Rekonstrukce historického areálu letenské vodárny v Praze 7

Prolog

Stručná historie stavby

Komplex bývalé letenské vodárny od svého vzniku v druhé polovině 19. století prošel několika  přestavbami.  Ve  své  původní  podobně se dochovala pouze vodárenská věž. Technické objekty, včetně strojovny parního stroje, byly odstraněny a nahrazeny patrovými přístavbami. V posledních desetiletích sloužil areál jako centrum mládeže a tuto funkci si ponechá i po své obnově. Objekt věže byl prohlášen kulturní památkou a stal se symbolickým kulturním centrem městské části Prahy 7.

Věž se začala stavět v roce 1887 v novorenesančním slohu podle návrhu architekta Jindřicha Fialky, který je rovněž autorem Staroměstské tržnice. Výstavba věže trvala jeden rok, byla tedy dokončena v roce 1888. Zajímavou shodou okolností je, že ve stejném roce začala výstavba Eiffelovy věže v Paříži. Letenská vodárna obsluhovala část Holešovic a část Bubenče pouze do roku 1913, kdy byla odstavena. Poté sloužila jako obytná stavba a po válce byla přestavěna na objekt dětí a mládeže.

Původně byla vodárenská věž jedinou místní dominantou s výhledem na panorama města. Toto její výlučné postavení v současnosti připomíná název jedné z okolních ulic – Na Výšinách. Věž nebyla jen vodárnou, ale i observatoří. Z jejího ochozu, který byl pro tyto účely v průběhu projektových prací doplněn, se prováděla pozorování oblohy a horizontu. V čase však byly okolní pozemky zastavovány a věž postupně pohled na město ztratila, „oslepla“. „Zrak“ jí vrátil námi navržený periskop, kterým je možné pozorovat historické  panorama  města,  horizont i oblohu.

Širší vztahy

Stavba přiléhá k rušné Korunovační ulici a je usazena v parku uvnitř obytného vnitrobloku. Areál je  dopravně  obsluhován z ulic Korunovační a Na Výšinách a využívá všechny obnovené historické vstupy i vjezdy. Pro veřejnost je s časovým omezením přístupné hlavní nádvoří s historickou pumpou a střešními zahradami, které vytvářejí z místa zelenou oázu. Zelené střechy se rovněž uplatňují při  pohledech z okolních domů.

Zrekonstruovaná historická pumpa před vstupem do vodárenské věže byla do lokality přemístěna v první polovině minulého století z městské části Prahy 2. Tehdy byla osazena párem luceren, které se bohužel do dnešní doby nedochovaly. V tomto roce budou zhotoveny a osazeny jejich funkční repliky. Překvapením byla původní výrazně zelená barevnost studny potvrzená restaurátorským průzkumem. Trávník pomáhá snižovat tepelnou zátěž v letních měsících a ovlivňuje celkové klima ve vnitrobloku. Hlavní nádvoří bylo ponecháno velkoryse, bez jakéhokoliv členění, a povrch byl opatřen mlatem. Věž je jemně nasvětlena a slouží jako přirozená dominanta i orientační bod rovněž v noci.

Návrh obnovy

Historický areál vodárenské věže byl pietně zrekonstruován včetně všech nalezených uměleckořemeslných prvků. Při úpravách byly zachovány všechny historické vrstvy od založení až  do současnosti. Jednotlivé části architektury nejsou rozlišovány ani kategorizovány a jsou zachovávány bez rozdílu. Výsledkem je stavba, která společně prezentuje kvalitu uměleckého řemesla a detailů různých období.

Vedle sebe v ní tak lze nalézt fládrované okno z 19. století, dveře z padesátých, šedesátých, sedmdesátých let 20. století i hliníkové jednadvacátého století, bakelitové, mosazné, ocelové kování. Vše v prostorové koláži architektury tak, jak ji vytvořil čas. Do takto opravené stavební struktury byly vloženy formou samostatně stojících kompaktních boxů nové provozní funkce (hygienická zařízení, divadelní a scénické technologie, sklady, servisní prostory atd.).

Vkládané objekty jsou ve věži opatřeny černým, kovově lesklým nátěrem evokujícím kovové a litinové prvky vodní nádrže a dalšího technického vybavení budovy. Naopak v domě dětí a mládeže (DDM) i  v  mateřské  škole  jsou  tyto konstrukce  zhotoveny z přírodního masivního dřeva. Technologie a potřebné rozvody instalací jsou integrovány do nových vkládaných prvků. Zabraňuje se tím poškozování historického zdiva a dotčených částí budovy. Celý areál je barevně a materiálově sjednocen vápenným nátěrem v pískovém odstínu, který evokuje přírodní, pískem probarvený štuk.

Budovy areálu

Dům dětí a mládeže, školka
Okolní přístavby  jsou  využity  pro  potřeby  domu  dětí  a  mládeže i mateřské školy. Do každého funkčního celku je zachován původní historický vstup. Vstupy jsou doplněny rampami pro bezbariérový přístup.

Budova mateřské školy byla postavena podle unifikované předlohy ve  stylu socialistického realismu. Její fasáda je  jemně členěna   s mnoha detaily v omítce. Tyto detaily byly obnoveny včetně parapetů z broušeného umělého kamene a soklu budovy s výraznou profilací. Výplně otvorů byly nahrazeny soudobými, z hliníkových profilů. Detaily nových a původních konstrukcí  byly  pečlivě řešeny tak, aby do sebe harmonicky přecházely bez akcentovaného kontrastu.

Krytina z osinkocementových vlnitých desek byla nahrazena krytinou z vlnitého plechu. Největší změny byly provedeny v interiéru mateřské školya musely odpovídat současným technickým ahygienickým normám. Nábytek, vnitřní stěny i podlaha v herně jsou vyrobeny ze sendvičových desek z masivního smrkového dřeva, které voní celým interiérem. Výjimkou jsou vnitřky skříní a vnitřní části hygienických jednotek. Ty jsou navrženy z omyvatelných materiálů pro snadnou údržbu.

Budovy domu dětí a mládeže si zachovaly velkou část dobových detailů a prvků interiéru. Jedná se především o všechny vnitřní dřevěné dveře se skleněnými výplněmi a s bakelitovým kováním.  Součástí této části budovy je i prostorný multifunkční sál, který je ozvučen a vybaven projekční technologií. Ploché střechy jsou upraveny do podoby dřevěné pobytové terasy a zahrady.

Věž
V nejvyšším místě, v prostoru, ve kterém se původně nacházela hlavní vodní nádrž, je navržen společenský sál. Je vybaven podlahou s elevací a výstavním systémem se světly. Bude sloužit k setkávání, výstavám a hudebním produkcím. Z tohoto sálu je přístupný ochoz věže, pozorovací kabina periskopu a provozní schodiště do krovu, kde je umístěn hodinový stroj. Zajímavostí je i dochovaný průstřel trámové konstrukce (pravděpodobně z období 2. světové války).

V úrovni pod sálem, v bytě „prvního topiče parního stroje“, je v současnosti zřízena knihovna. Knihy obklopují celou místnost ve dvou úrovních a přispívají ke klidné a přemýšlivé atmosféře. Pod okna, odkud přichází denní světlo, mohou čtenáři usednout na prostorné lavice.

Na knihovnu navazuje místnost čítárny s čajovnou. Ve zbývajících úrovních věže jsou navrženy prostory kluboven. Každá klubovna má své hygienické zázemí s kuchyňkou. Uspořádání a rozmístění nábytku má připomenout skutečnost, že se v těchto prostorech nacházely byty „prvního a druhého strojníka“. V hale hlavního schodiště je instalováno Foucaultovo kyvadlo. Tento pozoruhodný experiment, prokazující otáčení Země kolem své osy, byl poprvé proveden v pařížském Pantheonu kolem roku 1850 (tedy relativně krátkou dobu před stavbou letenské vodárny).

Periskop
Pro umístění periskopu byl využit komín parního stroje pro čerpání vody. Periskopem lze díky výkonné optice a elektronickému navádění na sledovaný cíl pozorovat nejen horizont a panorama města, ale i nebeské objekty, jako jsou například Měsíc, planety Mars, Jupiter, Saturn atd.

Technologie návrhu stavby

Při přípravě stavby a v průběhu realizace byly použity nejmodernější současné technologie pro  projektování  a  ověřování.  Celý  projekt je převeden do prostředí virtuální reality 3D pro technologii HTC  Vive a rozšířené reality (augmented reality), kde probíhal návrh. Komponenty architektonických modelů vznikaly 3D tiskem na tiskárnách Prusa.