovat oznámení, že se zvyšují ceny o 20-25 %. Maximálně si můžeme ověřit, že EON zvyšuje o stejná procenta jako ČEZ. To, že máme možnost výběru, je jenom zdání. Ve skutečnosti výběr nemáme a nemáme ani možnost promítnout zvýšené náklady do ceny.

Borýsek: Naše firma například dostala nedávno od ČEZ nabídku s tím, že pokud ji chceme využít, tak musíme podepsat smlouvu do čtyřiadvaceti hodin. Tu nabídku jsme dostali písemně. Že by se někdo obtěžoval, navštívil nás a probral to s námi, když už šlo o zdražení o 20 %, to ne. Takže jsme nic nepodepsali. Tak se chová naše ?nejlepší? firma.

Slavík: Též nás chování této společnosti překvapilo, stále si hájí pozici monopolního postavení. My jsme pro rok 2008 vybírali z nabídky deseti energetických firem. Nabídka ČEZ byla nejhorší. Nechovají se vůbec obchodnicky, jejich strategie je jiná. Nevadí jim, že nás ztratili.

Borýsek: Opravdu neznám tak zkostnatělou firmu. Vím, již jsem o tom mluvil, ale jsou i další případy kromě samotné dodávky elektrické energie, kdy jsme na ČEZ stoprocentně závislí, a oni přesto odmítají jakkoliv kooperovat. Už několik let potřebujeme na Karlovarsku přeložit asi 400 m elektrického vedení, na čemž závisí dokončení dálnice Praha-Karlovy Vary. Pořád jsme ten boj ještě nevyhráli.

Slavík: Problémy jsou ještě jinde. Distribuce elektrické energie do našich cihelen zaznamenává časté výpadky. Nejenže to komplikuje výrobu, ale dochází přitom i k poškozování strojů. Náhrada přitom nikdy nepřipadala v úvahu. Připravujeme zásadní kroky.
Rád bych ještě připomněl vstup energetických společností na trh s biomasou v posledních letech. Z důvodu zvýhodněných podmínek za vyrobenou kWh z biomasy zapříčinily eskalaci cen dřevních materiálů, které cihláři pro svoji výrobu používají. Jedná se například o piliny, které při výrobě slouží jako porozitující materiál. Nedokonalým průzkumem trhu a jejich nabídkou nehorázných podmínek se cena těchto vstupních surovin téměř ztrojnásobila.

Borýsek: Další problémovou oblastí je čerpání dotací z evropských fondů. Peníze, které měla Česká republika možnost letos čerpat, rozhodně nepřesáhnou částku vkladu České republiky do pokladny EU. Problém je mimo jiné i v tom, že lidé, kteří se touto otázkou na odpovědných ministerstvech zabývali mnoho let, odešli. To způsobilo zdržení mnoha projektů, zpoždění čerpání dotací, a tím i realizací některých projektů. Nesmyslná bývají i zadání některých vypisovaných dotačních projektů. My pak musíme složitě, ale hlavně zbytečně ?ohýbat? naše projekty, abychom se vešli do zadání. Přitom jsem přesvědčen, že 90 % problémů vzniká u nás, ne v Bruselu. Nechceme si naříkat, konjunktura ve stavebnictví stále ještě trvá, platí to pro moji firmu i pro odvětví samotné. Jenže se může také lehce stát, že se tato konjunktura přesune dále na východ a již se nikdy nevrátí.

Gemrich: Problém čerpání peněz z evropských fondů vyvstává z několika možných situací - jednak je to z důvodu špatně nadefinovaných už schválených projektů, nebo odmítnutých projektů, ale hlavně z důvodů existence velkého množství projektů, které již měly být schválené a nejsou. Konjunktuře stavebního průmyslu pomohlo období loňské mírné zimy, a celkem logicky se očekávaly tím lepší výsledky v létě - na vrcholu stavební sezony. A najednou vidíme srpnové statistiky, které nepochopitelně ukazují pokles spotřeby stavebních materiálů. Je to tím, že skončily velké schválené stavební projekty, protože schválení navazujících projektů se opozdilo.

Borýsek: Dálnice je citlivé téma. Nyní všichni čekáme na rozhodnutí odborné komise o reálných cenách stavění dálnic v ČR. Objevilo se mnoho nepravdivých informací a komentářů, nechceme, aby se psalo o betonové lobby… pokud neznáme výsledky, tak nemá cenu předjímat.

Gemrich: To je pravda. Stačí jeden populární a třeba i schopný politik, který ale přirozeně nerozumí všemu, jehož výrok nám může ublížit. Vzpomeňte na slova dřívějšího prezidenta ?Ježíšmarjá, beton!?, kterými ohodnotil paneláky. Dnes mají domy nové fasády, vyměnila se okna, provedly izolace a lidem se v nich bydlí dobře a je o ně zájem. Přitom měly i kvůli tomu hodnocení dlouho pověst betonových komunistických klecí.

Smola: Jenom na doplnění. Komisi, která posuzuje ekonomickou stránku výstavby dálnic, vede profesor Moos, je v ní řada expertů, která má rozhodnout do konce roku. Komise zvažuje takové záležitosti, jako je například přeložka skládky, která se má v rámci stavby započítat do jednoho z úseků dálnice na Ústí a která má stát miliardu korun, je tam také šedesát kilometrů nadjezdů atd.

Borýsek: Děkuji všem, kteří měli možnost se vyjádřit k závažným problémům oboru.