Rekonstrukce bazénů koupaliště Riviéra v Brně

Z historie areálu

Historie Riviéry sahá na počátek 19. století, kdy brněnský lékař Dr. Baier postavil na území současného koupaliště klasicistní budovu lázní (Badhaus). Záměr provozovat koupelové lázně se však nesetkal s velkým zájmem, budova byla prodána a používána pro jiné účely, vystřídala několik vlastníků. V osmdesátých letech minulého století navrhl tým brněnských architektů v čele s Petrem Hrůšou vybudovat koupaliště s přírodní atmosférou, respektující původní slepé rameno Svratky. Roku 1990 bylo unikátní koupaliště pro veřejnost otevřeno. Mezi roky 1995–2003 byl areál v pronájmu soukromé společnosti, nebyl však udržován, pro veřejnost byl uzavřen a velmi chátral. Od roku 2006 sice začal areál opět sloužit veřejnosti, jeho celková rekonstrukce však byla nezbytná.

Areál před rekonstrukcí

Koupaliště je tvořeno soustavou kaskád tří na sebe navazujících bazénů v umělém říčním korytě v délce téměř 0,5 km, přemostěném dvěma mosty. Nevyhovující stav původních železobetonových van bazénů a prosakování velkého množství vody (denně docházelo k úniku cca 200 m³ vody) bylo podnětem k přípravě kompletní rekonstrukce celého areálu koupaliště, včetně modernizované úpravny vody. Investorem stavby, zahájené v roce 2017, se stalo statutární město Brno prostřednictvím své sportovní organizace.

Rekonstrukce areálu

Vnitřní povrch van nových bazénů je tvořen nerezovým plechem. Jejich tvar převážně kopíruje tvary původních železobetonových van. Při úpravě však došlo ke zvednutí dna o cca 150 mm.   V místech vnitřních oblouků bazénů jsou umístěny koridory schodišť a odpočívadla s velkými sedacími stupni. Vestavbou sedacích schodů a mělkých ploch při vnitřním oblouku bazénů se zmenšil objem bazénů přibližně o třetinu, což byl vzhledem k provozním nákladům a hygienickým požadavkům na výměnu vody jeden z důležitých předpokladů rekonstrukce areálu.

Betonové hráze
V rámci rekonstrukce byly sanovány a částečně i nově vystavěny čtyři betonové hráze, které dělí umělé vodní koryto koupaliště na tři části, jež mají různou funkci. Jedná se o horní nátokovou hráz, hráz mezi dětským a rekreačním bazénem, hráz mezi rekreačním a plaveckým bazénem a spodní výtokovou hráz.

Dětský bazén
Dětský bazén je dlouhý 116,3 m, jeho šířka je v rozmezí 17 až 25 m, maximální hloubka 0,4 m a celková plocha činí 2120 m². V prvních dvou třetinách je hloubka bazénu pouhých 50 mm a je v něm navozen dojem mělké řeky se sedmi splavy.

Rekreační bazén
Rekreační bazén má délku 143,5 m, šířku cca 16 až 18 m, hloubka je proměnná od 1,2 do 1,5 m a celková vodní plocha je 2190 m². Součást bazénu tvoří tobogán, skluzavka široká 4 m, masážní lehátka, chrliče, vodní clony a další prvky wellness.

Plavecký bazén
Plavecký bazén o délce 143,2 m a šířce 17 až 21 m má proměnnou hloubku od 1,5 do 1,7 m a celková vodní plocha pokrývá 2200 m². Na konci plaveckého bazénu jsou osazeny vodní atrakce určené pro starší děti a mládež, jako jsou lanový most, lezecká stěna nebo šplhací síť.

Chodníkové plochy
V návaznosti na nové ukončení bazénových těles, tvořených nerezovými hranami nebo přelivnými žlábky, jsou nové konstrukce betonových chodníkových ploch z litého jemně drásaného bílého betonu C25/30 – XD2 – D_max 16 mm. Pro docílení požadovaného vzhledu a mechanických vlastností byla navržena tato receptura: kamenivo DTK 0/4 (lokalita Zaječí), HTK 4/8 (lokalita Zaječí), HTK 8/16 (lokalita Zaječí); pojivo CEM II/A-LL 42,5 R (Bílý Rohožník), plastifikátor CX Isoplast 53l. Záměrem použití bílého betonu nebyla jen vysoká estetická hodnota oproti klasickému šedému betonu, ale hlavně výrazně nižší povrchová teplota při rozpálení betonu na přímém letním slunci. Z původních betonových chodníků byly odstraněny nesoudržné části. Následovalo celoplošné ostříkání tlakovou vodou, lokální vyrovnání nerovností a trhlin tak, aby bylo možné položit funkční kluznou vrstvu z PE fólie, na kterou byly vybetonovány nové chodníky v tloušťce převážně 150 mm, vyztužené kari sítí 2× Ø 8 mm – 100/100 mm. Dilatační spáry, které jsou nejen nezbytným prvkem funkčním, ale i výtvarným, jsou od sebe vzdáleny cca 3 až 4,5 m. Dilatační spára ve styku s hranou nerezového brodítka, s hranou nerezového bazénu nebo s hranou nerezového přelivného žlábku je řešena vloženým pružným těsněním. Konstrukce chodníků byly ošetřeny trvanlivým dvojnásobným tixotropním impregnačním nátěrem na bázi silanů ve vodní disperzi bez obsahu rozpouštědel.

Vzhledem ke kaskádovitému uspořádání chodníků byly všechny chodníky rozděleny do čtrnácti betonovacích taktů. Betonáž probíhala od konce března 2018 a trvala devět týdnů. Celková plocha chodníků je 3300 m² a bylo na ni použito cca 500 m³ bílého betonu. Vzhledem ke komplikovanému přístupu k jednotlivým bazénům (k vnitřnímu oblouku koupaliště je omezený přístup a podél vnějšího oblouku jsou uložena technologická potrubí, jež nejsou dimenzována na další zatížení) betonáž probíhala i ze dna bazénů.

Zpevněné plochy tvarově evokují pláže koryta řeky a jsou ukončeny nerezovými brodítky se sprchami. Plochy tvarově i půdorysně kopírují tvar původních chodníků.

Z hygienických důvodů je jejich součástí zapuštěný odvodňovací dešťový prefabrikovaný štěrbinový žlábek, který zajistí, aby dešťové vody ze zpevněných povrchů neodtékaly do bazénu nebo do bazénového přelivného žlábku. Pro tento žlábek a jeho založení bylo nutné vybourat ve stávající betonové konstrukci chodníku drážku. Odvodňovací žlábky jsou z polymerického betonu odolného vůči mrazu a  posypovým  solím  s třídou zatížení A15. Žlab má průřez tvaru písmene U a jeho světlá šířka je 100 mm. Vzhledem k použití štěrbinových žlábků pro bosou chůzi dětí byly vyrobeny pro koupaliště atypické užší štěrbiny o světlé šířce 8 mm.

Terénní a sadové úpravy
Součástí celkové rekonstrukce byly také terénní a sadové úpravy, včetně nového konceptu zpevněných ploch areálu koupaliště.

Sanační práce
Sanační práce se týkaly především nátokové a spodní hráze a ošetření původních betonových základových konstrukcí mostů. Nezbytnou součástí sanačních opatření byla ochrana betonových konstrukcí před zvýšenou agresivitou chemicky upravované bazénové vody. Podle závažnosti poruch železobetonových konstrukcí byly sanační postupy rozděleny do čtyř skupin.

■  Sanační postup S1
Byl použit pro plošnou úpravu konstrukcí s degradací betonu do hloubky 10 mm bez porušení výztuží, kdy původní betonové povrchy byly kompletně otryská- ny vysokotlakým rotačním vodním paprskem o minimálním tlaku 180 až 250 MPa a zbaveny nesoudržných vrstev a omítek. Následovalo otryskání nízkotlakým vodním paprskem tlakem do 20 MPa, kompletní ometení konstrukce a vyfoukání stlačeným vzduchem. Líce stávajících výztužných prutů, které byly odhaleny odstraněním nesoudržných a korodovaných vrstev betonu, byly zbaveny koroze otryskáním, ručně ocelovými kartáči, případně mechanicky elektrickým kladívkem na stupeň čistoty povrchu Sa 2.5 (byly odstraněny viditelné  okuje, rez a jiné nečistoty).

Veškeré odhalené výztužné pruty byly ze všech stran opatřeny antikorozním nátěrovým systémem na výztužnou ocel MasterEmaco P 5000 AP, který byl aplikován také na celou plochu betonových prvků jako spojovací můstek. Po vyzrání první vrstvy antikorozního nátěru byla nanesena  druhá  vrstva MasterEmaco P 5000 AP. Podkladní beton byl před nanesením můstku řádně navlhčen.

Celá konstrukce byla následně opatřena hrubou tixotropní opravnou maltou pro opravy betonových konstrukcí MasterEmaco S 488 s pevností v tlaku ve třídě R4, která byla použita i pro povrchové vyrovnání nerovností do hloubky 5 mm. Všechny povrchy železobetonových konstrukcí byly poté zahlazeny jemnou reprofilační maltou pro sanaci betonových povrchů s pevností v tlaku v třídě R2 MasterEmaco N 305 FC s vyrovnáním povrchů v nerovnostech do hloubky 1 mm. Na celý povrch sanovaných ploch byl aplikován inhibitor koroze MasterProtect 8000 CI ve třech pracovních krocích. Pro hydrofobizaci betonu, k ochraně jeho povrchu proti pronikání vody a jako sekundární ochrana všech povrchů byl použit MasterProtect H 303.

■  Sanační postup S2
Byl aplikován pro plošnou úpravu konstrukcí s degradací betonu do hloubky 10 až 25 mm s povrchovou korozí výztuže, tj. porušením výztuže menším než 5 %. Byl shodný s postupem S1 s tím, že v místech s hlubším poškozením byly povrchy otlučeny pneumatickými nebo elektrickými kladívky do hloubky 30 mm.

■  Sanační postup S3
Byl použit pro plošnou úpravu konstrukcí s degradací betonu do hloubky 60 mm se silnou korozí výztuže, tj.  porušením  výztuže 5 až 10 %. Opět  se shodoval  s postupem S1, avšak sanované plochy byly zbaveny betonových vrstev do hloubky 60 mm pneumatickými nebo elektrickými kladivy, přičemž výztužné pruty byly odhaleny zcela na všech površích. Konstrukce byly posíleny plošně kari sítí Ø 5 mm – 100/100 mm kotvenou do stávajících betonových prvků trny z výztužné oceli R10 v rastru 300 × 300 mm na hloubku 150 mm pomocí MasterFlow 920AN, kolem hran byly kari sítě provedeny jako armokoš a byly řádně provázány. Hrubá tixotropní opravná malta byla nanášena v tloušťkách do 40 mm, tj. ve dvou vrstvách  pro zajištění dostatečného krytí výztuží 35 mm.

■ Sanační postup S4
Byl uplatněn pro plošnou úpravu konstrukcí s degradací betonu do hloubky 60 mm s hloubkovou a extrémní korozí výztuže, tj. porušením výztuže 50 %. Shodoval se více s postupem S3, tixotropní opravná malta byla nanášena ve třech vrstvách.

Závěr

Díky kvalitní rekonstrukci koupaliště Riviéra, která byla nominována na ocenění v soutěži Stavba roku 2018, vznikl rekreační a sportovní areál respektující genia loci, jenž je přínosem nejen pro moravskou metr poli, ale i pro celou spádovou oblast  Jihomoravského kraje. Provozovatel  předpokládá další možné doplnění zařízení areálu, které by umožnilo jeho celoroční provoz.